Parkoviště Pražské tržnice ožije o víkendu koncerty. V rámci festivalu Art Parking vystoupí Xavier Baumaxa, Znouzectnost či Pavel Šporcl. Hrát budou pro diváky v autech. Druhým týdnem tak pokračuje festival Art Parking.
Cílem festivalu Art Parking je umožnit bezpečné setkání člověka s živým uměním, které se neomezuje na streamování on-line vysílání, ať už divadelních inscenací, koncertů, nebo virtuální společné sledování filmů. „Nechceme se ustreamovat k smrti, živé umění potřebuje živého diváka a naopak,“ vysvětluje dramaturg festivalu Karel Kratochvíl, který chce nabídnout prostor co nejširší škále performerů napříč žánry, jež jsou současnou situací postiženy.
O prodlouženém víkendu 8. až 10. května ožije parkoviště Pražské tržnice živým uměním. Během třech dnů se tu odehrají tři koncerty a tři divadelní představení. V pátek vystoupí písničkář Xavier Baumaxa, sobota bude patřit rockové Znouzectnosti a v neděli před diváky v autech vystoupí virtuóz Pavel Šporcl. „Není to první netradiční místo, kde budu hrát. Už jsem koncertoval v jeskyni, v letištní hale, na nádraží, proč tedy ne v tržnici“, řekl Šporcl. „A je o mně známo, že rád přijímám nové výzvy a nebojím se netradičních věcí,“ dodal umělec.
Návštěvníci se také mohou těšit na divadelní produkce. Zahrají soubory 11:55, Squadra Sua pro děti a Tomáš Matonoha s Tomášem Měcháčkem uvedou představení „Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská“.
O víkendu nadále bude promítat autokino na Žižkově, které denně nabídne tři projekce. Mimo jiné například „Staříci“, „Po přečtení spalte“ nebo „Chata na prodej“.
Počet parkovacích míst je kvůli bezpečnosti omezený!
Celý proces objednávky vstupenek, samotná kulturní produkce, včetně distribuce občerstvení, proběhne bezpečně a bezkontaktně z prostředí domova nebo osobního automobilu. Art Parking zaručuje kulturní zážitek bez nutnosti vystoupit z vozu a jakéhokoli fyzického kontaktu. Bezpečnost je zaručena, rozestupy mezi vozidly jsou větší než u parkovišť při nákupních centrech.
Producentem festivalu Art Parking jsou agentury Art Prom a Hypnosis, které mají mnohaleté zkušenosti s pořádáním venkovních kulturních akcí, festivalů a eventů. Záštitu nad akcí převzala pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková, Hrdým partnerem Art Parkingu je Pilsner Urquell. Partnery scény na Nákladovém nádraží Žižkov jsou MČ Praha 3, Terminál Žižkov a Central Group. Prodej vstupenek probíhá přes službu GoOut.
Známou se stala již za studií na konzervatoři, když hrála v seriálech. Od dětství ale chtěla být baletkou. Sen si splnila a baletu se věnuje i dnes a to předáváním svých zkušeností ve své baletní akademii. Kromě toho píše, navrhuje společenské a svatební šaty a její práce je pro Janu Havlatovou koníčkem.
Pocházíte z Benátek nad Jizerou. Čím jste chtěla být jako holčička?
„Děkuji za milou otázku. Už od malička jsem si přála být baletkou, brzy na to ale přišlo přání stát se herečkou a nakonec paní učitelkou v mateřské školce. Všechna tři přání se mi v určité míře vyplnila.“
Vy jste vystudovala taneční konzervatoř a během studií jste hrála v seriálech My všichni školou povinní, Synové a dcery Jakuba Skláře a Cirkus Humberto a TV filmu Papilio. Jak na tu dobu vzpomínáte?
„Bylo to velmi pestré období, z konzervatoře do barrandovských studií a zpět, na odpočinek moc času nezbylo. Utekla mi tak sice příležitost zúčastnit se mezinárodní baletní soutěže pod vedením paní profesorky Olgy Klikové, a později i místo v baletu Pavla Šmoka, ale nelituji, soutěže nemám odjakživa ráda a v tanci jsem si vytvořila vlastní styl.
Jana ve filmové roli
Během posledního ročníku konzervatoře jsem si užila inspirující spolupráci na filmové taneční férii Sen mozartovské noci v režii Jana Bonaventury se skvělým choreografickým provedením Jana Hartmana. Tenkrát jsem tančila roli Zerliny s tanečními partnery Janem Slavickým a Janem Navarou. Málokdo asi ví, že v pořadu tančili také mj. začínající Jan Kodet, Vojta Pavlíček nebo Eva Jeníčková.
V seriálu Cirkus Humberto, jsem využila příležitost si vedle herecké role před kamerou také zatančit jak klasický, tak moderní balet. Pokud mě paměť neklame, choreografii moderního tance se mnou připravovala v ND Praha Jarmila Manšingrová a Jana Kůrová. Snad se nemýlím.
Spolupráce na seriálech mi obecně přinesla nové herecké zkušenosti po boku skvělých herců. Tyto zkušenosti mi otevřely cestu k autorské činnosti v oblasti muzikálové tvorby pro děti.“
Archiv Jany Havlatové – z jejího kosmetického salonu
Po škole jste se stala členkou baletního souboru Hudebního divadla v Karlíně a tančila se skupinou UNO. Co pro Vás znamená tanec?
„Od malička tancem vyjadřuji zejména své emoce. Možná právě proto mi paní profesorka Olga Vlášková svěřila hlavní roli v dramatickém absolventském představení Vodník. Velmi si této role dodnes vážím. S taneční skupinou UNO a Jiřím Kornem to byla krátká, ale svěží spolupráce, dalo by se říci, v neustálém tempu. Nedávno jsem koukala na záznam Dva z jednoho města, (zpěvák Pavel Vítek), choreografie Richard Hes atd. Je to zvláštní pocit, vidět se tančit po tolika letech. Škoda, že záznam Sen mozartovské noci nikde není k nalezení. V Hudebním divadle Karlín jsem také působila jen velmi krátce, šéfem baletu byl tenkrát pan Zdeněk Prokeš, později odešel do Brna. Zatančila jsem si tam pěknou sólovou roli Zlata a v několika muzikálech spolupracovala také jako sboristka. Na konci první sezony mi byla panem režisérem Petrem Novotným nabídnuta hlavní role v připravovaném muzikálu Vlci (alternace Jany Paulové). Měla jsem v HD Karlín docházet na hodiny zpěvu. Prý mě slyšel zpívat, tak to nebude tak náročné. (V dětství jsem chodila v Benátkách nad Jizerou do pěveckého sboru a ke korepetitorovi a scénickému dirigentovi ND Prah a Milanu Hájkovi, tenkrát jsem zpívala druhý hlas, takže nějaké základy zpěvu jsem opravdu měla. Byla to nečekaná, lákavá výzva, ale nakonec jsem roli odmítla a stejně tak i další spolupráci s HD Karlín v oblasti tance. Pochopila jsem, že jsou pro mě důležitější hodnoty než uspěchaná kariéra a v oblasti umění jsem se zaměřila na pohodovou spolupráci s dětmi a mládeží.“
Lekce baletu s instruktorkou Janou Havlatovou
Vyzkoušela jste si i trenérství a to sportovní gymnastiky. Bavilo Vás to? Na koho nejraději vzpomínáte?
„Měla jsem velké štěstí, zažila jsem skvělou trenérku paní Věru Čáslavskou, ale i další kvalitní trenéry SVS střediska pana Vizinu nebo paní Kubičkovou. Dívat se, jak pracují, bylo inspirující. Jako baletce a trenérce mi byl vedle běžných pracovních povinností svěřen úkol, nastudovat taneční část prostná na olympiádu v Calgary a poté jí naučit, proškolit všechny trenéry SVS sportovních center v ČR, kteří se tenkrát sjeli v Brně. Možná právě tato má trenérská práce v Brně byla důvodem, proč mě paní Věra Čáslavská doporučila na místo hlavní trenérky ČR reprezentace v nově se rodícím středisku SVS Nymburku, ale po zkušenostech z oblasti trenérství jsem věděla, o jak časově náročnou práci se jedná a protože jsem v té době byla už vdaná; nabídku jsem odmítla. Tím má spolupráce se SVS Sparta Praha sice skončila, ale během let jsem měla možnost spolupracovat v oblasti baletního tréninku a tvorby choreografií společenských tanců i krasobruslení s TJ Autoškoda Mladá Boleslav, HASA Praha a TJ Nymburk.“
S Jaromírem Hanzlíkem v televizním seriálu „Cirkus Humberto“
V Sázavě jste založila dětské divadlo HutaddáSek, kde v letech 1999-2004 působila jako režisérka a scénáristka (pohádkové muzikály O Růžence, Tři prasátka) a Vaše pohádky uvedlo několik divadel a uměleckých škol. A pohádka O Jeníčkovi a Mařence aneb Jak to dobře dopadlo se již druhým rokem hraje v DJKT v Plzni v režii Lilky Ročákové. Pracujete na něčem novém pro děti?
„V dětství jsem si přála být paní učitelkou v MŠ a to se mi částečně splnilo v tvorbě pro děti a mládež. Od mala jsem si na různé papírky psala nejprve autorské texty písní, pak básně a nakonec scénáře zaměřené na dětské publikum. Momentálně si opět píši na papírky části pohádky „Jak šly hrábě do světa.“ A uvidíme, zda to bude scénář pro divadelní muzikálové zpracování včetně autorských písní, nebo jen pohádka.“
Opět archiv Jany Havlatové, tentokrát mladší žákyně v S centrum Benešov v Baletní akademii
Coby autorka jste podepsaná také pod pohádkovou knihu Prsten sněhového krále a skripta pro wellnes koučink. Rovněž jste autorkou zážitkové wellness terapie „Balneo dance“,skript a rekvalifikačního kurzu pod názvem „Manažer“, s wellness specializací (Akreditace MŠMT 2017), ve kterých propojujete své mnohaleté zkušenosti z oblastí baletu, wellness. Baví V&aacu te;s psaní?
„Čím jsem starší, tím mě psaní baví více, zvláště pohádky. Co se týká „Balneo dance“, jedná se o zážitkové wellness tancování s trenérem v několika tanečních rovinách a uplatněních. Je mi velkým potěšením, že se na tuto metodiku přijela osobně podívat z Francie nejmenovaná evropská Spa manažerka a získala tak ode mě první certifikát metodiky.Považuji za velkou čest, že se mi jako baletce podařilo získat schválení Ministerstva školství pro nový typ rekvalifikačního kurzu, kterým lze rekvalifikovat vysloužilé tanečníky, nebo ty, kteří nemohou najít uplatnění a samozřejmě i jiné zájemce, které zajímá odvětví zdravého životního stylu, tedy wellness.Pokud by se našlo akreditované taneční zařízení nebo škola, kde by bylo možné školit pro tuto novou taneční profesi „Trenér Balneo dance“ vysloužilé tanečníky, bylo by to skvělé. Uvidíme, třeba se některé na základě našeho rozhovoru ozvou.“
Od roku 2011 jste majitelkou salonu krásy HJ original. Navrhujete společenské a svatební šaty. Co Vás k tomu vedlo?
„V období po ukončení působení dětského divadla HutaddáSek jsem neměla navázanou spolupráci v oblasti tance, ani muzikálu a jako maminka od dětí jsem opět přemýšlela o časově nenáročné práci a tak jsem se po delším promýšlení rozhodla využít své znalosti z rekvalifikačního kurzu Kosmetička /vizážistka už z roku 1990 a otevřela si vlastní studio. Časově jsem byla volná a záleželo na mně, jak si budu klienty objednávat. Navíc jsem si uvědomovala, že léta přibývají a balet nebudu moci vyučovat donekonečna. Navrhování šatů byl takový malý relaxační odskok od vizážistických služeb. Měla jsem možnost módní přehlídky ve Fashion Show Sasazu a Bar Solidní jistota, dvou svatebních veletrzích a pár šatů půjčila do TV známým osobnostem. Od roku 2012 mám sice registrovanou vlastní značku HJ original, ale navrhování a budování značky je časově náročná práce, takže je to opravdu jen občasný koníček.“
Lekce baletu Jany Havlatové
Baletu jste zůstala věrná a ve Sport & Relax Centrum Benešov vedete kurzy baletu v Baletní akademii Jany Havlatové. Jaký je o kurzy zájem a pro koho jsou určeny?
„Z Baletní akademie mám velkou radost. Začátky byly těžké, asi 7 dětí, ale teď už máme kolem 35 dětí od 5 let a dospělých. Děti svou energií dobíjejí, chodím si do práce odpočinout, kurzy byly 3 hodiny každou středu a teď 2 roky budou jen 2 hodiny.“
Jste žena mnoha profesí, která je vám nejbližší?
„Jak jsem se už zmínila, ráda spolupracuji s dětmi a mládeží, nejvíce v oblasti tance, ale hned krok za ním tančí divadelní muzikál.“
S manželem a dětmi bydlíte v obci nedaleko Sázavy. Jak se Vám líbí život na venkově?
Obal knihy Jany Havlatové „Prsten sněhového krále“, vydal Šuplík, cz 2017
„Do mých 2 let jsme bydleli na vesnici blízko Benátek nad Jizerou, babička s dědou také pocházeli z vesnice, takže kokrhání kohouta mě příjemně budilo každé ráno. Možná právě proto se jedna z mých pohádek jmenuje: Když zakokrhal Kohout. Když se nám narodily děti, chtěla jsem z Prahy na vesnici znovu vrátit. A je tu vskutku krásně. Ticho opravdu léčí.“
Umíte odpočívat? A co nějaké koníčky, máte na ně čas?
„Odpočívat naštěstí umím, nejraději společně s rodinou. V baletu jsem se naučila disciplíně, takže hospodařím se svými silami a vážím si zdraví. Koníčky jsou má povolání, také historie a nejvíce čtení Bible.“
Má za sebou kariéru divadelní herečky v legendárním Semaforu. Setkáváme se s ní na filmových plátnech nejen v roli herečky, ale často i autorky návrhů kostýmů. Objevila se i v cyklickém televizním pořadu ČT „Třináctá komnata“, kde se vyznala ze svých někdejších zdravotních problémů, které jí přinesl vrcholový sport. A právě o sportovní gymnastice, tanci, ale i ostatním životě jsem si se SIMONOU CHYTROVOU přišel popovídat. A jelikož se známe ještě od její éry v Semaforu, snad nám čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU prominou tykání.
Jaké byly Tvé první ještě předškolní pohybové aktivity?
„Byla jsem hyperaktivním dítětem a i dnes stíhám několik činností najednou. Pravděpodobně proto mě rodiče asi v pěti letech zapsali do oddílu sportovní gymnastiky. Nedalo se to se mnou vydržet, byla jsem víc hlavou dole než nahoře.“
Simona Chytrová jako gymnastka na snímku z rodinného alba
Byl někdo Tvým výrazným a ovlivňujícím vzorem?
„Od mládí byla mým vzorem Věra Čáslavská a také snad první knížkou, kterou jsem přečetla, byla její ,Cesta na Olymp´.“
Simona se může pyšnit autogramem a osobním věnováním sedminásobné olympijské vítězky (o to cennějším, že je z roku 1975, kdy tady Věra Čáslavská zrovna neměla ustláno na růžích)
Jak hodnotíš vývoj sportovní gymnastiky až po dnešní dobu? Uznáváš spíš ženské typy éry Věry Čáslavské anebo pozdější soutěžící „holčičky“?
„Myslím, že sportovní gymnastika prošla dlouhým vývojem. Za dob Věry Čáslavské gymnastky vypadaly ještě jako zralé ženské, ale za mé éry byly v kurzu malé, drobné typy po vzoru ruských gymnastek, jakou byla tehdy třeba Olga Korbutová. Ale to samozřejmě souviselo s tím, že v této době se začaly dělat technicky daleko obtížnější a náročnější prvky, které vyžadovaly subtilnější postavy. V dnešní době, jak to stačím sledovat, je velkým problémem sportovní gymnastiky její nedostatečná ekonomická podpora.“
Zažila jsi někdy Věru Čáslavskou i jako trenérku?
„Ano, Věru jsem měla možnost zažít jako trenérku ve vrcholovém středisku v Praze, do kterého jsem byla v deseti letech zařazena. Vytvořila mi choreografii pro prostná, se kterou jsem slavila úspěchy i na mezinárodních závodech.“
Vzpomínáš dnes, po svých tehdejších zdravotních komplikacích, vůbec na gymnastiku v dobrém?
„Jak se to vezme. Horší se zapomíná vždy dříve… A s odstupem času musím uznat, že mi gymnastika dala hodně do života: cílevědomost, vytrvalost a v neposlední řadě mi i vyformovala postavu, která se mi tak dodnes lépe lehčeji udržuje.“
Vedli jste i syna od dětství ke sportu?
„To byl stejný případ jako já – opět hyperaktivní. Vítek je talentovaný na míčové sporty, takže od malička hrál tenis, florbal a basket, ale určitě po mých zkušenostech jsem nechtěla, aby sport dělal vrcholově.“
Simona Chytrová dnes
Chodila jsi na střední škole do klasických tanečních? A kde?
„Několik kurzů jsem navštívila v Hradci Králové. Ale v té době jsem procházela nelehkým obdobím nemoci, byla jsem enormně hubená, takže se ke mně moc tanečníků zrovna nehrnulo 🙂 “
Jdeš sama od sebe ráda do divadla i na klasický balet?
„Ale samozřejmě, na klasický balet se do divadla ráda podívám.“
Jaký druh tance si třeba pustíš v televizi?
„Nevím, jestli to zrovna a často vysílají v televizi, ale mám ráda street-dance.“
Kdyby Tě Česká televize pozvala soutěžit do StrarDance, přijala bys takovou nabídku?
„Tak na tutonabídku už několik let marně čekám! Snad, když si někdo z organizátorů přečte tento rozhovor, by mě mohli konečně oslovit 🙂 !!!“
Máš na svém kontě i choreografie nejen pro divadlo Semafor… Co je – podle Tebe – klíčové ve spolupráci dobrého choreografa s tanečníky?
„Choreografie je mojí druhou láskou a dokonce jsem uvažovala o studiu tohoto oboru na AMU.“
Na archivním snímku ze zkoušky předvádí Simona Chytrová (uprostřed) choreografii v legendárním divadle Semafor, zcela vpravo herečka, zpěvačka a výtvarnice Věra Křesadlová (jinak matka synů Miloše Formana)
Jak naopak vycházíš s choreografy v opačném gardu, v pozici herečky?
„Já si myslím, že dobře, protože taneční projev je mojí předností.“
Jak ses vůbec, jako někdejší sportovkyně a pozdější herečka, dostala k návrhům kostýmů?
„Od malička jsem ráda malovala, ,výtvarno´ mě vždycky přitahovalo. První možnost se mi naskytla v divadle Semafor, kde mi Jiří Suchý dal možnost navrhovat kostýmy pro svá představení. A pak postupně přišly další příležitosti pracovat jako kostýmní výtvarnice pro film.“
A poslední černobílý archivní snímek. Ačkoli byly symbolem divadla Semaforu klobouky buřinka a slamák, tak zde mají na hudební zkoušce Jiří Suchý a Simona Chytrová – bekovku a kulicha!!!
Baví Tě to? A proč nejvíce?
„Baví, protože zde můžu uplatnit a propojit několik uměleckých profesí – a už jsme zase u mojí hyperaktivity, navíc navrhování mě nabíjí energií a umožňuje mi projevovat mou fantazii a nápady.“
Jsi manželkou filmového režiséra. Nepokukuješ po očku třeba po režii divadelní?
„Tak to s určitostí mohu říct, že ne. Moje hyperaktivita tento obor nezahrnuje.“
Děkuji za rozhovor a těším se někdy na viděnou. Třeba při tenisu, který se již do tohoto rozhovoru nevešel?
Byla tak slavná, že jí téměř celý svět ležel u nohou. Setkala se však s takovými ústrky, že by jiný nevydržel a emigroval. Věra Čáslavská zůstala v očích nás, starších pamětníků jako jedna z ikon pravdy a neústupnosti. Ani ona však není nesmrtelná. Její poselství však ano.
Náš magazín nenosí pouze zprávy optimistické a veselé. Nepíšeme pravidelně o sportovcích ani sportovkyních. Ovšem, pokud jde o gymnastiku, která má velice blízko k moderní choreografii, tak se jedná o výjimku. A pokud se jedná o Věru Čáslavskou, tak to platí dvojnásob.
Věry Čáslavské jsem si vážil od útlého dětství. Asi proto, že jsem vyrůstal v Praze. V ulici jménem Čáslavská a všem jsem zarputile tvrdil, že se ta ulice jmenuje podle oné překrásné blondýnky a majitelky hodně olympijských zlatých medailí! A když jsem se dozvěděl, že Věra Čáslavská je po Jacqueline Kennedyové druhou nejslavnější ženou světa, tak mi přece nikdo nemohl namluvit, že se naše ulice jmenuje po městě u Kutné Hory!
Později jsem si Věry Čáslavské začal vážit i pro její jasné politické postoje. Neměla lehký život. Různé podřadnější práce… Pamatuji, jak téměř na zapřenou trénovala v osmdesátých letech mladé gymnasty v útrobách tribuny Strahovského stadionu. Ano, oné tribuny z níž kynuli davům o spartakiádách právě ti, kteří ji ztrpčovali profesní život.
Dodnes nezapomenu, jak mi Věra Čáslavská při jednom atletickém mítinku dávala na tribuně autogram a dala si jako podmínku, že chce být na stejné stránce památníčku, jako je podpis jejího manžela Josefa Odložila.
Později se jejich cesty rozešly a nakonec vše skončilo tragédií…
Věra Čáslavská překonala i rodinné nástrahy osudu. Dlouho se zdálo, že překoná i zákeřnou chorobu. Ta však, bohužel koncem letošního srpna zvítězila…
Konečně se – a to pevně věřím – Věra Čáslavská dočká i oficiálně své ulice?! Zaslouží si to.
