Odešla PANÍ TEXTAŘKA

Legendární autorka textů předních zpěvaček i zpěváků Jiřina Fikejzová zemřela

Stala se doslova legendou. Ačkoli své písňové texty nikdy nechrlila jako na běžícím pásu. Anebo právě proto?

Jiřina Fikejzová pocházela ze severu Čech. Konkrétně z Lomu u Mostu. Možná, že právě tento drsný kraj jí dal do vínku citlivou, ale občas i elegantně drsnější, ženskost jejích textů?

V mládí se věnovala vrcholově lehké atletice. Převážně sprintům. Na lehkoatletickém hřišti se seznámila i se svým manželem Jaroslavem, reprezentačním skokanem do dálky. Ale nevyhýbala se ani ostatním sportům. Pochlubila se mi, že na kurtech pražského Meteoru (kde jsem o mnoho let později hrával), získala i svou první a poslední tenisovou trofej. Za turnaj ve čtyřhře.

Vedle sportu paní Fikejzová vystudovala i vysokou školu. Nejprve i sama zpívala, ale pak se věnovala tomu, co nejlépe ovládala – psaní textů. Jedním z jejích prvních profesionálních textů byl ten pod sloganem „Půvabná a svěží“. S ironií sobě vlastní vzpomínala na to, jak jí slavný kapelník Karel Vlach řekl: „A napíšete nám také něco bez věže?“

Cokoli Jiřina Fikejzová napsala, tak se téměř vždy stalo hitem. Stačí výčet těch nejznámějších titulů: „To mám tak ráda“, „Markétka“, „Dominiku“, „Řekni, kde ty kytky jsou“, „Massachusetts“, „Akropolis, adieu“, „E 14“, „Já do hry dávám víc“, „Sedm dostavníků“, „Měsíční řeka“, „Romantická“ či „Děvče, smůlu máš, je můj“.

V sedmdesátých letech byla paní doktorka Fikejzová i autorkou pravidelné rubriky v jednom časopise pro mladé. V ní udílela čtenářům a zejména čtenářkám rady – spíše z oboru psychologie. Její články byly milé, nevtíravé a psané spíše fejetonistickou formou.

Na archivním snímku s Karlem Gottem

Pracovala také přímo v hudebním vydavatelství Supraphon. Na pozici dramaturgyně. Ale nikoli české hudby (kde by třeba mohla ovlivnit vydávání svých textů), nýbrž v zahraniční redakci. Její zásluhou vyšla v naší republice, tedy tehdy za „železnou oponou“, alba Simona a Garfunkela i dalších pěveckých a muzikantských hvězd první velikosti.

Můj první kontakt s Jiřinou Fikejzovou byl do jisté míry kuriózní. Jednou u nás doma zazvoní telefon a v něm se ozve: „Dobrý den, tady Jiřina Fikejzová…“ Málem mi vypadlo telefonní sluchátko z ruky. Zatelefonovala mně jako členka poroty dětské písničkové soutěže. Kvůli mému textu. Říkala: „Víte, nám skoro všem se hodně líbila ta vaše (poznámka autora: malé „v“, protože s hudebním skladatelem Václavem Vašákem) písnička ,Žvýkačkový vlak´. Ale v porotě mezi námi byli povinně zastoupeni učitelé. A ti byli proti, protože prý děti ve škole lepí žvýkačky na spodní části desek lavic!?? My jsme si říkali, že byste to mohli předělat. Ale já sama chápu, že je na těch žvýkačkách postavena celá písnička. A já osobně bych to ve Vaší roli asi taky neudělala…“ A tak se taky stalo.

Od té doby jsme se s Jiřinou Fikejzovou setkali více než dvacetkrát. Dokonce byla v komisi, která mne přijímala do Ochranného svazu autorského. Často jsme se vídali ve vinárně U Šuterů, naproti Supraphonu, kde jsme kolikrát až do večera probírali moje texty. Nesčetněkrát jsme se potkali na výstavě jejího oblíbeného karikaturisty „Kobry“ Kučery. Ale dodnes nezapomenu, když jsem s ní psal rozhovor pro časopis „Domov“, jak při autorizaci vážila každé své slovo. S tím jsem se ještě nikdy nesetkal. Ani dodnes. Naposledy jsem se s ní viděl osobně, když jsem si k ní domů šel nechat podepsat její knížku „Povolání textařka“. Bydlela na pomezí pražských Vinohrad a Vršovic v krásné funkcionalistické vile po herci Jindřichu Plachtovi.

Na paní Fikejzové jsem, kromě profesionality a životní moudrosti, oceňoval zejména smysl pro humor. Nezapomenu, jak byla mírně zděšena, že se silnice E 14 z jejího textu stala později „rájem lehčích žen“. Anebo, jak přiznala, že v Tesaříkově textu u písně Yo Yo Bandu „Rybitví“ si v pasáži: „…znám taky jednu z Dejvic/Ta tam toho má nejvíc/Tak ta je tedy má.“, vykládala to poslední „má“ ve významu: „Tak ta je tedy moje“. Ve své životopisné knížce na sebe přiznala mnohé. Prostě, byla vždy dámou, ale také trochu v ní zůstala ta holka ze severu Čech i sportovkyně.

Před třemi lety jsme s Jiřinou Fikejzovou mluvili naposledy. Jaksi symbolicky také telefonicky. Přál jsem jí k významnému životnímu jubileu.

A nyní PANÍ TEXTAŘKA odešla…

Čest její památce.

Foto: archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hudebně umělecký festival v pátek

Kde? V kutnohorské Středočeské galerii

Zveme Vás na již druhý ročník hudebně uměleckého festivalu „A DAY OF SOUND“, který se uskuteční v pátek 4. září 2020 od 16.30 do 22.30 hodin v galerijních prostorách a zahradách GASK. Na adrese: GALERIE STŘEDOČESKÉHO KRAJE  (GASK), V KUTNÉ HOŘE, Barborská 51-53, 284 01 Kutná Hora.

Festival „A Day of Sound“, za jehož zrodem stojí kurátor a hudební publicista Pavel Klusák, nabídne jednodenní program sestávající z výrazných představitelů alternativ, hudebních experimentů a indie rockových kapel, kterým bude věnována večerní část programu. Festival se koná ve spolupráci s pražským Goethe institutem.

Zahrady GASK vytvoří kulisu pro potemnělé imprese dua Kalle rozšířeného na šestičlennou sestavu, představí se i silný objev poslední sezóny, psychedelický country kvintet Dingo. Jen zřídka koncertují živě Golden Spine – postrockový projekt Václava Havelky III Andrey Knotkové pro hinduistické mantry.

Ve specifické atmosféře jezuitské koleje ze 17. století vystoupí jedna z vrcholných osobností českého písničkářství Oldřich Janota. „Pro ,A DAY OF SOUND´ je zásadní dávat prostor tvůrcům, studentům i publiku kolem současného zvukového umění a jeho experimentálních forem,” říká kurátor festivalu Pavel Klusák. Letošní ročník uvede v sekci věnované experimentu tři silné ženské osobnosti. 

Biliana Voutchova žije v Berlíně, hru na housle kombinuje s performancemi a patří ke světově uznávaným improvizátorkám. Projekt Blurred Music, vydaný jako trojalbum na americkém labelu Elsewhere, vřele přijala řada médií a festivalů. Právě Blurred Music, přeludný proud hudby v duu s klarinetistou Michaelem Thiekem, uvede Biliana Voutchkova na A DAY OF SOUND“. 

Veronika Svobodová se pohybuje na pomezí oblastí mezi divadlem, výtvarným a zvukovým uměním a performance. Její skladba RORBU získala letos hlavní cenu na mezinárodní rozhlasové soutěži EBU –  PALMA ARS ACUSTICA. 

Lucie Páchová prohlubuje umění vokální improvizace při dlouhých pracovních pobytech v Africe. Se skupinou Talaqpo zhodnocuje svou zkušenost ve zvukových krajinách mezi world music a volným autorským jednáním.

O slavnostní fanfáry se během celé slavnosti postará extatické free trio Frisk, které patří k jistotám současné experimentální scény.  

,A DAY OF SOUND´ je den současných hudebních alternativ a autorských gest, který chce zlákat a připoutat i ty, kdo konkrétní jména neznají. GASK dobře ví, že zvuk k současné galerii patří, a tak vytváří tenhle labyrint akcí, hřiště pro uši, konfrontaci se sónickými vizemi. Měl by být obohacením pro insidery ze scény artu, lidi z nezávislých scén, i ty, kdo prostě rádi relaxují s autentickou čerstvou kulturou,“ říká Pavel Klusák.

Celým letošním ročníkem se nenápadně vine linie hudby. Hudby vzývající a oslavující, hudby jako neokázalého rituálu.

PROGRAM / Část 1 – interiéry galerie:

16.30 FRISK (trio, Pardubice): Úvodní AKČNÍ FANFÁRA PRO A DAY OD SOUND Č. 1 

16.45 VERONIKA SVOBODOVÁ

17.20 LUCIE PÁCHOVÁ & TALAQPO

18.20 OLDŘICH JANOTA

Část 2 – vodní pódium v zahradách GASK: 

19.15 FRISK: Úvodní AKČNÍ FANFÁRA PRO A DAY OD SOUND Č. 2 

19.30 DINGO

20.30 GOLDEN SPINE

21.30 KALLE 

Vstupné: zdarma

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen tanečně hudební extáze

420PEOPLE je zpět a podzim bude plný tance i emocí! Do nové sezóny s novým studiem.

Panthera“ odhaluje tajemství vzniku samotného lidstva. „The Watcher“ je taneční i hudební extází. To jsou představení, na která se na podzim můžete těšit v podání tanečníků souboru současného tance 420PEOPLE. Setkat se s nimi ovšem můžete na podzim rovněž v jejich novém studiu „Maiselovka“ v centru Prahy. Tam navíc můžete navštívit nejrůznější pohybové a taneční lekce. Samozřejmě, za všech příslušných hygienických opatření, v rámci prevence koronaviru. A komu by to bylo málo, může se přidat na oblíbených on-line lekcích. 420PEOPLE vám na podzim zlepší náladu i kondici!

Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 11 let k tomu nejlepšímu, co česká divadelní scéna nabízí. Do jeho názvu si tvůrci, Václav Kuneš a Nataša Novotná, vepsali českou telefonní předvolbu a splnili si (po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána) společný sen vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance.

Inspiruje nás lidské tělo a jeho fyzické schopnosti. Zejména ve spojení s hudbou, kvůli níž člověk tancuje, a s emocemi, jež se pohybem dají uvolnit a přenést na jeviště. Díky skvělé a perfektně sehrané mezinárodní partě tanečníků, kteří tvoří skupinu 420PEOPLE, přetváříme naše sny v představení. Chceme tvořit současný tanec, který je srozumitelný pro dnešního diváka. Naše představení jsou velmi rozdílná a jedinečná, takže si každý vždy přijde na své,“ říká Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem, a lidé ho znají i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance.

Panthera“odhalí tajemství vzniku samotného lidstva

Tvůrci nejnovějšího představení PANTHERA se inspirovali bestsellerem „Sapiens“, který pojednává o úchvatném a zároveň děsivém příběhu lidstva. Plné emocí, a především otázek, je také toto úchvatné představení. Těšit se můžete na skvělé taneční výkony a hudbu Jana Šikla složenou tanečníkům takříkajíc „pod nohy“. Scénografie se ujal Hynek Dřízhal, který podle Václava Kuneše dokáže vždy jeho téma posunout ještě někam jinam, a dá tak aktérům příležitost pohrát si i se scénou, což prý vůbec nebývá zvykem.

Termíny: 21. 10., 22. 10. a 20.  11., 30. 11., začátek vždy v 19.30, v pražské La Fabrice, více na www.420people.org.

The Watcher“ aneb živly na jevišti

V představení „The Watcher“ se taneční soubor 420PEOPLE spojil s úspěšnou rockovou kapelou Please The Trees. Vznikl tak živelný proud tance a hudby, který je natolik spontánní, že každého v hledišti vtáhne do děje. A ten se týká každého z nás. Je o nevyužitých možnostech té nejlepší technologie, kterou máme, což je naše tělo a jeho schopnosti. A spojení tance s živou hudbou je tisíce let staré a funguje právě proto, že tyto – někdy až nadpřirozené schopnosti – umožňuje.

Termíny: 21. 9., 31. 10., 22. a 23. 11., začátek vždy v 19.30, v pražské La Fabrice, více na www.420people.org.

Foto: Pavel Ovsík

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»TŘI HETERÁNI« na scéně v NoDu

Nová inscenace na experimentální scéně NoD je o mužství, mužích a přátelství

Divadlo MASO, které vloni vstoupilo na divadelní scénu politickou groteskou „Všechno, co v nás zkurvili komunisti“, se vrací do pražského NoDu s druhou premiérou. Ta nese název „Tři Heteráni“. V linii autorského divadla o tématech dnešní doby pokračují „pornografickou pohádkou o skutečné povaze chlapského přátelství“. Konkrétně o vztahu mužů k ženám, k vlastnímu mužství a k pohádkám. Premiéra se uskuteční 16. září 2020 od 19.30.

V českém divadle je dost dobře etablovaná větev takzvané ,queer dramatik, která se zaměřuje na zkoumání pocitů a příběhů sexuálních menšin. Divadlo MASO jde proti tomuto trendu a přináší první čistě heterosexuální inscenaci ve 21. století,“ říká režisér inscenace (heterosexuál) Adam Skala.

Po úspěšné politické grotesce „Všechno, co v nás zkurvili komunisti“ se herci a tvůrci pod vedením autora a režiséra Adama Skaly rozhodli pustit do zkoumání důvodů, proč jsou mužští samci tak moc fixovaní na své mužství. V novém textu se vyskytují tři skvělí kamarádi, kteří si v ničem nezadají s takovými borci, jako je Vinnetou nebo Mirek Dušín. Vydávají se do světa, kde je ještě normální ženu plesknout po prdeli a za mytí nádobí je běžné požadovat „rychlovku“ na kuchyňské lince. Jenže i tahle poslední výspa civilizace, „Říše porna“, je v ohrožení. A tak našim neohroženým rekům nezbývá než vyrazit do poslední bitvy.

Společnost si v historii vždy dokázala najít obecného viníka. Nedávno tomu, kdy jím byl obecný Žid, obecný cikán nebo obecný mohamedán. V posledních měsících padla volba na bílého heterosexuálního muže – takzvaného ,heterána. ,Heterán´ silnou tendenci definovat se svým mužstvím a dávat ho na odiv jako prodlouženou část své psýché. To, co je dnes často považováno za sexuální nátlak, bývá zpravidla jen nedostatek vkusu. A i když je ,Heterán´ ze všech obecných nepřátel lidstva objektivně nejméně sympatický a protivně ubrečený, jeho ,viktimizace´ je stejně nepřípustná,“ vysvětluje Adam Skala.

,Heteráni´ jsou v podstatě příběh o klasickém mužském přátelství. Je to o knihách, na kterých jsme jako kluci vyrůstali. Je to extrakt z příběhů, které jsme si vybájili v době mezi první ejakulací a první masturbací. Samozřejmě nazíraný se značným odstupem a notnou dávkou ironie,“ dodává dramaturg Martin Satoranský.

A proč je důležité připomínat i dnešní generaci pravou sílu přátelství mezi ,heterány´? Adam Skala má odpověď i na tohle: „Muže definuje jeho smečka. Proto jsou tak důležité příběhy o přátelství jako Frodo a Sam, Čuk a Gek nebo Harry a Hermiona. Seberte muži jeho přátele a zbude jen bídný frustrát.“

O tom, jestli mají Tři Heteráni ještě dnes právo na existenci, se rozhodne už 16. září 2020 v Divadle NoD. Novou divadelní sezonu otevírá inscenace tak heterosexuální, že by se líbila i příznivcům Trikolory.

Divadlo NoD je tradiční scénou alternativního divadla v Praze, v současné době je zaměřeno výhradně na autorskou divadelní tvorbu. Kromě své vlastní produkce je otevřeno i dalším projektům a souborům se stejným zaměřením (například právě Divadlu MASO), kterým poskytuje své prostory v rámci rezidenční spolupráce.

Soubor kolem režiséra Adama Skaly je nám velmi blízký tím, že spojuje tvůrce stejné generace. A logicky tak ve svých inscenacích přináší generační výpovědi o světě, ve kterém právě žijeme. Jeho divadelní poetika je hodně radikální, ale to je další věc, kterou považujeme za podstatnou. Aby se repertoár Divadla NoD skládal z inscenací, které jakýmkoli způsobem vyzývají diváky ke společné diskuzi o aktuálních tématech, a kterých si v přeplněné divadelní nabídce Prahy rozhodně všimnete.“ říká dramaturgyně a umělecká vedoucí NoDu Natálie Preslová.

»TŘI HETERÁNI«

Hrají: Vojtěch Vodochodský, Oskar Hes, Vladimír Pokorný, Jindřiška Dudziaková
Text a inscenace: Divadlo MASO

Režie: Adam Skala

Dramaturgie: Martin Satoranský

Scénografie: Tereza Gsöllhoferová

Kostýmy: Eva Justichová

Hudba: Kryštof Blabla

Produkce: Helena Bartošová, Sara El Maghrabi


Inscenace vznikla za podpory MHMP, MČ Praha 1 a Státního fondu kultury.

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN