Bomby v NODu!

Již koncem března! Nepropásněte!

Mladý divadelní soubor 11:55 (zapětdvanáct) představí první letošní premiéru pojmenovanou O krásách bezpilotního bombardování. A to na scéně divadla NoD, konkrétně v pátek 29. března 2019. Protagonisté 11:55 tentokrát oslovili tvůrčí tým nezávislé skupiny 8lidí, režisérku Ninu Jacques a dramaturga Borise Jedináka, s nimiž společně v nové autorské inscenaci zkoumají proměny válečných konfliktů, ve kterých jsou lidské síly postupně nahrazovány drony. Dnes jsme svědky transformace válečných bojů. Armády západních mocností od počátku nového tisíciletí nasazují ve svých zahraničních misích čím dál častěji drony, bezpilotní letouny, které střídají lidské zdroje. Skrze drony monitorují tisíce kilometrů vzdálená území a provádí jimi i smrtící zásahy proti svým nepřátelům. A zatímco díky dronům ubývají ztráty v řadách západních vojsk, obětmi dronových útoků kromě teroristů jsou i civilisté.

Divadelní soubor 11:55 reaguje na rozšiřující se neozbrojené útoky divadelní hrou O krásách bezpilotního bombardování, v níž hledá odpovědi na otázky – co jsme ochotni obětovat pro vlastní bezpečí? Existuje v dronové válce hrdinství? Proč s narůstající vzdáleností, která nás dělí od místa válečného konfliktu, mizí empatie s civilními oběťmi? Inscenace, která vznikla formou improvizace, se režijně ujala Nina Jacques. „Na studijní stáži v Německu se mi dostala do ruky kniha „Teorie dronu“ francouzského filosofa Grégoirea Chamayoua, která mě absolutně dostala. Po přečtení mi bylo jasné, že se s tímto materiálem chci nějak vyrovnat na jevišti. Gréoirea Chamayoua dokáže dát do souvislostí různé aspekty současné moderní války a skrze ně vytvořit krutě bolavý obraz o celém našem dnešním ,moderním´ světě. Autor jde v popisu západní civilizace oklikou přes válečný dron, ale vlastně mluví o každém jednom z nás,“ prozradila režisérka. Inscenace vychází z knihy nejen tematicky, ale i svojí strukturou. “Stejně jako v Chamayouově textu, který se skládá z mnoha výpovědí vojáků, civilistů a vědců, i v inscenaci se střetnou postavy konfrontující svou zkušenost s drony – veřejná vystoupení nejvyšších armádních velitelů, svědectví přímých účastníků konfliktu a původní materiál amerických bojových složek,” doplnila Nina Jacques. Spojení 11:55 a skupiny 8lidí Propojení dvou mladých divadelních uskupení má hned několik vysvětlení – generační spřízněnost, společná „alma mater“, i společný vedoucí ročníku – režisér a pedagog Jiří Havelka. „Zajímá mě vzájemné propojení mladých tvůrců a myslím, že je pro nás zajímavé vidět, jak funguje jiný generační soubor podobně jako náš soubor 11:55. Přijde mi perfektní, že se scházíme na jednom projektu dva ročníky, které vychoval na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Jiří Havelka v pětiletém odstupu. Očekávám, že si vzájemně ukážeme naše pohledy na divadlo a nahlédneme do našich způsobů vidění světa i našeho myšlení,“ říká herečka Pavlína Balner ze souboru 11:55.

O krásách bezpilotního bombardování

Inscenační tým: Nina Jacques, Boris Jedinák, Jan Tomšů, Ian Mikyska
Hrají: Pavlína Balner, Martin Dědoch, Honza Hofman, Bořek Joura, Petra Majerčíková, David Ryska, Daniela Šišková
Premiéra: 29. 3.  2019 | 19:30 | Experimentální prostor NoD
Reprízy: 30. 3. | 6. 5. | 7. 5. | Experimentální prostor NoD
Webové stránky: https://nod.roxy.cz
Facebook: https://www.facebook.com/zapetdvanact/
Facebooková událost: https://www.facebook.com/events/2087636581292012/
Vizuál a teaser představení: http://bit.ly/okrasach

Foto: archiv NoD

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Tanečky i TV v NoDu kolem 17. 11.

Má „Pravda o 17. 11.“ v něčem pravdu? Anebo ji nastoluje? Či hledá?

Přesně 17. 10. jsem měl tu čest vidět představení o 17. 11., které se samo definuje jako „závěr brakové trilogie“. Bez znalosti představení předešlých bych tento trilogický i logický závěr i záměr hodnotil veskrze kladně.

Sexteto herců, jmenovitě Michal Bednář, Martin Dědoch, Jan Hofman, Bořek Joura, Daniela Šišková a Tereza Volánková, hraje s chutí a nenásilně se na pódiu i před „televizními“ kamerami otáčí tak, jako politici v parlamentu.

Ke kladům představení patří i filmové předtáčené scény. Hra na televizi dodává představení náboj i potřebnou razanci. A to zejména v době, kdy jsou veřejnoprávní média podrobována ze všech stran neustálému tlaku.

Na vlastním scénáři je znát, že pracuje s různými zdroji. Vedle autorů scénáře Jana Tošovského a Petry Tejnorové je zde jako autor některých textů uváděn Adam Skála i anonymní „pisatel“ z DAMU. Inu, když může existovat „neznámý vojín“, proč by nemohla být alespoň část scénáře od neznámého autora?

Na průběhu divadelního večera samotného je místy znatelné, že jeden z dua scenáristů Jan Tošovský byl zároveň i dramaturgem. Místy tam totiž chyběl jiný pohled při eventuálních škrtech v textu. A jindy jsem postrádal dramaturgovy „odosobněné oči zvenčí“ při dramaturgii režisérky Petry Tejnorové i představení jako celku.

Mezi stěžejní pasáže představení patřily besedy. S laskavým nadhledem parodovaly pseudointelektuální večery na veřejnoprávní ČT, ale i současné eskapády nejmenovaného ředitele nejmenované televize…

Je hra „Pravda o 17. 11.“ hrou na pravdu? Nikoli. Je generační výpovědí těch, kteří nechtějí mlčet. Někdy výpovědí klopotnou, ale o to spontánnější a pravdivější. A všem tvůrcům za ni patří velké poděkování. A poklona! S potleskem, samozřejmě.

Foto: NoD

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN