Jižní spojka 2024 a Otáčíve hlediště 2024

Přehlídka Jihočeského divadla v Praze

Na tiskové konferenci byl představen program Jihočeského divadla, dovoluji si říci našeho, že jednoho z našich nejatraktivnějších divadel vůbec. Neboť Otáčivé hlediště láká každý rok davy návštěvníků, kvalitní program v krásné zahradě. A protože plány  na přesun divadla se nezadržitelně naplňují, spěchejte všichni, kdo chcete ještě zažít tuto jedinečnou atmosféru tak, jak byla k vidění po mnoho let v Českém Krumlově.

Letošní 5. ročník divadelní přehlídky Jižní spojka můžeme označit za pokračování tradice. Ačkoliv je léto ještě daleko, příznivci Otáčivého hlediště v Českém Krumlově budou mít možnost seznámit se se soubory Jihočeského divadla už nyní. Od 18. 2. 2024 do 4. 3. 2024 se představí v žánrově pestré paletě činohra, balet a Malé divadlo na 5 pražských scénách.

 Petr Hašek,  Malé divadlo

Tyto soubory už od roku 1958 pravidelně hrají také před Otáčivým hledištěm.

V českokrumlovském zámeckém parku letos diváci uvidí osvědčené činoherní hity Dracula a Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em) v režii Martina Glasera a dramaturgii Olgy Šubrtové.

Ženy Jindřicha VIII.

 Dracula

 

V premiéře uvede činoherní soubor JD před Otáčivým hledištěm romantický příběh ze staré dobré Anglie Rozum a cit Jane Austinové v režii Martiny Schlegelové a dramaturgii Olgy Šubrtové. Kouzelný  kolorit románů Jane Austenové ožívá v krumlovské zámecké zahradě, jako bychom se vrátili o dvě století nazpět, do časů, kdy ještě existovaly příběhy velké romantické lásky.

Martina Schlegelová zve do Jihočeského divadla 

Olga Šubrtová, Rozum a cit

V loňském roce měl premiéru divácky úspěšný titul Egon Schiele – Autoportrét. Choreografie se ujal významný český tvůrce Jan Kodet a režie duo SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. V podání souboru baletu Jihočeského divadla uvidíte před Otáčivým hledištěm i letos velké taneční divadlo inspirované detaily z obrazů, kreseb, básní a dopisů muže, který předběhl svoji dobu, který se pokoušel osvobodit ducha člověka, překročit hranici morálky a splynout s přírodou. Egon Schiele je neodmyslitelně spjat s Českým Krumlovem.

Třetím rokem uvádíme originální projekt Malého divadla. Režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Strýčková Preslová  představili Úplně celou českou historii během jedné hodiny. Představení pro rodiny s dětmi a školy, které se chtějí o historii dovědět zábavnou formou o mnoho víc než ve škole. “Skvělé, originální a vtipné představení. Další dokonalá ukázka toho, jak Malé divadlo s málem dokáže stvořit velký divadelní zážitek. Viděno podruhé a rozhodně ne naposledy”, popisuje svůj zážitek z představení divačka Eva M.

Před Otáčivé hlediště se v letošní sezoně vrátí jedna z divácky nejúspěšnějších inscenací – Divotvorný hrnec. Autorská dvojice Voskovec a Werich v populárním a nesmrtelném muzikálu spojují melodické evergreeny Burtona Lanea. Pod režijním vedením Josefa Průdka vznikla inscenace, kterou před Otáčivým hledištěm viděly již tisíce návštěvníků.

 Divotvorný hrnec

V roce 2023 se Jihočeské divadlo stalo hrdým partnerem projektu České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028. Klíčovou vizí konceptu Českých Budějovic je tzv. permakultura – vize propojení všech složek kulturního života včetně sfér vzdělávání, sociální péče nebo veřejného prostoru a jejich rozvoj v duchu udržitelnosti a péče. Jihočeské divadlo v letošním roce zve na nultý ročník unikátního bienále „South Specific“ (Jižní Svéráz), zaměřeného na zážitkové a imerzní divadlo v netradičních prostorách po celých jižních Čechách.

Jižní Svéráz

Unikátní site-specific divadelní festival propojí sílu Divadla Continuo, Jihočeského divadla a REZI.DANCE Komařice.  Představení uvedená v rámci festivalu Jižní Svéráz se budou odehrávat mimo jiné na lodi, na zámku v Třeboni, na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, na návsi ve vesnici Holašovice, v budově bývalé pošty, v pivovaru…

Divadelní přehlídku Jižní spojka 2024 zahájí v Činoherním klubu inscenace Leni – hra o fiktivním setkání dvou skutečných lidí v nejsledovanější talkshow Ameriky – „Hitlerovy dvorní režisérky“ Leni Riefenstahl a slavného amerického moderátora Johnnyho Carsona.

Oba hlavní představitelé, Věra Hlaváčková i Tomáš Kobr, se za své výkony v inscenaci Leni dostali do širší nominace na prestižní cenu Thálie 2023. V redakční volbě ankety i-divadla byla Věra Hlaváčková nominována v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon sezony 2022/23.

Zeptali jsme se….

Olga Šubrtová,   umělecká šéfka činohry JD

TM: Někdo nebere umělce příliš vážně, prý jsou to takoví kašpárci… ale přesto,  mají velikou moc. Kultura, umění, to vše tvoří dějiny. Jak moc tedy byla Leni Riefenstahl zodpovědná za propagandu a podporu Hitlerova režimu?

„Já si  myslím, že tomu pomáhala nesmírně. Ona  byla skutečně mimořádný ‚filmařský‘ talent. Měla obrovskou obrazotvornost a představovala přesně to, co A. Hitler hledal. Pompéznost,  to je to správné slovo. Podíváte-li  se na její filmy, sice si řeknete, že je to odporné, ale současně si řeknete wow! Ono je to nádherné!   Jsem schopná z lidského hlediska pochopit, že režisérka, která touží po dokonalosti, po absolutnu, absolutní kráse a dostane na to najednou neomezený budget od zadavatelů, tak se tomu těžko odolává.  Ona sama  se zaklínala tím, že může tvořit jenom krásu a jenom po kráse touží. Ale právě v tom okamžiku, kdy už má její dílo tak obrovský dosah, tak ta zodpovědnost je nezpochybnitelná a člověk si ji nese s sebou celý život. Samozřejmě, Leni za toto velmi tvrdě zaplatila. Nesměla potom dlouhou dobu vůbec tvořit. Cestovala sice po Africe, fotila domorodce a psala o nich knihy, ale to, co byla podstata její bytosti, což byl film, to jí bylo odebráno.“

TM: Možná ale skutečně věřila tomu, co pro Hitlera tvořila.  Třeba byla  přesvědčená, že dělá vynikající věc.

„To byla spousta Němců. Leni si přečetla několik prvních stránek Hitlerovy  knihy ‚Mein Kampf‘ a stala se ihned přesvědčenou národní socialistkou. Takže ona té ideologii nepochybně věřila. Ale na druhou stranu, mocní ji pozvali, aby jela jako skvělá dokumentaristka do Polska. Poté  sama přiznala, že viděla postřílené lidi naházené do jámy. A pak je už  na každém, když se musí konfrontovat s takovými obrazy a říct si, jestli chce ve své práci pokračovat i přesto, anebo ne. Ale ona řekla ‚ANO, chci pokračovat.‘ Chci i nadále brát peníze od Adolfa Hitlera a Josepha Goebbelse  a točit dál. To už byla její zodpovědnost, její provinění. A s tím pak musela žít.“

Děkujeme za rozhovor

Druhou činoherní inscenací, kterou Jihočeské divadlo veze Jižní spojkou do Prahy je legendární román v nové adaptaci Švejk 2022. Putování dobrých vojáků Švejka a Haška od Budějovic až po Kyjev představí Jihočeské divadlo v Divadle Komedie. Jižní spojku činoherně uzavře cenami ověnčená provokativní hra skotské dramatičky Elly Hickson Autorka, pojednávající o stavu současného divadla a krizi patriarchátu.  V české premiéře ji v Jihočeském divadle uvedl Adam Svozil. Pražské publikum může příběh shlédnout v divadle NoD.

Další zastávkou přehlídky našich souborů je Stavovské divadlo, ve kterém ožije stará keltská legenda Tristan a Isolda. Taneční zpracování známého příběhu zakázané a nenaplněné lásky Tristana a Isoldy nabízí silné prožívání všech emocí, jichž je plný. Emocí, které jsou vykřičené či zašeptané tělem, gestem, výrazem tváře… Umělecký šéf baletního souboru Jihočeského divadla Lukáš Slavický k inscenaci dodává: „Jsem velice potěšen a poctěn, že můžeme vystoupit ve Stavovském divadle právě s inscenací Tristan a Isolda. Taneční drama na motivy keltské legendy bylo vytvořeno přímo pro soubor baletu Jihočeského divadla choreografkou Alenou Peškovou. Mám velikou radost, s jakou intenzitou, vášní a láskou se všichni tanečníci prezentují právě v tomto představení. “

 Lukáš Slavický, šéf baletu JD, Egon Schiele

 

V Divadle Vila Štvanice se bude po dva dny rozehrávat divadelní portrét Růženy Zátkové, která se svými obrazy a sochami patřila k vrcholným představitelkám světového avantgardního umění. Jejímu pohledu na svět ale bohužel nerozuměl nikdo ze známé a úspěšné podnikatelské rodiny Zátkových. V rámci unikátní interaktivní inscenace Spaghetti Futurista diváci na vlastní kůži okusí její život od prvního pohledu na svět, přes hodiny výtvarné výchovy až k cestám, které člověk podniká, aby zjistil, kým doopravdy je.

Spaghetti Futurista

Program Jižní spojky 2024

  1. 2 /Leni / Činoherní klub
  2. 2 /Švejk 2022 / Divadlo Komedie
  3. 2 /Tristan a Isolda/ Stavovské divadlo
  4. 2. a 29. 2. /Spaghetti Futurista/ Divadlo Vila Štvanice
  5. 3. /Autorka/ Divadlo NoD

Foto, video, rozhovor: Eva Smolíková

Ondřej Hellebrant

pro Taneční magazín

 

Premiéra v AKROPOLI v exportní verzi

Sólo pro dvě Sáry. █ Příliš mnoho angličtiny. █ Bez Šimka na pódiu. █ V rytmu i v nápadité scénografii. █ V síti Brexitu anebo v síti vlastní branky? █

Když jsem šel k sálu AKROPOLIS do kopce prudkou žižkovskou Krásovou ulicí na novou premiéru souboru s hezky českým názvem „Ufftenživot“, pouze jsem kroutil hlavou, proč se také jeho nejnovější divadelní kus nejmenuje česky. (Slůvko „také“ uvádím záměrně, jelikož již jedna z incenací tohoto divadla nesla „světový“ titul – „Keep Calm“.) Až jsem potkal auto polepené reklamou instalatéra, který se jmenoval Šírer. Aha, řekl jsem si, on by byl teprve slavný a úspěšný, kdyby se jmenoval „Shearer“!

Premiéra „WHAT’S HAPPENING“ proběhla v půli posledního měsíce roku 2019 v paláci Akropolis. A vyznačovala se tím, že tentokrát se na jevišti neobjevil jeden z tahounů a tradičních hlavních herců souboru – Jiří Šimek. Trochu to vypadalo, jako by hrál jeho slavný a legendární jmenovec Miloslav Šimek bez Jiřího Grossmanna. Anebo později Luďka Soboty, posléze Jiřího Krampola anebo na sklonku kariéry Zuzany Bubílkové…

Stranou pozornosti obou Sár nezůstala ani mobilní technika…

Show dvou hereček se shodným křestním jménem probíhalo nezvykle v arénovitém prostoru jinak tradičního hlediště AKROPOLE. Jednalo se o velmi zdařilou performanci na pomezí absurdního divadla, scénické grotesky, maňáskového divadla – a zejména skvělou parodii! Obě Sáry v sobě nalezly ty nejlepší odstíny tradiční české hravosti a komiky. Skvrnou na vyznění celého programu bylo nadužívání angličtiny. Vesměs jsme všichni pochopili, že jde o parodii. Aktuální reakci na Brexit. Ale všeho moc škodí. A hlavně, nešlo pouze o kolorit či „vatu“ představení. Anglické dialogy mnohdy, bohužel, i souvisely s vyzněním inscenace. Pro koho byla „anglická verze“ určena? Pro pár náhodných zahraničních studentů z nedaleké Švehlovy koleje? Proč se v sále jménem AKROPOLE nehrálo třeba v řecké verzi?

Inscenace se zahraničním názvem je plná jiskřivých nápadů, kontrastů, kreativních filmově televizních dotáček i dalších scénických efektů.

Kytky a kožichy byly hlavními motivy části inscenace

Mezi silné momenty představení patří kožichová parodie. Není pouze prvoplánovou karikaturou moderátora Leoše Mareše, který si tím vlastně udělal vlastní úvodní osobní image. Její hlavní linií je zcela jistě quasi parafráze na ekologické aktivistky. Ta se později přenese i v karikování feministek a sufražetek. Zdařilé jsou i jemné parafráze na lesbické umělkyně. Ty však určitě nikdy nesklouzly pod obecnou hladinu a míru vkusu.

Naopak, mezi slabší místa „WHAT’S HAPPENING“ patří dost zdlouhavé parafráze na děti květin, čili hippies. Teprve ve vlastním závěru této nekonečné scény přijde oživení komunálnější parodií na ty, kteří si udělali „živnost“ z dalšího využití pohřebních květin.

Snímky ze zkoušek

Velkým kladem sledované premiéry se zahraničním názvem je interakce s diváky. Ať již formou ankety v úvodu anebo pak závěrečným zapojením části hlediště do dění na jevišti. To trochu připomínalo legendární show zpěváka Josefa Laufera z dob, kdy býval ve vrcholné formě.

Obě hlavní protagonistky byly výborné. Jejich vystoupení je určitým scénickým celkem, proto nehodlám zde na tomto místě rozebírat jejich výkony individuálně.

Obě a jediné protagonistky jménem Sára. Vlevo Sára Šimek Arnstein a po jejím boku Sára Jan Märc

Ještě před závěrem bych vyzdvihl i kreativní hudební dramaturgii Pavla Jana. Hudba dodávala vlastní inscenaci nejen rytmus a gradaci, ale skýtala též oběma protagonistkám improvizační možnosti.

Rovněž nápaditá výtvarná práce kostymérky a scénografky v jedné osobě Natálie Rajnišové si zaslouží hlubokou poklonu.

Těsně po „anglické“ premiéře v AKROPOLI, proběhla i zahraniční premiéra téhož „kusu“ v Berlíně. Konkrétně v tamějším divadle ACUD. Patrně v německé jazykové verzi?

Chválíme tyto úspěchy v zahraničí. Za to jistě patří souboru „Ufftenživot“ i jeho managementu velké uznání. Je jim však nutno předcházet vstříc nadužíváním zahraničních dialogů?

Nesmyslným nadužíváním cizího a zejména (na rozdíl od němčiny) nám historicky vzdáleného jazyka se jinak zdařilá inscenace tak trochu zachytila do vlastních sítí. To, co mínila parodovat, se stalo až nadbytečným balastem a nepohodlným břemenem.

Snažil jsem se hodnotit vyváženě klady i zápory inscenace, ale nejen pro mne, (jak se později neslo parterem i kuloáry) byly nadužívané nečeské dialogy velkou skvrnou na vyznění celého večera.

Věřím, že jsem však nebyl příliš kritický. Nakonec, jedna z protagonistek i autorek Sára Arnstein ke kritickému nazírání přímo vybízí: „Chápeme divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, na naši přirozenou spiritualitu, která je utlučená dnešním konzumním, kapitalistickým a rychlým způsobem života. Snažíme se vytvářet zážitky, které diváka vybízí k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací.”

Doufám jen, že ta výše uvedená, citovaná „pojmenování“ jsou míněna v rodném jazyce? Věřím, že příště uchystá talentovaný i provokativní soubor i nějaký titul s hrdě českým názvem. Těším se na to.

Závěrečná děkovačka

Ufftenživot“ nám i tentokrát nadělil plnou hrst nápadů, náruč nových divadelních spojení, propojení i kontrastů. I velký batoh důvodů k zamyšlení. Ta nejpalčivější byla určitě spjata s národní identitou. Je totiž dost smutné, když hra, která je prezentována z převážné většiny v cizím jazyce, je podporována ryze českými a vlasteneckými institucemi. Věděli vůbec, jaký kus vlastně podporují? Co se tak příště obrátit třeba na British Council‎?

»WHAT’S HAPPENING«

Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc

Dramaturgie: Jiří Šimek

Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová

Hudební spolupráce: Pavel Jan

Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk

Vizuál, fotografie: Marek Bartoš

Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum

Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP

Premiéra: 16. 12. 2019, Palác Akropolis

Foto: Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Klimatická krize à la UFFTENŽIVOT

V paláci Akropolis již v půli prosince. Tentokrát na pódiu bez Jiřího Šimka! Inspirace Alejandrem Jodorowskym. Jevištní duo dvou performerek jménem Sára. Dojde i na bublifuk!

Na začátku třetího týdne posledního měsíce roku 2019,  konkrétně v pondělí 16. prosince, se v žižkovském Paláci Akropolis uskuteční divadelní premiéra souboru Ufftenživot. Ten, jako svůj druhý projekt v tomto roce, uvede inscenaci „What’s happening“. Vznikl jako vyústění autorské spolupráce performerek Sáry Märc a Sáry Arnstein. V inscenaci, jež se pohybuje na hraně forem i žánrů, autorky – pomocí imaginativní hry – podněcují divákovu fantazii v přemýšlení nad klimatickou krizí a k zaujmutí vlastní osobní odpovědnosti.

Autorský projekt Sáry Märc a Sáry Arnstein balancuje na hraně divadelní a objektové performance, na hraně ozdravného rituálu. Snaží se působit ve jménu celého ekosystému a na hraně absolutního chaosu. Skrze otevřenou polo-improvizovanou hru vytváří performerky na jevišti obrazy, do nichž se stylizují a kontinuálně přetváří jejich počáteční význam. Inspirovány Alejandrem Jodorowskym volně putují napříč různými symboly k rozechvění divácké imaginace i osobní reakce. „Dokáže tanec, text, jevištní obraz a upřímnost zachránit svět? My bychom byly rády, ale občas nám nezbývá nic jiného než oči pro pláč a vlastní tělo jako zdroj moudrosti i útěchy, jako střelka v moři sociálně-ekologicko-kulturních témat,“ dodávají obě autorky.

Ze zkoušek v Paláci Akropolis

V inscenaci „What’s happening“ obě interpretky i autorky zároveň do sebe skládají situace, nálady, atmosféry a příběhy. Co má společného kult těla a oteplování, bublifuk a vědecká práce, včely a tanec? Kam nás může dovést hledání souvislostí? Jsme ve svém světě v bezpečí, nebo je konec světa blízko? A co když vám na vaše otázky nikdo neodpoví?

Inscenace se volným plutím asociací, hrou a přirozenou úzkostí snaží apelovat na důležitost nejen upřímné diskuze, ale i nutné přímé akce v době klimatické krize.

Projekt vznikl pod hlavičkou malého, originálního souboru Ufftenživot, který si ve svých inscenacích klade velké otázky, protože mu nic jiného nezbývá.

»What’s happening«

Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc

Dramaturgie: Jiří Šimek

Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová

Hudební spolupráce: Pavel Jan

Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk

Vizuál, fotografie: Marek Bartoš

Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum

Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP

Kateřina Sochací

pro TANEČNÍ MAGAZÍN