Moje zem MILANA DROBNÉHO

Milan Drobný pokřtil své nové CD. Přijeli Václav Vydra, Dalibor Janda, Petra Černocká i Heidi.

V Praze  proběhpro l křest novinkového CD Milana Drobného „Moje zem“, na kterém vyznává svou  lásku  české vlasti.Gratulace

A je to tady!

Václav Vydra bavil zúčastněné svými vtipy

Jeho křest přišli podpořit kmotři herec Václav Vydra se svými psími mazlíčky a ten zavzpomínal, jak ho Milan navštívil na jeho koňské farmě.

Václav Vydra sršel humorem jako vždycky 

Dorazil také  zpěvák Dalibor Janda se svým klasicky nakřáplým hlasem a jelikož byl oslavenec právě nachlazený a také chraptěl, Dalibor mu zdůraznil, že on má chraplák celý život a Milan jen dnes.

Heidi Janků a Dalibor Janda a jejich veselá konverzace

Zpěvačka Petra Černocká, která nedávno oslavila sedmdesátku, pochválila Milana, prý je nesmírně šikovný, když se mu v těchto letech ještě chce vydávat CD. Ale zároveň i připustila, že ona sama asi ještě jedno CD pro své fanoušky také natočí.

Petra Černocká

Petra Černocká a Eduard Parma jsou přátelé více než 50 let! Eduard Parma  byl producentem i autorem aranží celého alba.

To Heidi Janků, která se po dlouhodobé nemoci už zase začala ve společnosti objevovat, dorazila sama, bez svého čtyřnohého psího přítele, ten  na ni čekal v autě  a popřála interpretovi hodně invence, z čehož se na křtu rozvinula velmi vtipná debata.

Popřát přišla také  hlasatelská legenda Marie Tomsová, která naopak zpěvákovi popřála mimo jiné, ať je stále drobný.

Kmotrové a kmotry i autoři  nového CD (Martin France, Dalibor Janda, Eduard Parma, Milan Drobný, Václav Vydra, Petra Černocká, Heidi Janků a Marie Tomsová)

Jiřina Anna  Jandová

Hosty předvánočního času slovem přivítal zpěvák a producent Martin France.

Drobný odehrál živě  se svou kapelou dva songy a představil přítomným hostům nový videoklip „Tepličáci“, který má na Youtube už přes 3000 zhlédnutí.

Milan Drobný s Martinem Francem (vpravo)

Milan Drobný naživo

Milan Drobný s kapelou

Poté se klasicky CD pokřtilo šampusem a rozkrojil se slavnostní dort s podobiznou fotografie z přebalu novinkového CD.

Foto, video: Eva Smolíková 

TANEČNÍ MAGAZÍN

Semifinálový večer ve StarDance

Rozhodlo se o finálové trojici

Devátý večer se nesl ve znamení slowfoxu a latinskoamerického paso-doble.  Každému z párů přispěchal tentokrát na pomoc jeden z porotců.  Během  týdne potom mentoroval v přípravě obou tanců.  Po sečtení hlasů poroty a diváků první dva páry postupovaly do finále. Zbylé dva páry  prošly  tak zvaným rozstřelem, každý předvedl jeden tanec a rozhodnutí o tom, kdo postoupí do finále, bylo už jen na divácích a jejich hlasování. Celkem tedy tyto páry tančily 3x za večer.

Soutěž těsně před finálovým večerem  opouští Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková, na Karlovi je už znatelná únava

Zeptali jsme se na první pocity po vyřazení

Karel „Kovy“ Kovář:

„V tom nejlepším odejít a pro mě je tento večer to nejlepší, co jsem mohl udělat, trochu jsem se modlil za takovýto výsledek. Vím, že z tanečního hlediska jsou tady lepší.  Já jsem prožil opravdu  svůj absolutní vrchol, všechno, co bylo v mých fyzických silách, prošli jsme všechny tance a já jsem rád, že jsem je mohl poznat tak zblízka.“

Co jste díky  Stardance získal  a co ztratil?

„Netušil jsem, že můžu s lidmi zažít takhle vřelý vztah na základě televizního pořadu.  Získal jsem nové přátele. Ztratil jsem čas a pár kil 🙂.“

Kovy a Liška

Kovy a Liška

Večer zahájila svým vystoupením sama porota a náramně to všem slušelo

„Geňa“ a Tatiana

Zkouška novinářů.. kdo je kdo?

Matouš Ruml a  Natálie Otáhalová

Slowfox Matouše a Natálie byl plynulý, správné držení těla. Tomuto páru mentoroval  Zdeněk Chlopčík, který právě tento pár nejvíce kritizoval. Sám byl prý zvědavý, jestli to Matouš vůbec všechno vstřebá.  Při hodnocení ocenil plynulost a měkkost tance, prý to zvládli úžasně! A Matouš řekl, že mu Zdeněk hodně pomohl ve výrazu a  vnesl mužské prvky. Richard Genzer podotkl, že lidé si pořizují psy a těm jsou podobní a tady to vypadalo, jakoby  tančili  sourozenci Chlopčíkovi. Tatiana Drexler radila rovnější záda. Jan Tománek byl nadšen.  (body  9, 9, 10, 9)

Čaj a Rum!

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Veronika a Dominik předvedli paso-doble ve westernovém stylu. Technicky dobré a nechybělo ani drama. Veronika místy nedotahovala pohyby.  Páru  mentoroval Jan Tománek. Ale cítil u páru už únavu.  Richard Genzer ocenil krásné ruce. Tatiana Drexler postrádala energii a řekla, že na poměry tohoto páru čekala lepší výkon, nevzbudilo to v ní žádné emoce. Zdeněk Chlopčík viděl nejistotu,  Veronika se občas ztratila v prostoru. Více  energie  a napětí bylo třeba. (body  8, 8, 8, 8).

Veronika  coby   kovboj 

Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková

Slowfox Karla a Veroniky byl plynulý. Karel byl ale občas nejistý. Po technické stránce lze tanec hodnotit jako průměrný. Tatiana Drexler coby  mentor  dokázala vylepšit Karlovo postavení ramen. V hodnocení potom pár chválila, prý skoro umřela strachem, ale byli výborní. Genzer řekl, že viděl  problémy s rovnováhou. Jan Tománek litoval, že se pár pouštěl z držení a označil Karla za milého a prý by si ho jistě každý rád adoptoval.  Zdeněk Chlopčík přirovnal Karla k Hurvínkovi s hlavou vepředu. (body 8, 9, 8, 8).

Jakub Vágner a Michaela Nováková

Tento tanec nebyl technicky nejlepší, ale myšlenka dokonalá. Pár ztvárnil krádež náhrdelníku, žena byla zabitá, ale náhrdelní nakonec získal „Geňa“.  Po technické stránce byla cítit nejistota, poskakování a tvrdé pohyby.  Dalo by se očekávat i více  tance. Richard Genzer, který měl tento pár na starost, řekl, že vidět rybáře tancovat je jako vidět zebru žrát lva. Tatiana Drexler vytýkala pokrčené obě nohy, což opravdu působí směšně u muže.  Jan Tománek vytkl uskákanost. Zdeněk Chlopčík ocenil dobrou energii, ale zkritizoval  špatnou techniku. (body 8,7,7,7)

 Rybář Jakub Vágner a Michaela Nováková 

 Jakub a Míša

Matouš Ruml a Natálie Otáhalová

Dramatická hudba udělala své. Vystoupení bylo energické, po technické stránce ale kritikům vadily pokrčené nohy.  Mentor Zdeněk Chlopčík  byl spokojený. Richard Genzer ocenil „nový“ prvek, tzv. Chlopčíkův periskop. Tatiana Drexler byla spokojená s dynamikou,  Jan Tománek ocenil napětí v tanci.  (body 10,10,10,10).

Natálie Otáhalová a Matouš Ruml

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Veronika s Dominikem tančili slowfox na disco hudbu. Samotný tanec byl zdařilý,  rytmika správná. Veronika  občas ztratila trošku rovnováhu, ale nevadí.  Mentor Jan Tománek ocenil taneční výsledky během celého StarDance. Tatiana Drexler vytýkala Veronice, že visí na partnerovi a je na něj přece těžká!  Zdeněk Chlopčík si všiml, že se Veronika smála  od ucha k uchu, což znamená, že udělala chybu! Veronika řekla, že StarDance je energetická jízda, kdy síly už dávno došly a jede se na nějaký záložní systém. (body 9,8,9,9)

Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková

Paso-doble Karla a Veroniky bylo technicky trošku pod průměrem, tvrdé a nedotažené pohyby, Karel trošku poskakoval.  Rytmika velmi dobrá. Tatianě Drexler se líbilo napětí od začátku až do konce a poskakování ji rušilo. Richard Genzer se vrátil ke svému přirovnání, že je to jako koprovka, ale  vejce bylo nahrazeno masem, takže o moc chutnější. Jan Tománek ocenil spoustu pasových kroků a Zdeněk Chlopčík si představoval více  energie. (body 8, 9, 8, 8)

Kovy a Liška

Jakub Vágner a Michaela Nováková

Na slowfoxu Jakuba a Michaely se dá ocenit elegance, ladnost a rytmika.  Pohyby byly občas nedotažené, ale  Richard Genzer označil Jakuba za svůj první pedagogický úspěch! Tatiana Drexler byla nadšená a řekla, že se Jakub zřejmě narodil ve fraku. Jan Tománek chtěl ale  vidět víc slowfoxu. Zdeněk Chlopčík ocenil rytmiku a eleganci, prý procítěné, lehké, jestli toto všechno „Geňa“ poradil, tak je génius! (body 10,9,9,10) Jakub řekl: „Nečekal jsem takový masakr! StarDance je nejtěžší expedice mého života!“

Hlasování diváků rozhodlo o tom, že do finále přímo postoupili Matouš Ruml s Natálií Otáhalovou a Jakub Vágner s Michaelou Novákovou. Zbylé dva páry čekal rozstřel.

Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková

Ani rozstřelový tanec se Karlovi příliš nevydařil. Technické nedostatky, trošku nahrbení,  mírné předklonění  hlavy. Ke konci tance byla už na Karlovi jasně vidět  pořádná únava. Tentokrát známky nepadly,  porotci pouze slovně ohodnotili oba páry. A Geňa řekl: „Nerad rozhoduji o lidech. Já jsem i plakal“. Taťána byla také šťastná, že nemusí rozhodnout a vyzvala diváky, aby se do toho dali.

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Veronika s Dominikem v rozstřelu zopakovali svůj valčík z předchozího večera. Velmi krásný tanec v rytmu, plně vystihující atmosféru, včetně baletních prvků, lehounký.

Během večera  jsme také zažili malé zpestření, dva vítězové z minulých let – Jan Onder a Marek Zelinka předvedli svou společnou choreografii, která obsahovala prvky cirkusu, pantomimy, herectví a tance.  Oba předvedli to nejlepší a cvičili podle Marka Ebena dlouhé měsíce. Jenže ne vždy má divák pochopení pro to, na co není zvyklý. A tak jsem slyšela i reakce typu: „Vždyť jsou jak dva magoři! Jak kdyby utekli z psychiatrické léčebny!“  Nezbývá než dodat, že životní cyklus je takový věčný koloběh. Takže poté, co vystoupíte na vrchol a předvedete již všechno, co je vůbec možné,  opět padáte dolů…..ať se snažíte sebevíc, sesunu dolů nezabráníte.

Jan Onder a Marek Zelinka. Šílenci??

Honza a Marek 

Honza a Marek 

Honza a Marek 

Honza a Marek 

Příští týden čeká na finálové páry pěkný „mazec“. Zatančí freestyle, nejlepší standard, nejlepší latinu a nejlepší tanec vůbec. Kromě toho bychom měli vidět opět nejen všechny páry, ale i kankán. Takže finále bude velké!

Štastná Veronika a manžel

 Moderátoři Tereza a Marek 

Text, foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

SE.S.TA & ROUNDABOUT EUROPE = rezidence pro umělce ve dvou evropských zemích!

Pozor, pozor, pozor: lhůta pro podání přihlášek končí definitivně 15. prosince 2019!!!

V rámci Roundabout Europe 2020 bude opět spolupracovat pět open-air festivalů a pět umělců! V roce 2020 má šanci využít tuto skvělou příležitost pět nových zájemců, kteří připravují outdoorová představení, hlásit se mohou do 15. prosince 2019.

Roundabout Europe buduje už druhým rokem evropský okruh rezidencí a festivalů outdoorového umění a zaměřuje se na umělecké skupiny, které jsou ve fázi rozvoje nebo ve své tvorbě dospěly do zlomového bodu. Projekt má za sebou úspěšný rok, kdy pět různých umělců nebo skupin pracovalo na svých projektech v různých zemích.

V roce 2020 má šanci využít tuto skvělou příležitost pět nových zájemců.
Co můžete získat?

/ dvě rezidence ve dvou různých evropských zemích

/ čas a prostor pro vaši práci a výzkum

/ setkání s místním publikem a možnost prezentovat svou práci

/ možnost práce s uměleckým koučem

/ možnost zúčastnit se různých workshopů

/ jedinečný zážitek z různých zemí

Projekt Roundabout Europe zajišťuje:

/ cestovní náklady

/ umělecké koučování

/ vhodné prostory pro vaši práci

/ ubytování a diety

/ umělecký honorář

Open-air festivaly

Program Roundabout Europe byl vytvořen pěti hlavními partnery, kteří jsou všichni řediteli uznávaných outdoorových festivalů z celé Evropy: Imaginarius z Portugalska, KoresponDance festival z Česka, Out There z Velké Británie, Passage Festival z Dánska a Spoffin Festival z Nizozemska, který je koordinátorem projektu.

Festivaly se spojily, s cílem podpořit rozvoj pouličního umění a učinit z něj uznávanou uměleckou formu, která nabízí uměleckým společnostem solidní kariéru a přístup k novému publiku, sítím a trhům. Jejich cílem je podpořit umělce v profesionalitě a sebekritice a vést je k udržitelnosti a ekonomicky funkční práci, aniž by ztratili umělecké hodnoty.

Workshopy, koučování a inspirace

Každý vybraný umělec, nebo umělecká skupina, získají rezidenční pobyt ve dvou různých zemích, přičemž zvláštní důraz bude kladen na jejich konkrétní potřeby a přání. Kromě času na intenzivní práci se umělci budou moci zúčastnit několika workshopů a koučinků jak z oblasti umělecké, tak praktické. Výsledky práce na rezidencích budou prezentovány na partnerských festivalech, některé formou work in progress, jiné jako kompletní představení.

Roundabout Europe navíc není jen rezidence, koučink a workshopy, ale také skvělá příležitost získat nové kontakty. Program zajišťuje setkání všech zúčastněných umělců a producentů, a to i těch, co se účastnili prvního ročníku. Roundabout Europe tak může být zdrojem nových profesionálních vazeb i publika.

Přihlášky:
V současné době jsou přijímány přihlášky na rok 2020. Lhůta pro vyplnění online formuláře na je do 15. prosince 2019. Do konce února 2020 vyberou umělečtí ředitelé partnerských festivalů 5 umělců, respektive uměleckých skupin.

Roundabout Europe je spolufinancován z programu Evropské unie Kreativní Evropa.

Foto: SE.S.TA

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Kdo má klíče od „JEZERA“?

V A Studiu RUBÍN aktuálně, objevně i hluboce lidsky. █ Zrcadlící „Jezero“. █ Herecké hvězdy televizního seriálu „Ulice“ v daleko závažnějších úlohách. █ Režisérka s citem i erudicí. █

V malostranském sklepení historického domu „U tří korun“ se hraje nové, autorské a progresívní divadlo již déle než padesát let. U jeho zrodu zde stál legendární režisér Radim Vašinka se souborem Orfeus. Později zde na dlouhá léta zakotvil vynikající režisér a inscenátor Zdeněk Potužil. Pod vlajkou svého tehdejšího Divadla na okraji. A v něm se sešla skvělá parta herců. V čele s Ondřejem Pavelkou, Zdeňkem Duškem, Evou Salzmannovou, Lubošem Veselým, Lenkou Machoninovou, Ivou Hűttnerovou a Radkou Fiedlerovou či Ladislavem Matějčkem a písničkářem a skladatelskou oporou Miki Jelínkem. Nezapomenutelná z té doby je mužská role Hrabalova „Pepina“, v podání hostující Zdeny Hadrbolcové. Na tomto místě také začínal proslulý recitátor Mirek Kovářík s pořady mladých básníků „Zelené peří“. V novém miléniu pak toto divadlo ovládl humor. Byla zde inscenována populární komedie Petra Čtvrtníčka s Jiřím Lábusem „Ivánku, kamaráde“, o fotbalových rozhodčích a jejich uplácení. Úspěch v tomto divadelním sklepení sklidila i tehdy aktuální satira o někdejší političce Kristýně Kočí a jejich kabelkách. Ve stejně nastaveném trendu pak pokračoval dramatik, scenárista a režisér Petr Kolečko, který se zde vydal cestou svých nadlehčených autorských inscenací. Bez zajímavosti není, že v Rubínu také původně působili Michal Dočekal a Daniel Špinar, pozdější režiséři pražského Národního divadla. Nyní se tato komorní divadelní scéna vrací – pomyslným obloukem – opět k vážným tématům.

Anita Krausová, Vojtěch Hrabák a Jakub Gottwald v přestávkovém intermezzu v baru

Úvodem přiznám, že jsem – trochu záměrně – předem nečetl podklad dramatizace, oceňovaný román Biancy Bellové „Jezero“. Chtěl jsem se nechat, bez ovlivnění původním textem, uchopit a manipulovat režijní taktovkou režisérky Lucie Ferenzové.

Když jsem šel do Rubínu, vzpomínal jsem na dávné šansonové představení slovenské herečky a zpěvačky Emílie Došekové. Odehrávalo se pod poněkud dlouhým názvem: „Nepýtaj sa, moje dcéra, kto má klúče od jazera?“. Sice tehdy nebylo v Rubínu, ale v podobném úzkém a pospolitém divadelním prostoru tehdejšího Divadla Ateliér (dnes sídle „Ypsilonky“). Vnější tematika byla poněkud jiná. Jak jsem po půldruhé hodině zjistil, předem jsem se tímto dávným večerem motivoval dobře. Nejen směrem na východ… Obě představení – i když je dělí téměř pět desítek let – měla však velmi společné a silné noty. Civilnost, řešení jen zdánlivě banálních problémů, i problematiku daleko závažnější – ekologickou. A hlavně, ono niterné člověčenství. A toho všeho se režijně Lucie Ferenzová zhostila s nesmírným citem i zkušeností. Že by, jako v úvodu zmínění její zdejší předchůdci Dočekal a Špinar, také tato tvůrkyně mířila vstříc bráně „Zlaté kapličky“?

Jakub Gottwald jako stará dáma. V pozadí Vojtěch Hrabák a Jiří Štrébl.

Tematika z Ruska také skýtala možnost poprat se a konfrontovat s tradiční ruskou divadelní tradicí. Tedy ne, že bych přímo očekával nějaké čechovovské variace…

Jezero se však na jevišti (i v baru) Rubínu stává nejen symbolem, mýtickým pojmem, ale současně něčím, co máme všichni na dosah. Co se nám zdá vzdálené, ale přesto se nás týká mnohem aktuálněji, než si myslíme.

Režisérka i dramatizátorka v jedné osobě má zkušenosti z Divadla Komedie, divadla Na Zábradlí a je také zakladatelkou tohoto divadelního seskupení jménem Kolonie. Lucie Ferencová je navíc nyní v A studiu Rubín vedena jako umělecká šéfka. Nakolik měla volnou ruku? Při dramaturgii i vlastní režijní práci?

Osobně jsem během představení cítil, že je v něm Ferencová daleko silnější jako inscenátorka a režisérka. Jako autorka dramatizace místy sklouzávala v dialozích i monolozích k poněkud efektnějším slovním spojením a divácky oceňovaným „fórkům“. Snad v duchu minulé „Ivánkovské“, „kabelkové“ i Kolečkovy éry Rubínu?  Ale bez znalosti původního textu předem, nejsem nezaujatě schopen  toto  hodnotit objektivníma očima.

Vojtěch Hrabák jako Nami  a  předseda v podání Jiřího Štrébla

V komorním prostoru Rubínu, kde jsou nám herci na dosah, neunikne žádná nejistota, přešlap či přeřeknutí. Divák má vše z první ruky. Doslova jako na dlani…

Mezi herci mile překvapil mladý, talentovaný Vojtěch Hrabák. Jediný zde nebyl zatížen rolemi několika Ustál obdivuhodně tíhu hlavní role. I přes to, že jeho úloha Namiho nebyla lineárně jednoduchá. Nevím, zda je synem tragicky zemřelého dramatika, dramaturga a divadelního kritika Martina Hrabáka? Ale každopádně má skvělý herecký potenciál. Tradičně nezklamal Jiří Štrébl. A to v několika, absolutně odlišných, rolích. Rovněž Jakub Gottwald potvrdil, také hned ve více postavách, že nezahanbí jméno jihočeského hereckého barda, spisovatele a publicisty Vladimíra T. Gottwalda (rovněž nevím, zda jsou spjati příbuzensky). A Anita Krausová obstála ve všech svých ženských hereckých úlohách v „Jezeru“ se ctí, elegancí (a v několika případech) i potřebným nadhledem.

Anita Krausová a Vojtěch Hrabák

Možná je dobře, že se v „Jezeru“ setkáváme převážně s herci z masově sledovaného nekonečného televizního seriálu TV Nova „Ulice“. Alespoň  tedy pro ty, kteří nejsou každodenními návštěvníky divadel. Hrabák zde ukazuje, že umí výrazově odstínit daleko více, než mladého, vyplašeného vyděrače. Štrébl, že není oním šablonovitým zedníkem-alkoholikem a Jakub Gottwald  naopak nikoli černobílým, schematickým ekologickým aktivistou.

Nikoli závěrem musím vyzdvihnout citlivou scénickou muziku Markéty Ptáčníkové.

Jakub Gottwald a Vojtěch Hrabák (zády), v pozadí Anita Krausová (opět v baru)

Viděl jsem druhou reprízu představení. Bylo vidět, že zřejmě oproti premiéře, vyzrálejší a patrně i usazenější.

Soubor Kolonie se v inscenaci „Jezero“ ukázal jako silný tým. Nejen herecky. A režisérka Lucie Ferenzová jako citlivá a kreativní tvůrkyně. A to není málo.

Přestávková část představení se odehrává i v baru divadla. Zde opět Jiří Štrébl v roli předsedy.

»Jezero«

REŽIE: Lucie Ferenzová

VÝPRAVA: Andrijana Trpković a Tomáš Bukáček

HUDBA: Markéta Ptáčníková

HRAJÍ: Vojtěch Hrabák, Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová

Doba představení: 105 minut

1 přestávka

Foto: Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN