Existuje pičus božský Barbarellus? Nebo je to jenom Fata morgána a chorobně platonický úběžník našich všedně zpackaných životů?
Je to zářící diamant nebo afrodiziakum padlých tělem i duchem?
Na to Maruška a Jaruška hledají odpověď a možná u toho i zemřou…
Hrají: Martina Krátká, Anna Duchaňová, Štěpánka Pencová & Davis
Scénář a režie: Anna Duchaňová
Dramaturgie: Petr Pola
Scéna a kostýmy: Martina Zwyrtek
Výtvarná spolupráce: Anna Šmídová
Hudba a písně: Anna Duchaňová, Michal Němec
Podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR
Někdy nemile došlo k nedopatření, že zde vyšly fotografie herců bez hlav. Tentokrát uveřejňujeme snímek záměrně. V žádném případě to však neznamená, že by představení nemělo hlavu! Ani patu.
Všimli jste si, že se množí originální tituly představení: v Dlouhé ulici v NoDu se „čeká na Kokota“. A pouhého půl kilometru od experimentální scény NoD nás v sobotu 23. března čekal pro změnu „Pičus“!!! V podání souboru ANIČKA A LETADÝLKO. Toto nesporně zajímavé divadlo nemá svou stálou, takříkajíc domovskou, scénu. Tentokrát se hrálo ve STUDIU PAMĚŤ. A bylo tam plno! TANEČNÍ MAGAZÍN tady tedy navštívil poněkud starší inscenaci „Pičus není kretén“ Aničky Duchaňové.
Jedná se o trochu černou grotesku pro jednu houpačku a tři herečky. Ve Studiu PAMĚŤ v pražské Soukenické ulici měli nahoře v baru skvělou výstavu grafik a koláží scénografa Divadla na Zábradlí Martina Kaisera. V baru tu čepovali výborné pivo z Rychnova nad Kněžnou. Dole, kde se hrálo představení, nebyla – i přes snahu dramaturga i zvukaře představení Petra Poly – akustika (slušně řečeno) nic moc. Navíc i sloupy uvnitř hlediště tedy nebyly zrovna tím, co by speciálně divadelní divák hledal…
Martina Krátka (vlevo) a Anička Duchaňová vyzývají Pičuse
Autorka, scenáristka, režisérka i textařka písní v jedné osobě Anna Duchaňová ztvárnila postavu Jaruš. V roli druhé, „staré krávy“ Maruš, jí více než doplňuje Martina Krátká. A s postavou zahradní trpaslicese zpodobnila Štěpánka Pencová.
Po bezmála hodinový čas představeníMaruš s Jaruš téměř neopustí červenou houpací lavičku. Na ní se pošťuchují, debatují, hořekují. Ale takyse dohadují, hádají, respektive vzpomínají. Anebo také pokřikují vzájemně na sebe i na trpaslici. Ta však ani nehne brvou. Natož, aby se aktivněji zapojila…
Zleva: Martina Krátká, Štěpánka Pencová a Anna Duchaňová
Vlastní dialogy nenesou pražádný dějotvorný význam. V podstatě se v neustálých elipsoidně se opakujících sekvencích divák dozvídá, že všichni chlapi jsou „pičusové“.
Nosným prvkem představení jsou tradičně písničky s texty Aničky Duchaňové. Milým zpestřením je, pro Aničku (a letadýlko), typická loutkohra. A zejména zapojená parafráze na megahit nesmrtelné Edith Piaf „Non, je ne regrette rien“. Ten dodává závěru představení bizární nádech a rovněž potřebnou gradaci.
Závěrečná pointa nepostrádá kontrast, vtip, nadhled, ale zejména černý humor.
Tím, že jsem viděl již důsledně zažitou reprízu, po čtyřech a půl letech od premiéry, jednalo se vpravdě o herecký koncert. Škoda, že mu kvalitu ubíraly horší akustické podmínky sálu STUDIA PAMĚŤ…
Kdo tedy vlastně tím kreténem je? To se dozvíme v sobotu 23. března v Praze, v Soukenické ulici 29, od 19.30 hodin, ve studiu PAMĚŤ!
A N I Č K A A L E T A D Ý L K O
23. března od 19.30 – Studio Paměť, Soukenická 29, Praha 1
PIČUS NENÍ KRETÉN
Slavnost velké oběti začíná. Zahradní trpaslík ladí atmosféru a připravuje česnekové jednohubky. Maruška a Jaruška obcují s minulostí, sklerózou i ďáblem, a nakonec v kostnatých dlaních drží srdce diváků. Je to příběh nesentimentálně dojemný. Groteska o dvou starých krávách a jednom zahradním trpaslíkovi.
Režie: Anička Duchaňová Hrají, zpívají a předvádí se: Martina Krátká, Anička Duchaňová a Štěpánka PencováVstupenky: zde
Více informací: www.letadylko.cz
Vstupenky: