Náš magazín nenosí pouze zprávy optimistické a veselé. Nepíšeme pravidelně o sportovcích ani sportovkyních. Ovšem, pokud jde o gymnastiku, která má velice blízko k moderní choreografii, tak se jedná o výjimku. A pokud se jedná o Věru Čáslavskou, tak to platí dvojnásob.
Věry Čáslavské jsem si vážil od útlého dětství. Asi proto, že jsem vyrůstal v Praze. V ulici jménem Čáslavská a všem jsem zarputile tvrdil, že se ta ulice jmenuje podle oné překrásné blondýnky a majitelky hodně olympijských zlatých medailí! A když jsem se dozvěděl, že Věra Čáslavská je po Jacqueline Kennedyové druhou nejslavnější ženou světa, tak mi přece nikdo nemohl namluvit, že se naše ulice jmenuje po městě u Kutné Hory!
Později jsem si Věry Čáslavské začal vážit i pro její jasné politické postoje. Neměla lehký život. Různé podřadnější práce… Pamatuji, jak téměř na zapřenou trénovala v osmdesátých letech mladé gymnasty v útrobách tribuny Strahovského stadionu. Ano, oné tribuny z níž kynuli davům o spartakiádách právě ti, kteří ji ztrpčovali profesní život.
Dodnes nezapomenu, jak mi Věra Čáslavská při jednom atletickém mítinku dávala na tribuně autogram a dala si jako podmínku, že chce být na stejné stránce památníčku, jako je podpis jejího manžela Josefa Odložila.
Později se jejich cesty rozešly a nakonec vše skončilo tragédií…
Věra Čáslavská překonala i rodinné nástrahy osudu. Dlouho se zdálo, že překoná i zákeřnou chorobu. Ta však, bohužel koncem letošního srpna zvítězila…
Konečně se – a to pevně věřím – Věra Čáslavská dočká i oficiálně své ulice?! Zaslouží si to.
Čest její památce.
