Bleskový rozhovor s KATEŘINOU BROŽOVOU

„Mám já ten tanec zapotřebí?“

Známí tanečníci Martin Šimek a Tereza Řípová opět v roce 2020 rozjíždí svůj autorský projekt Roztančené jeviště – aneb Souboj divadel Praha. Čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU asi není třeba nic dále vysvětlovat.

Zeptali jsme se jedné z letošních účastnic soutěže na její pocity…

Kateřina Brožová

Jaký máte všeobecně vztah k tanci?

„Blízký. Líbí se mi to,  obzvláště, když to někdo umí na profesionální úrovni. Je to potom opravdu veliká radost dívat se.

Já jsem měla poměrně velkou část svého života možnost sledovat  profesionální tanec z trošku jiného úhlu, protože moje maminka byla sólistkou baletu ND. Balet mě provázel životem docela dlouhou dobu. Pamatuji si to od dětství, když jsem pozorovala kariéru mojí maminky a sama jsem chodila do baletu jako maličká. Později, když maminka učila na konzervatoři, tak jsem chodila na její hodiny i vystoupení, na to mám velmi krásné vzpomínky.“

Proč jste se tedy nerozhodla pro tanec, ale pro herectví?

„Protože tanec  mi maminka nedoporučovala. Je to  opravdu velká dřina. Abyste v této profesi prorazila tak, že se  třeba stanete  sólistkou, musíte mít velký talent a velké dispozice. A ty dispozice jsou dané i tělesnými parametry, např. já jsem vysoká. Maminka mě rozhodně do tohoto netlačila, radila mi spíše dělat tanec jen pro radost a asi to tak mělo být. Tatínek byl sólovým houslistou,  umění bylo každodenní součástí mého života. Byla jsem často v divadle a vyústilo to  nakonec v  hereckou profesi.“

Věnovala jste se během života ještě tanci nebo ne?

„Spíše nárazově, dělala jsem jazz dance, aerobik, ale  vlastně tanci jako takovému jsem se nevěnovala. Když jsem byla přijatá na školu, tak potom v rámci studií ano, ale samostatně  ne. Ale  není tajemstvím, že jsem byla jedna z prvních  soutěžících  úplně první řady taneční soutěže Let´s  Dance na Slovensku.“

Máte na soutěž vzpomínky spíše  negativní nebo  pozitivní?

„Já mám  negativní vzpomínky na bulvár. A  celkově negativní v uvozovkách také proto, že jsem byla ve velkém časovém presu, zároveň jsem během nacvičování tanců přebírala roli Dolly (muzikál Hello, Dolly!),  v Čechách  jsem natáčela  ,Pojišťovnu štěstí´, navíc jsem měla svá představení v divadle, takže sice jsem to všechno zvládla, ale sáhla jsem si opravdu na dno. Velikou oporou mi byl tanečník Matěj Chren, který měl vždy vymyšlenou dokonalou choreografii a uměl mě tak skvěle vést, že jsem se všemu velmi rychle přizpůsobovala.  Ale  bylo to i tak  těžké. Myslela  jsem si, když  mám taneční dispozice po mamince a taneční ruce, tak mi to přece půjde snadno, ale soutěžní tanec je  opravdu sportovní disciplína, je to obrovský stres.“

Je tedy těžké  tančit jiný taneční styl než ten, který člověk vystuduje?

„Říká se, že každý styl tance má své základy v baletu. Třeba studium moderního tance obsahuje jednu baletní přípravu. Základ tam je,  ale já netvrdím, že každý tanečník musí nutně absolvovat balet. Určitě to jde i jinak.“

Jaký taneční styl je Vám nejbližší?

„Určitě ten, který  vychází z potřeby vyjádřit se, tzn. asi improvizace. Je mi to, myslím,  nejbližší. Na škole nás trápili se „špičkami, patami“, člověk je tak nucen se přizpůsobovat něčemu, co mu není úplně vlastní.  A za to jsme potom hodnocení.  Ale tanec coby vyjádření emocí a citů je pro mě na té nejvyšší příčce.“

Máte zkušenosti ze Slovenska, věděla jste tedy teď, do čeho půjdete. Co  jste si myslela v prvním okamžiku, když Vám bylo nabídnuto  zúčastnit se projektu Roztančené jeviště?  

„Říkala jsem si: ,Mám toto zapotřebí?´  (Smích) Ale   později  jsem o tom přemýšlela a říkala jsem si, že nejde přece o půlroční práci, jde o dva tance. Je to „hrozně fajn“ projekt, líbí se mi to. Potkám se s báječnými lidmi, navíc  projekt probíhá v mém domovském divadle, byla jsem oslovena jako reprezentant mého divadla, takže  všechno toto   byly okolnosti, které sehrály svou roli při mém konečném rozhodování.“

Jak vůbec vnímáte soutěže všeobecně? Jste soutěživý typ? Jde Vám také o výhru?

„Ale vůbec  nejsem soutěživý typ. A současně mám za sebou  celkem nedávno právě soutěž ‚Tvoje tvář má známý hlas‘, což je ještě těžší než taneční soutěž.“

V čem konkrétně?

„V první řadě naučit se vůbec danou  píseň, perfektně. Máme na to strašně málo času, je to obrovský stres. A jak říkám, já opravdu  NEJSEM soutěživý typ, já mám hroznou trému, bylo to úplně šílené. Ale současně to bylo i  krásné, takže mám protichůdné pocity.

Teď to budu brát tak, že se zúčastním,  a když to náhodou vyjde, tak to bude skvělé! 🙂 “

Držíme palce!

 

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Rozhovor s baletkou a současně taneční lektorkou BARBOROU KOHOUTKOVOU

„Balet v mém životě nakonec vyhrál“

Balet ji provází od dětství a svoji profesionální kariéru zahájila jako sólistka ve Finské národní opeře a baletu v Helsinkách. Tančila v Bostonu, Veroně, Miláně, Hamburku. V Čechách otevřela studio Art of Movement a balet vyučujete také na zahraničních školách. Její práce je pro Barboru Kohoutkovou také koníčkem.

 Vyrůstala jste se starší sestrou Vendulou v Praze. Jaké bylo Vaše dětství?

Na dětství mám hezké vzpomínky. Bylo velmi pestré. Když mi byly asi dva roky, žili jsme rok na vesnici, to znám jen z vyprávění, na to si moc nepamatuji. Ale na vesnici jsme se vraceli. Měli jsme chalupu v Novém Dvoře u Písku a tam trávili každé léto a víkendy. Byla to dobrá kompenzace k městskému životu. Na chalupě jsem se vždy proměnila v malé cikánské dítě, lezla na seník, stavěla bunkry v lese, jezdila na koni, chodili jsme na houby, borůvky, jezdili po výletech na kole. Sousedi měli velký statek, tak jsem pomáhala s péčí o domácí zvířata. Dokonce i krávu jsem dojila.

 Ve třech letech jsem po vzoru sestry začala chodit na balet a brzy se zaplnil náš život tancem, vystupováním v divadle, natáčením v televizi. Se sestrou jsme chodili ještě na lekce klavíru a hudební výchovy, gymnastiku. V létě jsme jezdili k moři, v zimě lyžovat na hory. S nástupem na Taneční konzervatoř se život trochu proměnil a už tam převažoval balet.“

Jednou jste přiznala, že balet je Váš život. Vždycky jste chtěla být baletkou? Čím Vás balet tak okouzlil?   

Jako dítěti se mi ta přání střídala. Chtěla jsem být paní učitelkou, se sestrou jsme měli období, kdy nás bavilo péct, tak jsme si říkali, že budeme mít vlastní cukrárnu, pak jsem se zamilovala do koní a chtěla se stát profesionální žokejkou. Ale balet tam vždy figuroval a nakonec vyhrál. Tanec a pohyb mi vždy přišel jako moje přirozenost. Někde jsem slyšela hudbu a už jsem tančila. Možná to, že je mi balet tak blízký,  je i tou mou určitou potřebou jít ve věcech do hloubky. Balet je velmi krásná forma pohybu a zároveň je jedna z nejtěžších, nejdokonalejších a pro mne nejkrásnějších, nejestetičtějších uměleckých forem.“

Baletu se věnujete od dětství. Během studií na taneční konzervatoři jste vyhrála několik mezinárodních soutěží, vystupovala v TV Zpěvankách, točila pohádky a zahrála si v seriálu Když se slunci nedaří. Jak jste si cítila před kamerou?

Před kamerou jsem se cítila dobře, neměla jsem trému, bavilo mě předvádět se. Kolem filmu byli fajn lidi. U seriálu Když se slunci nedaří, to bylo už trochu jiné. V té době už jsem chodila na konzervatoř a kvůli natáčení jsem zameškala dost hodin ve škole a to pro mne byl stres. Tehdy už byla priorita škola a představa nejít na klasiku nebo scénickou praxi kvůli natáčení, byla hrozná.“

V 17 letech jste zahájila svoji profesní kariéru v Helsinkách ve Finsku a stala jste se sólistkou Finské národní opery a baletu. Jak na tu dobu vzpomínáte?  

Začátky byly opravdu těžké. Nebyla jsem jazykově dobře vybavena. Odtržení od rodiny, úplně nový režim v divadle oproti škole, žádní kamarádi… Ještě k tomu jsem Helsinky poznala v létě, když jsem tam byla na soutěži a to je nejkrásnější období. Pak jsem v srpnu nastoupila do souboru, přišel deštivý podzim, půl roční tma, zima, kruté mrazy. To byl také nový zážitek. Tři měsíce po zahájení první sezóny jsem si zranila nohu, doktoři neurčili správně diagnózu a začal dlouhý vleklý proces zdravotních problémů, který vyústil třemi operacem i na specializované klinice v Německu.“

Hostovala jste také Bostonu, Veroně, Miláně, Hamburku a prožila dvacet let v zahraničí. Co Vám to dalo?

Hodně! Ne vždy to bylo lehké, ale jsem za ty zkušenosti a prožitky vděčná. Jak lidsky, tak profesně. Profese baletky se nedá naučit z knihy, učíte se získáváním zkušeností praxí. Člověk musí být stále otevřený se učit, musí si rozšiřovat obzory a cestování je nezbytností. Naopak návrat do Čech pro mě byl šokem a zjistila jsem, jak jsme v mnoha směrech za světem pozadu. Bohužel to není jen v odvětví baletu. Nyní díky mé trochu zkomplikované životní situaci narážím na katastrofální stav našeho soudnictví. Řeším již dva roky soudně úpravu péče o mého syna a tato srážka s úrovní našeho soudnictví je pro mne velkým šokem a obrovským zklamáním z postojů naší společnosti a těchto institucí. Neúcta k mateřství, chaos, nekompetence až diletantství lidí, kteří rozhodují o životech dětí a mají hájit jejich práva. Toto samotné téma by vydalo na knihu.“

  Během své aktivní taneční kariéry jste spolupracovala s řadou významných osobností. Je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil?  

Nedá se říci, kdo mě nejvíce ovlivnil. Byl by to dlouhý seznam. Ale první, kdo mi vytanul na mysli, je paní profesorka Ingrid Němečková. Učila mě celých sedm let na konzervatoři, připravila na všechny soutěže a pak jsem s ní pracovala i v angažmá v Helsinkách, protože jsme tam odjely společně a ona tam zůstala a je tam dodnes jako hlavní baletní mistr. Dala mi dobrý základ, na kterém se dalo stavět. Toto u nás ve společnosti trochu chybí, opravdová úcta k dobrým učitelům. Když teď sama jezdím jako pedagog učit třeba do Číny, úcta společnosti i studentů k pedagogům, učitelům je obrovská. V téhle sféře máme jako společnost velké rezervy.“

 V roce 2008 jste skončila s aktivní kariérou. Bylo to těžké rozhodnutí?

Skončila, abych se k ní po roce a půl zase vrátila, ale už jen jako hostující primabalerína. Měla jsem velké zdravotní potíže. Byla jsem po náročné operaci kyčelního kloubu a v angažmá v Hamburku už jsem se necítila dobře. V tomto souboru tanečník může fungovat pouze, když tančí  na sto procent. Cítila jsem ze strany vedení netrpělivost a ztrátu zájmu a už mě to nenaplňovalo. Rozhodla jsem se naplno věnovat metodám Gyrotonic® a Gyrokinesis® a během roku jsem si udělala instruktorský kurz na obě metody, kterým se věnuji doteď.“

Baletu jste ale, na rozdíl o Vaší sestry Venduly, která byla také úspěšnou primabalerínou, zůstala věrná. V Čechách jste otevřela studio Art of Movement a vyučujete na zahraničních školách. Baví Vás to? Co vše učíte?

Baví mě to. I když jak jsem zmiňovala už dříve, mou přirozeností byl projev pohybem a teď se musím učit vyjadřovat verbálně. To, co cítím, to, co jsem se naučila praxí, umět vysvětlit a předat. Trochu narážím i na zkostnatělost našeho systému. Tak, jak učím já, mohu u nás učit jen soukromě nebo v zahraničí. Myslím si, že systém metodiky zvláště klasického tance u nás nebyl už dlouhá léta zasažen nějakou inovací. Osnovy jsou stejné, i když vývoj a nároky na tanečníky jsou už někde úplně jinde, než byly před padesáti lety. Spousta odvětví, které se zabývá rozvojem pohybu, fyzického i psychického zdraví v době, kdy se tvořily osnovy klasického tance ještě ani neexistovaly. Mě fascinuje lidské tělo a mysl, jeho nekonečný potenciál rozvoje a snažím se v tomto směru dále rozvíjet.“

Jste velice aktivní a zaneprázdněná prací a k tomu maminkou malého synka Eliáše. Umíte odpočívat? Jak ráda relaxujete?    

S odpočinkem je to teď velmi těžké. Skloubit práci a mateřství není lehké. Má situace je trochu ztížena i tím, že nežijeme se synovým otcem a péči o syna zajištuji převážně sama. Oba moji rodiče už nežijí, tak nám chybí babička a dědeček, a proto volný čas je teď pro mne spíše science fiction. Mám výhodu v tom, že má práce je i můj koníček a naplňuje mě a čas strávený se synem, i když je povětšinou velmi akční, je také velmi kvalitně strávený čas.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Divadlo F. X. Šaldy hledá baletní umělce!

Chcete tancovat na severu Čech. Máte vzdělání a nadání?

Požadujeme vzdělání uměleckého směru, taneční nadání.

Místo výkonu práce: Zhořelecká 344/5, Liberec 1

Pracovní poměr na dobu určitou na dva roky dle nástupu do zaměstnání.

Přihlášky zasílejte spolu se stručným životopisem na e-mailovou adresu:  hanouskova@saldovo-divadlo.cz.

Šéfka baletu v Liberci Marika Hanousková

Další informace na telefonním čísle: 485 104 188.

Více informací o konkursu budeme vážným zájemcům průběžně aktualizovat a zasílat osobně na kontakt uvedený v přihlášce.

Divadlo F. X. Šaldy

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jihočeské divadlo slaví 100 let

Navštivte Kabinet zázraků

Uplynulá sezóna 2018/2019 byla ve znamení oslav 100. výročí vzniku Československé republiky. Sezóna, která právě začíná, bude patřit oslavám 100. výročí Jihočeského divadla.

To připadá na 6. září, ale my si jej připomínáme již od začátku roku 2019. Oslavy jsme zahájili na konci února první divadelní přehlídkou Jihočeského divadla v Praze s názvem Jižní spojka.

Do konce října mohou diváci navštívit jedinečnou interaktivní výstavu 100 let Jihočeského divadla – Kabinet zázraků v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.

13. září se na českobudějovickou náplavku u Dlouhého mostu přesune největší koprodukční projekt v historii českého divadla CAMPQ. Do Budějovic se tak přenese nejen část světové výstavy, kterou mohli diváci vidět v rámci Pražského Quadriennale 2019, ale zejména ojedinělá imerzivní inscenace, kterou si každý divák může prožít zcela po svém.

Neuvěřitelných 70 let existence slaví Malé divadlo profilující se na mladého a dětského diváka. K této příležitosti jsme připravili interaktivní vizuálně-zvukovou instalaci v maringotce po loutkářském rodu Kopeckých. Maringotka Malého divadla prozradí co se stane, když se spojí právě genius loci této maringotky, loutky Malého divadla a zvuková technologie simulující 3D prostor. Díky této technologii se divák přenese do zcela svébytného světa, v němž zažije divadelní vzpomínky doslova na vlastní kůži. Maringotka Malého divadla putovala celé léto po street art festivalech a nyní ji naši diváci budou moci navštívit u Divadelního areálu Bouda na Mariánském náměstí.

Ke 100. jubileu se v současné době dokončuje knižní publikace mapující příběh divadla od samého počátku.

Pilířem oslav bude Divadelní areál Bouda, který v listopadu „vyroste“ na Mariánském náměstí a divákům nabídne čtyři nové inscenace nazkoušené exkluzivně pro toto místo.

„Při pohledu do minulosti Jihočeského divadla zjistíme, že jako červená nit se všemi historickými etapami prolíná snaha vybudovat důstojnou divadelní budovu, která od počátku chybí. Mariánské náměstí je místem, na kterém se již v šedesátých letech minulého století připravovala stavba nového divadla. Při přípravě staveniště došlo dokonce k demolici dvou domů, ale stavba nakonec zahájena nebyla. Mariánské náměstí od té doby neplní dobře svou funkci veřejného prostoru a je pouze nedostavěnou “jizvou” na kráse Českých Budějovic. A proč název Bouda?

Bouda sehrála v historii českého divadla významnou roli. Byla sice provizoriem, ale také se stala silným symbolem naděje pro budoucnost. Předznamenávala nejen vznik Národního divadla, ale české divadelní tradice jako takové. Boudu – jako symbol naděje – si v roce stoletého výročí JD propůjčujeme, abychom mluvili o budoucnosti,”dodává Lukáš Průdek, ředitel Jihočeského divadla.

O slavnostní zahájení se 21. listopadu postará historicko-romantická opera Bedřicha Smetany Dalibor. Hrdinský, tragický příběh o mstě, lásce, přátelství, rytířské cti a vzpouře proti moci uvede podle adaptace legendárního českého režiséra Miloše Formana s novým libretem Pavla Drábka a Tomáše Studeného znovu po 100 letech opera Jihočeského divadla.
Činoherní soubor si připravil politickou komedii Bertolta Brechta Zadržitelný vzestup Artura Uie. Dá se ještě zadržet stále nebezpečnější vzestup všehoschopného člověka, který má již dostatek bohatství a nyní začne toužit po moci? To zjistí diváci od 28. listopadu.
Inscenační poradu si do Boudy nachystal baletní soubor společně s tanečním uskupením Dekkadancers. Taneční show aneb Divadlo o divadle vám ukáže, jaké peripetie jsou spojeny s přípravou představení. V hlavní roli ředitele divadla se diváci mohou těšit na Jiřího Lábuse. O tom, zda se bude jedna t o velkolepý kostýmní balet či lidovou zábavu s dechovkou se mohou diváci přesvědčit od 12. prosince.
Na závěr roku přichystalo Malé divadlo sváteční rodinný zážitek se špetkou sebezpytu Útěk do Egypta přes Království české. Jaký jiný příběh by se k Vánocům hodil víc než ten o Marii a Josefovi s malým Ježíškem? Nečekejte však klasický příběh o cestě do Betléma. V této inscenaci naše trojice z Betléma prchá před zlem přes Království české. Dostihnou je pekelné síly, nebo v pořádku dorazí do vytouženého Egypta? Premiéra 19. prosince 2019.

Náklady spojené se všemi výročními projekty Jihočeského divadla

Výroční rok 2019 se odlišuje množstvím mimořádných projektů a akcí, které jsou popsány výše, a pro jejichž realizaci byl Jihočeskému divadlu v loňském roce schválen rozpočet s příspěvkem od zřizovatele ve výši 119 817 tis. Kč. V posledních měsících však došlo k mnoha okolnostem, které měly na celkovou výši příspěvku od zřizovatele zásadní vliv. Jsou jimi především navýšení mzdových nákladů v souvislosti s nařízením vlády platným od ledna letošního roku, mimořádná dotace Jihočeského kraje ve výši 10 mil. Kč na činnost JD před Otáčivým hledištěm a také významná úspora nákladů spojená s aktualizací příprav všech výročních projektů. V konečném důsledku došlo ke snížení příspěvku zřizovatele o 8 105 tis. Kč na konečných 111 712 tis. Kč. Tato částka je v porovnání s příspěvkem z roku 2018 vyšší jen o 1 702 tis. Kč.

Závěrem je potřeba dodat, že bez zájmu diváků o všechna naše představení a také bez podpory našich partnerů, která je v tomto výročním roce v porovnání s minulými lety zcela mimořádná, bychom výše zmíněné projekty realizovat nemohli.

Všem divákům a podporovatelům Jihočeského divadla děkujeme a těšíme se na setkání v naší mimořádné výroční sezóně.

100. sezóna ve znamení nového vizuálního stylu

Na tvorbě vizuálního stylu divadla pro stou sezónu pracovali studenti Vysoké uměleckoprůmyslové školy v Praze. Jelikož oslavami naší stovky nechceme pouze poukazovat na historii divadla, ale chceme pracovat s myšlenkou a nadějí pro dalších 100 let, rozhodli jsme se oslovit právě UMPRUM, konkrétně ateliér ilustrace pod vedením Michaely Kukovičové a ateliér grafiky pod vedením Petra Krejzka. Na základě zadání vzniklo 11 návrhů od 11 týmů, složených z řad studentů těchto dvou ateliérů.

Nakonec byl vybrán návrh Darjana Hardiho a Davida Šrota, kteří svůj koncept popisují takto:

„Nová podoba vizuální identity Jihočeského divadla vychází z požadavku na typografickou identitu oproštěnou od použití fotografie. Hlavními prvky identity jsou nové písmo v kombinaci s abstraktní ilustrací, nabízející širokou škálu motivů, kterou je možno neustále obměňovat. Zvolené nadpisové písmo (které existuje v různých podobách už od 16. století, ale přesto působí stále velmi současně) je obohacené o negativní proklady, které ještě více umocňují jeho úzkou formu. Základními stavebními prvky divadla jsou jednotlivé soubory: činohra, opera, balet, Malé divadlo a Ateliér 3D,” říká David Šrot

„Každý z těchto souborů má přidělené barvy a série tvarů, které přibližují nebo evokují charakterově typ divadelního souboru. Jsou odlišné, ale zároveň mezi sebou vytvářejí dialog a doplňují se navzájem.

Vizuální prvky činohry jsou postavené na dominantních převážně černých plochách, které vycházejí z charakteru samotných představení. Dynamické linie zvolené pro divadelní balet vycházejí ze samotného pohybu, podobný princip je aplikovaný i na operu, kde jsou kresby otevřené, čistější a uspořádanější. Pro Malé divadlo jsem se rozhodli z celého souboru kreseb použít kresby popisnějšího a hravějšího typu, jež by mohly být bližší mladšímu publiku. A u Ateliéru 3D, který se snaží ve svém programu zakomponovat prvky ze všech divadelních souborů, jsou k jeho identitě použité prvky aplikované na více souborech,“doplňuje Darjan Hardi

Otáčivé hlediště Český Krumlov

Pestrou nabídku chystáme pro diváky i na naší letní scéně – Otáčivém hledišti v Českém Krumlově v létě 2020. Věříme, že i 62. sezóna na Otáčivém hledišti bude stejně tak úspěšná jako ta letošní.

V letošním roce jsme odehráli celkem 96 představení. Z důvodu nepřízně počasí byly zrušeny 2 představení.

Celkem nás na Otáčivém hledišti navštívilo více jak 58 000 diváků. Od roku 1958 navštívilo naší letní scénu 2 400 761 diváků.

Srovnání sezón 2018 a 2019 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov

                                                           2018                                                  2019 

Prodáno                                                          56 232 ks                                          58 863 ks

Návštěvnost                                                   96, 41 %                                            95, 28 %

Tržby                                                                37 710 413-                                      43 353 368,-

Počet odehraných představení                   91                                                       96

Počet zrušených představení                      1                                                         2

Počet titulů                                                    8                                                         8

Počet premiér                                               2 (Dracula, Ztracený svět)             2 (Šípková Růženka, Turandot)

„Jsem velice rád, že jsme v letošním roce na Otáčivém hledišti mohli přivítat rekordní počet domácích i zahraničních hostů. Vážím si našich souborů a děkuji jim za mimořádné výkony. Věřím, že i v příštích letech nás čekají stejně úspěšné sezóny a že s námi  budou diváci spokojeni tak jako letos,” okomentoval právě skončenou sezónu ředitel Jihočeského divadla, Lukáš Průdek.

Letos jsme poprvé uváděli s vícejazyčnými titulky všechna představení. Diváci si mohou před představením zapůjčit tablet s titulkovacím softwarem OVERTEKST či si aplikaci stáhnout do svého mobilního zařízení. Aplikaci určenou pro zařízení s OS Android 4.2 a vyšší, stáhlo doposud více než 1000 uživatelů. Díky ní jsou všechna představení zpřístupněna nejen zahraničním divákům, ale také lidem se sluchovým postižením.

Mimořádnou inscenací sezóny 2019 na Otáčivém hledišti byla premiéra opery Giacoma Pucciniho Turandot v režii Tomáše Ondřeje Pilaře, která představovala historicky nejvýpravnější projekt v dějinách tohoto jedinečného fenoménu. V této inscenaci mohli diváci vidět na 180 účinkujících včetně 50 členného orchestru v Bellarii s dirigentem Mariem De Rose.

„Netušila jsem, že z Českých Budějovic ujedu pouhých 22 km a budu sedět v New Yorku v hledišti Metropolitní opery. Kamarádka, příznivkyně plzeňské opery, jejíž umělecký šéf krumlovskou Turandot režíroval, se po skončení představení vyjádřila výstižně: „Na dnešní představení se nedá nikdy zapomenout.“. Gratuluji celému divadlu k realizaci tak zdařilého a zároveň výjimečného představení!,“ napsala divavačka, paní Ertlová

Velký úspěch u našich diváků sklidila i baletní premiéra Šípková Růženka v choreografii a režii Jaroslava Slavického. „Úžasná podívaná nadchla nejen děti, ale i nás dospělé. Klobouk smekáme a skláníme se před skvělými výkony všech tanečníků. Zlou vílou v podání sólisty Zdeňka Mládka jsme byli nadšeni. BRAVO!!,”Kovářovi

Program léto 2020 

prodej vstupenek bude zahájen 1. 10. 2019

Premiéry 2020

Da Vinci / činoherní premiéra v režii Petra Zelenky

Nová inscenace v režii Petra Formana

 

Pes baskervillský / detektivní komedie

Divotvorný hrnec / americký muzikál

Šípková Růženka / baletní pohádka na špičkách

Turandot / orientální pohádka v italské opeře

Příhody lišky Bystroušky / operní podobenství cyklu lidského i zvířecího života

Ztracený svět / dobrodružná podívaná pro celou rodinu

Zahájení jubilejní sezóny bude v Jihočeském divadle opravdu pestré. Diváci se mohou těšit na novinky napříč všemi soubory a žánry.

20.září odvezeme naše diváky již po osmé na utajené místo, kde je bude čekat opět neopakovatelný zážitek.Utajený koncert #8nese podtitul Hrdinové pějí, pijí, umírají… Posluchači našich Utajených koncertů se tak mohou těšit na tři podoby hrdinství v hudbě Bedřicha Smetany, Giuseppe Verdiho a Ludwiga van Beethovena.

Na konci září uvedeme oblíbený muzikál Kronikáři v koncertní úpravě pro dětské školní sbory a to pouze jednou 29. září v DK Metropol. „Koncertní uvedení písní z autorského muzikálu Kronikáři je po všech stránkách unikátní projekt: jeho přípravy trvají více ne  rok a půl, podílí se na nich čtyři dětské sbory, které působí při školách v Českých  Budějovicích a čítají celkem na 100 žáků a studentů, dále sbor a orchestr opery Jihočeského divadla a několik nezávislých tvůrců a  umělců. To vše směřuje k jednomu jedinému veřejnému uvedení, během kterého na jevišti DK Metropol České Budějovice vystoupí 150 lidí. Všichni fanoušci muzikálu Kronikáři by si neměli tuto příležitost nechat ujít. Hity Davida Hlaváče s texty písní Heleny Kebrtové si můžete zanotovat s sebou!,” říká šéfka ateliéru 3D Michala Piskačová

Jubilejní sezóna Jihočeského divadla je plná ojedinělých výročí. Jedním z nich je i výročí Baletní školy pod vedením Sergeje Škalikova, která má v Jihočeském divadle svou tradici již 20 let. Baletní škola je zaměřena na výuku klasického baletu, moderního a lidového tance. Zájem o baletní školu v Českých Budějovicích se rok od roku zvyšuje, v současné době ji navštěvuje 130 žáků od 5 do 25 let. Zápis na novou divadelní sezónu proběhne 11. září od 16.30 v budově Jihočeského divadla.

Seznam premiér sezóny 2019/2020

BALET

Rádio Svobodná Bystrouška / Štěpán Benyovszký a Petr Zuska

Netradiční ztvárnění známého lyrického a humoristického příběhu o nezkrotné, vychytralé lišce.
Příběh vychází ze spojení pohybového divadla a hlasu Karla Högera, který původní příběh Rudolfa Těsnohlídka namluvil. V průběhu rozhlasovo-pohybového vyprávění se Bystrouška pomalu povznáší nad každodenní potřebu přežití, porovnává světy lidí a zvířat a hledá opravdové porozumění koloběhu života, ve kterém každý jednou „zhlópne láskou”.

choreografie: Petr Zuska

premiéra 28. 3. 2020

ČINOHRA
Zabiják Anders / Jonas Jonasson    
komedie od autora Stoletého staříka

Zabiják Anders je první den na svobodě a potřebuje práci. Toho využije mladá farářka, která je kvůli svému ateistickému smýšlení na dlažbě, a společně s trochu bezprizorním hotelovým recepčním rozjedou báječný byznys….
režie: Mikoláš Tyc
premiéra 3. 4. 2020

Bačkorové / Miro Gavran
komedie
Co se stane, když se muž propuštěný z vězení vrátí domů, kde na jeho místě už žije někdo jiný? Začíná absurdní soužití bez vyhlídky na změnu. Muži se mohou zabít nebo – skamarádit. A pak se objeví ještě jedna žena…
režie: Jana Kališová
premiéra 25. 10. 2019

Společenstvo vlastníků / Jiří Havelka
satirická komedie
Cenami ověnčená hra odhaluje na půdorysu domovní schůze o naší společnosti mnohem víc, než by nám bylo milé.
režie: Martina Schlegelová
premiéra 20. 2. 2020

Dobrý proti severáku / Daniel Glattauer, Ulrike Zemme
adaptace milostného románu v e-mailech
Vydrží milostné city, které vzplály ve virtuálním světě, realitu? Rakouský román z roku 2006 se stal bestsellerem, neméně úspěšná pak byla i jeho divadelní verze.
režie: Martina Schlegelová
premiéra 18. 10. 2019

Holky a kluci / Dennis Kelly
drama od tvůrců úspěšné inscenace Téměř dokonalá láska
Láska na první pohled. Vášeň, manželství, dítě, dům, problémy v práci….Jaká je cena za to, že potkáte „muže svého života?
režie: Adam Svozil, Kristýna Kosová
premiéra 24. 4. 2020

Nesmír / Dan Kranich, František Hnilička & kolektiv
Staňte se svědky odhalení tak velkých, že je musíme uvádět na malé scéně. Vesmírný muzikál, ve kterém se bourají čtvrté dimenze i čtvrté stěny. Start za 10…9….
režie: Dan Kranich, František Hnilička
premiéra 17. 1. 2020

MALÉ DIVADLO

Nuda! (6+) / Janek Lesák & Natálie Preslová

Úplně nudná show odehrávající se po mnoho let ve školních lavicích 

Co bychom rozhodně neměli dělat když se nudíme: Hrát si s ohněm. Skočit z útesu do vody. Sjet kopec na sáňkách hlavou dopředu. Svézt se na řídítkách. Vypít maggi. Vyhloubit díru do zdi a utajit ji před učitelem. Olíznout žábu. Vyrobit si domácí ohňostroj. Strkat různý věci do mikrovlnky a čekat, co se stane. Sestrojit vlastní lítající stroj a zkusit ho. Prozkoumat popelnice. Slepit si vteřiňákem všechny prsty k sobě. Nechat v mrazáku vybouchnout flašku vody. Rozbít okno kamenem. Vyrýt něco (sprostýh o) do lavice kružítkem. Nalepit kamarádovi na záda cedulku…

režie: Janek Lesák
premiéra 2. 11. 2019

INVISIBLE MAN (8+) / Janek Lesák & Natálie Preslová

Neviditelnost existuje. Jsou všude kolem nás. Nevšimnete si jich na ulici, nezavadíte o ně pohledem, ani když sedí přímo naproti vám. Seznamujete se s nimi, ale oni tvrdí, že se přece už dávno znáte. Jejich obličej zapomenete v tu vteřinu, kdy od vás odvrátí zrak…

režie: Janek Lesák
premiéra 29. 2. 2020

OPERA 

Nabucco / Giuseppe Verdi

dramatická opera s biblickým námětem

Krále, jenž se prohlásil za boha, pokořila otrokyně. Význam svobody a lidskost doceníme často až tehdy, když se obojího nedostává.

hudební nastudování: Mario De Rose
režie: Veronika Poldauf Riedlbauchová
premiéra 1. 2. 2020

Tajemství / Bedřich Smetana

komická opera

Cituplná komedie o velkých i malých tajemstvích a hledání opravdových pokladů. Přenesená inscenace z NDM Ostrava.

hudební nastudování: Martin Peschík
režie: Tomáš Studený
premiéra 6. 3. 2020

Wintonův vlak / Mario De Rose (příběh starý 80 let, 75 let od konce války)

nová opera o lidskosti a hrdinství v kritických okamžicích 

Opera o lidech, kteří našli sílu vystoupit z řady a pomohli tam, kde mnozí jiní ubližovali, nebo měli strach. Inspiruje se životem sira Nicholase Wintona, který v r. 1939 zachránil 699 československých židovských dětí a stal se tak jedním z nositelů světla v časech temnoty.

hudební nastudování: Basil H. E. Coleman
režie: Stefan Tilch
premiéra 6. 5. 2020

ATELIÉR 3D 

divadlo-dílna-divák

Zažijte divadlo na vlastní kůži 

Interaktivní prohlídky a divadelní dílny pro školy

Divadelní studia pro středoškoláky 

Celoroční kurzy pro veřejnost

Letní divadelní dílny pro děti

Kupé Na Půdě / talkshow s divadlem VOSTO5 a hosty

Dny otevřených ateliérů / objevte kouzlo ateliérů v jižních Čechách a zažijte, jak vzniká umění

Noc divadel / (nejen) noc výjimečných zážitků v divadlech po celé Evropě

Rozsviťme demokracii / oslavy výročí 17. listopadu

Noc s Andersenem / noc příběhů, o jakých se dětem ještě nesnilo

Posousedsku / pouliční slavnost

Projekt „ZAVĚŠENÁ VSTUPENKA“

Zavěšená vstupenka je projekt brněnského Divadla Polárka, který odstartoval v roce 2017.  Do tohoto projektu se od sezóny 2019/2020 zapojí i Divadlo Lampion, Jihočeské divadlo/Malé divadlo a Divadlo Drak. Projekt je inspirován tradicí tzv. zavěšené kávy či odložené kávy, která vznikla v Itálii za druhé světové války. Bohatší zaplatil za dvě kávy a tu druhou ponechal pro někoho, kdo by si ji dovolit nemohl.

Naši diváci tak mohou koupit o jednu vstupenku navíc. Zavěšená vstupenka se pak dostane prostřednictvím neziskových organizací k sociálně znevýhodněným dětem od 3 do 17 let.

Díky součinnosti odboru sociálních věcí města Českých Budějovic navázalo Jihočeské divadlo spolupráci s neziskovými českobudějovickými organizacemi:

1.OSPOD – oddělení sociálně právní ochrany dětí odboru sociálních věcí českobudějovického magistrátu –http://www.c-budejovice.cz

2.TEMPERI, o.p.s. –www.tempericb.cz

3.THEIA, krizové centrum o.p.s. –www.theia.cz

Podrobné informace o projektu najdete na www.jihoceskedivadlo.cz a www.campq.cz.

Mgr. Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN