jan mlčoch – 2. stránka – Taneční magazín

420PEOPLE chystá ohňostroj tance!

Bude plný hudby a fantazie. Můžete se těšit na Chantal Poullain! Soubor má současně novou scénu v samém srdci Prahy.

„OHNĚ STROJE“ – tak se jmenuje nové představení souboru současného tance 420PEOPLE. V něm se už podruhé tito tanečníci spojili s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain. Choreograf Václav Kuneš se nechal volně inspirovat vyprávěním Chantal Poullain a prostřednictvím knihy „Z ulice do ringu“ i rozhovory americké choreografické legendy Twyly Tharp se slavným boxerským trenérem Teddy Atlasem. „OHNĚ STROJE“ budou mít on–line premiéru 25. 11. 2020 a „živou“ premiéru 18. a 19. 1. 2021 v pražském divadle La Fabrika.

„Boj řeči a těla aneb Když nechceš prohrát kvůli vlastnímu strachu, tak se musíš naučit kontrolovat oheň.“ Toť je hlavní myšlenka nového představení 420PEOPLE „OHNĚ STROJE“. A proč zrovna název „OHNĚ STROJE“? „Není to chyba ani překlep. Naše inscenace se skutečně takto jmenuje. Je hravou variantou slova ohňostroje a snoubí v sobě jedinečné spojení živlu a dokonalosti,“ vysvětluje Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem, a lidé ho znají i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance. „Celý život strojíme ohně. Jsou oslavou začátku i konce. Vzniku i zániku. Ohněm můžeme také nazvat náš strach, který námi manipuluje a nad nímž potřebujeme získat kontrolu. Jen tak můžeme vyjít z našeho životního ringu jako vítězové,“ dodává charismatický tvůrce.

Diváci ale podle Kuneše nemají očekávat žádnou pyrotechnickou show. „Přáli bychom si, aby naše inscenace byla ohňostrojem tance, řeči, hudby, fantazie, obrazivosti, humoru i malého zamyšlení nad smyslem ,OHNĚ STROJŮ´, nevšedních spojení, která nám přináší život,“ dodává režisér a choreograf v jedné osobě.

Po inscenaci „Mirage“ jsou „OHNĚ STROJE“ druhou spoluprací souboru 420PEOPLE s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain. Choreograf Václav Kuneš se nechal tentokrát volně inspirovat vyprávěním Chantal Poullain. A navíc prostřednictvím knihy „Z ulice do ringu“. V neposlední řadě také rozhovory americké choreografické legendy Twyly Tharp se slavným trenérem boxu Teddy Atlasem. Výsledkem je inscenace, která není příběhem Chantal ani Twyly, nýbrž mohla by být tak trochu o každém z nás.

Představení: „OHNĚ STROJE“

Režie: Václav Kuneš

Choreografie: Václav Kuneš a tanečníci

Dramaturgie: Lucie Němečková

Umělecká asistence: Sylva Šafková

Hrají a tančí / obsazení: Chantal Poullain, Francesca Amante, Simona Machovičová, Filip Staněk & DJ Pierre Urban …a loutka Flores

Hudba & hudební nastudování: Pierre Urban

Kostýmy: Olo Křížová

Scénografie: Hynek Dřízhal

Výroba loutky: Iva Zemanová

Light design: Michal Kříž / Jan Mlčoch

Produkce: Aneta Jochim, Marta Lajnerová

Režisér a choreograf představení Václav Kuneš

420PEOPLE zve na představení i pohybové lekce do nového studia

Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 12 let k tomu nejlepšímu, co česká divadelní scéna nabízí. Do jeho názvu si tvůrci, Václav Kuneš a Nataša Novotná, vepsali českou telefonní předvolbu, a splnili si (po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána) společný sen vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance. Kromě představení pořádá 420PEOPLE pravidelné tvůrčí pohybové workshopy a otevírá vlastní pohybové studio Maiselovka v centru Prahy, kde můžete navštívit nejrůznější pohybové a taneční lekce. Pro všechny, kteří nejsou z Prahy, i pro ty, kteří se (zatím) neodvažují na společné lekce, či jsou zkrátka vytížení a raději si protáhnou tělo zhlédnutím záznamu, kdykoliv se jim to hodí, pořádají oblíbené on–line lekce.

Více na: www.420PEOPLE.org

Podpořte soubor současného tance 420PEOPLE #kulturažije

Nařízení spojená s koronavirem byla a jsou těžká pro všechny. Pro kulturu ale mohou být likvidační. Podpořte soubor současného tance 420PEOPLE, aby mohl ve své tvorbě pokračovat dál. Více informací najdete na https://www.donio.cz/420people

Foto: Pavel Ovsík

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Fotografické spouště aktuálně (nejen v Opavě)

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity slaví své třicetiny výstavou. Ta zachycuje i dobu koronaviru.

Výstavu s názvem „Tři dekády“ chystá Institut tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě ke 30. výročí od svého založení. K vidění na ní bude výběr nejlepších snímků studentů i čerstvých absolventů školy, mapujících období let 1990 – 2020. Třeba cyklus „Resonance“, nápaditě a emotivně propojující staré snímky s výstřižky z časopisů. Anebo poutavé skupinové portréty současných českých rodin, tak rozlišných a zároveň tak stejných. Pořadatelem výstavy je Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které ji od 19. června do 27. září představí v prostorách kubistického Domu U Černé Matky Boží v Praze. Část expozice stihli v Institutu tvůrčí fotografie (ITF) připravit aktuálně, takže do ní zařadili i fotografie, které vznikly během koronavirové pandemie.

Snímek z oceněného cyklu „Moravské noci“ Pavla Kopřivy

Originalita, rozmanitost, kvalita

Vystavená fotografická díla zachycují rozmanité osobní výpovědi autorů, kde hlavní roli nehraje styl nebo téma. Hlavně osobitost a kvalita fotografií. „Vybírali jsme ty nejlepší práce především současných studentů a absolventů, z nichž mnozí sbírají významná ocenění i v zahraničí,“ říká Vladimír Birgus, dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě, který je sám uznávaným fotografem a propagátorem české fotografie po celém světě.

Z fotografického cyklu „Pakul“ Jana Pecháčka

„Je to třeba právě cyklus ,Resonance´. Jeho autorka Krystyna Dul v něm využila staré snímky a výstřižky z časopisů. Ty našla ve svém domě po bývalém majiteli. Propojuje je posléze s vlastními fotografiemi v mnohovrstevnatý celek. Ten vypráví o touhách, emocích a vzpomínkách starého muže, jehož osobně nikdy nepotkala. Na výstavě se objeví také sugestivní barevné portréty Hany Connor a Filipa Jandourka, zachycující bangladéšské venkovany, hledající práci v přelidněné metropoli Dháce. Anebo portréty lidi nejrůznějších společenských vrstev, profesí a životních stylů z polských vesnic od Jacentyho Dedka. Anebo soubor aranžovaných skupinových portrétů ,Náplavy´ od Marka Matuštíka. Ten zachycuje život rodin, které se přestěhovaly z Prahy na venkov do domů se zahradami a bazény. Ještě před několika lety se neznaly, dnes ale společně dojíždějí za prací do města a spolu tráví i volný čas. Inscenovanou fotografii pak reprezentuje třeba Jan Pecháček: ve svém cyklu ,Pakul´ vytvořil reminiscence dob, kdy v pražském Paláci kultury probíhaly monstrózní komunistické sjezdy. Inscenované snímky ukazují absurditu starých časů na zašlé slávě někdejšího paláce,“ líčí Vladimír Birgus.

Koronavirus v hledáčku

Část expozice, která je zároveň příspěvkem k založení celé Slezské univerzity v Opavě, je podle Birguse velmi aktuální a představuje různé soubory, které vznikly během současné koronavirové pandemie.

Jmenovec slavného operního pěvce Ivo Žídek představuje cyklus snímků „Životy pod rouškou“

„Peter Korček zachycuje v cyklu „Tiché město“ přízračně vylidněné ulice, nákupní centra a nábřeží Bratislavy. Ivo Žídek a Jan Langer v souboru „Životy pod rouškou“ zkombinovali portréty lidí s rouškami s texty ukazujících jejich zážitky ze smutné doby. A Roman Vondrouš ve svých nápaditě komponovaných fotografiích ze současného života v Praze skvěle uplatnil sugestivní hry světel, stínů a barev,“ vysvětluje Birgus.

Prestižní mezinárodní ceny a skvělá reputace

Z Institutu tvůrčí fotografie se během třiceti let pod Birgusovým vedením stala největší česká fotografická katedra s komplexním programem a inspirativními pedagogy, k jakým patří třeba Jindřich Štreit, Pavel Mára, Václav Podestát, Dita Pepe, Josef Moucha, Jiří Siostrzonek, Štěpánka Stein, Tomáš Pospěch nebo Rafał Milach. Studenty z celého světa sem láká výtečné renomé školy, která dnes poskytuje bakalářské, magisterské a doktorské studium a má i akreditace na habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem. Téměř polovina zájemců o studium pochází ze zahraničí, především z nedalekého Polska a Slovenska, ale také třeba z Japonska, Velké Británie anebo z Lucemburska.

Marek Matušik a jeho „Náplavy od Sázavy“

To potvrzují četná významná zahraniční ocenění, která někteří z absolventů za svou tvorbu posbírali. Patří k nim například vítězství na World Press Photo, Leica Oskar Barnack Award, Hasselblad Masters, Grand Prix New York Photography Festival a v dalších prestižních soutěžích. Institut také často pořádá výstavy svých studentů na mezinárodních fotografických festivalech a ve významných muzeích a galeriích.

Expozici „Tři dekády“ s podtitulem „Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1990-2020“ doprovází česko-anglický katalog. Součástí expozice jsou také makety autorských knih studentů, příklady teoretických prací a v neposlední řadě i knihy a katalogy, které Institut tvůrčí fotografie vydal nebo na jejichž vydání se podílel. Je mezi nimi i publikace Mariusze Foreckého „Mechanismus“, která byla oceněna jako nejlepší loňská fotografická publikace roku.

Další studentské práce z opavského institutu se představí v listopadu 2020 na Bratislavském hradě v rámci 30. ročníku festivalu „Měsíc fotografie“ a v prosinci téhož roku v galerii Czech Photo Centre v Praze.

„Institut tvůrčí fotografie původně připravil rozsáhlejší jubilejní expozici. Tu chtěl ukázat návštěvníkům už letos v květnu ve všech prostorách Domu umění a dvou galeriích v Opavě. Právě kvůli koronaviru ji ale pořadatelé přeložili na duben příštího roku, a to opět do Opavy. Výstavu doprovodí i mezinárodní setkání českých, slovenských a polských vysokých škol s fotografickým studijním oborem. Tam tedy teprve návštěvníci uvidí kompletně všechny snímky,“ dodává Vladimír Birgus.

„Fragmenty metropole“ z aparátu Romana Vondrouše

Výstava „Tři dekády“ bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Jejími kurátory jsou Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast za ITF a Jan Mlčoch za Uměleckoprůmyslové museum. Architektem výstavy je Dušan Seidl, grafické řešení je dílem Vladimíra Vimra.

Titulní fotografie: z cyklu Petera Korčeka „Tiché město“

Magdalena Bičíková a Jana Bryndová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kaleidoskop na dálku víc než tisíců stop

Režisér v Helsinkách, akrobati v Praze, na Jatkách78. Nová „venkovní“ inscenace „Kaleidoscope“, od Cirku La Putyka, vznikala na dálku Diváci se mohou těšit i na speciální styling vlasů!!!

Hravá, vtipná, plná výjimečné akrobacie, tance a letní uvolněné atmosféry. Tak taková bude nová premiéra souboru Cirk La Putyka, nazvaná „Kaleidoscope“. Již v úterý 9. června zahájí program letní scény pražských Jatek78. Inscenace se pyšní hned několika prvenstvími.

Jde o vůbec první premiéru souboru po nucené koronavirové přestávce. Finský režisér Maksim Komaro, který se členy Cirku La Putyka již uvedl inscenace „Slapstick Sonata“, „PLAY“, „Batacchio“ a „Isole“, ji vůbec poprvé (a snad i naposledy), kvůli zavřeným hranicím, připravoval pouze na dálku z Helsinek. Konkrétně on-line, pomocí kamer a monitoru.

Rovněž se jedná o vůbec první ryze venkovní produkci v historii souboru. S ní se, letos v létě, vydá putovat po větších i menších městech České republiky.

„Základ slova kaleidoskop je řecký a víceméně znamená pozorování krásných forem. A o tom ten projekt vlastně je – o tom, že se soustředíme spíše na krásu a kouzlo okamžiku i výsledného tvaru, než na hlubší filozofování o smyslu života a bytí,” vysvětluje režisér Maksim Komaro, který do inscenace obsadil osm českých akrobatů, herců a tanečníků.

Trampolíny jsou již nezbytnými partnerkami herců a hereček

Na své si přijdou milovníci nového cirkusu, na scéně se objeví, kromě již tradičních skoků na trampolíně, teeterboard, naskakovaný teeterboard, trampolína, walking globe, rolla bola, závěsná akrobacie, to vše doplněné o taneční choreografie, gagy a humor.

Hudbu zkomponoval Jan Balcar, o kostýmy a make-up se postarala Kristina Záveská, scénu vytvořila Pavla Kamanová, autorem světelného designu je Jan Mlčoch a zvukovou stránku měl na starosti Jan Středa.

Premiéra inscenace proběhne 9. června, bohužel bez fyzické účasti režiséra, první reprízy pak 10. a 11. června. A další provedení jsou na programu 10. až 13. července. To vše na letní scéně postavené vedle prostoru Jatka78. Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut, diváci budou rozsazeni v souladu s platnými hygienickými opatřeními.

Více informací na: www.laputyka.cz

nebo: www.jatka78.cz.

»Kaleidoscope«

Obsazení: Daniel Komarov, Jiří Weissmann, Michal Boltnar, Adam Joura, Naim Ashhab, Adéla Míšková, Helena Nováčková, Nikol Fryšová

Režie: Maksim Komaro

Scénografie: Pavla Kamanová

Hudba: Jan Balcar

Kostýmy, make-up: Kristina Záveská

Technická spolupráce: Olin Procházka, Daniel Hajtl, Prokop Štěpánek

Světelný design: Jan Mlčoch

Zvukový design: Jan Středa

Foto: Jiří Šeda

Video: Jakub Jelen

Grafický design: Martin „Vosa“ Sršeň

Styling vlasů: Lenka Habartová, Jan Balcařík

Produkce: David Ostružár

Producent: Cirk La Putyka

Ze zkoušek představení, tentokrát v interiéru

Foto: Jiří Šeda

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

VLADIMÍR BIRGUS u Černé Matky Boží

Pozvánka na výstavu na Královskou cestu. Do Gočárova domu.

Tak mnoho, tak málo. Pod tímto názvem se od 9. října 2019 v Domě U Černé Matky Boží v Praze uskuteční výstava uznávaného českého fotografa Vladimíra Birguse. První část jeho snímků, pořízených v šedivých časech reálného socialismu, už uvedl loni festival Transphotographiques v Lille a letos na jaře opavská galerie KUPE. Pražská výstava nyní nabídne i řadu dalších, dosud nezveřejněných fotografií z autorova postupně otevíraného archivu. Všechny zachycují tragikomický život v tehdejším Československu, v Sovětském svazu, Polsku, NDR i dalších zemíc h východního bloku v 70. a 80. letech minulého století. Sugestivní, metaforické a tajemné snímky Vladimíra Birguse ukazují tehdejší dobu jako absurditu a frašku. A všechny se ptají: jak snášejí pokřivený život v totalitním státě ti, co v něm musí žít.

Výstava připomínající výročí 30. let od pádu komunistického režimu potrvá do 9. února 2020. Pořádá ji Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a doprovází ji vydání česko-anglické knihy z nakladatelství KANT. Výjevy z dob, kdy se tak mnoho muselo, a tak málo smělo, doprovodí ozvučená projekce sestavená z hitů tehdejší pop-music, projevů komunistických politiků a úryvků dobových rozhlasových pořadů.

Výjevy ze zemí podmračených lidí

Podle kurátora výstavy Jana Mlčocha ukazují Birgusovy fotografie propastný rozdíl mezi tím, jak komunistické země režim prezentovaly a jak tristní, často tragikomická byla jeho skutečná podoba. „Mnohé z tísnivé atmosféry prozařuje fotografiemi Vladimíra Birguse. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po stále se rozšiřujícím sortimentu zboží, kterého není dost nebo není vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí. Ve dnech (povinných) státních svátků tváře účastníků Únorů, Májů, Říjnů zamrzaly do křečovitých (a zlých) grimas,“ uvádí Jan Mlčoch.

Profesor Vladimír Birgus, renomovaný český fotograf, zakladatel a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) při Slezské univerzitě v Opavě, významný fotografický teoretik a také neúnavný propagátor české a slovenské fotografie v zahraničí zachytil život v totalitě s ironií a sarkasmem. Výstavu završuje zátiší v autorově pražském bytě s televizorem. Na obrazovce je Václav Havel v den svého zvolení prezidentem republiky.

Vzpomínky na dobu s hesly v řeznictvích

„Moje fotografie ukazují především obyčejný život v mnoha částech sovětského bloku po delší dobu. Pro ty, kdo zažili Husákovu éru, jsou připomínkou doby, na kterou postupně zapomínají nebo se snaží zapomenout. Jak chodili do prvomájových průvodů a na další komunistické oslavy ze strachu, aby nepřišli o práci nebo aby se děti dostaly na střední školu,“ říká Birgus o snímcích, kde hrají důležitou roli nejen lidé, ale i torza poničených chodníků a prázdné výlohy.

„Mnozí si už nepamatují, jak zanedbaná byla tehdejší města, jak groteskně působily portréty komunistických vůdců a nadšená ideologická hesla ve výkladech řeznictví. Anebo v rukách otrávených lidí, kteří se už těšili na večer v hospodě nebo na víkend na chatě. S časovým odstupem grotesknost mnohých výjevů vzrůstá, protože mladí lidé už je nevnímají z hlediska vlastní zkušenosti. A tak jim mnohé věci připadají ještě absurdnější a přízračnější, než jsme je vnímali my,“ pokračuje autor fotografií. Přestože už od začátku 80. let vytvářel ba revné subjektivní dokumenty, většina jeho záběrů s tématikou života v totalitě je černobílá.

Fotograf v hledáčku policie

Zejména při fotografování oficiálních akcí se autor musel pohybovat nenápadně. A často čelil podezření ze strany funkcionářů nebo policie. Občas se musel smířit i s tím, že mu zabavili negativ. „Na komunistických oslavách jsme s několika podobně zaměřenými kolegy většinou fotografovali zcela jiné situace než fotoreportéři z oficiálních médií. Samozřejmě jsme proto upoutávali pozornost příslušníků Státní bezpečnosti nebo Lidových milicí. Někdy z toho bylo odebrání filmu, jindy i výslech, pro koho vlastně fotíme,“ vzpomíná Vladimír Birgus.

V dobách totality nechtěl tyto fotografie zveřejňovat. Obával se, aby je někdo nevyužil ze zcela jiných důvodů. „Většinou jsem je ukazoval přátelům a mnohé jsem nechal jenom v negativech. Po roce 1989 se objevilo několik výstav a knih s fotografiemi ze života v totalitě. Měl jsem tehdy pocit, že bych jen nosil dříví do lesa. Teď se mi ale zdá, že pro ně konečně nastal ten správný čas,“ dodává fotograf. Ten se systematičtějším zpracováváním třicet i více let starých snímků začal až nedávno. Veřejnost tak většinu z nich uvidí poprvé.

Vedle pražské výstavy představí fotografie Vladimíra Birguse i České centrum v Paříži v rámci veletrhu Paris Photo a festival v PIX.PRINT polské Poznani. Do programu je zařadil i mezinárodní festival Encontoros da imagem v portugalském městě Braga.

Výstava fotografa Vl. Birguse 9. 10. 2019 -9. 2. 2020, U Černé matky Boží (Ovocný trh 19, Praha 1) bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, v úterý až do 19 hodin. Plné vstupné je 80 Kč, snížené 40 Kč.

Vladimír Birgus (narozen 1954) je mezinárodně uznávaný český fotograf, pedagog, teoretik, kurátor a publicista. Dlouholetý profesor pražské FAMU a stojí od roku 1990 v čele Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ten se pod jeho vedením vyšvihl mezi nejlepší, největší a také nejvyhledávanější vysoké školy ve střední Evropě, věnující se výuce fotografie.

Je autorem či spoluautorem mnoha zásadních fotografických publikací, sestavil desítky expozic pro české a zahraniční galerie, je kritikem, teoretikem a velmi pracovitým organizátorem, který jako magnet spojuje lidi různých věků i národností pro společnou práci.

Zůstává však stále i nadšeným fotografem: jeho snímky byly představeny na více než 70 autorských výstavách u nás i v zahraničí. Jeho práce jsou nedílnou součástí mnoha sbírek po celém světě od Prahy přes Kolín nad Rýnem, Paříž, Odense, San Francisco, Houston, New York, Tokio až po Jokohamu.

Více na www.czkubismus.cz/vystavy

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN