Rozhovor se zpěvákem, skladatelem, textařem i „bavičem“ LIBOREM PETRŮ:

„Tanec mám rád asi tak jako hokej“

Zpěvák, skladatel, textař i imitátor LIBOR PETRŮ se stále častěji začíná prosazovat i jako herec a také v roli takzvaného „baviče“. Ostatně, jeho široký talent i schopnosti jej k tomu přímo předurčují. Na televizních obrazovkách se nyní také, kromě Liborova bratra – zpěváka Leoše – objevuje i jeho syn Leon.

Libor je tudíž, po všech stránkách a na „více frontách“, poměrně velmi vytížen. Bez mučení se přiznám, že jsme nyní využili určitého kulturního útlumu při zmatcích, stran kulturních vystoupení, během „koronavirové krize“ a Libora tak snáze „odchytli“ k rozhovoru pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Co Vás vůbec k muzice a zpěvu přivedlo?

Prý zpívám od dvou let. Tak to alespoň tvrdí rodiče. Ostatně, máme to právě v rodině. Náš taťka zpíval s orchestrem a taky mamka zpívá velmi dobře. Takže, vlastně asi oni.“

A ke skládání písniček?

To přišlo v době, když jsem se na střední škole naučil hrát na kytaru. Začal jsem si současně i sám skládat písničky.“

Píšete píseň kontinuálně, tedy hudbu a text současně. Anebo později zhudebňujete svůj text? Či naopak otextujete již vymyšlenou melodii?

Skládám tak, že nejprve udělám hudbu, potom text. Snažím se, aby následně text korespondoval s hudbou. Samozřejmě jde to i obráceně. Také jsem to zkusil, ale ta první varianta mi vyhovuje nejvíce.“

Libor Petrů zpívá u příležitosti křtu svého nového alba. V pozadí zleva: kytarista David Jakubec, Patrik Fox a zpěvačka Madia.

Máte od dětství blízký vztah ke sportu, avšak jaký máte postoj k tanci?

Tanec se mi samozřejmě líbí, především latina, ale tady mi, fakt, dáno nebylo.“

Chodil jste tedy vůbec do tanečních?

Do tanečních jsem, bohužel, nechodil. Avšak chodil jsem do kurzu před samotnými tanečními. Když ale taneční mistr prohlásil: ,Tak takové dřevo jsem ještě neviděl´, už jsem se neodvážil dál pokračovat. Na plese jsem vždy před dámskou volenkou lezl pod stůl. A na svém ,maturáku´ jsem se bál, aby na mě nepřišla během písničky řada. Naštěstí to dobře dopadlo a muzikanti skončili dříve, než bych musel vyzvat k tanci naši profesorku. Byl jsem strachy zpocený jako po fotbalovém zápase. No, na vlastní svatbu jsem ,vydřel´alespoň valčík.“

Libor s přítelkyní Věrkou

Máte Vy tedy vůbec rád tanec jako takový?

Jak jsem již teď řekl, tanec mám rád, ale pouze jako divák. Je to stejné jako s hokejem.“

Kdy jste třeba byl naposledy na klasickém baletu?

Tak to už bude hodně dávno. Naposledy asi s nebožtíkem hercem Jirkou Krytinářem. A už byste ze mne ani nevydolovali ten název. Musím se dobrovolně přiznat, že to zrovna není můj šálek kávy.“

Libor Petrů (sedící úplně vpravo) jako dodnes aktivní bývalý výkonnostní fotbalista, je hybnou silou a výraznou posilou na hřišti týmu slavných osobností ze světa kultury a sportu ,Československý lev´

A co říkáte modernímu výrazovému tanci?

Tak tento tanec se mi líbí hodně! Zejména v provedení mladých děvčat…“

Spolupracujete při tvorbě pořadů s nějakým choreografem či pohybovým expertem?

Tak žádný natolik odolný se ještě nenašel. Proto mám vlastně tu kytaru, abych na pódiu mohl stát, či sedět. Při zkouškách hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku!´ jsem dost trpěl při tanečních kreacích. Vypadal jsem u nich jako blázen. Naštěstí to právě ta moje role vyžadovala.“

Jak jste se dostal k imitaci zpěváků, která Vás nakonec dovedla na obrazovky tehdy Československé televize a ke spolupráci s režisérem Františkem Polákem?

Zase to mám z rodiny. Můj taťka je ještě i teď ve svých pětaosmdesáti letech zdatným imitátorem. Zvládá Buriana, Vojtu, Štercla i další. Tak jsem to asi zdědil, akorát jsem se více vrhnul na zpěváky. Vždy, když se mi líbila nějaká písnička, snažil jsem se zpěvem co nejvíce přiblížit danému interpretovi. A když jsem byl několik let členem Směšného divadla Luďka Soboty, hodně jsem se tam naučil právě hlas samotného principála.“

Chcete ještě něco doplnit? Anebo se k něčemu vrátit?

…ale, měl bych ještě dodatek k tomu mému historickému premiérovému televiznímu vystoupení. Bylo to v tenkrát velmi populárním pořadu ,Možná přijde i kouzelník´. Byl jsem vybrán právě mezi imitátory na konkurzu. Jelikož to bylo tehdy moje první vystoupení před televizními kamerami, měl jsem obrovskou trému. A hodně mi ,na place´ pomohl zkušený Zdeněk Srstka. Od té doby jsme byli velmi dobrými kamarády. Skoro třicet let!“

Vystupujete s celou řadou hereckých a „zábavních“ legend. Někte z nich již nejsou mezi námi. Na které z nich nejvíc vzpomínáte?

Asi nejvíce vzpomínám právě na toho velkého kamaráda a skvělého borce Zdeňka Srstku. S ním jsem odjezdil nespočet vystoupení. Hodně jsem vystupoval i s Jirkou Krytinářem – byla s ním legrace. A moc rád vzpomínám i na kolegu z hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku´ Pepu Mladého. Nezapomenu na jeho vyprávění v šatně. Byl to moc dobrý kamarád.“

A kdo z nich Vám dal nejvíce rad pro pěveckou kariéru?

Odpovím trochu jinak. Tím, že imituji asi přes třicet zpěváků, neměl jsem v podstatě žádný vzor. Ale nejradši jsem měl Petra Rezka. Bylo pak moc hezké se s ním osobně potkat.“

A v rámci kariéry divadelní?

Jako jevištní vystupování? Hodně mi právě dalo angažmá u Luďka Soboty – skvělá škola.“

Poznamenala letošní pandemie koronaviru výrazně Vaše koncertní plány?

Asi jako každého – vše bylo zrušeno. Doufejme, že se brzy zase všechno vrátí do normálu.“

Na křtu CD Libora Petrů ,Romantický prase´ se sešlo hodně ryzího zlata! Zleva nositel tří zlatých medailí z hokejových MS 1999, 2000 a 20001 Tomáš Vlasák, zlatá olympijská vítězka z Turína Kateřina Neumannová a legendární zlatý brankář z OH v Naganu i držitel dvou zlatých prstenů za triumf ve Stanley Cupu Dominik Hašek. Zcela vpravo autor a oslavenec Libor Petrů.

Čím jste odpadlá vystoupení nahradil?

Udělal jsem nové písničky, nahrál je ve studiu u Patrika Foxe. Hodně mi pomohla také zpěvačka MADIA. Vydal jsem CD ,Romantický prase´ a pokřtil ho v kavárně jménem ,Proč ne 67´. Měl jsem věhlasné kmotry a kmotřičky. Například Pavla Zedníčka, Heidi Janků, Dominika Haška, Katku Neumannovou, Tomáše Vlasáka, Honzu Bergra, Evu Čížkovskou a Hanku Kousalovou.“

Výše zmíněné CD Libora Petrů (úplně vpravo) pokřtili v kavárně ,Proč ne 67´ i celebrity z uměleckého světa: Pavel Zedníček, Hana Kousalová, Eva Čížkovská a Heidi Janků

Jak se odreagováváte, když máte tak nabitý program?

Dám si vířivku! Podívám se na nějaký dobrý film, nebo si jdeme s naším týmem celebrit ,Československý lev´ zahrát fotbal v rámci zápasů staré gardy. A také nesmím zapomenout na cestování. Jezdíváme s přítelkyní velice často do zahraničí. Teď tedy spíše po Čechách, Moravě a na Slovensko. Takové výlety mne moc nabíjejí.“

Libor se synem Leonem, snachou Štefi a vnučkou Larou

A co chystáte do nové sezóny 2020/2021?

Po zkušenostech z letoška si plány moc nedávám. Co bude, to bude. No přece jenom – chtěl bych udělat klip na vánoční písničku“.

Tak Vám přejeme, nejen za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU, podařený klip nejen na písničku vánoční, ale i na ty všechny další v budoucnu.

Foto: Václav Nekvapil a archiv Libora Petrů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Podzimní a zimní premiéry v Alfredu ve dvoře

V populárním divadle se objeví třeba Jan Burian, Pavel Novotný, Tinka Avramova anebo Peter Gonda

Na podzim a zimu chystá populární pražská letenská scéna následující premiéry:

SAMOMLUVA | Burian, Novotný, Hrdlička

28. + 29. 9. 2020 | 20.00

Samomluva“ sdružuje tři výrazné tvůrčí osobnosti – literáta a překladatele Pavla Novotného, hudebního skladatele a zvukového designera Jana Buriana a multimediálního umělce Jaroslava Hrdličku.

I AM THE PROBLEM | Jan Mocek

5. – 7. 10. – 2020 | 20.00

Originální performance „I am the problem“ vznikla ze zkoumání manifestací pocitů viny na sociálních sítích, jež pramení z rozporů mezi tím jací jsme a jací bychom chtěli být. Divadelní umělci Irina Andreeva, Wayne Jordan a Tinka Avramova si, společně s diváky, v šedesátiminutové performanci udělají selfie pocitu provinilosti a konečně se pokusí stát součástí řešení, spíše než problému.

LA MONEDA | 8lidí

9. + 10. + 12. 10. – 2020 | 20.00 Miguel Littín, novinář a dokumentarista  byl, v 70. letech 20. století, nucený spolu s dalšími 5000 Chilany opustit rodnou zem. Po více než deseti letech se do země vrací pod jinou identitou, aby v dokumentárním filmu zachytil proměnu společnosti řízené totalitním režimem.

SEZNAM PREMIÉR do konce roku 2020: 
PETER GONDA
(28. – 30. 10.)
I WAS NAKED WHEN I MET THE SPIDER AT HOME / Ran Jiao (5. 11.)
NOTHING ELSE, MOTHERS (12. – 13. 11.)
NEDOROZUMĚNÍ / Wariot Ideal (25. – 28. 11.)
VZPOMÍNKY NA TOGOLAND / Handa Gote (3. 12. – 4. 12. + 6. – 7. 12.) 

Foto: archiv Alfred ve dvoře

Pamela Kuťáková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadlo ARCHA a jeho putovní kreativní dílny

Divadlo Archa pořádá mimo Prahu kreativní dílny. Účast je, za britské podpory zdarma. Hlaste se do 3. února!!!

Divadlo Archa a British Council vás zvou k účasti na sérii divadelních dílen Putovní laboratoře divadelní praxe. Kreativní dílny s umělci Divadla Archa a s britskými experty proběhnou v ostravském kulturním centru Cooltour (15. až 17. 2., 22. až 24. 2.) a ústeckém Veřejném sálu Hraničář (2019).

Ústecký kulturní veřejný kulturní prostor Hraničář vznikl z někdejšího kina. Foto: Tomáš Lumpe

Jste aktivní v místní komunitě? Pracujete se sociálně specifickými skupinami? Jste režisér, hudebník, tanečník či aktivní pedagog a chcete, aby se vaše tvůrčí práce stala prostředkem, jak být slyšet v rámci nebo napříč společností?

Také v Ostravě čeká na přihlášené zbrusu moderní polyfunkční kulturní centrum

Divadlo Archa a British Council Vás v rámci projektu People to People zvou k účasti na divadelních dílnách Putovní laboratoře divadelní praxe. Umělecký team Divadla Archa spolu s britskými experty představí formou divadelních dílen postupy dokumentárního divadla v sociálním kontextu. Účastníci si vyzkouší práci ve třech ateliérech, kde se seznámí s metodami improvizace a práce s textem, hudbou a zvukovým designem a videem a multimédii.


Co je cílem dílen?

– Hledat formou tvůrčí práce nové cesty ke komunikaci mezi umělci a reprezentanty sociálních skupin.

– Definovat a pojmenovat divadelní postupy, které umožní účastníkům dílen rozvoj jejich odborné praxe.

Pro koho jsou dílny určeny?

– Pro aktivní odborníky se zaměřením na rozvoj občanské společnosti: sociální pracovníky, pedagogy, členy organizací, které pracují se sociálně specifickými skupinami, a další zájemce.
– Pro umělce se zkušenostmi v oblasti sociálně specifického divadla: režiséry, dramaturgy, performery, hudebníky, výtvarníky, tanečníky a další, kteří dále chtějí v této oblasti rozvíjet své schopnosti.

Divadelní dílny proběhnou v Ostravě v kulturním centru Cooltour ve dnech 15. až 17. 2. a 22. až 24. 2. a v Ústí nad Labem ve Veřejném sálu Hraničář ve dnech 1. až 3. 3. a 15. až 17. 3. 2019.

Program:
PRVNÍ BLOK (ODBORNÉ ATELIÉRY)

Práce v odborných ateliérech pod vedením členů Putovní laboratoře divadelní praxe, umělců Divadla Archa. 

Účastníci dílen budou dle svého zacílení rozděleni do třech ateliérů. Zaměření jednotlivých ateliérů je zvoleno tak, aby jejich účastníci mohli později využít své dovednosti ve spolupráci s absolventy ostatních odborných ateliérů.

Ateliér 1: Jana Svobodová: metoda úhlů pohledu/improvizace, text

Ateliér 2: Jan Burian ml.: hudba a zvukový design

Ateliér 3: Jaroslav Hrdlička: video a multimédia

DRUHÝ BLOK (KREATIVNÍ SKUPINY)

Účastníci ateliérů vytvoří samostatné kreativní skupiny tak, aby na základě různých zkušeností, které získali v průběhu prvního bloku, společně připravili malá představení. Lektoři budou při této práci v roli mentorů. Závěr bude patřit prezentacím, sdílení zkušeností, otázkám a odpovědím. 


Součástí programu budou přednášky expertů z Velké Británie a ředitele Divadla Archa Ondřeje Hraba na téma sociologie a aplikovaného divadla. 


Zájemci, zašlete krátký motivační dopis a vaše CV do 3. února 2019 

na E-mail:  romana.sekacova@archatheatre.cz.

Dílna je díky podpoře organizace British Council pro účastníky zdarma.

Podrobnější informace na webu Divadla Archa: www.divadloarcha.cz/cz/putovni-laborator.html

Zájemci, neváhejte!

 Foto: Tomáš Lumpe a archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jedinečný Kokoschka za 35 milionů!

V Arthouse Hejtmánek chystají další zahradní aukci

Další, v pořadí už 6. aukci připravuje ve čtvrtek 1. června od 16 hodin galerie Arthouse Hejtmánek v pražské Bubenči. Nejvýše draženou položkou bude obraz Praha Oskara Kokoschky s vyvolávací cenou 35 milionů korun. Vedle kvalitních obrazů známých i nově objevovaných umělců se aukce u Hejtmánků už tradičně zaměří na unikáty z oblasti starožitností, nábytku a uměleckých řemesel, které do bubenečské vily lákají sběratele staré ho i současného umění. Předaukční výstava je otevřena do 31. května od 10 do 18 hodin. Aukce se pak bude opět konat venku, v malebné galerijní zahradě. Dražit se bude 195 položek, celková vyvolávací cena přesáhne 63 milionů korun.

Největší pozornost směřuje k „taháku“ aukce, jímž je tentokrát neobvyklý pohled na pražské panoráma, jak je na jaře roku 1937 zachytil z okna svého ateliéru Oskar Kokoschka. Obraz Praha, pocházející z významné pražské sbírky, je autorovým druhým nejrozměrnějším plátnem z cyklu pohledů na Prahu a vyvolávat se bude za 35 milionů korun.  Díla tohoto malíře se na aukcích objevují výjimečně a př i licitacích dosahují vysokých cifer. Kokoschkův rekord na českém aukčním trhu z minulého roku překročil částku 37 milionů a předpokládá se, že bude nyní Prahou překonán.

Lámání autorských rekordů nicméně galerista Tomáš Hejtmánek nepovažuje v chystané aukci za hlavní moment: „Trh s uměním prožívá konjunkturu a sběratelé i investoři stále prahnou po kvalitních dílech od známých umělců. Přesto se jako galerie dál orientujeme na hledání a objevování zajímavých děl i od zatím méně známých autorů, kteří u nás pak dosahují vynikajících výsledků. Velmi dobře dokážeme prodat i starožitnosti, plastiky, design a další krásné předměty „z denního života“. Ty budou z hlediska obratu vždy patřit k drobnějším položkám, potěší ale srdce mnoha znalců a sběratelů, k nimž se počítáme i my,“ říká Tomáš Hejtmánek, sám vášnivý sběratel, jehož aukční síň drží několik maxim právě v prodeji starého a užitého umění.

Vzácné staré umění

Staré umění reprezentuje v aukci například Madona s Ježíškem, něžná dřevěná plastika z druhé poloviny 15. století, oceněná na dubnovém 39. veletrhu starožitností Antique Hlavní cenou za nejlepší exponát. Položka startuje na 380 000 korunách. Její předchůdkyně, podobná Madona z přibližně stejného období, se u Hejtmánků vydražila zhruba před půl rokem za tehdy rekordní sumu jeden milion korun.

Zájem sběratelů přitahuje také polychromované modelletto Křest Krista, z okruhu slavného barokního sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, ze začátku 18. století s vyvolávací cenou 470 000 korun.

 

Brožík, Honsa, Mařatka i Filla 

Aukce u manželů Tomáše a Marie Hejtmánkových nabídne díla Václava Brožíka, Josefa Mařatky, Emila Filly, Josefa Šímy, Zdeňka Buriana a Oty Janečka a dalších umělců z širokého období od poloviny 19. až do konce 20. století. A také v jejich případech padne nejspíš hned několik autorských rekordů.

Obraz Václava Brožíka Ovce na pastvě z autorova ceněného „francouzského období“ zachycuje kolorit bretaňského venkova. Do aukce jde s vyvolávací cenou 1 200 000 korun.

Zajímavý prodej je očekáván i v případě obrazu Letní krajina vynikajícího českého krajináře Jana Honsy, spojujícího ve své tvorbě jedinečným způsobem vlivy impresionismu a secese (vyvolávací cena 600 000 korun). Efektním dílem zachycujícím vznešenou krásu i tajemství letní přírody je rovněž secesní malba Anděl Františka Urbana (650 000 korun). Tento obraz se stal i „patronem“ celé jarní aukce.

 

Cennou položku představuje Zápas býka se lvem od trvale žádaného Emila Filly, akvarelová malba tuší na hedvábí z roku 1938. Autor zde předznamenal blížící se válku. Vyvolávat se bude od 900 000 korun.

Za pozornost bude stát také prodej expresivního, neobvykle barevného obrazu Jaroslava Hněvkovského Adam a Eva, který malíř vytvořil ve 20. letech minulého století pod dojmem své druhé cesty do Indie (350 000 korun). Autorské maximum se očekává také u prodeje melancholické plastiky Vzpomínka, kterou kolem roku 1918 vytvořil mistr sochař Jaroslav Mařatka z bílého mramoru (180 000 korun).

 

Černý, Šíma, Burian, Hlinomaz, Janeček a další

Českou modernu reprezentuje Karel Černý s expresivním olejem Naříkající dívka z roku 1945, v němž vyjádřil pocit válečné beznaděje – licitovat se o něj bude od 1 400 000 korun. Jen o rok později je datován obraz Deštníkář od Bohumíra Matala. Krásná ukázka české poválečné malby, zachycující člověka v novém industriálním věku, se bude vyvolávat od 600 000 korun.

Poválečné období je dále zastoupené Josefem Šímou a jeho obrazem V Yerres z roku 1952 s vyvolávací cenou 1 800 000 korun. Šímův dílem lyrický, dílem snový obraz krajiny jižně od Paříže vyniká svěží barevností zelenofialových tónů, nad nimiž září jasně tyrkysové nebe.

Umění generace 60. let zastupuje půvabný olej Pták Moa od populárního „pravěkého“ malíře Zdeňka Buriana (650 000 korun). V aukční nabídce zaujme určitě také Můj nejhezčí obraz naivisty, za dozoru učitele Henri Rousseaua od malíře a herce Josefa Hlinomaze, dílo inspirované Francií a tvorbou „celníka“ Rousseaua (380 000 korun). Napínavá licitace s atakováním dosavadního autorského rekordu se očekává také v případě díla Oty Janečka Procházka astronautů (400 000 korun).

K výjimečným položkám z oblasti užitého umění patří třídílná ložnice navržená slavným architektem Dušanem Jurkovičem pro dívčí penzion Vesna v Brně. Soubor nábytku, se zachovanými původními prvky a v perfektním stavu, se bude dražit od 100 000 korun. Zajímavých cen dosáhne patrně i konvolut starých tisků v čele s čtyřdílným svazkem Civitates Orbis Terrarum,unikátním atlasem z konce 16. století s více než dvěma sty rytin, zachycujících podobu tehdejších významných světových měst (600 000 korun).

Ke sběratelským lahůdkám patří u Hejtmánků už tradičně také kolekce cenné habánské keramiky ze sbírky Oldřicha Blažíčka, v jejímž prodeji drží tato síň opět jeden z cenových rekordů: vyvolávat se bude v rozmezí od 50 000 do 70 000 korun za kus. K drobnějším, sběratelsky ale trvale zajímavým položkám patří také staré dózy a flakóny z 18. a 19. století, jejichž vyvolávací ceny jsou od 8 000 do 40 000 korun za kus.

Arthouse Hejtmánek, dům prostoupený krásou a uměním

Galerie Arthouse Hejtmánek se jako jedna z mála aukčních síní v Čechách orientuje nejen na klasickou aukční nabídku umění, ale vždy nabízí i zajímavé a cenné kusy z oblasti uměleckého řemesla a designu. Její prostory, prostoupené duchem umění a úctou ke všemu krásnému, slouží také jako prodejní galerie. Přestože na trhu působí pouhých pět let, její obrat ji na českém trhu vynesl mezi pět nejvýznamnějších aukčních domů u nás a je držitelem řady aukčních rekordů. Celkem se zde už vydražila díla za více než 200 milionů korun. 

 

 

Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

Taneční magazín