Štítek: work in progress

O mrtvých se ne/mluví

Spielraum Kollektiv zkoumá český a mexický pohled na smrt

Spielraum Kollektiv připravuje ve spolupráci s mexickým režisérem Juanem Manuelem Garciou Belmonte inscenaci O mrtvých se ne/mluví, v níž zkoumá rozdíly v přístupu ke smrti Čechů a Mexičanů.

Česko-německý soubor Spielraum Kollektiv kolem autorky a performerky Lindy Straub a scénografa Mathiase Strauba tentokrát přizval ke spolupráci mexického režiséra dramaturga a producenta Juana Manuela Garciu Belmonte. V novém projektu s názvem O mrtvých se ne/mluví společně zkoumají rozdíly v přístupu ke smrti mezi Čechy a Mexičany.

„V inscenaci kombinujeme naše vlastní zkušenosti a srovnáváme český a mexický pohled na smrt skrz umělecké počiny a rešerše. Těžko najít větší kontrast. Ateistická Česká republika, vykořeněná z jakékoli kultury smrti, s často velmi morbidním humorem, a postšpanělské Mexiko, ve kterém žijí zvyky Aztéků v křesťanské kultuře. Zatímco Mexičani se smrtí žijí, Češi by slovo smrt nejraději vymazali ze slovníku. Zajímalo nás podívat se pod pokličku. Hledat příčiny, okolnosti i důsledky,“ říká autorka konceptu a performerka Linda Straub.

Smrt je téma, ke kterému se Spielraum Kollektiv ve své tvorbě opakovaně vrací. Tématu smrti se dotýkal i projekt Relax Now! (2016), se kterým Spielraum Kollektiv v roce 2017 hostoval v Mexiku na festivalu FIAC a díky kterému se také s Juanem Manuelem Garcia Belmonte seznámili. „Byli jsme v Mexiku zrovna v období Día de muertos a myslím, že to nepřímo ovlivnilo i naší budoucí spolupráci,” směje se Linda Straub.

V inscenaci O mrtvých se ne/mluví se Linda Straub alternuje se Zdenkou Josefi. Druhou performerkou je mexická interdisciplinární umělkyně a choreografka Valeria Oviedo z Tijuany v Mexiku, která v současné době působí v Berlíně.

V pohybové performance lecture se mluví česky i španělsky. Důležitou složkou je hudba, která pracuje se zdánlivě nepropojitelným střetem české a mexické tradice. Na inscenaci spolupracuje sound designer Myko, videoprojekci a scénografii vytvořil Mathias Straub a light design Michal Horáček. Autorka kostýmů, Barbora Burdová, vychází z mexické i české lidové kultury.

Work in progress inscenace O mrtvých se ne/mluví se koná v úterý 18. dubna v 19 hodin v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. Premiéra se uskuteční na podzim tohoto roku.

Fragmenty z inscenace v úpravě pro rodinné publikum, Spielraum Kollektiv uvede také na festivalu FUK v rámci akce Proměna podle vzoru rodina v sobotu 15. dubna v 16:00. https://fuk.education/program/promena-podle-vzoru-rodina/

O mrtvých se ne/mluví

Work in progress: 18. dubna 2023, 19:00
Eliadova knihovna v Divadle Na zábradlí

Vstup zdarma

Anotace:

„Civilizace, která popírá smrt, končí popíráním života.” (Octavio Paz)

Ztratili jsme vztah k jediné jistotě našeho života? Reflektujeme náš vztah ke smrti v České Republice a v Mexiku. Česká snaha vytěsnit oproti mexickému pojetí, kde se mrtví míchají s živými. Ticho po pěšině versus taneční vír, křik a šílenství oslav.

Hledáme podobnosti a rozdíly v praktikách a celkovém pojetí smrti. Dvě performerky, česká a mexická, konfrontují své vlastní zkušenosti s texty literatury faktu, řečí čísel i myšlenek českých a mexických tvůrců, kteří se tématu smrti věnovali. Česko-mexická divadelní sonda do života se smrtí.

„Dá se říci, že jsme předběhli celou Evropu v míře rozšíření kremací a sekulárních obřadů a rovněž v sociální legitimizaci možnosti nekonat pro zesnulého žádný obřad.” (Olga Nešporová)

Co je po smrti? Nevíme. Předtím je divadlo.

Kredity:

Režie: Juan Manuel Garcia Belmonte

Dramaturgie: Linda Straub

Performují: Valeria Oviedo, Linda Straub / Zdenka Josefi

Video: Mathias Straub

Scénografie: Mathias Straub a Michal Hór Horáček

Kostýmy: Barbora Burdová

Světelný design: Michal Hór Horáček

Hudba: Myko

Partneři projektu: DOX, Divadlo Na zábradlí

Projekt podpořila Evropská unie

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

Protiválečná performance Janise Povilaitise

Divadlo X10 uvádí dobrodružství zbloudilého vojáka

Dobrodružství zbloudilého vojáka je název nové inscenace rusko-litevského performera Janise Povilaitise. Jako work in progress měli diváci možnost vidět úryvky chystané inscenace během právě uplynulého Divadelního Festivalu Kutná Hora.  Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního Festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur.

Bylo to právě v rámci jednoho z minulých ročníků Divadelního Festivalu Kutná Hora, kde začala spolupráce s Janisem Povilaitisem a Divadla X10. Společně s Jakubem Gottwaldem vytvořil pro covidem ovlivněný ročník 2020 performance s názvem No more Theatre!

Kam putuje zbloudilý voják?

Inscenace propojující prvky fyzického a loutkového divadla je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědni za násilí, které pácháme? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem?

Spolupráce s Bělorusy, Ukrajinci i ruskou opozicí

Divadlo X10 se v rámci svých koprodukčních a festivalových aktivit dlouhodobě a koncepčně věnuje spolupráci s umělci, jejichž činnost je vážně ohrožena autoritářským nebo diktátorským režimem. Tyto aktivity začaly již během strašnického působení Divadla X10 a výrazně se rozvíjely v letech 2020 a 2021 především v rámci Divadelního Festivalu Kutná Hora. Divadlo X10 pravidelně vypisuje open cally pro rezidence projektů, které jsou osobně nebo tematicky propojeny s děním v Bělorusku nebo Ukrajině.

   

DOBRODRUŽSTVÍ ZBLOUDILÉHO VOJÁKA NEBOLI JÁ JSEM JEN VYKONÁVAL ROZKAZY

KONCEPT, REŽIE, HRAJE Janis Povilaitis

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

VÝPRAVA Lucie Pangrácová a Julia Korotkova

HUDBA Eugeny Klimin

Inscenace je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědní za násilí, které pácháme? Co se musí stát, aby se člověk dostal ze své informační bubliny? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem? Východní politolog Vladimir Pastuhov řekl: „Cesta k obrácené přeměně ruské zombie v člověka je cestou komplexního pokání a sebeobjevování. Rusové potřebují milovat ne Ukrajince, ale sami sebe – potřebují se naučit zacházet se sebou jako s lidmi, a teprve potom začnou cítit bolest někoho jiného. Nebude to možné, dokud se národ nepodívá do zrcadla, neuvidí se v něm a ve výsledku nebude zděšen. To se nestane samo od sebe. Někdo musí umístit zrcadlo tam, kde je teď televize. Inscenace propojuje fyzické divadlo s hudbou a prvky loutkového divadla.“

Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur

Oficiální premiéra 25. 9. 2022 v Divadle X10

Foto: Patrik Borecký 

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

 

AMORální

Intimní představení o lásce a manipulaci

Dočasná Company uvádí zcela nový projekt s názvem AMORální pod vedením Anny Benhákové. Premiéra se uskuteční dne 15.11. od 20:00 v Divadle X10

 

Repríza proběhne 14.12.
 

Tématem choreografie vás provede šest těl tanečníků, kteří jazykem současného tance a fyzického divadla vyobrazují sbližování a vkládání důvěry v partnera v touze po sexuální intimitě. Taneční inscenace se zabývá především tenkou hranicí mezi láskou a manipulací – situacemi s jemnými nuancemi, kdy si možná ani neuvědomujeme, že postupně ztrácíme kontrolu nad tím, kam naše vztahy směřují. Situacemi, kdy si až pozdě všímáme, že jsme se dostali někam, kde jsme nikdy být nechtěli. Nejvýraznější esencí choreografie je křehkost a zranitelnost. Obrazy, které choreografie nabízí, mluví o sexualitě jako o lidské přirozenosti. Lidské tělo, neoddělitelné od jeho mysli, duše, ducha, je zde předmětem touhy a v zajetí vášně se toto propojení snadno přehlédne.

Téma projektu AMORální se formuje již druhým rokem, choreografka podobné téma zpracovala v tanečním filmu s názvem Morálně závadné, který je momentálně v postprodukčním procesu. Vernisáž a výstava fotografií z natáčení, jejichž autorkou je také Anna Benháková, proběhla v srpnu 2020 v Periferie Cafe. Pod stejným názvem se již uskutečnil work in progress v září 2020 v Divadle DISK. Dočasná Company uvede reprízu AMORální 14. 12. 2021 opět v divadle X10.

Tanečnice a jedna ze zakladatelek Dočasné Company Natálie Vacková o zkoušení říká: “Když Anička s tématem přišla, tak mě to jako osobu velmi lákalo, ale jako interpretka jsem věděla, že to nebude lehká výzva. Navazovat opravdový něžný dotek s osobami, se kterými nejsem v partnerském vztahu,  vyžaduje odvahu. O manipulaci by jistě každá žena a spousta mužů zvládla mluvit po svém a i já mám svůj příběh, který mě bude dokonce života ovlivňovat.”

Dočasná Company je skupina umělců, která vytváří platformu pro různorodé současné pojetí umění se zaměřením především na tanec a fyzické divadlo. Spojuje umělce z oblasti hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Cílem Dočasné Company je rozmělnit hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum, stejně jako nacházet přesahy divadelních a nedivadelních forem. Momentálně vyvíjí aktivitu na několika uměleckých projektech převážně v Praze, ale působí také v regionech. Od začátku letošní sezóny také vede taneční workshopy pro studenty i profesionály ve spolupráci s prostorem Tep39. Company působí od roku 2019, spolek byl založen v listopadu roku 2020.


Natálie Vacková

pro Taneční magazín

 

Nová generace na vzduchu

Choreografická prezentace studentů katedry tance HAMU

Platforma pro choreografickou tvorbu studentů katedry tance pražské HAMU zakončí akademický rok netradičně open-air představením. Již 15. 6. od 19.00 roztančí všemožná zákoutí nádvoří a zahrady HAMU – středobod setkávání studentů celé fakulty.

Ve znamení setkávání a kooperace studentů různých oborů se ponese celý večer, kromě studentů katedry tance se na něm podílí studenti katedry nonverbálního divadla, katedry jazzové hudby a katedry zvukové tvorby.

Na programu je šest choreografických miniatur. Diváci ve specifických prostorách nádvoří budou moci zhlédnout choreografii „SEDkání“ Jaroslava Lambora o všemožných způsobech usilování o vlastní místo. Dále work in progress sóla Jana Štrachala „hodnej”, jehož autor vyznává heslo ,,je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka”. Natálie Vacková pro tuto příležitost připravila choreografii inspirovanou knihou D. Diderota „Jeptiška“, s názvem „Ve službě“. Choreografie „Champagne“ tvůrčího tria Michaely Dzurovčínové, Adély Kašparové a Ester Trčkové, která vznikla ve spolupráci se studenty katedry jazzové hudby. Jmenovitě Anežkou Matouškovou, Janem Bárou a Janem Michálkem. A čerpá inspiraci ze společně stráveného času na jednom z nejoblíbenějších míst na HAMU – v místní kavárně. K vidění bude také work in progress choreografie „Míření“ inspirovaná jedním z Apollinairových kaligramů autorky Anny Kroupové („Manus Art Collective“). Posledním dílem z šestice dílků open-air večera bude adaptace známé balkonové scény s názvem „mžik“ tvůrčího dua Anny Šefrnové a Adély Volrábové z katedry nonverbálního divadla.

Vstup na představení zdarma. Do prostor HAMU a tedy i na nádvoří je možné vstoupit pouze s potvrzením o negativním výsledku antigenního/PCR testu ne starším než tři dny, potvrzením o očkování nebo čestném prohlášení o prodělání koronaviru.

Pro více aktuálních informací, prosím, sledujte speciální facebookovou událost: https://www.facebook.com/events/339153137564447

Natálie Matysková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN