Nejen o sebevraždách

Premiéra v A studiu Rubín

Requiem křehkých duší – i tak by se ve zkratce dala popsat připravovaná inscenace pražského divadla A studia Rubín s názvem „Osobní Fudži“. Režisér Jiří Ondra navazuje na své předchozí práce v tomto divadle a tematicky znovu přispívá k veřejné debatě nad málo diskutovanými společenskými fenomény. Ústředním motivem inscenace je tentokrát sebevražda a její vliv na okruh pozůstalých. Podstatné ale je, že důležitou roli v této inscenaci hraje i naděje. Hereckou čtveřicí jsou Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec. Premiéra se uskuteční 14. června v 19.30 hodin v A studiu Rubín.

Česká republika se statisticky řadí k zemím s vyšší sebevražedností. Podle Českého statistického úřadu páchají sebevraždu denně v průměru 4 lidé. U mladých od 15 do 24 let je sebevražda dokonce druhou nejčastější příčinou úmrtí hned, po úrazu. Odborníci tvrdí, že velké procento jedinců mladší generace, kteří si vezmou život, má psychické problémy. A čím dál větší roli v jejich rozhodnutí hrají také psychoaktivní látky a impulzivita. Jak ovlivňuje sebevražda život blízké osoby? Na to se na základě inspirací děl více autorů japonské zenové filosofie a estetiky i osobní zkušenosti zaměřil autorský tým A studia Rubín.

Když někdo z našich blízkých spáchá sebevraždu, nebo si nešťastně ublíží, může to v nás zažehnout zvláštní druh pocitu viny maskovaný na povrchu. ,Osobní Fudži´ je spící sopka v nás. Ta může jednoho dne vybuchnout. Její výbuch může mít očistné i katastrofální následky,“ přibližuje inscenaci režisér Jiří Ondra. A dodává: V inscenaci proto půjde hlavně o otázky viny, hledání stop v minulosti, hledání příčin jednání a zároveň snahu o uchopení procesu vyrovnávání se s takovým radikálním činem blízké osoby.

Ze čtené zkoušky

V rámci textu i jeho interpretace tvoří jednu z tematických linií i kvůli reflexi pandemické situace koronaviru, roku 2020. Je na něj pohlíženo jako rok, který „nebyl“ a současně pořád trochu je i v  roce 2021. Jako rok, v kterém náhle vznikla časová smyčka tvořící důležitou linku děje. V roce 2020 celosvětově prudce stoupl počet sebevražd, napříč věkovými kategoriemi.

A právě v  tomto roce v inscenaci spáchá z neznámých příčin sebevraždu mladík Akio, jehož snem bylo kvalifikovat se na Olympijské hry 2020 v lukostřelbě. Olympiáda 2020 se v Tokiu nakonec nekonala. Byla přeložena na rok 2021. Přesto její oficiální název zůstal: Tokio 2020. Atmosféra ,Osobního Fudži´ evokuje pocit, že rok 2020 nikdy nebyl. A současně ho nikdo z pozůstalých není schopen opustit. A to se všemi tragickými i groteskními odstíny.

Jednou z dominantních složek inscenace je autorská hudba Václava Hoskovce, který představuje mrtvého Akia a zároveň vytváří „živou“ hudbu. Richard Fiala, Jiří Panzner, a Tereza Švejdová hrají kamarády, kteří se snaží vypořádat se sebevraždou blízké osoby. Balancují s myšlenkou, že pro někoho je život jízda a pro někoho brzda. Některé z vícero postav, které herci hrají, se snaží vytěžit z grotesky života maximum i za cenu totálního sebezničení. Jiné váhají s každým krokem tak dlouho, až místo do neznáma nakonec vkročí bez přípravy do propasti. Děj inscenace tak představuje pomyslnou sinusoidu. Každý temný čin je vyvážen (až znevážen) činem světlým a nálada se střídá stejně jako v životě sebevraha.

Další důležitý prvek hraje scénografie Ivany Kanhäuserové. Ta navázala na spolupráci s režisérem Jiřím Ondrou a jejich experimentální koncept, který je založen na četbě a studiu společných literárních, hudebních i obrazových inspirací, ale především na vzájemné intuici a důvěře. Scénografka svůj výtvarný koncept promýšlela a realizovala samostatně a všechny složky – výtvarná, herecká, režijní i hudební – se na scéně setkaly až při prvním zkoušení.

Celý tvůrčí tým inscenace „Osobní Fudži“

Premiéra inscenace Osobní Fudži“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 14. června. Veřejná generálka se uskuteční 13. června a první reprízy 28. a 29. června.

Více informací o reprízách i programu divadla je možné získat na oficiálních stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Oskara inspirovaly taneční hodiny

Vejde na Smíchově ten pravý? Švandovo divadlo uvede drama o lásce, dospívání, šikaně a upírech. Anděl tělocvikářem. A Buchta bude mít obchod se sladkostmi!

 Hru „Ať vejde ten pravý“, podle světoznámé předlohy, uvede, ještě před koncem sezóny, pražské Švandovo divadlo. Inscenaci, stojící na pomezí severské detektivky, upírské romance a psychologického dramatu režíruje Jan Holec, mladý divadelník s výborným renomé. V roli ústřední dvojice se představí dva nejmladší členové smíchovského souboru Denisa Barešová a Oskar Hes. Ti jsou známí publiku i ze svých filmových a televizních rolí. Dramatizace švédského románu od Johna Ajvide Lindqvista, který už dvakrát zpracovali i filmaři, bude mít českou premiéru 29. května ve Velkém sále Švandova divadla. Titul je zároveň hlavní novinkou „Léta ve Švanďáku“, na jehož programu se objeví 16. a 17. srpna.

Oskar (Oskar Hes) je osamělý chlapec, který je ve škole terčem šikany. Se svou matkou žije v paneláku na předměstí. Eli (Denisa Barešová) je zvláštní dívka, která se přistěhuje naproti. Vypadá zanedbaně a přes den nikdy neopouští byt. Oba mladé vyděděnce to k sobě táhne, zatímco okolím otřásá série tajemných zločinů. Z koho nebo z čeho je ale potřeba mít strach? Odkud Eli přišla a kdo je Hakan, její ochránce?

Upír, láska, násilí a blízkost

Režiséra Jana Holce nejvíc upoutal silný příběh nabízející divákovi hned několik přitažlivých žánrů. „Důležitou roli tu hraje motiv upíra. Nejedná se však o klasický horor. Lindqvistův upír je oduševnělý a spíše hledá pochopení v lidském světě. I naším hlavním tématem je spíše lidská jinakost a krize identity,“ vysvětluje režisér Jan Holec, respektovaný umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, který už ve Švandově divadle nastudoval Fassbinderovu hru Kočkožrout. „,Ať vejde ten pravý´ je zkrátka napínavý, originální a také velmi jímavý a láskyplný příběh. Samozřejmě se zabývá i upírským vražděním, ale mnohem trýznivější je přítomná šikana. Fyzická i psychická. Lidská krutost je schopna předčít tu upírskou,“ dodává režisér.

S tím souhlasí i dramaturg David Košťák: „Drama zasazené do 80. let 20. století řeší téma násilí a rozplétá se ve stylu severských detektivek. Téma izolace a ztráty vazeb, kdy se lidé před obcházejícím nebezpečím pokusí uzavřít do svých příbytků, nabízí s dneškem nečekané, silné paralely. Podobně rezonuje i selhávání autorit, které nejsou schopné těm slabším a vystrašeným poskytnout bezpečné zázemí. Je jen málo titulů, které pojednávají o šikaně tak naléhavým způsobem. Příběh s fantaskními motivy a zajímavě pojatými postavami je však podle mého především psychologickým dramatem o dospívání a potřebě lidské blízkosti,“ naznačuje dramaturg.

Oskar Hes hraje Oskara

Šikana a monstrum

Ústřední postavou příběhu je Oskar, dospívající chlapec vyrůstající bez opory dospělých. Jeho hraje nejmladší člen hereckého souboru Oskar Hes. „Jeden ze silných motivů, který se v příběhu objevuje, je šikana. Šikana, o které se tak nějak na škole ví, ale nikdo ji aktivně neřeší. Ono se totiž většinou neví jak. I ze svých vlastních zkušeností mohu říct, že se jedná o opravdu frustrující problém. V případě Oskara mě děsí hlavně jeho pocit nikdy nekončícího utrpení,“ říká Oskar Hes. Ten se při ztvárnění své role soustředil hodně na Oskarovo fyzické vzezření. „Celý život se hýbu a už od školy na nás při tanečních hodinách apelovali, abychom správně drželi tělo. Tuto připomínku si držím dodnes a snažím se hýbat a vypadat esteticky. Oskar žádnou taneční ani pohybovou průpravu nemá, a proto by tak ani neměl působit,“ říká herec.

Téma násilí v mezilidských vztazích oslovilo i Denisu Barešovou. „Nejvíc mě děsí, jak moc jsme schopni ubližovat někomu slabšímu a kolik toho člověk dokáže vydržet. Není to nic, co bych nevěděla, ale pokaždé to se mnou zacloumá,“ říká herečka, která se objeví v úloze věčně mladé upírky Eli.

Denisa Barešová v roli Eli

Svou postavu přesto nevnímá jako monstrum. „Za monstrum považuji někoho, kdo vědomě a záměrně škodí a páchá zlo. Sám si ho vybírá. Eli si své upírství nevybrala a snaží se přežít za každou cenu, bohužel k tomu potřebuje lidskou krev. Snaží se to však dělat tou nejmírnější cestou. Eli není v první řadě upír, ale bytost s emocemi a lidskými vlastnostmi,“ je přesvědčena Denisa Barešová a chválí si spolupráci se svým hereckým kolegou Oskarem Hesem, což je podle ní „skvělý, připravený a talentovaný herec.“

Mladý pár doplní Tomáš Petřík v roli dívčina opatrovníka Hakana a Marie Štípková v úloze bezradné Oskarovy matky. Detektiva Halmberga ztvární Jan Grundman, Oskarovy kruté spolužáky Mickeyho a Johnnyho ztělesní sehraná herecká dvojice Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek. Pana Avilu, tělocvikáře přehlížejícího bezpráví, hraje Matěj Anděl, jako samotářský majitel obchodu se sladkostmi se představí Petr Buchta.

Inspirace filmem

Výtvarník inscenace Ján Tereba využil při tvorbě scénografie točnu, umožňující střídat různá prostředí s téměř filmovou lehkostí. V duchu severských krimi se na scéně uplatňuje i sníh a krvavé efekty. A severskou vintage estetikou, známou z populárních skandinávských seriálů, jsou inspirované také kostýmy. Poetickou a křehkou osobní rovinu vyprávění podtrhne instrumentace oceňovaného skladatele Jiřího Hájka, známého prací i pro film. „Diváci se mohou těšit na speciální vizuální efekty, a především na filmové masky, s nimiž se musí vypořádat maskérky Švandova divadla. S upírským žánrem se přeci jen na jevišti nesetkávají každý den. A autor si pro ně připravil větší výzvy, než je jen pár kapek krve,“ láká na představení dramaturg David Košťák.

Jan Grundman

Po premiéře 29. května následují první tři reprízy za speciální vstupné (31. května, 14. a 15. června) a diváci poté titul uvidí i o prázdninách: v rámci Léta ve Švanďáku je naplánován na 16. a 17. srpna.

Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz

 

                                       

Foto: Patrik Borecký

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

AZYL78 jede!

Od úterý 25. května

Slavnostní otevření Azylu78 proběhlo v úterý 25. května s velkou euforii ze stran diváků a účinkujících.

Došlo i na žonglérské umění

Po téměř osmi dlouhých měsících si stanuli tváří v tvář. Představení „Pot a Lesk aneb azyl pro všechny druhy umění“ v režii Rosti Nováka ml. mělo při zahajovacím večeru oproti dalším reprízám hned dvě zvláštnosti. Provázelo ho živé natáčení přímo na pódiu v rámci „Film Naživo a na závěrečnou improvizaci byli do manéže přizváni účinkující z řad hostujících divadel.

Premiéry se účastnili diváci a divačky všech generací a dopravili se různými dopravními prostředky

A tak se na pódiu setkali „Bezruký Frantík (Divadlo Pod Palmovkou) s Diktátorem (Městská divadla pražská), tanečnice z představení „Panoptikum (Lenka Vagnerová & Company) či herci z představení Gádžové jdou do nebe (Husa na provázku) a další. Vzhledem k rozmanité dramaturgii, která diváky během léta v Azylu78 čeká, zazněla i Malá noční hudba v podání smyčcového kvarteta z PKF – Prague Philharmonia. Ta rezonovala celým šapitó jako úlevná melodie návratu kultury do našich životů. 

Představitel titulní role z představení „Diktátor“ – bez roušky. Ostatní diváci striktně dodržovali hygienická opatření vlády.

 Seznam všech zapojených divadel a dalších umělců i kompletní program najdete: tady.

Již tuto neděli 30. května v 19.30 se v prostoru šapitó uskuteční premiéra „Muž z Malty. Více informací naleznete v našem starším článku: https://www.tanecnimagazin.cz/2021/05/19/prvni-stand-up-comedy-dekkadancers/.

 

Foto: Jakub Červenka, Milan Jaroš a Jan Hromádko

Magdaléna Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jihočeské divadlo v jednom kole 

Jak se vyrovnalo a bojovalo s „nejistou sezónou“? Úspěch měla i „Baletní školička on-line“!

Blíží se konec sezóny 2020/2021. Čas uzavřít další kapitolu Jihočeského divadla a začít psát novou. Pro všechny soubory Jihočeského divadla to byla sezóna „nejistá“. Zkoušení inscenací „do šuplíků“, premiéry bez diváků… Ale naopak mnoho on-line aktivit pro naše diváky. Takový byl náš divadelní rok. Věříme, že následující sezóna už bude „normální“. A jediné, co si přejeme je hlediště plné diváků!

„Rádio Svobodná Bystrouška“

Sezóna 2021/2021 v číslech

Jihočeské divadlo plánovalo uvést celkem 17 premiér. Podařilo se odehrát 3 premiéry „Zabiják Anders“, „Holky a kluci“ a „Karkulka vrací úder“.

V on-line prostoru jsme uvedli 5 premiér –Selský baroko“, „Polská krev“, „3+1“, „Rádio Svobodná Bystrouška“, „Café Groll“

„Café Groll“

Divadelní on-line prostor Divadlo oživilo celkem devíti projekty „Adventní kalendáře JD“, „V.S.U.V.K.A.“,Úča musí pryč, „Elity, „Norbert – neviditelnost existuje, „Velké putování s Malým divadlem, „Písně proti trudomyslnosti z MD“, „Čaj o páté se seniory“, Baletní školička on-line“.

Během Adventu a Velikonoc naše opera hrála 12krát ze střechy radnice a 5krát vyjel „Džubox JeDe“ s hity z Malého divadla. Obě tyto aktivity plánujeme zachovat i pro nadcházející sezónu.

K „nejisté“ sezóně jsme přistupovali zodpovědně a snažili jsme se udržovat živou kulturu živou.

Předplatné – prodej spuštěn ke 3. květnu

Pro všechny naše příznivce a diváky jsme 3. května spustili prodej předplatného na sezonu 2021/2022. Opět lze vybírat ze dvou typů. Najisto pro diváky, kteří preferují stejné místo v hledišti a předem daný termíny. Bez limitů pro všechny ty, kteří se nechtějí vázat místem ani termínem.

Pro diváky ve věku 65+ máme skvělou novinku. Cena vstupenky na jakékoli představení na scénách JD bude za jednotnou cenu 150 Kč.

Předplatné lze nově koupit on-line.

Projekt „Elity“ a „Neviditelný Norbert“

Jihočeské divadlo pokračuje v on-line výukách, které jsou velmi úspěšné. „V.S.U.V.K.A.“ k dnešnímu dni měla 25 repríz. Tomáš Ondřej Pilař vyučoval on-line nejen pro žáky Jihočeského kraje, ale kupříkladu i žáky základních škol na Znojemsku.

V rámci projektu „V.S.U.V.K.A.“ vyučoval i Tomáš Ondřej Pilař

K těmto projektům přibyly další dva. „Norbert – neviditelnost existuje“ v režii Ateliéru 3D je zaměřen na téma přehlížení jednotlivců ve společnosti a je určen pro dramatické kroužky.

Podcast „Elity“, který je ideálním nástrojem pro výuku dějin 20. století. O „Elity“ projevilo během jednoho týdne zájem celkem 15 středních a základních škol.

Foto: archiv JD

Eva Marečková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN