Největší světové hvězdy flamenca se poprvé představí v České republice!

David Coria, Ana Morales! Nejen „obyčejné taneční představení”, ale „Pallabra Y Gesto“, tedy „Slovo a gesto“

Největší světové hvězdy flamenca – David Coria, Ana Morales se letos poprvé představí v České republice. Diváci a milovníci tohoto žhavého tance si je užijí na třech místech, v Brně, Praze a Hradci Královém. S kytarovým doprovodem předního španělského skladatele a hudebníka můžete zažít ohromující zážitek. Nepůjde jen o „obyčejné taneční představení”, ale o formu s názvem „Pallabra Y Gesto“, což je v českém překladu „Slovo a gesto“

Komunikace je životně důležitá pro každého člověka. A právě z tohoto předpokladu vychází představení „Palabra y gesto“, které rozvíjí základní linie tohoto konceptu.

„Jedná se o představení bez dějové osy vychází z konverzace mezi zpěvem (slovem) a tancem (gestem), a to v rámci společného jazyka: flamenca. Někdy se tak děje s laskavostí, pomalu a mírně, jindy zas vášnivě a se žhavou zběsilostí, ale vždy ve vazbě na tuto jedinečnou a přetrvávající potřebu člověka : potřebu komunikovat,“ říkají svorně ty největší hvězdy flamenco David Coria a Ana Morales. Oba patřím mezi světové špičky tohoto žhavého tance.

Tato dvojice s hudebním kytarovým doprovodem vystoupí 8. prosince v brněnském KD Semilaso, 10. prosince v pražském Divadle Broadwayi a 11. prosince v Kongresovém centru Aldis Hradci Královém.

Vstupenky na všechna tři místa, kde se představení uskuteční, si lze objednat ve všech běžných předprodejních sítích, především pak na: https://www.ticketportal.cz/Event/FLAMENCO_David_Coria_Ana_Morales

 

Timur Isanbaev

Music Factory,

TANEČNÍ MAGAZÍN

Cha-cha Terezy Řípové a Radka Valenty

Druhý pár „Roztančeného divadla“

Roztančené divadlo MDMB III. ročník

Představujeme Vám druhý soutěžní pár III. mladoboleslavského ročníku projektu Roztančené divadlo aneb Když herci tančí, který tvoří herec Radek Valenta a tanečnice Tereza Řípová. Tomuto páru byly na tiskové konferenci vylosovány temperamentní Tango a kubánská Cha-cha.

Podívejte se na sestřih z tréninků tohoto páru, který slouží jako podklad pro tipovací soutěž.

Anketa je spuštěna na webu www.roztancenedivadlo.cz .

30. 11. 2018 proběhne finálový galavečer  v Městském divadle Mladá Boleslav

Adéla Zdobinská

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečky i TV v NoDu kolem 17. 11.

Má „Pravda o 17. 11.“ v něčem pravdu? Anebo ji nastoluje? Či hledá?

Přesně 17. 10. jsem měl tu čest vidět představení o 17. 11., které se samo definuje jako „závěr brakové trilogie“. Bez znalosti představení předešlých bych tento trilogický i logický závěr i záměr hodnotil veskrze kladně.

Sexteto herců, jmenovitě Michal Bednář, Martin Dědoch, Jan Hofman, Bořek Joura, Daniela Šišková a Tereza Volánková, hraje s chutí a nenásilně se na pódiu i před „televizními“ kamerami otáčí tak, jako politici v parlamentu.

Ke kladům představení patří i filmové předtáčené scény. Hra na televizi dodává představení náboj i potřebnou razanci. A to zejména v době, kdy jsou veřejnoprávní média podrobována ze všech stran neustálému tlaku.

Na vlastním scénáři je znát, že pracuje s různými zdroji. Vedle autorů scénáře Jana Tošovského a Petry Tejnorové je zde jako autor některých textů uváděn Adam Skála i anonymní „pisatel“ z DAMU. Inu, když může existovat „neznámý vojín“, proč by nemohla být alespoň část scénáře od neznámého autora?

Na průběhu divadelního večera samotného je místy znatelné, že jeden z dua scenáristů Jan Tošovský byl zároveň i dramaturgem. Místy tam totiž chyběl jiný pohled při eventuálních škrtech v textu. A jindy jsem postrádal dramaturgovy „odosobněné oči zvenčí“ při dramaturgii režisérky Petry Tejnorové i představení jako celku.

Mezi stěžejní pasáže představení patřily besedy. S laskavým nadhledem parodovaly pseudointelektuální večery na veřejnoprávní ČT, ale i současné eskapády nejmenovaného ředitele nejmenované televize…

Je hra „Pravda o 17. 11.“ hrou na pravdu? Nikoli. Je generační výpovědí těch, kteří nechtějí mlčet. Někdy výpovědí klopotnou, ale o to spontánnější a pravdivější. A všem tvůrcům za ni patří velké poděkování. A poklona! S potleskem, samozřejmě.

Foto: NoD

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

PALM OFF FEST začal estonským tancem a polskými fotografiemi

Za účasti estonské velvyslankyně v České republice, šéfa Polského kulturního střediska, ředitele Divadla pod Palmovkou a dalších vzácných hostů byl zahájen již 3. ročník multižánrového Palm Off Festu. A to hned „Revolucí“!

Třetí rok setkání divadel střední Evropy zahájila v pátek devatenáctého října 2018 o šesté hodině večerní vernisáž. A to výstavy fotografií „Polská divadelní avantgarda“. Následně na ni přímo navazovala pražská i česká premiéra estonského dramatu „Revoluce“ v podání Teatru NO99 z Tallinnu.

Závislost na nezávislém divadle

Výstava polských divadelních fotografií mapovala detailně převážně polskou divadelní avantgardu počátků dvacátého století. Od ní se – přes meziválečné období – přenesla k současnějšímu divadlu.

Krátký pohled na výstavní expozici

Expozice sama byla historicky perfektně připravena na bannerech. Již tímto svým technickým způsobem působila poněkud konjunkturálně. I když zcela chápu nutnost častého transportu této (zjevně putovní) expozice. Škoda, že některé z historických dokumentů trpěly ne kvalitně a nejvhodněji zvolenou reprodukční technikou… Další (již větší) chybkou byla absence českých překladů. Ty ovšem suplovala černobílá česko-polská publikace „Divadla nezávislosti“, která byla zdarma k dispozici. Otázkou je, zda v dostatečném počtu? Návštěvníky vernisáže samotné totiž několikrát znásobila již zmíněná následující premiéra divadelní.

Na fotkách nedutá ani Reduta

Vlastní výstavní instalace ve foyeru Divadla pod Palmovkou působí svěže, světle a diváka nenásilně provází polským fotografickým divadelním světem. Mohla by být inspirací českým divadelním fotografům a dokumentaristům.

Prostě, sama o sobě je tato polská výstava zajímavá. Český divadelník si uvědomil, že divadlo Reduta není pouze v Praze či Bratislavě, ale také ve Varšavě. Zajímavostí byly i dokumenty o inscenování světové premiéry významného polského futuristy Bruna Jaśienského „Ples manekýnů“  v pražském D34 Emila Františka Buriana. Ta proběhla roku 1930.

Ředitel Divadla pod Palmovkou a úspěšný režisér MICHAL LANG zakončuje výstavu a zahajuje třetí ročník festivalu PALM OFF FEST

Na vernisáži byla k dispozici – nejen k prohlédnutí – antologie polské divadelní fotografie. Výpravná kniha, sice evidentně bez tuhé knižní vazby, byla k mání za vpravdě lidových 280,- Kč.

Po výstavě ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang zahájil i festival Palm Off Fest 2018 jako celek.

Když se to Tallinnské divadlo nahání

Již nástup diváků do sálu byl extravagantní. Nejdříve byla vpuštěna levá část hlediště. A teprve později publikum jdoucí na svá sedadla ze strany pravé. Působilo to zajímavě. Netradičně. Ale u toho zůstalo. V průběhu večera na to již nic nenavázalo. Evidentně se tím bavil pouze autor a režisér. Ale, alespoň měli diváci o čem přemýšlet…

Samotné představení „Revoluce“ režijního dua Ene-Liss Semper a Tiit Ojasco již mnoho důvodů k zamyšlení nepřinášelo. Nejsilněji, zvláště pro nás jako odborný TANEČNÍ MAGAZÍN, působila úvodní – téměř půlhodinová – taneční kreace. V oranžově „východních“ hábitech tančila celým jevištěm skupina herců pod taktovkou – Lenina! Toho představoval dokonale v obličeji namaskovaný sólista s pleší a plnovousem. Vše umocňovala hra na bicí. Respektive důrazné údery paliček do plechových plástů.

Další sekvence vedla od bojovné revoluce k pracovnímu procesu. Revolucionáři se zbavili hábitů a jali se – již v pracovních overalech – stavět dřevěnou konstrukci. Ta jim jednou, již téměř postavená, spadla. Šlo o kouzlo nechtěného? Zde bych akcentoval již výrazněji modernější choreografii. Herci se projevovali složitými pohyby připomínajícími abstraktní animované filmy a místy i projevy Michaela Jacksona.

Následoval zřejmě nejsilnější moment představení. S velkým nadhledem začaly být původní symboly revoluce i část jejich představitelů přebarvovány – do rudé barvy.

Zajímavá, leč krátká, fantaskní pasáž představení „Revoluce“

Po nevýrazných pasážích se pozvolna jeviště převléklo do fantaskních kostýmů ve stylu Hieronyma Bosche. V další výrazném momentu „Revoluce“ se – konečně začalo z pódia mluvit. Do toho zněl, v podkresu, monotónní zvuk úderů na konce trubek. Herečky na ně jako na na didgeridoo mlátily divnými plochými přezůvkami. Připomínaly vietnamky. Ty přezůvky, nikoli herečky.

Ztraceno v překladu?

Texty z úst herců i jejich kolegyň kolísaly mezi nabubřelým patetismem a banalitami. Zřejmě bylo scenáristovým přáním pracovat s tímto kontrastem? Česky byly texty překládány sice na třech médiích – na dvou obřích digitálních obrazovkách po obou stranách jeviště a na on-line digitálním zařízením nad pódiem. Katastrofou však byla kvalita překladu samotného. Některé pasáže nebyly do domácího jazyka – převážně z angličtiny – přeloženy vůbec! Nezapomněl někdo, že i když má Palm Off Fest anglický název, tak probíhá v Praze?

V průvodním programu představení se píše, že je „…situace nesnesitelná“. Pokud se tvůrci snažili apelovat doslovně tímto směrem, tak se to zcela vydařilo.

Závěr představení provázel již hodně a nelogicky natahovaný konec. Nastaly tak nejméně tři pasáže, které si přímo žádaly závěr neúměrně natahovaného dramatu. Přání publika však nebylo vyslyšeno. Diváci houfně odcházeli, na jevišti se hrálo dál…

Před vlastním závěrem ještě následovala žonglérská ekvilibristika s dlouhými zářivkově svítícími tyčemi. A ještě k tomu zadní projekce tonoucích v moři. A opět moře patosu…

Závěrečná děkovačka souboru NO99, představitel Lenina úplně vpravo

„Revoluce“ v podání tallinnského NO99 byla jistě zajímavým i propracovaným představením, nicméně bych v tomto případě poukázal na staré dobré české přísloví, že méně znamená více. Ani tolik nezčeřila vody… I když na festivalu třeba vedle extravagantního Olivera Frljiće je to, věru, těžké!

Foto: Palm Off Fest

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Výročí, nejen našeho státu, ale i českého současného tance

Významný choreograf a tanečník Michal Záhora uvede svůj projekt, kterým vzdává hold jubilejnímu výročí České republiky

Pulsar oslaví tancem v PONCI 100 let výročí republiky

 Významný choreograf a tanečník Michal Záhora z uměleckého uskupení Pulsar uvede po taneční pouti Slavnost na Klenové další z projektů, kterými vzdává hold jubilejnímu výročí České republiky. V neděli 28. října ve 20:00 hodin slavnostně oživí prkna divadla PONEC tanečním kaleidoskopem „Výročí“, kterým oslaví a zreflektuje nejen výročí našeho státu, ale i českého současného tance.

Záhora se zde zhostil nelehkého úkolu, jak interpretovat 100 let našich dějin pomocí tanečně-pohybového slovníku. Pokusil se tak prostředkem tance zaznamenat jak individuální, tak kolektivní paměť, a zachytit historii v pohybu.

Jsou témata, od kterých bychom možná nečekali taneční zpracování. Výročí republiky by k nim mohlo patřit. Přesto je to tak významná událost, že mi prostě nedalo se k ní nevyjádřit,“ vysvětluje Záhora a pokračuje: „Tanec je pro mne to, co v literatuře poezie. Hovoří v obrazech, s poetikou a hloubkou, s přesahem, který vytváří celistvější chápání světa. Často v symbolech, a tudíž i ve zkratce.“

V představení vystupují čtyři postavy, symbolizující českou, slovenskou, židovskou a sudetskou entitu a děj se odehrává v jednom dni, který je rovněž metaforou celých sto let. „Nechtěli jsme pouze citovat dějinné události. Přestože budou určité momenty historie rozpoznatelné, neustrneme v prostém výčtu dat,“ dodává Záhora.

Projekt oslavuje nejen kulaté výročí české státnosti, ale rovněž výročí českého tance. Právě za první republiky byly vybrány žačky Sokola a poslány studovat do školy Elisabeth a Isadory Duncan v Německu.

Na jevišti se setká tanečník Josef Bartoš se třemi tanečnicemi – Annou Línovou, Zuzanou Richterovou a Michaelou Sušou. Hudbu vytvořil stejně jako k projektu Slavnost kmenový spolupracovník Pulsaru, italský hudebník Carlo Natoli, který se věnuje nejen hudbě taneční, ale rovněž filmové. Kostýmy k inscenaci vytvořila módní návrhářka Zuzana Kubíčková – zářící hvězda posledních ročníků Mercedenz-Benz Fashion Week.

Celebrating Kylián!

Největší multimediální retrospektivní výstava z tvůrčí práce a díla choreografa Jiřího Kyliána, kterou spolupořádá divadlo Ponec  s Baletem Národního divadla a Kyliánovým nadačním fondem. Výstava je rozšířena o nové exponáty.
Praha, nám. Václava Havla – budova B Národního divadla
Potrvá jen do 25. 10. 2018. Otevřeno 13:00–20:00 h.

„Jsem ráda, že i v PONCI si připomeneme toto významné výročí,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha z.ú., a pokračuje: „Zároveň mě opravdu těší, že v měsíci říjnu se nám daří spolurealizovat také zásadní výstavu největšího českého velikána tanečního oboru, Jiřího Kyliána, s nímž jsme v červnu oslavili 30 let festivalu TANEC PRAHA. Výstava Celebrating Kylián! navazuje na spolupráci s Baletem Národního divadla v Praze a Kyliánovým nadačním fondem v Praze a přináší v budově B Národního divadla na náměstí Václava Havla ještě více zážitků díky rozšířené verzi oproti červnu. Potrvá jen do 25. 10.!“ 

Více info na www.divadloponec.cz nebo www.praguepulsar.cz

Více info na https://www.tanecpraha.org/portfolio-items/celebrating_kylian_cz/

Kateřina Kavalírová, Jan Pulsar

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„ADHD“ již k vidění na Jatkách!

Dlouho očekávaný projekt Rostislava Nováka mladšího má po premiéře! La Putyka se opět předvedla v originálním a tom nejlepším světle.

V neděli 21. října odstartoval velkolepý novocirkusově-psychologický projekt Rostislava Nováka, toho hereckého jména mladšího. Věnoval se v něm hyperaktivitě, v poslední době nazývané syndromem ADHD. Tedy diagnóze, s níž má na vlastní kůži osobní zkušenost. Ještě před premiérou se mohli zájemci v Jatkách78 zúčastnit (za lidové vstupné 50,- Kč) předpremiérové prezentace „ADHD“. A ještě před tím – v týdnu – bylo nabídnuto ochutnávkové menu z představení i novinářům a zástupcům médií.

Kostýmy tvořila kaskadérka i majitelka módní značky

Jak již TANEČNÍ MAGAZÍN několikrát informoval předem, jedná se o vskutku nevídaný mezinárodní projekt. Rosťa Novák si vybíral herce a spolupracovníky z pěti set padesáti zájemců!

Iniciátor, autor a režisér v jedné osobě se rozhodl k inscenování divadla o ADHD zhruba před třemi sezónami. K tématu jej vedla nejen vlastní zkušenost s tímto syndromem, ale také mnoho nových impulsů, na které hodlal divadelně reflektovat.

Na tomto projektu měla svou divadelní premiéru tvůrkyně kostýmů, k níž se ještě vrátíme detailněji… Naopak se zde vystřídali velmi ostřílení divadelníci s letitou a mnohonásobnou praxí. Jako příklad může posloužit konkrétně třeba scénografka Petra Kamanová.

Na tiskové konferenci zleva: kostýmní výtvarnice a kaskadérka Petra Ptáčková, Rostislav Novák ml. a psycholožka Dr. Lenka Krejčová – v pozadí obří plátno, které namalovaly hyperaktivní děti

A nyní již slíbená kostýmní výtvarnice představení i kaskadérka v jedné osobě Petra Ptáčková, která je i majitelkou módní značky. A právě kostýmy se snažila tvořit jako modelové, nikoli ve stylu přímo divadelním.

Hledání stability v nestabilním prostoru

Rostislav Novák označil svůj souboj s ADHD jako hledání stability v nestabilním prostoru. Podle jeho výsledného díla to je nesmírně výstižné. A zároveň nic neomezující.

Na nestabilně stabilním kruhovém trampolínovitém pódiu nás o tom přesvědčují akrobaté, tanečníci, žongléři i další novocirkusoví umělci. Jejich čísla mají ohromný výchozí nápad, neúnavnou injekci energie i vyústění do napadnutých point.

ADHD“ stojí za vidění. Je to studnice nápadů, gagů i pohybové ekvilibristiky. A tak by tomu mělo, nejen v novocirkusové sféře, být.

Účinkující:

Émile Pineault

Cirkus poprvé vyzkoušel ve čtyřech letech v cirkusové škole v Québecu a začal trénovat. V roce 2014 dokončil konzervatoř na National Circus School of Montreal. Do roku 2017 vystupoval s různými společnostmi (The 7 Fingers, Cie Et des hommes et des femmes, Théâtre du Trident, Cie Ici’bas a dalšími). Pracuje na vlastních projektech kombinujících akrobacii a tanec, díky setkávání s novými lidmi a akrobaty objevuje nové způsoby tvorby, uvažování a práce. Cirkus považuje za nekonečně tvárný princip bez jednoho středu a pojmenovatelné esence.

Jonas Garrido Verwerft

Narodil se v Antverpách. Vždy byl fascinován lidským tělem a jeho možnostmi. Zkoušel různá umělecká vyjádření, ale nejvíce ho pohltil tanec. Nezajímá se jen o jeden styl, zvládá breakdance, výrazový tanec i akrobatické triky. Studoval pohyb a vystupoval jako tanečník, přitom ale neopustil svou vášeň pro skateboard nebo surf. V roce 2017 plul s muzikanty, cirkusovými umělci a piráty kolem Indonésie, kde se začal věnovat kontaktním stylům, které dále rozvíjí. Začal se také věnovat tanci ve dvojici, což ho v současnosti naplňuje nejvíce.

Mauricio Rafael Cugat

Odmala věřil v Boha a usiloval o revoluci. Mladý Argentinec se již v dospívání nebál konfliktu a konfrontace s vírou, že pomůže změnit svět. Brzy ale pochopil, že jediná cesta ke změně začíná v každém z nás. Snaha o změnu nemožného v možné jej dovedla až k cirkusovému umění, dnes se věnuje handstandu (nachází v něm radost z disciplíny), vis na vlasech (jak říká, jde o dar, který sdílí s ostatními) a párovou akrobacii.

Carlos Alberto Landaeta Meneses

Narodil se v Caracasu, nádherném místě, ale plném násilí. Město ho naučilo soucitu a empatii. Vyjadřuje se umělecky a inspiruje se všemi oblastmi života. V roce 2017 dokončil studium ESAC v disciplíně čínská tyč, ale zajímá ho také teeterboard nebo tanec. Miluje nečekané reakce a nemá dobrý pocit z lidí, kteří působí, že je stále vše v pořádku a nepřestávají se usmívat. A proč vlastně cirkus? Protože se neustále vyvíjí, bere mu dech (a někdy mu jej vrací). Být na scéně mu dává možnost pracovat jako vnější pozorovatel a zpracovávat různá společenská témata.

Risto Sakari Männistö

Narodil se ve východním Finsku, ale z obou stran má v rodině ruskou krev. Miluje procházky lesem se psem, baví ho šachy, vytváření hudby (zdůrazňuje, že nejde o skládání), čtení a bruslení (patnáct let hrál hokej). Je ženatý, nedávno začal studovat politologii, filozofii a ekonomii, díky čemuž se opět učí učit. Cirkusu se věnuje od devíti let, kdy jeho matka založila cirkusovou školu v jejich vesnici, bez zkušeností, jen tak ze zájmu. Zpočátku se zabýval akrobacií a rovnováhou, vyzkoušel jízdu na jednokolce, provazochodectví, akrobacii na žebříku a další disciplíny, pravou vášeň ale vzbudilo až žonglování. A tomu je věrný dodnes.

Mireia Piñol Martínez

Rodačka z Barcelony, protentokrát na této planetě jako lidská bytost, jak sama říká. Pamatuje si na svou první jízdu na bruslích a své první divadelní vystoupení pro příbuzné na terase jejich domu. Kolečkovým bruslím se začala věnovat ve třinácti a brzy se stala španělskou a poté i evropskou šampiónkou. Když skončila se soutěžením, šla na univerzitu, kde ji kamarád seznámil s tancem. Vyzkoušela mnoho stylů a dostala se i k cirkusu. Kromě bruslení se věnuje i párovým disciplínám, zkusila i kaskadérské techniky. Je otevřená novým výzvám, například herectví. Na jevišti se stává někým jiným, scéna je jejím novým domovem, pokaždé jiným. Má ráda opravdovost fyzické práce, běh, cvičení, pády, akce a reakce, které mají umělecký smysl. Ráda svou tvorbou vypráví příběhy.

Vincent Bruyninckx

Mladý Belgičan nikdy neváhal investovat veškerou energii do toho, co ho zaujalo. Jednou z těchto věcí je cyr wheel. Díky spolupráci se členy známých tanečních souborů se vrhl do studia ESAC, kde si utříbil styl a přístup k disciplíně. Pochopil, že se chce naučit více než jen triky, které dělají všichni. Zajímal se o pohyb a to, jak ovlivňuje mysl a celé tělo, a proto v letech 2009-2012 vystudoval fyzioterapii. Je také několikanásobným belgickým mistrem v přípravě kávy a umí si uvařit vlastní pivo. To vše zvládá jako dyslektik s problémy s koncentrací.

Sandra Pericou-Habaillou

Pozitivně naladěná, energická a kreativní. Narodila se v Indonésii, ale v osmnácti letech se s rodiči přestěhovala do Francie. Začala tančit v jedenácti letech. Po vysoké škole (ekonomika a společenské vědy) nastoupila na European Center of Artistic Professions v Le Mans a začala objevovat umělecké prostředí. Pak se přestěhovala do Paříže, kde vystudovala International Dance Academy v oborech divadla, tance a zpěvu. Od roku 2011 spolupracuje s řadou uměleckých společností ve Francii i dalších zemích.

Rostislav Novák mladší (zcela vlevo) a část jeho týmu

Zeptali jsme se:

Rostislava Nováka, mladšího

Jak bylo složité se dostat od prvního impulsu k hotovému představení?

Samozřejmě. Stálo to za ty tři roky desítky a stovky hodin nápadů, hledání a schůzek. A ADHD se na tom podepsala přímo! Já ji totiž beru jako přednost, nikoli jako nemoc. Proto se snažím o její pozitivní prezentaci. Jsem rád za spolupráci se speciálními základními školami v Praze 6, na Zlíchově a v Telči. Ty nám byly v průběhu dokončování skvělými diváky i rádci a inspirátory zároveň. ,ADHD´zatím budeme uvádět výhradně na scéně Jatek78. Předběžně se uvažuje o jeho uvedení ve Francii a to plánujeme během února 2019.“

Po premiéře čeká zájemce z řad diváků na Jatkách78 ještě devět repríz „ADHD“. Pak již dále rozhodne divácký zájem…

Představení se konkrétně hraje: 23.- 26. 10. a 26. 10. – 1. 11. 2018.

Bližší informace na http://www.adehade.cz .

Foto: autor článku a foto Rostislava Nováka ml. + plakát Arts/Marketing.CZ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Druhý večer Stardance – zářivá princezna jde z kola ven!

Celkem nečekaně odchází zpěvačka Monika Bagárová a Richard Genzer se diví, že už není žádné zvířátko

Druhý  večer ve znamení tance, noblesy  a elegance

V předchozích ročnících se přece jen vyskytl tu a tam v soutěži nějaký outsider, občas někdo i netančil a přece dospěl do finále, ale  letos?

Všechny páry tančí dobře. Jenže  kdo tedy vypadne z kola ven??

 Na programu byla divoká samba a elegantní valčík

Ze známých jmen byla hostem  např. Petra Kostovčíková

Mladá, krásná, talentovaná Monika Bagárová jde z kola ven. Anebo,  že by právě všechny tyto vlastnosti byly přítěží?? Kdo ví. StarDance je nevyzpytatelné.

Soutěžící sice pláčí, že s tímto nepočítali…. ale s čím tedy počítají? Že při vyřazování nikdo nebude vyřazen?  A proč se tedy vůbec soutěží? Také bychom mohli sledovat jen deset galavečerů…J Ale napětí  a nervozita už by nebylo tím správným napětím a nervozitou.

Richard Genzer a Jana Zelenková

Jako první odtančili Richard Genzer a Jana Zelenková. Všichni zvědavě očekávali, cože za zvířátko bude Richard tentokrát.  Ale překvapení!  Pro Václava Kuneše byl jednoduše perfektní a překvapil svou elegancí, Tatianu překvapily krásné ruce, které se vyklubaly z medvěda, Radek Baláš potvrdil, že granát zůstal zajištěný a co víc, dokonce  s Astairovským přesahem! Pro Zdeňka Chlopčíka byl tance moc pěkný, tance bylo hodně, ale postěžoval si na nedostatek valčíku.

Richard sám byl hodnocením také překvapený, ale ránu mu zasadil alespoň Marek Eben: Prý v době, kdy Richard  tančil v armádním souboru „Lenina“,  se rozpadl Sovětský svaz a pokud zatančí ten večer a vyschne Dunaj, je jasné, kdo za to může.. Ale Richard se nenechal vyvést z míry a na otázku, jak se mu tančil Lenin, hbitě odpověděl: „Vyrazil jsem k lepším zítřkům, akorát jsem si spletl směr…“

A při tréninku s Janou Zelenkovou poradil své partnerce, ať si dá nohy do botníku, protože překáží… „

I Tereza Kostková vyjádřila své pocity, že  Richard byl při valčíku tak něžný… A  Richard: „Já jsem romantický, když máme doma večeři při svíčkách a dojdou nám svíčky, tak vyrazíme  na hřbitov, tam vždycky nějaká svíčka je. Já to prostě takhle mám…“

Nedá se  zapřít, že je Richard při valčíku  buď  poťouchle elegantní  nebo  elegantně poťouchlýJ

Získali 26 bodů

Monika Bagárová a Robin Ondráček

Marek Eben komentuje Moničin nástup slovy: Monika studovala pedagogickou školu a  tady je to vlastně to samé. My si  hrajeme, zpíváme, tančíme, pak přijde strejda Zdeněk a můžeme jít s ‚brekem‘ domů.

Robin je na ni přísný, ale Monika tvrdí, že  to prý potřebuje, protože  samba pro ni bude velký boj! Navíc měla obrovskou trému.

Tatiana vyjádřila obavu, že Monika spadne!  A Monika opravdu přiznala, že  jí klouzaly boty. Radek Balaš ohodnotil choreografii jako těžkou a snad by méně bylo více, protože v tanci byly nepřesnosti.

22 bodů

Jiří Dvořák a Lenka Nora Návorková

Pár zatančil ladný  valčík, diváci ocenili mrkání Jiřího Dvořáka,  ale samozřejmě u Zdeňka Chlopčíka mrkání nepomohlo. Jednoduše šli trošku před hudbou. Václav Kuneš byl mírnější,  pochválil efektní  otočku i krásnou choreografii. Jiří Dvořák se uklidnil filozofií, že nevyšla-li mu generálka, vyjde premiéra a povedlo se.

32 bodů

Daniela Šinkorová a Michal Padevět

Daniela si při sambě pokyvovala, písnička totiž vyjadřuje, že dívka partnerovi nerozumí,  a tak všechno odkývá.

Tatiana vyjádřila překvapení, protože Daniela už nebyla jen romantická princezna, která se nechá odvést z rohu do rohu, ale ona  žije!  Přesto jí  vadily stále pokrčené nohy. Ještě je čas na nápravu.

Zdeněk Chlopčík pochválil choreografii, velmi  pěkně zatančenou, možná by to chtělo  ještě trošičku lépe a ocenil i zvládnutí zaseknutého podpatku. Prý také odkývá všechno!

34 bodů (Daniela zase brečí)

 

Veronika Arichteva a Michal Necpál

Veronika si sice  stěžuje, že valčík je pro ni  nepřirozený pohyb a hrozný záklon, ale Michal říká: „Neuvěřitelné, Verča mi dvakrát opravila chybu v mé vlastní choreografii? Mé ego trpí, ale jsem na ni pyšný!“ A hodnocení? Podle Radka Balaše „nebeské“.  A Václav Kuneš také nešetřil chválou.

27 bodů

Adam Mišík a Kateřina Krakowková

Pro Kateřinu je samba nejtěžší tanec, který vnímá jako erotický.

Zdeněk Chlopčík pochvaluje  „obrovský pohyb pánve“, na koncertech prý bude narváno. Radek Balaš se zaradoval trošku předčasně: „Nejdříve jsem si myslel, že nastoupilo snad auto jezdící na nějaké synkopy nebo co, ale ke konci došlo palivo.“

22 bodů

Marek Dědík a Pavla Tomicová

 

Pavla s humorem sobě vlastním přiznává: „Šoupačky jsem nezvládla, je to, jako když se stěhuje nábytek. Když se tahle moje hmota vychýlí, tak to má Marek strašně těžké. Přesto odtančili ladný valčík, radost pohledět. Tatiana sice podotkla, že latina jde Pavle lépe, ale i tak byl tanec krásný, Pavla dokázala, že i normální žena může krásně tančit, nejen ta, která váží 40 kilo. Slova chvály ale nakonec nekorespondovala s jejím hodnocením, Tatiana  dala Pavle jen 6 bodů! I Tereza Kostková prohlásila, že porotě opravdu nerozumí. Václav Kuneš krátce ocenil, že Pavla tančí srdcem.

25 bodů

Veronika Lálová a David Svoboda

Samba je pro Davida těžká, proto čekal, že při hodnocení budou poslední v lepším případě předposlední.  Ale nebylo tomu tak. Pro Radka Balaše je totiž kombinace Veroničiny krásy a charisma, které by mohl David prodávat, neuvěřitelně tříštivá směs, která oslepuje!

Tatiana také chválila.  David i přesto, že je vysoký, není toporný a dokonce poprvé někdo propnul zadní nohu v sambě!

A co na to David? „Nevím, zda jsem latinář  nebo standarďák, jsem na takové úrovni, že je mi úplně jedno, co tančím“.

33 bodů!

Daniela Písařovicová a Michal Mládek

Michal si mezi tréninky  odskočil  pro medaili do Lucemburska na Mistrovství světa.23

Daniela sebekriticky přiznala, že valčík je  tanec,  který jí  opět nejde. „Mám celoživotní tendenci se hrbit a základem  tohoto tance je  stav,  kdy mám teprve tendenci se přestat hrbit, říká. Mám ze všeho permanentní stres.“

Václav Kuneš ocenil  obrovský posun, možná jí  standard půjde lépe.  Zdeněk Chlopčík pochválil kroky, takto si prý představuje valčík, jen je to trošičku mimo rytmus. Všechno ale zakryl úsměv.

27 bodů

Dalibor Gondík a Alice Stodůlková

Pár nastoupil ve výborné kondici, na Výstaviště Dalibor totiž běhá,  čímž šetří čas potřebný pro hledání parkování.  Sice si stěžuje, že ho bolí kyčle, palce a tanec je pro něj  kompletně bolestivá záležitost.

Dalibor tvrdil, že nikdo nezná pravou tvář Alice, která se ukáže, až zhasnou kamery.  Prý to je samé direktivní: „Dělej! Znovu! Rychleji!“  Chudák Dalibor!

Na parket přiběhla Alice Stodůlková ve zlatém obleku s třásněmi a působila tak energicky, až ji Marek Eben podezříval, že probíjí…

Pár  rozbouřil celý sál  a k tomu už Marek Eben nic dodat nechtěl.

Co na to Zdeněk Chlopčík? Prý by pro nejvyšší známku trošku změkčil.  Podle Radka Balaše vytančili krásnou zlatou korunu večera, Tatiana měla strach o Dalibora a Václav Kuneš chtěl tančit s nimi, prostě paráda.

36 bodů!!!!  A přeskočili Danielu Šinkorovou a Michala Padevěta!

A hlasování?  Vypadnout není  podle Marka Ebena  otázka života a smrti, ale je to hrozné!

Tentokrát to padlo na Moniku Bagárovou, nepomohlo ani nadšení, krásný tanec, zkrátka nic. Monika všem poděkovala, bylo  to prý nejkrásnější období jejího života. A samozřejmě se zaleskly slzy.

Text: Eva Smolíková

Foto: Miroslav Malec

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

TROPICAL ESCAPE

HIGHLIGHT letošního Festivalu HYBAJ HO!

26.10.2018 / 19:30 / Csaba Molnár, Márcio Canabarro: Tropical Escape

Pojďte na výpravu do světa lechtivé exotiky s členy legendárního souboru HODWORKS!
Inscenace suverénně překračuje hranice myslitelného tabu, vytváří neuvěřitelné divadelní fantazmagorie a nenechá jediný mozkový závit bez pohybu! Rozkoš, fantazie, kreativita, exotika, erotika, výbuchy emocí a jedinečný humor – to musíte vidět!

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN