»TŘI HETERÁNI« na scéně v NoDu

Nová inscenace na experimentální scéně NoD je o mužství, mužích a přátelství

Divadlo MASO, které vloni vstoupilo na divadelní scénu politickou groteskou „Všechno, co v nás zkurvili komunisti“, se vrací do pražského NoDu s druhou premiérou. Ta nese název „Tři Heteráni“. V linii autorského divadla o tématech dnešní doby pokračují „pornografickou pohádkou o skutečné povaze chlapského přátelství“. Konkrétně o vztahu mužů k ženám, k vlastnímu mužství a k pohádkám. Premiéra se uskuteční 16. září 2020 od 19.30.

V českém divadle je dost dobře etablovaná větev takzvané ,queer dramatik, která se zaměřuje na zkoumání pocitů a příběhů sexuálních menšin. Divadlo MASO jde proti tomuto trendu a přináší první čistě heterosexuální inscenaci ve 21. století,“ říká režisér inscenace (heterosexuál) Adam Skala.

Po úspěšné politické grotesce „Všechno, co v nás zkurvili komunisti“ se herci a tvůrci pod vedením autora a režiséra Adama Skaly rozhodli pustit do zkoumání důvodů, proč jsou mužští samci tak moc fixovaní na své mužství. V novém textu se vyskytují tři skvělí kamarádi, kteří si v ničem nezadají s takovými borci, jako je Vinnetou nebo Mirek Dušín. Vydávají se do světa, kde je ještě normální ženu plesknout po prdeli a za mytí nádobí je běžné požadovat „rychlovku“ na kuchyňské lince. Jenže i tahle poslední výspa civilizace, „Říše porna“, je v ohrožení. A tak našim neohroženým rekům nezbývá než vyrazit do poslední bitvy.

Společnost si v historii vždy dokázala najít obecného viníka. Nedávno tomu, kdy jím byl obecný Žid, obecný cikán nebo obecný mohamedán. V posledních měsících padla volba na bílého heterosexuálního muže – takzvaného ,heterána. ,Heterán´ silnou tendenci definovat se svým mužstvím a dávat ho na odiv jako prodlouženou část své psýché. To, co je dnes často považováno za sexuální nátlak, bývá zpravidla jen nedostatek vkusu. A i když je ,Heterán´ ze všech obecných nepřátel lidstva objektivně nejméně sympatický a protivně ubrečený, jeho ,viktimizace´ je stejně nepřípustná,“ vysvětluje Adam Skala.

,Heteráni´ jsou v podstatě příběh o klasickém mužském přátelství. Je to o knihách, na kterých jsme jako kluci vyrůstali. Je to extrakt z příběhů, které jsme si vybájili v době mezi první ejakulací a první masturbací. Samozřejmě nazíraný se značným odstupem a notnou dávkou ironie,“ dodává dramaturg Martin Satoranský.

A proč je důležité připomínat i dnešní generaci pravou sílu přátelství mezi ,heterány´? Adam Skala má odpověď i na tohle: „Muže definuje jeho smečka. Proto jsou tak důležité příběhy o přátelství jako Frodo a Sam, Čuk a Gek nebo Harry a Hermiona. Seberte muži jeho přátele a zbude jen bídný frustrát.“

O tom, jestli mají Tři Heteráni ještě dnes právo na existenci, se rozhodne už 16. září 2020 v Divadle NoD. Novou divadelní sezonu otevírá inscenace tak heterosexuální, že by se líbila i příznivcům Trikolory.

Divadlo NoD je tradiční scénou alternativního divadla v Praze, v současné době je zaměřeno výhradně na autorskou divadelní tvorbu. Kromě své vlastní produkce je otevřeno i dalším projektům a souborům se stejným zaměřením (například právě Divadlu MASO), kterým poskytuje své prostory v rámci rezidenční spolupráce.

Soubor kolem režiséra Adama Skaly je nám velmi blízký tím, že spojuje tvůrce stejné generace. A logicky tak ve svých inscenacích přináší generační výpovědi o světě, ve kterém právě žijeme. Jeho divadelní poetika je hodně radikální, ale to je další věc, kterou považujeme za podstatnou. Aby se repertoár Divadla NoD skládal z inscenací, které jakýmkoli způsobem vyzývají diváky ke společné diskuzi o aktuálních tématech, a kterých si v přeplněné divadelní nabídce Prahy rozhodně všimnete.“ říká dramaturgyně a umělecká vedoucí NoDu Natálie Preslová.

»TŘI HETERÁNI«

Hrají: Vojtěch Vodochodský, Oskar Hes, Vladimír Pokorný, Jindřiška Dudziaková
Text a inscenace: Divadlo MASO

Režie: Adam Skala

Dramaturgie: Martin Satoranský

Scénografie: Tereza Gsöllhoferová

Kostýmy: Eva Justichová

Hudba: Kryštof Blabla

Produkce: Helena Bartošová, Sara El Maghrabi


Inscenace vznikla za podpory MHMP, MČ Praha 1 a Státního fondu kultury.

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„PIČUS“ podle ANIČKY (a letadýlka)

Někdy nemile došlo k nedopatření, že zde vyšly fotografie herců bez hlav. Tentokrát uveřejňujeme snímek záměrně. V žádném případě to však neznamená, že by představení nemělo hlavu! Ani patu.

Všimli jste si, že se množí originální tituly představení: v Dlouhé ulici v NoDu se „čeká na Kokota“. A pouhého půl kilometru od experimentální scény NoD nás v sobotu 23. března čekal pro změnu „Pičus“!!! V podání souboru ANIČKA A LETADÝLKO. Toto nesporně zajímavé divadlo nemá svou stálou, takříkajíc domovskou, scénu. Tentokrát se hrálo ve STUDIU PAMĚŤ. A bylo tam plno! TANEČNÍ MAGAZÍN tady tedy navštívil poněkud starší inscenaci „Pičus není kretén“ Aničky Duchaňové.

Jedná se o trochu černou grotesku pro jednu houpačku a tři herečky. Ve Studiu PAMĚŤ v pražské Soukenické ulici měli nahoře v baru skvělou výstavu grafik a koláží scénografa Divadla na Zábradlí Martina Kaisera. V baru tu čepovali výborné pivo z Rychnova nad Kněžnou. Dole, kde se hrálo představení, nebyla – i přes snahu dramaturga i zvukaře představení Petra Poly – akustika (slušně řečeno) nic moc. Navíc i sloupy uvnitř hlediště tedy nebyly zrovna tím, co by speciálně divadelní divák hledal…

Martina Krátka (vlevo) a Anička Duchaňová vyzývají Pičuse

Autorka, scenáristka, režisérka i textařka písní v jedné osobě Anna Duchaňová ztvárnila postavu Jaruš. V roli druhé, „staré krávy“ Maruš, jí více než doplňuje Martina Krátká. A s postavou zahradní trpaslice se zpodobnila Štěpánka Pencová.

Po bezmála hodinový čas představení Maruš s Jaruš téměř neopustí červenou houpací lavičku. Na ní se pošťuchují, debatují, hořekují. Ale taky se dohadují, hádají, respektive vzpomínají. Anebo také pokřikují vzájemně na sebe i na trpaslici. Ta však ani nehne brvou. Natož, aby se aktivněji zapojila…

Zleva: Martina Krátká, Štěpánka Pencová a Anna Duchaňová

Vlastní dialogy nenesou pražádný dějotvorný význam. V podstatě se v neustálých elipsoidně se opakujících sekvencích divák dozvídá, že všichni chlapi jsou „pičusové“.

Nosným prvkem představení jsou tradičně písničky s texty Aničky Duchaňové. Milým zpestřením je, pro Aničku (a letadýlko), typická loutkohra. A zejména zapojená parafráze na megahit nesmrtelné Edith Piaf „Non, je ne regrette rien“. Ten dodává závěru představení bizární nádech a rovněž potřebnou gradaci.

Závěrečná pointa nepostrádá kontrast, vtip, nadhled, ale zejména černý humor.

Tím, že jsem viděl již důsledně zažitou reprízu, po čtyřech a půl letech od premiéry, jednalo se vpravdě o herecký koncert. Škoda, že mu kvalitu ubíraly horší akustické podmínky sálu STUDIA PAMĚŤ…

Anna Duchaňová, Martina Krátká

Pičus není kretén

Premiéra: 15.12.2014.

Texty písní a režie: Anna Duchaňová.

Dramaturgie: Petr Pola.

Scéna: Lucie Labajová, Radka Mizerová.

Kostýmy: Lenka Odvárková.

Hudba: Anna Duchaňová, Michal Němec a citace.

Délka představení: + – 0.55 hod.

Hrají:

Maruš: Martina Krátká.

Jaruš: Anna Duchaňová.

Trpaslice: Štěpánka Pencová.

Psáno z reprízy 23. 3. 2019

Foto: Anička a letadýlko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bomby v NODu!

Již koncem března! Nepropásněte!

Mladý divadelní soubor 11:55 (zapětdvanáct) představí první letošní premiéru pojmenovanou O krásách bezpilotního bombardování. A to na scéně divadla NoD, konkrétně v pátek 29. března 2019. Protagonisté 11:55 tentokrát oslovili tvůrčí tým nezávislé skupiny 8lidí, režisérku Ninu Jacques a dramaturga Borise Jedináka, s nimiž společně v nové autorské inscenaci zkoumají proměny válečných konfliktů, ve kterých jsou lidské síly postupně nahrazovány drony. Dnes jsme svědky transformace válečných bojů. Armády západních mocností od počátku nového tisíciletí nasazují ve svých zahraničních misích čím dál častěji drony, bezpilotní letouny, které střídají lidské zdroje. Skrze drony monitorují tisíce kilometrů vzdálená území a provádí jimi i smrtící zásahy proti svým nepřátelům. A zatímco díky dronům ubývají ztráty v řadách západních vojsk, obětmi dronových útoků kromě teroristů jsou i civilisté.

Divadelní soubor 11:55 reaguje na rozšiřující se neozbrojené útoky divadelní hrou O krásách bezpilotního bombardování, v níž hledá odpovědi na otázky – co jsme ochotni obětovat pro vlastní bezpečí? Existuje v dronové válce hrdinství? Proč s narůstající vzdáleností, která nás dělí od místa válečného konfliktu, mizí empatie s civilními oběťmi? Inscenace, která vznikla formou improvizace, se režijně ujala Nina Jacques. „Na studijní stáži v Německu se mi dostala do ruky kniha „Teorie dronu“ francouzského filosofa Grégoirea Chamayoua, která mě absolutně dostala. Po přečtení mi bylo jasné, že se s tímto materiálem chci nějak vyrovnat na jevišti. Gréoirea Chamayoua dokáže dát do souvislostí různé aspekty současné moderní války a skrze ně vytvořit krutě bolavý obraz o celém našem dnešním ,moderním´ světě. Autor jde v popisu západní civilizace oklikou přes válečný dron, ale vlastně mluví o každém jednom z nás,“ prozradila režisérka. Inscenace vychází z knihy nejen tematicky, ale i svojí strukturou. “Stejně jako v Chamayouově textu, který se skládá z mnoha výpovědí vojáků, civilistů a vědců, i v inscenaci se střetnou postavy konfrontující svou zkušenost s drony – veřejná vystoupení nejvyšších armádních velitelů, svědectví přímých účastníků konfliktu a původní materiál amerických bojových složek,” doplnila Nina Jacques. Spojení 11:55 a skupiny 8lidí Propojení dvou mladých divadelních uskupení má hned několik vysvětlení – generační spřízněnost, společná „alma mater“, i společný vedoucí ročníku – režisér a pedagog Jiří Havelka. „Zajímá mě vzájemné propojení mladých tvůrců a myslím, že je pro nás zajímavé vidět, jak funguje jiný generační soubor podobně jako náš soubor 11:55. Přijde mi perfektní, že se scházíme na jednom projektu dva ročníky, které vychoval na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Jiří Havelka v pětiletém odstupu. Očekávám, že si vzájemně ukážeme naše pohledy na divadlo a nahlédneme do našich způsobů vidění světa i našeho myšlení,“ říká herečka Pavlína Balner ze souboru 11:55.

O krásách bezpilotního bombardování

Inscenační tým: Nina Jacques, Boris Jedinák, Jan Tomšů, Ian Mikyska
Hrají: Pavlína Balner, Martin Dědoch, Honza Hofman, Bořek Joura, Petra Majerčíková, David Ryska, Daniela Šišková
Premiéra: 29. 3.  2019 | 19:30 | Experimentální prostor NoD
Reprízy: 30. 3. | 6. 5. | 7. 5. | Experimentální prostor NoD
Webové stránky: https://nod.roxy.cz
Facebook: https://www.facebook.com/zapetdvanact/
Facebooková událost: https://www.facebook.com/events/2087636581292012/
Vizuál a teaser představení: http://bit.ly/okrasach

Foto: archiv NoD

TANEČNÍ MAGAZÍN