Svěřte se do péče Bazaar Festivalu

Devátý ročník tanečního a divadelního festivalu se o své návštěvníky postará

Závěr března už začíná tradičně patřit nezávislé scéně progresivních umělců ze střední a východní Evropy. Devátý ročník tanečního a divadelního Bazaar Festivalu se uskuteční ve dnech 23. až 26. března na vícero místech v Praze. Po dlouhém a omezujícím covidovém období a rok od ruské invaze na Ukrajinu otevírá Bazaar téma péče a publikum nabádá: Postarejme se! Otázkou ale je, o koho či o co. A umíme dostatečnou péči věnovat i sami sobě? Nebo jen potřebujeme, abychom měli za každou cenu stále vše ve svých rukou a pod kontrolou?

Od roku 2020 jako by nebyl čas k oddechu. Společnost nejen v Česku, ale napříč celým světem řeší otázky spojené s vlastní existencí, bezpečím, zdravím či budoucností nás i planety, a to intenzivněji než kdy dříve. Příčiny jsou zřejmé, po pandemii, kterou nás zřejmě vytrestala příroda sama, se rozhodl vzít vládu nad světem do svých rukou sám člověk v podobě agresora z Ruska. Poté, co lidé měli obrovskou potřebu pečovat o své nejbližší, upírá se nyní pomoc především k Ukrajině. Stále ale máme potřebu pečovat o něco dalšího a stále to nestačí.

Možná i proto v současné době mezi středoevropskými a východoevropskými tvůrci prudce stoupá zájem o zpracování tohoto tématu a letošní tvůrčí tým Bazaar Festivalu se rozhodl přizvat umělce, kteří na péči nahlíží z různých úhlů pohledů. Ať už je to péče o druhé, o sebe sama nebo také pocit, že něco máme ve svých rukou a této moci se nechceme vzdát. Každý ročník našeho festivalu bere diváky na divokou jízdu, ale nezávislé taneční a divadelní osobnosti jsou také zvídavá a citlivá skupina. Svěřte se do jejich péče, trošku to zamrazí, ale rozhodně budete v dobrých rukou,” říká umělecký ředitel a dramaturg festivalu, Ewan McLaren.

Kdo se o diváky postará?

Bazaar Festival proběhne za měsíc a 23. března začne v PONCI tam, kde těsně před pandemií před třemi lety skončil. Zahájení festivalu bude patřit nezávislé estonské umělkyni Kristině Norman, která svou inscenaci měla představit již v rámci 6. ročníku festivalu. Covid ale rozhodl jinak a její dílo Lighter than Woman je nyní paradoxně aktuálnější než kdy jindy. Kristina představuje ženy, Ukrajinky, které se nebály udělat velký krok do neznáma. Jaké to je opustit vlastní zemi i rodinu, abyste se v cizině starali o někoho jiného? Performativní pojetí dokumentu kombinovaného s poetickými a tanečními prvky si pokládá otázky, jakou roli hraje práce pro dosažení šťastného života. Zcela jinak vypadá péče u sebeironického estonského tria Epnera, Kangra a Ulfsaka (ex-legendární Theatre NO99), kteří uvedou událost letošního festivalu, inscenaci s názvem Workshop. Tři muži na scéně, kteří vše umí, všude byli, všechno znají, vše mají ve svých rukou. Nebo je to jinak?

První jarní víkend toho ale přinese daleko více. Páteční večer bude patřit dvěma ženským sólům, slovence Evě Urbanové a izraelské tvůrkyni Roni Chadash. Zatímco Chadash se ptá, nakolik jí její vlastní tělo patří, Urbanová rozhodně ukazuje, že zcela! Očekávat lze přesný pohyb, citlivé choreografie a jedinečné výkony. V průběhu nedělního odpoledne vezme účastníky Zden Brungot Svíteková na participativní exkurzi . tektoparty, která propojuje geologické a umělecké disciplíny a aktivuje nové pohledy na fungování našeho těla, těla společnosti a těla Země. Devátý ročník Bazaaru uzavře v PONCI svým work-in-progress Ran Jiao & Company s dílem Spider, Turtle, We, jehož zárodek se objevil na loňském Sobotním Bazaaru a sklidilo značně pozitivní ohlas.

Chybět nebude tradiční Sobotní Bazaar

Návštěvníci budou mít opět příležitost zhlédnout ukázky právě vznikajících děl tanečních i divadelních umělců a umělkyň působících ve střední Evropě. Sobotní Bazaar si zakládá na přímém a aktuálním dialogu s právě vznikajícím dílem, které se ještě s divákem v mnoha případech nesetkalo. I letos se bude jednat o široký záběr témat a přístupů dvou českých a dvou zahraničních tvůrčích uskupení. Provokativní, překvapivé a především neokoukané ukázky mohou diváci následně reflektovat v rámci podnětných moderovaných diskusí a fakticky tak zasahovat do dalšího tvůrčího vývoje.

Návštěvníci se mohou svěřit do péče organizátorů i hostů Bazaar Festivalu od 23. do 26. března 2023. Program festivalu proběhne v PONCI – divadle pro tanec, Divadle X10, Alfredu ve dvoře nebo v Pražském kreativním centru. Kromě samotných inscenací a ukázek je připraven i pětidenní workshop pod vedením Bushe Hartshorna, specialisty na nenásilnou komunikaci a přijímání a dávání zpětné vazby. Workshop je určen profesionálům z oblasti kultury, ale i širší veřejnosti se zájmem o toto téma.

Jednotlivé vstupenky i festivalové pasy jsou k zakoupení na platformě GoOut.

BAZAAR Festival 2023

23.–26. března 2023

Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů střední a východní Evropy.

Více informací najdete na webu akce: www.bazaarfestival.cz

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Virtuální, ikonoklastická, sarkastická, existenciální

Retrospektivní showcase režiséra Jana Mocka uvede čtyři představení ve čtyřech dnech

Divadlo Alfred ve dvoře a Divadlo Archa se stanou dějišti showcase divadelního experimentátora Jana Mocka. Od 9. do 12. března nabídnou retrospektivu originálních projektů, které patří mezi to nejzajímavější, co je na pražské alternativní scéně v současnosti k vidění. Přehlídka je jedinečnou příležitostí vidět čtyři představení od jednoho režiséra a jeho tvůrčího týmu a ponořit se do originálního autorského vidění, nacházet skryté spojitosti a linie, které vedou skrze všechna díla.

“Cítíme, že se v naší tvorbě ocitáme na rozcestí, a proto chceme diváky pozvat na retrospektivu našich prací z posledních pěti let. Za tu krátkou dobu se mnohé změnilo a ještě předtím, než uděláme další krok, než se probudíme do snad už post-covidové doby, si potřebujeme ujasnit, kde stojíme, co se vlastně děje a jaké jsou možnosti pokračovat dále. Máme za to, že podobným procesem dnes prochází řada lidí, ” říká o showcase režisér Jan Mocek.

Showcase zahájí gamingová performance VirtualRitual v Divadle Archa. Nabízí live analýzu fenoménu digitální společnosti, jež se formuje v rozsáhlých herních metaverzech, do kterých se logují miliony lidí každý den. V dalších dnech uvede divadlo Alfred ve Dvoře performance Present: Perfect a I AmtheProblem. Prvně jmenovaná je performativní instalací, která se zabývá různými způsoby, jakými se vztahujeme k naší kolektivní minulosti. Inspiruje se současnou vlnou ikonoklasmu a snaží se zachytit okamžik, kdy se z historie stává zbraň na současnost. Všeprostupující pocit provinilosti západní civilizace je tématem multižánrové performance I AmtheProblem, která se z důvodů lockdownu odehrála pouze třikrát. Na scénu přivádí trojici performerů, kteří se svěřují s naléhavou potřebou eticky správného života a (ne)možnosti jej dosáhnout tady a teď. Showcase pak uzavírá nejstarší z uváděných, divadelní báseň o nepřítomnosti,ShadowMeadow, jež radikálně posouvá možnosti práce se světlem, zvukem a divadelním prostorem.

„Projekt je jedinečnou příležitostí ponořit se do divadelního světa režiséra Jana Mocka a pochopit ho v jeho celistvosti. Zveme diváka ke čtyřdenní kontemplaci nad naší současností. Trochu se zasmát. Trochu si rejpnout. Potom se zas tvářit soucitně. A všechny tyto pocity sdílet se samotnými tvůrci v diskuzích, které po každém představení budou následovat. Pro diváky, kteří se rozhodnou vidět všechna představení jsme připravili festivalový pas za zvýhodněnou cenu,“ říká producentka Táňa Švehlová.

Současně s divadelní showcase připravuje tým Jana Mocka také divácké rezidence. Nyní se mohou diváci přihlásit do otevřené výzvy vstoupit do divadelní kuchyně Jana Mocka a podílet se tak na vzniku divadelního představení. Rezidence trvají po celý rok 2022 a první setkání rezidenčních diváků se uskuteční právě při příležitosti Jan Mocek Showcase.

Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a vizuálního umění. Ve svých performancích kombinuje prvky popkultury, politiky a dokumentu a zaměřuje se na současná společenská témata. Jeho inscenace se objevují na tuzemských i zahraničních festivalech jako Fast Forward Dresden, Submerge Digital Arts Festival, 4+4 dny v pohybu, Use the City Košice, Kontrapunkt Sczcecin a dalších. Své projekty uvádí spolu s Táňou Švehlovou v rámci vlastní produkční platformy SixHouses. Je členem platformy In-Situ.

 

Festival pas: 600Kč / studenti 400Kč: https://goout.net/cs/listky/jan-mocek-showcase/gedm/

Program:

9.3. 20:00 VirtualRitual, Divadlo Archa

Gamingová performance, která své diváky přivádí do paralelního světa online videoher. Je průzkumem digitální společnosti, jíž vytvářejí miliony lidí, kteří se každý den po celém světě logují do rozsáhlých herních světů, ve kterých je možné téměř cokoliv. Každá hra má ale svoje pravidla. Urbanista Osamu Okamura, YouTuber Atlet, fotografka a gamerka Adéla Vosičková a virtuální Avatar – čtyři performeři vytvoří expertní gamingový panel, aby odhalili virtuální i reálné rituály, které formují zdánlivě beztížný svět videoher. Co všechno může být předmětem hry? Jaké normy, pravidla chování je možné překročit ve virtuálním prostoru? A v realitě? Jakou roli hrají herní principy v naší společnosti? Za pomoci originálního použití live videa, 3D animací a YouTube formátů, poukazuje performance VirtualRitual na skryté souvislosti mezi realitou a virtuálním prostorem, které na pozadí rychle rostoucího herního průmyslu nabývají na důležitosti.

 

10.3. 20:00 I amtheProblem, divadlo Alfred ve dvoře

Na světě neexistuje nic, za co by nebylo možné cítit se provinile: za prokrastinaci na sociálních sítích, za sledování seriálů na Netflixu, za konzumaci masa, za típnutí telefonu rodičům, za koupi Huaweismartphonu, za vyhnání sudetských Němců a dokonce i za pocity provinilosti nebo za jejich absenci.

Originální performance I amtheproblem vznikla ze zkoumání manifestací pocitů viny na sociálních sítích, jež pramení z rozporů mezi tím, jací jsme a jací bychom chtěli být. Divadelní umělci Irina Andreeva, Wayne Jordan a TinkaAvramova si společně s diváky v šedesáti minutové performanci udělají selfie pocitu provinilosti a konečně se pokusí stát součástí řešení, spíše než problému.

Performance má svým pojetí má blízko k filmovému žánru mockumentu: pohrává si se skutečnými identitami performerů, je plná jejich osobních vyznání a příběhů, která vzápětí zpochybňuje a k nerozeznání směšuje realitu s fikcí. Před diváky tak otevírá bizarní prostor na pomezí divadla a psychoterapie, který zaplňuje (re)produkcí prázdných i smysluplných gest, upřímně míněných postojů i signalizování ctností.

11.3. 20:00Present: perfect, divadlo Alfred ve dvoře

Present: perfect je performance, která zkoumá ikonoklastická gesta, kterými se dnes vztahujeme k symbolům vlastní minulosti jako zdroji naší kulturní identity. Originální performerky Irina Andreeva a TinkaAvramova návštěvníky provedou muzeem, které má ve své sbírce mnoho cenných historických předmětů – ty ale připomínají jen různé verze významných dějinných událostí a už je obtížné rozlišit, které z nich jsou důležité, které je dobré si připomínat a na které je lepší zapomenout. Reprezentativní prostory ctihodné paměťové instituce se pomalu mění v bizarní „rageroom“, ve kterém se události dávno minulé mění v nejaktuálnější přítomnost a z pozapomenuté historie se stává raketomet na současnost.

Od byzantských vojáků pověřených odstraněním portrétu Krista z Bronzové brány do císařského paláce, přes útoky Sufražetek na umění v britských galeriích po dnešní aktivisty bořící koloniální sochy na západ od nás. Vedle dominantních obrazů, ikon a vyprávění vždy existovaly ty alternativní soupeřící, připravené ve vhodnou chvíli zaujmout uvolněné místo. A vedle fanatických ikonoklastů nekompromisně ničících všechny znaky nepřátelské ideologie paralelně existoval dav neméně vášnivých ikonodulů, kteří bránili stávající symboly do posledního dechu.

12.3. 20:00 ShadowMeadow, divadlo Alfred ve dvoře

Performance kombinuje elementy visualartu, objektového divadla a dark ambientu. Zkoumá situace, kdy nepřítomnost objektů nebo lidí vytváří dojem jejich intenzivní přítomnosti. V prázdném prostoru se objevují performeři Irina Andreeva a Jan Mocek, aby v atypickém sále Alfreda ve dvoře objevili skryté prostory, temnou hmotu nebo černé díry, a transformovali je způsobem ironickým i poetickým, humorným i nepříjemným, popkulturním i avantgardním. V současné audio-vizuální přesycenosti přichází s poněkud radikálním gestem: prázdnotou, tichem, tmou, negací, nulou, pauzou. Když se díváte do tmy, tma se začne dívat na vás.

Performance se pohybuje na samém prahu viditelnosti. Originálním využitím LED světel, stroboskopů a dýmu tak vytváříimerzivní prostředí, které nabízí divákům extrémní divadelní zážitek. Vibrující prostor, fyzicky vnímatelné zvuky, obrazce na sítnici, pocit bezčasí a jiné dimenze.

9.3. 20:00 VirtualRitual, Archa Theatre

An original gaming performance takesitsviewers to theparallelworld of online video games. It isanexploration of a digital society whichisformed by millions of peoplearoundtheworldwho log intothevast gaming worldseveryday.

Thevirtualspacesofferitsusersendlesspossibilites to enjoythemselveswithoutcontraints of harsh reality. But every game has itsrules.  Urbanist Osamu Okamura, YouTuber Atlet, photographer and gamer Adéla Vosičková and virtual avatar: fourperformerswillforman expert gaming panel to unpackhiddenmechanisms, prototypes, rituals, thatshapeseeminglyweightlesnessworld of online videogames. Whatnorms, rules and codes are allowed to surpass in virtualspace? And in reality? What role doesthe gaming principles play in our society? By means of original use of a live video, 3Danimations and YouTube formats, the performance unveilshiddenlinksbetweenreal and virtuallivingspaces set atthebackdrop of fast growing gaming industrychangingthewayshowweunderstand reality.

 

10.3. 20:00, I amtheProblem, Alfred in the Yard

There’snothing in thisworldwhichcould not possibly make onefeelguilty: procrastination on socialnetworks, watching Netflix shows, eatingmeat,  hanging up on parents, buying Huawei smartphone, expellingsudetenGermans and even feeling (or not) theguiltitself.

Seminal performance „I amtheproblem“ emergedfrompreviousinquiriesintomanifestations of guilt on socialnetworks, stemmingfromtheclashbetweenwhatwewant to be and whatwe are. Theatreartists Irina Adreeva, Wayne Jordan and TinkaAvramovainvitespectatorsfor a 60 minute performance, to take a selfie of thesharedemotion of guilt and, finally, to make anattempt to become a part of thesolutionratherthanstayingthe part of theproblem.

11.3. 20:00, Present: Perfect, Alfred in the Yard

„Do not castthestatues of thegods“ (Exodus 32 14)

FromByzantinesoldierstaskedwithremoving a portrait of Christ fromthe Bronze Gate to the Imperial Palace, throughtheattacks of theSuffragettes on art in Britishgalleries, to today’sactivistsdemolishingcolonialsculptureswest of us. In addition to dominant images, icons and narratives, therehavealwaysbeenthosealternativerivals, ready to take a vacant place attherighttime. And in addition to thefanaticaliconoclaststhatuncompromisinglydestroyedallthehallmarks of hostile ideology, therewas a crowd of no lesspassionateIconoduleswhodefendedtheexistingsymbols to the last breath.

Present: perfectisourlatestexhibitiondedicated to thephenomenon of contemporaryiconoclasm. It aims to show howwe are stillnegotiatingwhathappened in the past, howourpresentlives are inseparablylinked to oursharedhistory. It presents a collection of presentsfromthe past by linkingour past to presentthusmakingourpresentonceagainperfect.

12.3. 20:00, ShadowMeadow, Alfred in the Yard

Jan Mocek’s performance combineselements of visual art, objecttheater, and dark ambient. It exploressituations in whichthe non-presence of objectsorpeoplecreatesanimpression of theirintense presence.

Performers Irina Andreeva and Jan Mocek appear in theemptyspace of the Alfred ve dvoře theater in order to discoverhiddenspaces, darkmatter, orblackholes, and to transformthem in a mannerthatisironic, poetic, and humorous, but alsounpleasant, pop-cultural and avant-garde. In today’saudiovisuallyoversaturatedworld, theypresent a somewhatradicalgesture: emptiness, silence, darkness, negation, nothingness, pause. Whenyoulookintothedarkness, thedarknessbegins to lookatyou.Makeitstandout.

Táňa Švehlová

pro Taneční magazín

»Nothing else, Mothers«

Autorská inscenace o vztahu matky a dcery bude mít site-specific premiéru na festivalu „4+4 dny v pohybu“

Autorskou inscenaci Dominiky Špalkové a Anny Klimešové čeká site-specific premiéra na festivalu „4+4 dny v pohybu“. V secesním prostoru Nové strašnické školy se odehrají dvě uvedení kompozice. Bude o vztahu mezi matkou a dcerou pod názvem „Nothing else, Mothers“. V inscenaci pro dvě performerky se objeví tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová.

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové „Nothing else, Mothers“ je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Je o roztávání subjektivní paměti, síle a moci našich pocitů, přijetí a manipulaci. O přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když na ně nahlédneme, můžeme je přesáhnout?

Název, téma i strukturu inscenace inspirovala hudba. „Dominika mě oslovila s tím, jestli bych s ní nechtěla udělat představení o vztahu matek a dcer s názvem ,Nothing else, Mothers´. Dřív si totiž myslela, že ta písnička od Metallicy se jmenuje ve skutečnosti takhle, což je vlastně výstižné,“ prozrazuje původ názvu inscenace režisérka Anna Klimešová.

Mám ráda ,dětské omyly´, kdy si dlouho myslíme, že něco znamená něco a až později zjistíme, že to znamená něco úplně jiného. Takový moment nás spontánně vyvádí z našich někdy rigidních postojů, což mi připadá jako paralela k porozumění vztahům obecně. Co je pravda a co si do vztahů projektujeme? A jak se na ně podívat jinak, než dosud? Přesmyčka názvu má zároveň potenciál humoru a hravosti, které se v naší inscenaci objevují,” doplňuje Dominika Špalková a pokračuje: „Po jednom představení v Divadle Drak jsem seděla se skupinkou tvůrkyň a všechny se celý večer bavily o svých matkách. Došlo mi, že to je téma, které je aktuální, a kladla jsem si otázku, jak tento prvotní vztah dcery a matky ovlivňuje naše další vztahy v životě. A jak to pak ovlivňuje i společnost. Je to o komunikaci, o strategiích a vzorcích, které často nevědomě opakujeme. Přišlo mi zajímavé to uchopit divadelně.“

Inspirace hudbou se odráží i ve struktuře inscenace, kterou režisérky a performerky skládají ve stylu kompozice. „Bereme ji jako jednu skladbu, kterou jsme si pracovně rozdělily do několika partů, které se táhnou celou inscenací a zobrazují jednotlivé fáze vztahu. Stejně jako v hudbě je i dynamika vztahu matky a dcery různorodá a proměnlivá,“ popisuje Anna Klimešová. Obě režisérky se znají již velmi dlouho a před lety spolu vytvořily představení „Vertigo“ na motivy knihy Vlny od Virginie Woolfové.

V inscenaci „Nothing else, Mothers“ vystupují tanečnice Cécile Da Costa, se kterou Špalková spolupracovala na pohybové performance „Roselyne“, a herečka Antonie Formanová. Analogie vztahu matky a dcery se tak dostává i do dvougeneračního obsazení – tanečnice učí herečku tančit a naopak, stejně jako se dcery v životě učí od matek.

Ženský inscenační tým doplňuje ještě hudební skladatelka Marie Čtveráčková známá jako Mary C, light designérka Eliška Kociánová a scénografka Karolína Kotrbová. Snažím se scénografii co nejvíce napojit na naše téma a v prostoru zrcadlit vztah matky a dcery, jeho proměnlivost, náladovost, jemnost, překvapivost, ale i negativa. Prostor by tedy měl být živý a překvapivý, jako sám ten vztah,“ doplňuje scénografka.

Inscenace vznikala během srpna na rezidenci v polském Fundacja Palac Gorzanów, kterou zakončila prezentace work in progress. Po site-specific premiéře 13. a 14. října (obě ve 20.00) na festivalu „4+4 dny v pohybu“ se v listopadu přesune do divadla Alfred ve dvoře.

Divadelní premiéry proběhnou 12. a 13. listopadu. 

Nothing else, Mothers“

Námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
Choreografie: Cécile Da Costa

Účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa

Hudba: Marie Čtveráčková

Scénografie: Karolína Kotrbová

Light design: Eliška Kociánová

Producent: ProFitArt, z.s.

Partneři: Festival „4+4 dny v pohybu“, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów
Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, International Visegrad Fund, Státní fond kultury ČR

Site-specific premiéra: 13. a 14. října 2020 v rámci festivalu „4+4 dny v pohybu“, Nová strašnická škola

Divadelní premiéra: 12. a 13. října 2020 v divadle Alfred ve dvoře

Foto: Tomasz Augustyn

Pavla Haluzová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Podzimní a zimní premiéry v Alfredu ve dvoře

V populárním divadle se objeví třeba Jan Burian, Pavel Novotný, Tinka Avramova anebo Peter Gonda

Na podzim a zimu chystá populární pražská letenská scéna následující premiéry:

SAMOMLUVA | Burian, Novotný, Hrdlička

28. + 29. 9. 2020 | 20.00

Samomluva“ sdružuje tři výrazné tvůrčí osobnosti – literáta a překladatele Pavla Novotného, hudebního skladatele a zvukového designera Jana Buriana a multimediálního umělce Jaroslava Hrdličku.

I AM THE PROBLEM | Jan Mocek

5. – 7. 10. – 2020 | 20.00

Originální performance „I am the problem“ vznikla ze zkoumání manifestací pocitů viny na sociálních sítích, jež pramení z rozporů mezi tím jací jsme a jací bychom chtěli být. Divadelní umělci Irina Andreeva, Wayne Jordan a Tinka Avramova si, společně s diváky, v šedesátiminutové performanci udělají selfie pocitu provinilosti a konečně se pokusí stát součástí řešení, spíše než problému.

LA MONEDA | 8lidí

9. + 10. + 12. 10. – 2020 | 20.00 Miguel Littín, novinář a dokumentarista  byl, v 70. letech 20. století, nucený spolu s dalšími 5000 Chilany opustit rodnou zem. Po více než deseti letech se do země vrací pod jinou identitou, aby v dokumentárním filmu zachytil proměnu společnosti řízené totalitním režimem.

SEZNAM PREMIÉR do konce roku 2020: 
PETER GONDA
(28. – 30. 10.)
I WAS NAKED WHEN I MET THE SPIDER AT HOME / Ran Jiao (5. 11.)
NOTHING ELSE, MOTHERS (12. – 13. 11.)
NEDOROZUMĚNÍ / Wariot Ideal (25. – 28. 11.)
VZPOMÍNKY NA TOGOLAND / Handa Gote (3. 12. – 4. 12. + 6. – 7. 12.) 

Foto: archiv Alfred ve dvoře

Pamela Kuťáková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN