Klimatická krize à la UFFTENŽIVOT

V paláci Akropolis již v půli prosince. Tentokrát na pódiu bez Jiřího Šimka! Inspirace Alejandrem Jodorowskym. Jevištní duo dvou performerek jménem Sára. Dojde i na bublifuk!

Na začátku třetího týdne posledního měsíce roku 2019,  konkrétně v pondělí 16. prosince, se v žižkovském Paláci Akropolis uskuteční divadelní premiéra souboru Ufftenživot. Ten, jako svůj druhý projekt v tomto roce, uvede inscenaci „What’s happening“. Vznikl jako vyústění autorské spolupráce performerek Sáry Märc a Sáry Arnstein. V inscenaci, jež se pohybuje na hraně forem i žánrů, autorky – pomocí imaginativní hry – podněcují divákovu fantazii v přemýšlení nad klimatickou krizí a k zaujmutí vlastní osobní odpovědnosti.

Autorský projekt Sáry Märc a Sáry Arnstein balancuje na hraně divadelní a objektové performance, na hraně ozdravného rituálu. Snaží se působit ve jménu celého ekosystému a na hraně absolutního chaosu. Skrze otevřenou polo-improvizovanou hru vytváří performerky na jevišti obrazy, do nichž se stylizují a kontinuálně přetváří jejich počáteční význam. Inspirovány Alejandrem Jodorowskym volně putují napříč různými symboly k rozechvění divácké imaginace i osobní reakce. „Dokáže tanec, text, jevištní obraz a upřímnost zachránit svět? My bychom byly rády, ale občas nám nezbývá nic jiného než oči pro pláč a vlastní tělo jako zdroj moudrosti i útěchy, jako střelka v moři sociálně-ekologicko-kulturních témat,“ dodávají obě autorky.

Ze zkoušek v Paláci Akropolis

V inscenaci „What’s happening“ obě interpretky i autorky zároveň do sebe skládají situace, nálady, atmosféry a příběhy. Co má společného kult těla a oteplování, bublifuk a vědecká práce, včely a tanec? Kam nás může dovést hledání souvislostí? Jsme ve svém světě v bezpečí, nebo je konec světa blízko? A co když vám na vaše otázky nikdo neodpoví?

Inscenace se volným plutím asociací, hrou a přirozenou úzkostí snaží apelovat na důležitost nejen upřímné diskuze, ale i nutné přímé akce v době klimatické krize.

Projekt vznikl pod hlavičkou malého, originálního souboru Ufftenživot, který si ve svých inscenacích klade velké otázky, protože mu nic jiného nezbývá.

»What’s happening«

Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc

Dramaturgie: Jiří Šimek

Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová

Hudební spolupráce: Pavel Jan

Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk

Vizuál, fotografie: Marek Bartoš

Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum

Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP

Kateřina Sochací

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s herečkou, tanečnicí i pedagožkou PETROU JUNGMANOVOU

„Vybrala jsem si profesi, která mě naplňuje“

Petra hraje ve filmu, v televizi, v divadle. Kromě toho v rodném Kladně v Domě kultury vede taneční kurzy pro děti a dospělé. Držitelku ceny Thálie za Harry v muzikálu Babylon Petru Jungmanovou, která je maminkou dvou nadaných synů, její různorodá práce nejen baví, ale i naplňuje.

 Vyrůstala jste v Kladně, odkud pocházíte. V dětství jste se věnovala baletu. Čím jste chtěla být, co Vás bavilo? 

„Bavila mě spousta věcí! Tančit, zpívat, jezdit na koni, fandit rodičům, když měli pingpongový turnaj, jen tak si snít, dívat se na tatínka, jak hraje fotbal a přitom v tělocvičně viset na bradlech, chodit po kladině, jezdit na výlety. Ale to všechno mě baví i dnes! Od čtyř let jsem chodila do rytmiky k paní Vlastě Šeflové, na kterou dodnes s láskou a s díky vzpomínám. A pak jsem se pod jejím vedením věnovala scénickému tanci. Základy klasiky jsme také měli, ale ,špičkovkami´  jsem neprošla.“

Nejdříve jste vystudovala pedagogickou školu, rok učila na ZŠ tělesnou a hudební výchovu, zpívala ve folkové skupině Dekorace, se kterou jste vydala desku Noc svatojánská a pak šla na JAMU do Brna. Proč jste si vybrala muzikálové herectví?

„Já si ho vlastně nevybrala! Zaujatá tancem jsem hledala možnosti, jak se mu věnovat více a dál, přestože jsem neměla vystudovanou baletní konzervatoř. Po paní Šeflové se nás ujal její syn Miloslav, který mi během jednoho tréninku řekl, že se v Brně otevírá ,cosi s tancem´, ať to zkusím. Aniž bych cokoli dále zjišťovala, hned jsem poslala přihlášku na JAMU na tanečně-dramatický obor, který tam nikdy nebyl. Přesto jsem dostala odpověď, tenkrát to bylo vše na papíře a poštou, že jestli tím myslím obor muzikálové herectví, který se nově otevírá, existuje ještě možnost přijet na talentové zkoušky.“

V Brně jste zůstala a deset let jste byla v angažmá v Městském divadle, kde jste třikrát obdržela diváckou cenu Křídla pro nejpopulárnější herečku a cenu Thálie za roli Harry v muzikálu Babylon. Dnes hostujete na pražských scénách. V čem Vás mohou diváci vidět?

„V současné době hraju ve Švandově divadle v představení Kdo je tady ředitel? a v Divadle Palace v komedii Perfect Days. Bohužel, končí moje srdcová záležitost, hra Neila Simona Druhá kapitola. Ráda bych si zahrála se svými syny, tak hledám něco hezkého pro nás.“

Objevujete se také před kamerou – filmy – Den, kdy nevyšlo slunce, Duše jako kaviár, seriály – Stříbrná paruka, Místo nahoře, Místo v životě, Ulice, Labyrint, Bohéma, První republika… Čeká Vás něco nového před kamerou?  

„V létě jsem točila vtipnou komedii s režisérem Miloslavem Šmídmajerem Případ mrtvého nebožtíka. Průběžně natáčím postavu Evy Strouhalové, partnerku Martina Dejdara, v seriálu Specialisté.“

Vy jste se po letech vrátila k tanci, nejdříve v muzikálu Chicago. A pak jste v rodném Kladně v Domě kultury zavedla taneční kurzy jak pro děti, tak dospělé. Jaký je o kurzy zájem?

„Když jsem s kurzy začínala, vůbec jsem netušila, co pro mě mohou znamenat. Na baletním sále improvizujeme, trénujeme různé taneční techniky, držení těla, posilujeme, skládáme choreografie… Letos již 8. rokem přichází asi třetina žen, které tančí od začátku kurzů, zbylá část se různě mění, vrací, obnovuje, je to paráda, sál je plný. A já mám radost, že po tanečních večerech odcházíme uvolněné a ,s rohlíkem na puse´. To mě těší a naplňuje! Loni jsem poprvé zkusila i taneční setkání pro děti. Je to mazec a děti jsou úžasné! Žádné výkonnostní a závodní kurzy, ale jen pro radost!“

Co Vás vedlo k tomu zavést tyto taneční kurzy? Co pro Vás znamená tanec?

„Když jsem se po narození mých dvojčat po pauze vrátila na jeviště a začala zkoušet taneční muzikál Chicago v divadle Pod Palmovkou v režii Stanislava Moši, říkala jsem si, co udělat pro to, abych se udržovala v kondici. Chyběly mi taneční tréninky Ivanky Kloubkové, které jsme měli v Městském divadle v Brně i třikrát týdně. A začít s tanečními kurzy a vést je, byl nápad, který mi vlastně vnukly taneční kamarádky z Kladna. Tanec pro mě znamená obrovskou vnitřní svobodu, ke které bych chtěla v životě dospět.“

Taky jste se vrátila k práci pedagožky a dva roky jste učila moderní tanec na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Co Vám to dalo?

„Tenkrát mě na konzervatoř pozvala na tříměsíční záskok moje taneční profesorka z JAMU a choreografka Yvona Balášová. Byly z toho dva roky. Zkušenost to byla skvělá. Ačkoli to nikomu nevadilo, sama jsem cítila, že pro výuku tanečních profesionálů mně samotné chybí hlubší znalosti klasického baletu. Zároveň jsem si uvědomila, že se raději budu setkávat s nadšenými amatéry než s budoucími profesionály, kteří školu většinou berou jako nutnou povinnost.“

Z manželství s hercem Vladimírem Dlouhým (1958 – 2010), máte dva syny Jana a Jiřího. Táhne je to také k umění?

„Oba kluci jsou všestranní. Sportují, tančí, stepují, Janík hraje na saxofon, Jiřík na klavír. Oba mají štěstí, že hrají ve třech inscenacích v Městském divadle v Kladně a moc je to baví. Na konci minulé sezóny se všemi šesti dětmi, které v divadle hrají, nazkoušeli během pár dní manželé Hronovi čtvrthodinové představení a mně spadla brada. Všechny děti byly skvělé, koncentrované, vtipné. Jak jsem již psala, těším se, až si alespoň s těmi svými jednou zahraju.“

Máte čas na odpočinek, koníčky?  

„Jsem na volné noze, což znamená úžasnou svobodu při výběru práce, ale nese to sebou i riziko, že na koníčky bude času až moc. Vybrala jsem si ale profesi, která mě baví a naplňuje a to je pro mě podstatné. A nabídky zatím přicházejí v pravý čas.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Žádný strach před kamerou (ani za ní) + před tím taneční workshop

Již tento víkend tanec! Pátek třináctého prosince nemusí přinášet smůlu. Naopak, může vás naučit něčemu novému. Třeba před televizními a filmovými kamerami… Pro tanečníky i netanečníky!

Zveme vás na poslední workshopy roku 2019 ve Švandově divadle! Jelikož se jedná o speciály, nabízíme několik posledních míst. Taneční workshop i pro netanečníky již tenhle víkend! Herectvím před kamerou nás zase provede zkušený filmař z Barrandova!

TANEČNÍ WORKSHOP

Zuzana Hladká

Zuzana Hladká jako zkušená tanečnice ze světových dance kompanies a absolventka MgA. v oboru taneční pedagogika a choreografie! Již tento víkend 7. a 8. 12. 2019 u nás povede TANEČNÍ WORKSHOP a bude to fakt speciál! Cena: 1 080 Kč (9 hodin), rezervace na emailové adrese: fanturova@svandovodivadlo.cz.

Pro účast na této dílně nepotřebujete žádnou předchozí taneční ani fyzickou průpravu.

Workshop je zaměřen na experimentování a zkoumání vlastního těla vycházející z techniky současného tance. Nejdřív se sladíme na společnou energickou vlnu a vyčistíme si mysl. Pomoci různých cvičení a her budeme objevovat nové možnosti vedení pohybu, improvizace i uvědomování si těla při běžném každodenním pohybu.

Pomocí fantazie budeme odhalovat krásu individualit, ale i jednotu skupiny. Taky se podíváme na to, jak u sebe na jevišti vyvolat konkrétní pocit, jak ho interpretovat divákovi a jak ho divák může vnímat.

WORKSHOP HERECTVÍ PŘED KAMEROU

Akce!“
TERMÍNY NEJBLIŽŠÍHO WORKSHOPU (JEDNÁ SE
VŽDY O 3 LEKCE):
13. 12. 2019, 10. a 17. 1. 2020 vždy v pátek od 17.00 do 20.00

Cena: 1 080 Kč

Cílem kurzu je naučit adepty hereckého oboru, ať už amatéry nebo budoucí profesionály, základním a dle zájmu i pokročilejším řemeslným dovednostem v práci před kamerou. To konkrétně v oblasti klasického celovečerního hraného anebo specifického televizního filmu, ale také ve sférách televizního seriálu.

Pro začátečníky je důležité pochopit situační a výtvarné možnosti pro budování mizanscény, jako dekorace či reálná prostředí, kostýmy, líčení, světelná atmosféra a další aspekty. Všechny tyto prvky ve výsledku ovlivňují také hereckou práci.

Pochopení principů, řemeslných i technických, ze kterých film vzniká, umožňuje herci dodržovat řemeslné požadavky, ale při tom ho to paradoxně osvobozuje od jejich diktátu. Proto je důležité seznámit se s technickými prostředky, se kterými se herec při práci setkává a které mohou od něj vyžadovat určité respektování možností, jež technika nabízí, ale také vyžaduje.

Ivo Popek uprostřed, vlevo jeho kolega Josef Špelda a vpravo předseda Asociace českých kameramanů Marek Jícha. To vše v pražském kinu MAT u příležitosti Popkova životního jubilea.

Také těm, kteří nebudou v budoucnu pracovat jako profesionálové také v oblasti filmového a televizního herectví, absolvování kurzu umožní zcela jistě nahlížet na filmovou a televizní tvorbu zasvěceněji a více do hloubky.

Vede MgA. Ivo Popek, kameraman a režisér, pracující nejen v oblasti TV tvorby.

V případě zájmu kontaktujte: Olívia Fantúrová, Stabil: 234 651 259. Mobil: 724 840 442, mail: fanturov@svandovodivadlo.cz.

Olívia Fantúrová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Maximální vizuální zážitek za přijatelnou cenu!

Jak dostat umělecké představy do reálné podoby s co nejnižším rozpočtem? Jde to!

Dobrá správa! Vieme urobiť maximálny vizuálny zážitok za prijateľnú cenu

Pri tvorbe scén ide často o maximálny umelecký zážitok podľa predstáv umelcov a režisérov, ale hlavne klientov, ktorým je vizuálny zážitok určený (najmä firmy organizujúce eventy). Návrhy scén musia získať umelecky hodnotnú podobu, ale za prijateľnú cenu. Avšak náročnosť predstáv často presahuje technické a finančné možnosti.

Ako to robíme my?

My sme tieto požiadavky a potreby dotiahli takmer do dokonalosti. Prijateľná cena bola kľúčovou požiadavkou slovensko – českej trojice technikov, vizionárov a umelcov v podaní Juraja Málika a Stanislava Guláša na čele s Jiřím Maňákom, ktorý celú technológiu navrhol a zrealizoval. Ich spoločnosť ABERAMAX bola vybraná pre účasť na tohtoročnej prestížnej medzinárodnej prehliadke dizajnu DESIGNBLOK 2019 v Prahe.

Klientov vytvárame trojrozmerné vizuálne kompozície. S pomocou počítača náš software automaticky namodeluje všetky konštrukčné prvky. Základ kompozície tvorí nepravidelná priehradová konštrukcia pozostávajúca z nosníkov pospájaných 3D tlačenými spojkami. Takáto konštrukcia sa „obalí“ materiálom podľa návrhu. Znie to strašne odborne, ale vo výsledku ide o veľmi príťažlivú a dostupnú formu výroby unikátnych a originálnych 3D objektov takmer bez obmedzenia ich veľkosti.

Na začiatku každého procesu realizácie umeleckých predstáv je kľúčové kreatívne myslenie umelcov a návrh dizajnu. Následne však často dochádza k problému, ako umelecké predstavy dostať do reálnej podoby s čo najnižším rozpočtom a časovo čo najefektívnejšie. Návrhom tohto systému som strávil stovky hodín programovania a pokusov v mojich laboratóriách. Výsledok však stojí za to.“, hovorí Jirko Maňák.

A pokračuje: Najväčším problémom pre mňa bolo vychytať nedostatky v automatizácii výpočtov. Celé to funguje takto: Umelec alebo režisér si vymyslí ľubovoľnú scénu napr. tanečného alebo divadelného eventu. Dizajnér jeho predstavy nakreslí a navrhne vo forme 3D polygónovej siete. Tieto podklady sa presunú do našich informačných systémov. No a my vypočítame a vyrobíme všetky komponenty a poskladáme  do jednotlivých častí do výslednej vizuálnej kompozície.  Ak klient požaduje, riešime aj montáž celej vizualizácie.“

Samotná technológia v sebe skrýva nekonečne veľa možností. Na 3D tlač spojníkov je možné použiť bežne dostupné 3D tlačiarne. Z množstva materiálov vyberáme tie, ktoré majú najvhodnejšie vlastnosti pre zamýšľanú stavbu. Ako materiál na nosníky sú vhodné hlinkové profily, drevené tyče alebo oceľové rúrky, na povrchové pokrytie sa zase využíva drevo, plast, stavebný materiál alebo kov.

Podľa Juraja Málika, jedného zo spolumajiteľov spoločnosti, výhoda celého patentovaného systému je tiež v skutočnosti, že samotný 3D model môže byť vytvorený v akýkoľvek 3D modelovacom programe, ktorý dokáže exportovať súradnice uzlových bodov.

Juraj Málik zdôrazňuje: „Pre mňa je veľmi dôležitá skladnosť a prepravné možnosti nášho trojrozmerného umeleckého riešenia. Napr. našu dvojmetrovú 3D ruku vieme pohodlne poskladať do osobného automobilu. A výsledný produkt po častiach odnesie aj jeden človek. Takže každý náš klient šetrí na personáli a tiež na doprave.“

A Jiří Maňák potvrdzuje: „Pri tvorbe 3D modelu sa zachováva vonkajšia geometria aj pri použití materiálov s rozdielnou hrúbkou stien, pričom veľké́ objekty je možné rozdeliť do viacerých častí pre ľahší transport. Táto patentovaná technológia teda plne automatizuje návrh a výrobu spojníkov, nosníkov a výplne s pomocou už dostupných technológií. Výslednú skladateľnú konštrukciu je možné podsvietiť LED osvetlením, potlačiť ju nálepkami, či je dať pohyb a zvuk. Výroba atraktívnych konštrukcií bez rozmerového obmedzenia je tak veľmi rýchla.

Podľa ďalšieho zo spolumajiteľov Stanislava Guláša je technológiu možné okrem umenia využiť aj pre nasledovné oblasti:

  • architektúra,
  • interiérový design,
  • osvetľovacie telesá,
  • výstavné stánky,
  • plastické steny a pozadia,
  • kulisy,
  • sadrokartónové konštrukcie atypických tvarov,
  • sochy,
  • stropné podhľady,
  • a mnohé ďalšie.

Spájame technológie s umením a umelcami, sme nástrojom pre realizáciu umeleckých kreatívnych predstáv.“, dodáva Jirko Maňák, „Vytvárame výnimočné objekty pre vizuálny zážitok. Pomáhame firmám zviditeľniť sa a umelcom byť jedineční. Architektom a dizajnérom sprístupňujeme nové možnosti realizácie. Naša patentovaná technológia dokáže zautomatizovať inžinierske a výrobné činnosti, čím sa tvarovo náročné a atraktívne objekty dostanú do roviny bežnej dostupnosti. Váš umelecký svet pretvoríme do digitálneho 3D modelu a ten následne p renesieme do trojrozmerného objektu reálneho sveta.

Richard Schwarz, predstaviteľ spoločnosti pre obchodné činnosti uzatvára: „Celý systém je kompletne automatizovaný až po proces kompletizácie navrhnutého 3D modelu. Či už si klient ako povrchové vyhotovenie stien vyberie plexisklo, polykarbonát, preglejku, oceľ, sadrokartón, drevo alebo hliník, vždy dosiahne nevídaný umelecký a vizuálny zážitok nielen pre oči. Špecifický vizuál je neopakovateľný a absolútne originálny. Predstavivosti sa u nás žiadne medze nekladú.

Naša pridaná hodnota:

  • maximálny zážitok,
  • dostupná cena,
  • nízke personálne a dopravné náklady,
  • variabilita vo farebnosti a úžasné detaily,
  • jednoduchá a nenáročná preprava,
  • rýchlosť výroby,
  • rýchlosť inštalácie a rozloženia (niekoľko minút),
  • skladnosť,
  • nízka váha,
  • vysoká pevnosť,
  • nízka energetická náročnosť v prípade integrovaného osvetlenia (LED).

www.aberamax.com

Ing. Stanislav Guláš

pro TANEČNÍ MAGAZÍN