Vstoupíš dvakrát do stejného moře?

Jiné mezinárodní obsazení. █ Dana Pala tentokrát na „režijní židli“. █ Škrty a inovace. █ Prostor i rozlet ve studiu ALTA. █ Vrcholná reminiscence na dávné pánské záchodky zachována! █

TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil již předloni na první premiéru „La Mar“ v Praze 7, Holešovicích, v komorním divadélku populárního pražského Cross Clubu, obsáhlou recenzi. Připomeňme si alespoň její důležité pasáže: „Výkon Dany Paly, a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy, byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna. Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který byl i prvním fotografem a autorem plakátu tohoto projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše.

Právě hudební doprovod se stal nedílnou součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify.

Scéna dokázala evokovat mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i ženského světa.“

Po dvou letech jsme tedy vstoupili do jiného moře. Ale opravdu jiného?

Obnovená premiéra se konala také v Holešovicích. V pouze jednu stanici tramvají (od Cross Clubu) vzdáleném renomovaném Studiu ALTA. Změnili se interpreti. Dana Pala se již plně věnovala režii a supervizi, nikoli jevištním povinnostem.

Starý a osvědčený titul, noví interpreti

Nelze jednoznačně zhodnotit, zda sevřenějšímu komornímu stylu představení „La Mar“ nenapomáhalo intimnější prostředí podkrovního divadélka Cross Clubu? ALTA a její prostor však daly snům o moři a mořských pannách Dany Paly daleko větší rozlet.

Hlavní a tou největší změnou byli oba protagonisté. Mezinárodní „bratrství“ zůstalo zachováno. Tentokráte však v opačném gardu. Čechy reprezentoval (pro)tentokrát tanečník se světovými zkušenostmi Viktor Konvalinka. A jeho „protiváhou“ byla křehká Hanna Nussbaumer. V programu je prezentována jako Australanka i Švédka zároveň. U ní nutno vyzdvihnout pravidelné smluvní angažmá ve švédském souboru Norrdans.

Nemám tak dokonalou „fotografickou hudební“ paměť, abych posoudil změny v Lukešově hudební partituře. Tedy, pokud k nim vůbec došlo? Je pravdou, že nyní na mne působila scénická muzika provázaněji. Může to být však efektem širšího a hlubšího jeviště a tím pádem plynulejších tanečních akcí?

Na snímku v popředí (modře nasvícené) ony stylizované žlábky dávných pánských WC

Stěžejní body divadelní scény zůstaly zachovány. Proplétaný rám i reminiscence na dávné pánské toalety – žlábky. Zvláště onen silný moment „koloběhu vody“ z pánských pisoárů až do moře zůstává silným momentem i v obnovené verzi. Ta WC evokují i léčbu močí – urinoterapii, která dává život něčemu novému.

Hlavní změna se týkala obsazení obou hlavních, jedinečných postav. Je polemické, zda u nich sázet na kontrasty, protipóly? Anebo se více zaměřit na jejich vzájemné souvztažnosti?

U Hanny Nussbaumer příjemně překvapil poněkud hravější a lyričtější přístup k roli, než tomu bylo minule u autorky a režisérky v jedné osobě ̶ Dany Paly. Tanečnice se severskou praxí zde prokázala smysl pro hudebnost, variabilitu i širokou škálu vnímavosti pro temporytmus inscenace. Naopak, režírující Dana Pala do ní mohla vložit vše to, co se velice složitě interpretům zároveň režírujícím sebe sama vychytává. A zároveň i své zkušenosti z minulých provedení. Dá se jednoznačně prohlásit, že ženská postava zde nyní vyzískala další odstíny i valéry. Jinou otázkou zůstává však vzájemná souhra i korelace obou (a jediných) interpretů…

Osobně pro mne ženský a mužský svět spíše reprezentovala případněji Dana Pala a Enrico Paglialunga, tedy ti minulí představitelé. Vystupovali ve větším souznění a jejich vzájemné scény napomáhaly určitému jiskření.

Viktor Konvalinka má být sice „macho-reprezentantem“, ale někdy budí na pódiu dojem, že hraje bodyguarda sebe samotného… Prostě, že má starosti sám se sebou a už nezbývá prostor k partnerským otázkám. Připomíná mnohdy spíše samočinné mužské monstrum. A už vůbec nikoli dobyvatele či ochránce křehčí Hanny…

To je však pouze můj dojem z konkrétního, premiérového, představení. Další provedení mohou přinést v tomto směru určitě jiné vztahové polohy a vzájemné korelace. Ostatně, i skvěle obsazené sportovní týmy, nabité hvězdami, se vždy delší dobu sehrávají…

Myslím, že již mnoha tituly ověnčená inscenace „La Mar“ dostala ve Studiu ALTA další rozměry, impulsy. I podněty. A to je tím nejdůležitějším.

»La Mar«

Koncept, režie, choreografie: Dana Pala (CZ)

Tanec: Hanna Nussbaumer (AUS & SWE), Viktor Konvalinka (CZ)

Set design, original light design: Michal Hōr Horáček (CZ)

Light design: František Fabian

Kostýmy: Nguyen Ha Thanh Špetlíková (VN)

Hudba: Jiří Lukeš (CZ)

Hudební motivy: José Bolaňos (ES)

Produkce: Dana Pala Creativity

Foto: Andrea Barcalová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Na Větrné hůrce«

Román o svobodě, lásce i pomstě. Pohybové stránky inscenace se ujal Radim Vizváry.

Po úspěchu hry Hadry, kosti, kůže, vyprávějící o soužití Jana Wericha s Vladimírem Holanem v jedné vile, připravuje režisér Martin Františák ve Švandově divadle další lákavou novinku. V adaptaci Marie Novákové tu brzy ožije jedno z nejslavnějších děl anglické literatury, román Na Větrné hůrce od Emily Brontë – premiéra stejnojmenné inscenace se chystá 23. listopadu 2019 ve Velkém sále. Hereckému obsazení vévodí Marie Štípková jako Kateřina, v roli rozervance Heathcliffa uvidíme nového člena souboru Jana Grundmana. Na prknech smíchovské scény se poprvé představí i Anna Stropnická: také ona je u Švandů, podobně jako další nováček ansámblu Matěj Anděl, od září ve stálém angažmá.

„Ve hře Na Větrné hůrce se setkáme s poryvem vášnivých citů v jejich celé kráse, ale i děsu. Emily Brontë se ve svém románu vzbouřila nepravděpodobné poezii romantismu a protkala ji lidskou krutostí. Díky tomu jsou její postavy ryze současné a nepůsobí jako přízraky minulosti. Uvedení tohoto titulu také vnímám jako gesto – informaci o tom, že na jevišti Švandova divadla budeme chtít vyprávět velké příběhy, které nabízejí kromě neotřelé interpretace i zajímavé příležitosti pro herecký soubor,“ říká Martin Františák, režisér i nový umělecký šéf Švandova divadla, jehož inscenace vynikají výraznou obrazivostí i precizní prací s herci.

Příběh vášně a svobody

Vše začíná tím, že se starý otec rodiny Earnshaw ujme sirotka Heathcliffa. Zatímco jeho syn Hindley vetřelce odmítá, dcera Kateřina ke zvláštnímu chlapci vášnivě přilne. Když však děti dospějí, Kateřina dá přednost konvenčnímu manželství. Zrazený Heathcliff odchází, jeho touha po pomstě ale zasáhne i ty, kteří se dosud nenarodili…

Zleva Petr Buchta, Oskar Hes a Denisa Barešová

Napínavý příběh o velké lásce i velké nenávisti je prvním a jediným románem Emily Brontë. Ve své době vzbudil zájem i pohoršení: rodinná sága o svobodě a spoutanosti, o tlaku společnosti a o kráse volné přírody, zaujala i spisovatelčiným naprosto nekonvenčním pohledem na tehdy typické role mužů a žen. „Emily Brontë tu překročila striktně vnímané genderové hranice a naprosto originálně propojila milostný román, psychologické drama a gotický horor,“ vysvětluje dramaturg inscenace David Košťák.

Vedle ústřední dvojice v podání Marie Štípkové (Kateřina) a Jana Grundmana (Heathcliff) se můžeme těšit i na další výrazné postavy. Kateřinu Lintonovou ztvární Denisa Barešová, Anna Stropnická hraje slepě zamilovanou Isabelu. Jako Linton se představí Petr Buchta, dvojroli starého otce Earnshawa a Doktora Kennetha ztvární Matěj Anděl. Edgara Lintona hraje Tomáš Červinek. Marta Dancingerová tu vystoupí jako Francis, v Josefa se promění Tomáš Petřík. V roli Haretona se objeví hostující Jan Mansfeld, v úloze Hindleyho Matěj Nechvátal. Jako chůva Nelly provede diváky celým příběhem Klára Cibulková.

Výraznou výtvarnou složkou inspirovanou krásou i syrovostí severských vřesovišť vytvoří scénograf Marek Cpin spolu s kostýmní výtvarnicí Evou Jiřikovskou. O sugestivní hudbu se postará David Smečka, pohybové spolupráce se ujme výtečný mim Radim Vizváry. I jejich tvůrčí vklad podpoří pohled na osazenstvo z Větrné hůrky, lidi zmítané mezi společenskými pouty a volností přírody a často také mezi životem a smrtí.

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Jakub Jíra

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jóga před obrazy i performance v KUTNÉ HOŘE

Nové formy návštěvy výtvarného stánku. Cvičení jógy pod obrazy. Výklad výstavy s performancí. To vše pouhou hodinku cesty z Prahy!

Milí přátelé, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

dovolte mi nabídnout Vám několik tipů, na co se koncem listopadu vypravit do GASK v Kutné Hoře.

V sobotu 23. 11. se tu určitě nudit nebudete. Připravena je jóga v galerii, mezigenerační program pro rodiny nebo performativní výklad Dariny Alster.

O týden později si rozhodně nenechte ujít naši novinku Advent – Design – GASK. Nezapomínáme ani na 30. výročí listopadových událostí. Jejich atmosféru připomene beseda „V předvečer listopadu“.

Jaká bude sobota 23. 11. v GASK v Kutné Hoře?

10.00 / Jóga v netradičním prostředí – jako stav mysli / před obrazem

Jóga v galerii ve stálé expozici Stavy mysli / Za obrazem – obměny a intervence Svědomí / Odevzdanost a Vzpomínání / Zapomínání. Přijďte prožít nekonečný koloběh dechu, nádech a výdech. S každým nádechem se podívejte do svého vnitřního Já a objevujte v sobě zapomenuté pocity. Jen vy, dech, jóga a energie obrazů.

13.00 / GASK rodinám Mezigenerační program pro rodiny k dílu „Rezignace Květy Válové ze stálé expozice „Stavy mysli / Za obrazem – obměny a intervence“ (k příležitosti výročí sametové revoluce).

15.00 / Performativní výklad Personal Tarot Lab Dariny Alster a Parlour Tour – Food Tarot Markéty Dolejšové.

A následující, poslední listopadový pátek 29. 11. se od 17.00 můžete těšit na:

veřejnou rozpravu „V předvečer listopadu“ o atmosféře na kulturní scéně ve dnech předcházejících listopadovým událostem roku ‘89 s teoretikem výtvarného umění, grafikem a organizátorem Jiřím Hůlou a s nakladatelským redaktorem, editorem a publicistou Janem Šulcem.

Následuje recitál VLADIVOJNY LA CHIA – 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ. Vstupenky v předprodeji na goout.net

Na viděnou v Kutné Hoře se těší

Jana Šorfová

a tým Galerie Středočeského kraje, p. o.

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»NARUBY«

Již 6. ročník mezinárodní taneční soutěže v Brně

Brněnská Baletní škola Řetězové reakce, která se zabývá převážně výukou klasického tance pro dospělé, pořádá již 6. ročník mezinárodní soutěže pro amatérské tanečníky – „NARUBY“. Soutěž byla založena v roce 2014 baletní školou „Řetězové reakce“ ve spolupráci s tehdejší studentkou Hudební fakulty brněnské JAMU Zuzanou Vrajíkovou (jednalo se o její absolventský projekt). Soutěž se již od prvního ročníku odehrává v Brně – v Divadle na Orlí a participují na ní studenti oboru hudebního manažerství JAMU.

„NARUBY“ je výjimečná svým přístupem k hudebnímu doprovodu a kreativitě tanečníků a choreografů. Její princip spočívá v tvorbě choreografií klasického tance na moderní hudbu a naopak moderních čísel s doprovodem hudby klasické. Kreativita a vztah k hudbě jsou také nejdůležitějšími kategoriemi hodnocení. Jedná se tedy o příležitost vidět tanec tak, jak se to většinou na ostatních soutěžích nebo představeních nepodaří, příp. se i inspirovat. Na soutěži bývají k vidění vynikající výkony ve všech kategoriích.

Motto soutěže zní „Vraťme tanec do života, vraťme život tanci“ a vychází z našeho cíle znovu si tanec, tvorbu i soutěž samotnou „užívat“ a projevit svoji individualitu. Nadto budeme letošním ročníkem připomínat rovněž 30. výročí Sametové revoluce, která měla velký význam rovněž pro svobodu umělecké tvorby.

Letošní workshopy jsou určeny pro účastníky soutěže, nicméně v případě volných míst se mohou zúčastnit rovněž zástupci veřejnosti přihláškou na e-mailové adrese naruby.info@gmail.com, příp. přes facebookovou stránku.

V letošním ročníku povedou workshopy klasického tance paní Renáta Poláčková, bývalá primabalerína Zemského divadla v Brně, a baletní mistr baletu Národního divadla Brno Gustavo Beserra Quintans; moderní workshopy vyučují Lukáš Nastišin (contemporary) a Tina Hažinčáková (Gyrokinesis).

Matúš Mlích

pro TANEČNÍ MAGAZÍN