Švandovo divadlo uvede ve světové premiéře on-line unikátní projekt ke 100. výročí premiéry legendárního dramatu „R.U.R.“ Karla Čapka
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, které se rozhodly otevřít nejdřív v březnu 2021, hned na úvod příštího roku tu pro diváky připravují jednu velmi zajímavou novinku. 26. února od 19 hodin uvedou u Švandů on-line unikátní inscenaci pod názvem „AI: Když robot píše hru“. Text sestavený z dialogů vygenerovaných umělou inteligencí vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota. Premiéra projektu zasvěceného pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční on–line, prostřednictvím živého přenosu na sociálních sítích divadla. Součástí inscenacebude i debata s odborníky. Ti se, spolu s divadelníky, pokusí zodpovědět na otázku, zda robot zvládne napsat divadelní hru.
Jacob Erftemeijer (na civilním snímku) bude hrát v představení titulní roli Robota
„Projekt vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU. Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová i nakolik je schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k téhle představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.
Režisér této experimentální hry a současně ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek
Počítač pod dohledem týmu informatiků, v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK, tak zhruba od května letošního roku generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi „Malého prince“.
Vtip na slupce od banánu
Právě nezáměrné chyby současně dodávají textu originální půvab a také humor. „Dialogy jsou občas opravdu legrační, přestože umělá inteligence neumí vytvářet vtip cíleně a nerozumí, že vygenerovala něco vtipného. Je to podobné, jako když někdo uklouzne na slupce od banánu. Ten člověk to neudělal proto, aby nás rozesmál, ale my se smějeme. A THEaiTRobot občas taky takhle uklouzne po slupce od banánu,“ doplňuje Rudolf Rosa.
Zleva režisér hry Daniel Hrbek, programovatelný inteligentní THEaiTRobot a jeho duchovní otec Rudolf Rosa
Strasti autora-začátečníka
Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby dramatik-začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg.
A jestli jednou chytrý software zcela nahradí živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.
Dramaturgie: David Košťák, Martina Kinská Scéna: Martin Šimek
Kostýmy: Paulína Bočková
Hudba: Daniel Hrbek
Asistenti režie: Blanka Popková, Vojtěch Nejedlý
Produkce: Tereza Marková
Osoby a obsazení:
ROBOT: Jacob Erftemeijer
MISTR/MUŽ: Tomáš Petřík
TEENAGER: Oskar Hes / Marek Frňka
MASÉRKA/HEREČKA: Denisa Barešová
CIZINEC/PSYCHOLOG: Petr Buchta
ÚŘEDNICE: Andrea Buršová
Světová premiéra bude 26. února 2021 od 19.00 ve Studiu Švandova divadla.
Víte, že…
S nápadem oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry novou hrou napsanou pomocí chytrého software přišel v roce 2019 inovátor Tomáš Studeník? Jeho myšlenky se ujal tým informatiků z „Matfyzu“, vedený počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou. Ten už od střední školy vystupuje na internetu pod přezdívkou „R.U.R.“.
Robot, zapůjčený z pozůstalosti Karla Čapka, v hledišti Švandova divadla
Rosův tým využil na projekt jazykový model „GPT2“ vyvinutý konsorciem OpenAI? Spoluzakladatelem konsorcia byl i vizionář a podnikatel Elon Musk.
Autoři projektu předpokládají, že v průběhu příštího roku by se systém mohl zdokonalit natolik, aby namísto sledu scének vygeneroval skutečnou celovečerní hru?
Foto: Richard Moučka, Alena Hrbková a archiv THEaiTRobot
Nová inscenace na experimentální scéně NoD je o mužství, mužích a přátelství
Divadlo MASO, které vloni vstoupilo na divadelní scénu politickou groteskou „Všechno, co v nás zkurvili komunisti“, se vrací do pražského NoDu s druhou premiérou. Ta nese název „Tři Heteráni“. V linii autorského divadla o tématech dnešní doby pokračují „pornografickou pohádkou o skutečné povaze chlapského přátelství“. Konkrétně o vztahu mužů k ženám, k vlastnímu mužství a k pohádkám. Premiéra se uskuteční 16. září 2020 od 19.30.
„V českém divadle je dost dobře etablovaná větev takzvané ,queer dramatiky´, která se zaměřuje na zkoumání pocitů a příběhů sexuálních menšin. Divadlo MASO jde proti tomuto trendu a přináší první čistě heterosexuální inscenaci ve 21. století,“ říká režisér inscenace (heterosexuál) Adam Skala.
Po úspěšné politické grotesce „Všechno, co v nás zkurvili komunisti“ se herci a tvůrci pod vedením autora a režiséra Adama Skaly rozhodli pustit do zkoumání důvodů, proč jsou mužští samci tak moc fixovaní na své mužství. V novém textu se vyskytují tři skvělí kamarádi, kteří si v ničem nezadají s takovými borci, jako je Vinnetou nebo Mirek Dušín. Vydávají se do světa, kde je ještě normální ženu plesknout po prdeli a za mytí nádobí je běžné požadovat „rychlovku“ na kuchyňské lince. Jenže i tahle poslední výspa civilizace, „Říše porna“, je v ohrožení. A tak našim neohroženým rekům nezbývá než vyrazit do poslední bitvy.
„Společnost si v historii vždy dokázala najít obecného viníka. Nedávno tomu, kdy jím byl obecný Žid, obecný cikán nebo obecný mohamedán. V posledních měsících padla volba na bílého heterosexuálního muže – takzvaného ,heterána. ,Heterán´má silnou tendenci definovat se svým mužstvím a dávat ho na odiv jako prodlouženou část své psýché. To, co je dnes často považováno za sexuální nátlak, bývá zpravidla jen nedostatek vkusu. A i když je ,Heterán´ ze všech obecných nepřátel lidstva objektivně nejméně sympatický a protivně ubrečený, jeho ,viktimizace´ je stejně nepřípustná,“ vysvětluje Adam Skala.
„,Heteráni´ jsou v podstatě příběh o klasickém mužském přátelství. Je to o knihách, na kterých jsme jako kluci vyrůstali. Je to extrakt z příběhů, které jsme si vybájili v době mezi první ejakulací a první masturbací. Samozřejmě nazíraný se značným odstupem a notnou dávkou ironie,“ dodává dramaturg Martin Satoranský.
A proč je důležité připomínat i dnešní generaci pravou sílu přátelství mezi ,heterány´? Adam Skala má odpověď i na tohle: „Muže definuje jeho smečka. Proto jsou tak důležité příběhy o přátelství jako Frodo a Sam, Čuk a Gek nebo Harry a Hermiona. Seberte muži jeho přátele a zbude jen bídný frustrát.“
O tom, jestli mají Tři Heteráni ještě dnes právo na existenci, se rozhodne už 16. září 2020 v Divadle NoD. Novou divadelní sezonu otevírá inscenace tak heterosexuální, že by se líbila i příznivcům Trikolory.
Divadlo NoD je tradiční scénou alternativního divadla v Praze, v současné době je zaměřeno výhradně na autorskou divadelní tvorbu. Kromě své vlastní produkce je otevřeno i dalším projektům a souborům se stejným zaměřením (například právě Divadlu MASO), kterým poskytuje své prostory v rámci rezidenční spolupráce.
„Soubor kolem režiséra Adama Skaly je nám velmi blízký tím, že spojuje tvůrce stejné generace. A logicky tak ve svých inscenacích přináší generační výpovědi o světě, ve kterém právě žijeme. Jeho divadelní poetika je hodně radikální, ale to je další věc, kterou považujeme za podstatnou. Aby se repertoár Divadla NoD skládal z inscenací, které jakýmkoli způsobem vyzývají diváky ke společné diskuzi o aktuálních tématech, a kterých si v přeplněné divadelní nabídce Prahy rozhodně všimnete.“ říká dramaturgyně a umělecká vedoucí NoDu Natálie Preslová.
»TŘI HETERÁNI«
Hrají:Vojtěch Vodochodský, Oskar Hes, Vladimír Pokorný, Jindřiška Dudziaková Text a inscenace:Divadlo MASO
Režie:Adam Skala
Dramaturgie:Martin Satoranský
Scénografie:Tereza Gsöllhoferová
Kostýmy:Eva Justichová
Hudba:Kryštof Blabla
Produkce:Helena Bartošová, Sara El Maghrabi
Inscenace vznikla za podpory MHMP, MČ Praha 1 a Státního fondu kultury.
Švandovo divadlo pořádá 8. 9. Den otevřených dveří. Nabídne prohlídky, pátrání po ukradeném předmětu i večerní show před budovou.
Oblíbený „Den otevřených dveří“ s prohlídkami pro veřejnost chystá v úterý 8. září pražské Švandovo divadlo. Divadlem a jeho zákulisím zájemce provedou například herečky Bohdana Pavlíková, Natálie Řehořová, Marie Štípková, herec Oskar Hes a další členky a členové hereckého souboru. Ti se, spolu s návštěvníky, tentokrát vydají i po stopách odcizené věci, která ke smíchovské scéně dlouhá léta neodmyslitelně patřila. Součástí prohlídkového okruhu bude tak místo činu z krimi dramatu „Lady Macbeth z Újezdu“. Dobový příběh o lásce a zabíjení z Prahy konce 19. století měl ve Švandově divadle premiéru letos na jaře a v září se na program vrací.
Prohlídky, ozvláštněné soutěží pojednané v duchu detektivního pátrání, začínají od 14 hodin v každou celou hodinu. A potrvají až do 19 hodin. Vstup je zdarma a rezervace předem není nutná. Nahlédnout bude možné například na jeviště Velkého sálu, do hereckých šaten, maskérny, skladu garderoby, prostoru za scénou… A do dalších zajímavých, divákům za běžného provozu jinak uzavřených, míst. Po celý den bude otevřena také divadelní kavárna.
Pro návštěvníky budou připraveny slevové akce na vstupenky vybraných inscenací (1 + 1 zdarma), soutěže o ceny a krátká ukázka toho, jak vzniká zločin na jevišti. V prodeji budou divadelní suvenýry a další drobné dárky. Zapsat se bude možné také na workshopy: prakticky vedené kurzy zaměřené na výuku herectví, pohybu, rétoriky, fotografie, scénografie a dalších uměleckých disciplín nabídnou zájemcům poslední volná místa.
Herečky Marie Štípková a Natálie Řehořová zvou na „Den otevřených dveří“
A rozhodně se vyplatí počkat i na samotný závěr „Dne otevřených dveří“, který ve 20 hodin završí malé hudební matiné před budovou divadla. Vystoupí na něm skupina Alotrio, jehož členkou je i herečka a také zpěvačka Natálie Řehořová, představitelka hlavní ženské role dramatu „Lady Macbeth z Újezdu“. Program bude moderovat její kolegyně Marie Štípková, která v téže inscenaci hraje služku Annu.
Ve večerních hodinách se veřejnosti poprvé představí i zbrusu nové fotografie hereckého souboru, které vznikly letos v červnu v bývalé vysočanské pekárně. Jejich autorem je Tomáš Vrana. Jeho předchozí kolekci – vytvořenou rovněž ve spolupráci s herečkami – snímky inspirované tituly, jenž se Smíchově chystají v této sezóně uvést, uvidí přihlížející na obrazovkách umístěných na fasádě divadelní budovy.
Marie Štípková a Jan Grundman na snímku Tomáše Vrany
„Moje fotografie vždy odrážejí rozpor mezi pořádkem a nepořádkem, jak ve světě předmětů, tak v mysli těch, které moje snímky zachycují,“ uvádí Tomáš Vrana.
Aktuální informace týkající se kapacity prohlídek a dalších opatření budou dostupné na webu divadla:www.svandovodivadlo.cz.
Známou se stala již za studií na konzervatoři, když hrála v seriálech. Od dětství ale chtěla být baletkou. Sen si splnila a baletu se věnuje i dnes a to předáváním svých zkušeností ve své baletní akademii. Kromě toho píše, navrhuje společenské a svatební šaty a její práce je pro Janu Havlatovou koníčkem.
Pocházíte z Benátek nad Jizerou. Čím jste chtěla být jako holčička?
„Děkuji za milou otázku. Už od malička jsem si přála být baletkou, brzy na to ale přišlo přání stát se herečkou a nakonec paní učitelkou v mateřské školce. Všechna tři přání se mi v určité míře vyplnila.“
Vy jste vystudovala taneční konzervatoř a během studií jste hrála v seriálech My všichni školou povinní, Synové a dcery Jakuba Skláře a Cirkus Humberto a TV filmu Papilio. Jak na tu dobu vzpomínáte?
„Bylo to velmi pestré období, z konzervatoře do barrandovských studií a zpět, na odpočinek moc času nezbylo. Utekla mi tak sice příležitost zúčastnit se mezinárodní baletní soutěže pod vedením paní profesorky Olgy Klikové, a později i místo v baletu Pavla Šmoka, ale nelituji, soutěže nemám odjakživa ráda a v tanci jsem si vytvořila vlastní styl.
Jana ve filmové roli
Během posledního ročníku konzervatoře jsem si užila inspirující spolupráci na filmové taneční férii Sen mozartovské noci v režii Jana Bonaventury se skvělým choreografickým provedením Jana Hartmana. Tenkrát jsem tančila roli Zerliny s tanečními partnery Janem Slavickým a Janem Navarou. Málokdo asi ví, že v pořadu tančili také mj. začínající Jan Kodet, Vojta Pavlíček nebo Eva Jeníčková.
V seriálu Cirkus Humberto, jsem využila příležitost si vedle herecké role před kamerou také zatančit jak klasický, tak moderní balet. Pokud mě paměť neklame, choreografii moderního tance se mnou připravovala v ND Praha Jarmila Manšingrová a Jana Kůrová. Snad se nemýlím.
Spolupráce na seriálech mi obecně přinesla nové herecké zkušenosti po boku skvělých herců. Tyto zkušenosti mi otevřely cestu k autorské činnosti v oblasti muzikálové tvorby pro děti.“
Archiv Jany Havlatové – z jejího kosmetického salonu
Po škole jste se stala členkou baletního souboru Hudebního divadla v Karlíně a tančila se skupinou UNO. Co pro Vás znamená tanec?
„Od malička tancem vyjadřuji zejména své emoce. Možná právě proto mi paní profesorka Olga Vlášková svěřila hlavní roli v dramatickém absolventském představení Vodník. Velmi si této role dodnes vážím. S taneční skupinou UNO a Jiřím Kornem to byla krátká, ale svěží spolupráce, dalo by se říci, v neustálém tempu. Nedávno jsem koukala na záznam Dva z jednoho města, (zpěvák Pavel Vítek), choreografie Richard Hes atd. Je to zvláštní pocit, vidět se tančit po tolika letech. Škoda, že záznam Sen mozartovské noci nikde není k nalezení. V Hudebním divadle Karlín jsem také působila jen velmi krátce, šéfem baletu byl tenkrát pan Zdeněk Prokeš, později odešel do Brna. Zatančila jsem si tam pěknou sólovou roli Zlata a v několika muzikálech spolupracovala také jako sboristka. Na konci první sezony mi byla panem režisérem Petrem Novotným nabídnuta hlavní role v připravovaném muzikálu Vlci (alternace Jany Paulové). Měla jsem v HD Karlín docházet na hodiny zpěvu. Prý mě slyšel zpívat, tak to nebude tak náročné. (V dětství jsem chodila v Benátkách nad Jizerou do pěveckého sboru a ke korepetitorovi a scénickému dirigentovi ND Prah a Milanu Hájkovi, tenkrát jsem zpívala druhý hlas, takže nějaké základy zpěvu jsem opravdu měla. Byla to nečekaná, lákavá výzva, ale nakonec jsem roli odmítla a stejně tak i další spolupráci s HD Karlín v oblasti tance. Pochopila jsem, že jsou pro mě důležitější hodnoty než uspěchaná kariéra a v oblasti umění jsem se zaměřila na pohodovou spolupráci s dětmi a mládeží.“
Lekce baletu s instruktorkou Janou Havlatovou
Vyzkoušela jste si i trenérství a to sportovní gymnastiky. Bavilo Vás to? Na koho nejraději vzpomínáte?
„Měla jsem velké štěstí, zažila jsem skvělou trenérku paní Věru Čáslavskou, ale i další kvalitní trenéry SVS střediska pana Vizinu nebo paní Kubičkovou. Dívat se, jak pracují, bylo inspirující. Jako baletce a trenérce mi byl vedle běžných pracovních povinností svěřen úkol, nastudovat taneční část prostná na olympiádu v Calgary a poté jí naučit, proškolit všechny trenéry SVS sportovních center v ČR, kteří se tenkrát sjeli v Brně. Možná právě tato má trenérská práce v Brně byla důvodem, proč mě paní Věra Čáslavská doporučila na místo hlavní trenérky ČR reprezentace v nově se rodícím středisku SVS Nymburku, ale po zkušenostech z oblasti trenérství jsem věděla, o jak časově náročnou práci se jedná a protože jsem v té době byla už vdaná; nabídku jsem odmítla. Tím má spolupráce se SVS Sparta Praha sice skončila, ale během let jsem měla možnost spolupracovat v oblasti baletního tréninku a tvorby choreografií společenských tanců i krasobruslení s TJ Autoškoda Mladá Boleslav, HASA Praha a TJ Nymburk.“
S Jaromírem Hanzlíkem v televizním seriálu „Cirkus Humberto“
V Sázavě jste založila dětské divadlo HutaddáSek, kde v letech 1999-2004 působila jako režisérka a scénáristka (pohádkové muzikály O Růžence, Tři prasátka) a Vaše pohádky uvedlo několik divadel a uměleckých škol. A pohádka O Jeníčkovi a Mařence aneb Jak to dobře dopadlo se již druhým rokem hraje v DJKT v Plzni v režii Lilky Ročákové. Pracujete na něčem novém pro děti?
„V dětství jsem si přála být paní učitelkou v MŠ a to se mi částečně splnilo v tvorbě pro děti a mládež. Od mala jsem si na různé papírky psala nejprve autorské texty písní, pak básně a nakonec scénáře zaměřené na dětské publikum. Momentálně si opět píši na papírky části pohádky „Jak šly hrábě do světa.“ A uvidíme, zda to bude scénář pro divadelní muzikálové zpracování včetně autorských písní, nebo jen pohádka.“
Opět archiv Jany Havlatové, tentokrát mladší žákyně v S centrum Benešov v Baletní akademii
Coby autorka jste podepsaná také pod pohádkovou knihu Prsten sněhového krále a skripta pro wellnes koučink. Rovněž jste autorkou zážitkové wellness terapie „Balneo dance“,skript a rekvalifikačního kurzu pod názvem „Manažer“, s wellness specializací (Akreditace MŠMT 2017), ve kterých propojujete své mnohaleté zkušenosti z oblastí baletu, wellness. Baví V&aacu te;s psaní?
„Čím jsem starší, tím mě psaní baví více, zvláště pohádky. Co se týká „Balneo dance“, jedná se o zážitkové wellness tancování s trenérem v několika tanečních rovinách a uplatněních. Je mi velkým potěšením, že se na tuto metodiku přijela osobně podívat z Francie nejmenovaná evropská Spa manažerka a získala tak ode mě první certifikát metodiky.Považuji za velkou čest, že se mi jako baletce podařilo získat schválení Ministerstva školství pro nový typ rekvalifikačního kurzu, kterým lze rekvalifikovat vysloužilé tanečníky, nebo ty, kteří nemohou najít uplatnění a samozřejmě i jiné zájemce, které zajímá odvětví zdravého životního stylu, tedy wellness.Pokud by se našlo akreditované taneční zařízení nebo škola, kde by bylo možné školit pro tuto novou taneční profesi „Trenér Balneo dance“ vysloužilé tanečníky, bylo by to skvělé. Uvidíme, třeba se některé na základě našeho rozhovoru ozvou.“
Od roku 2011 jste majitelkou salonu krásy HJ original. Navrhujete společenské a svatební šaty. Co Vás k tomu vedlo?
„V období po ukončení působení dětského divadla HutaddáSek jsem neměla navázanou spolupráci v oblasti tance, ani muzikálu a jako maminka od dětí jsem opět přemýšlela o časově nenáročné práci a tak jsem se po delším promýšlení rozhodla využít své znalosti z rekvalifikačního kurzu Kosmetička /vizážistka už z roku 1990 a otevřela si vlastní studio. Časově jsem byla volná a záleželo na mně, jak si budu klienty objednávat. Navíc jsem si uvědomovala, že léta přibývají a balet nebudu moci vyučovat donekonečna. Navrhování šatů byl takový malý relaxační odskok od vizážistických služeb. Měla jsem možnost módní přehlídky ve Fashion Show Sasazu a Bar Solidní jistota, dvou svatebních veletrzích a pár šatů půjčila do TV známým osobnostem. Od roku 2012 mám sice registrovanou vlastní značku HJ original, ale navrhování a budování značky je časově náročná práce, takže je to opravdu jen občasný koníček.“
Lekce baletu Jany Havlatové
Baletu jste zůstala věrná a ve Sport & Relax Centrum Benešov vedete kurzy baletu v Baletní akademii Jany Havlatové. Jaký je o kurzy zájem a pro koho jsou určeny?
„Z Baletní akademie mám velkou radost. Začátky byly těžké, asi 7 dětí, ale teď už máme kolem 35 dětí od 5 let a dospělých. Děti svou energií dobíjejí, chodím si do práce odpočinout, kurzy byly 3 hodiny každou středu a teď 2 roky budou jen 2 hodiny.“
Jste žena mnoha profesí, která je vám nejbližší?
„Jak jsem se už zmínila, ráda spolupracuji s dětmi a mládeží, nejvíce v oblasti tance, ale hned krok za ním tančí divadelní muzikál.“
S manželem a dětmi bydlíte v obci nedaleko Sázavy. Jak se Vám líbí život na venkově?
Obal knihy Jany Havlatové „Prsten sněhového krále“, vydal Šuplík, cz 2017
„Do mých 2 let jsme bydleli na vesnici blízko Benátek nad Jizerou, babička s dědou také pocházeli z vesnice, takže kokrhání kohouta mě příjemně budilo každé ráno. Možná právě proto se jedna z mých pohádek jmenuje: Když zakokrhal Kohout. Když se nám narodily děti, chtěla jsem z Prahy na vesnici znovu vrátit. A je tu vskutku krásně. Ticho opravdu léčí.“
Umíte odpočívat? A co nějaké koníčky, máte na ně čas?
„Odpočívat naštěstí umím, nejraději společně s rodinou. V baletu jsem se naučila disciplíně, takže hospodařím se svými silami a vážím si zdraví. Koníčky jsou má povolání, také historie a nejvíce čtení Bible.“
