V Alfredu pod režijní taktovkou PETRA FORMANA

Wariot Ideal uvede one-man kabaret Vojty Švejdy v režii Petra Formana

Divadelní soubor Wariot Ideal, který letos slaví 10 let od svého založení, uvede premiéru představení „Iluzionista“. Konkrétně ve čtvrtek 28. listopadu 2019 v divadle Alfred ve dvoře. K režii soubor poprvé přizval známého divadelníka Petra Formana. Jedinou postavou one-man kabaretu – v podání mima Vojty Švejdy – je nenapravitelný milovník divadla a notorický snaživec, který se v umolousaných kulisách pokouší hrát velké divadlo. Groteskní sólo představí zdánlivě široký rejstřík neúspěšného barda, který chce během jediného večera předvést vše, co umí – operu, western, balet i horror. Reprízy představení proběhnou 29. a 30. listopadu a 2., 3. a 4. prosince 2019 v Alfredu ve dvoře. Předprodej vstupenek probíhá v síti GoOut. Více informací na www.wariotideal.cz.

Soubor Wariot Ideal se s one-man kabaretem „Iluzionista“ vrací ke svým počátkům a navazuje na úspěšné a oceňované sólové klauniády „Bliss“ nebo „Albert se bojí“. Iluzionista však není prostým návratem k moderní pantomimě či klaunérii, ale spíš ironickou i umanutou směsí všech dostupných jevištních disciplín. „Moc si vážím divadelníků vrhajících se za svými iluzemi a sny do neznáma v naději, že naplní očekávání lidí, kteří divadelnímu řemeslu a té iluzi stále ještě věří. Vojtovo odhodlání a neutuchající zanícení pro herecké umění je obrovské. Přestože si uvědomuje, že se mu během podávání mistrovského výkonu na jevišti může stát, že z hlediště zazní věta z Rychlých šípů:  ,..ten běží jako sloní mládě!‘,“ dodává režisér Petr Forman.

Vojtěch Švejda a v pozadí hlava režiséra Petra Formana

Švejdův „Iluzionista“ v představení střídá nejrůznější žánry, role i kostýmy, aniž si stačí všimnout, že zajatcem světa iluzí je především on sám. Je přesvědčený, že čím více toho ukáže, tím více se lidé budou bavit. „Považuje se za krále iluze a snaží se o jakési, epochální‘ dílo. Čím dál víc začíná být jasné, že se jedná spíše o smutnou lidskou existenci, která ovšem ve svém snažení vytrvá až do konce,“ říká mim a autor představení Vojta Švejda. 

Wariot Ideal:

»Iluzionista«

Premiéra: 28. 11. 2019 ve 20.00

Reprízy: 29. 11., 30. 11., 2. 12., 3. 12., 4. 12. 2019

v divadle Alfred ve dvoře – Františka Křížka 36, Praha 7

 Hraje: Vojta Švejda

Režie: Petr Forman

Hudba: Jan Kalivoda

Světla: Jan Dőrner

Produkce: Milena Dőrnerová

Technická spolupráce: Petr Horký a Jan Niesyt

Výtvarná spolupráce: Josef Sodomka

Kostýmní výtvarnice: Lenka Polášková, realizováno na dílnách LenMi

Grafik plakátu: Štěpán Malovec

Foto: Jana Láberová a Bohouš Pospíšil

PR: Eliška Míkovcová

Poděkování: Matěj Forman

Vstupenky: goout.net/cs/divadlo/iluzionista/bsgue/+uodao/

FB událost:

 www.facebook.com/events/569691077133660/

Foto: Jana Láberová

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Co přináší ALFRED ve Dvoře počátkem nové sezóny?

Již o prázdninách myslete na podzim. Program oblíbeného divadla.

ZÁŘÍ –  LISTOPAD  2019

V září reprízujeme novější inscenace, které jste možná nestihli – komorní novinku domácího souboru Handa Gote a radikální temnou grotesku finského performera Pasiho Mäkely. K vidění budou Letci souboru Wariot Ideal a znepokojující dystopická show hostujícího dua Cremaschi/Novorytová.

V říjnu uvádíme v Alfredu přehlídku nezávislých slovenských tvůrců, v rámci programu Alfredvedvore.sk. V listopadu nás čekají dokonce tři premiéry. Jako první to bude premiéra souboru Vi.Tvor a jejich naučné pohádky Dílo v dílně. Další novou práci představí rezidentní soubor Handa Gote a celou sezónu uzavře skupina Wariot Ideal sólovým představením Vojty Švejdy.

V listopadu budou ještě k vidění reprízy představení Lázně a také se znovu uskuteční oblíbená oslava Dne Mrtvých.

Podrobný PROGRAM ➞ ZÁŘÍ + ŘÍJEN + LISTOPAD:

ZÁŘÍ: 6. 9. 8mm/16mm Domácí filmové skvosty, propagační filmy a desítky dalších klenotů ze soukromých sbírek skupiny Martina Ježka, doktora Klappera a profesora Dörnera.

9.+ 10.+ 11. 9. DVA SEŠITY / Handa Gote Příběh jednoho nenatočeného filmu v kulisách večírku z 80. let.

16.+17.+18. 9. WALRUS VAMPIRE SHOW / Pasi Mäkelä Upírský mrož uprchl z tajícího severního pólu a nyní se pod identitou performačního umělce ukrývá ve střední Evropě.

22.+ 23. 9. LETCI / Wariot Ideal / vhodné pro děti Wariot Ideal vzdává hold „bezejmenným hrdinům“ 311. bombardovací perutě RAF, částečně s patosem, ale rozhodně s humorem sobě vlastním. Letadla v měřítku 1:18, dobové filmové záznamy, věrné kostýmy i rekvizity, to vše na dosah diváků.

 25. + 26. 9. / ZDÁVÁ SE MI O ZÁŘNÉ BUDOUCNOSTI / George Cremaschi a Jana Novorytová Země se zahřívá, muzika hraje dál, ale loď jde ke dnu. Katastrofa způsobená zničením životního prostředí život na zemi nevyhubí, ale…žádná starost, všechno bude v pohodě, někdo to vyřeší.

ŘÍJEN: SLOVENSKÝ MĚSÍC – ALFREDVEDVOŘE.sk

5. 10. ➞ DŽUMELEC / Erik Sikora / koncert

6. + 7. + 8. 10. ➞ Môj Moja / Ela Lehotská, Jan Lepšík

10. 10. ➞ A.T.I.S.M.I.A. / Peter Gonda a kolektiv 12.10. ➞ 8mm/16mm.sk

14. 10. ➞ HRA NA BUDÚCNOSŤ/ Petra Fornayová a kol.

16.10. ➞ ROBINSON ANEB I V LETŇANECH SE DÁ NĚCO ZAŽÍT / Hlad a chuť

17. 10. ➞ Divočiny / Odivo / pro děti 18. 10. ➞ STOPY V PAMÄTI / Odivo

22. + 23. + 24. 10. ➞ SIFON / Wariot Ideal 26. 10. ➞ EU.GENUS / Med a prach

27. 10. ➞Temná noc +/- Obrazy pre srnky / Med a prach

LISTOPAD: MĚSÍC PREMIÉR

4. + 5.  11. ➞ LÁZNĚ / Vi.Tvor

8. + 9. 11. ➞ ZAJATCI VESMÍRU / Wariot Ideal / pro děti

19. 11. – 23. 11. ➞ PRODIGIUM / PREMIÉRA / Handa Gote research & development

21.-23. 11. ➞ DÍLO V DÍLNĚ / PREMIÉRA / Vi.Tvor / pro děti

28. 11 – 30. 11. ➞ LIFELIKE / PREMIÉRA/ Sólo Vojtěch Švejda / Wariot Ideal

Více informací: www.alfredvedvore.cz

Pamela Kuťáková – Alfred ve Dvoře,

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou, pedagožkou a vedoucí vlastního souboru DANOU PALOU

„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné“

Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to  nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interview vzniklo naopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.

V názvu svého studia máte „kreativitu“ − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?

Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“

Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?

Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“

Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?

Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“

Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?

Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“

Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?

Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým  významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.“

Ze zkoušek před premiérou „Nincs“

Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?

Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “

Mám dojem, že se vždy neorientujete na stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…

Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“

Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem

Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou“ scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…

Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“

V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?

Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.“

Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje

Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?

To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“

V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar“ v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?

Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“

Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.

Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Česká taneční platforma slaví již 25 let

Jarní festival současného českého tance slaví čtvrt století své existence. A to za aktivního přispění slovenských umělců.

Festival toho nejzajímavějšího ze současného českého tance a pohybového divadla Česká taneční platforma má již 25 let. Letos se bude konat 1. až 4. dubna v PONCI, Studiu ALTA, Alfredu ve dvoře, Centru současného umění DOX, La Fabrice, Studiu Hrdinů a Veletržním paláci. 

„První polovina devadesátých let byla plná energie, zájmu zahraničí, nabízených příležitostí a rodících se vizí. A tak s pevnou představou nezadržitelného růstu české současné taneční scény jsem pozvala osobnosti z Evropy i USA k první nesmělé prezentaci dění na naší scéně a debatám do Duncan Centra,“ vypráví Yvona Kreuzmannová a pokračuje: „Psal se rok 1995. To byl první, nesmělý ročník dnešního jarního festivalu. V roce 2000  jsme poprvé použili název Česká taneční platforma, když jsme se vrátili do Prahy po čtyřech průkopnických ročnících pořádaných v Hradci Králové.“

Na programu se objeví zavedená jména i mladé talenty, diváci se mohou těšit na větší produkce i silná sóla. Dramaturgická rada letos do programu zařadila rekordní počet 11 děl. Festivalový program vyvrcholí loni oceněnou inscenací Martina Talagy SOMA a slavnostním  zakončením v PONCI, na kterém se budou jako již tradičně oceňovat ty nejvýraznější počiny platformy. Hned v úvodu festivalu nás čekají tři velmi odlišná sóla. Do akce symbolicky vlétneme s Markétou Stránskou a její inscenací LeŤ, která nás přesvědčí, že každá překážka je příležitostí k probouzení naši představivosti a tvořivosti. Po ní uvede Martin Talaga přírodně laděnou performanci FAUNUS a pak bude následovat elektrizující sólo Nepřestávej, v němž choreografka a tanečnice Tereza Hradilková tančí v dialogu s multimediálním umělcem Floexem. Den zakončíme vizuálně působivým dílem Spitfire Company nesoucí název Constellations II. Time for Sharing. Následující den zahájíme s česko-francouzským uskupením tYhle, kteří ztvárňují realitu dnešního světa obrazem Medúzy a pokračovat budeme intermediální performancí EVERYWHEN o nikdy nekončící rotaci dějin z dílny ženského mezinárodního tria Ferienčíková, Júdová a Timpau. Na energické dílo souboru Václava Kuneše 420PEOPLE a hudební skupiny Please The Trees The Watcher večer naváže absurdně humorný duet Karin Ponties SAME SAME, v němž se na jevišti potkává tanečnice Tereza Ondrová a režisérka Petra Tejnorová. Třetí den zahájí svérázná inscenace se svěžím nábojem Martiny Hajdyly Lacové Assemblage, dále festival uvede konceptuální sólo Viktora Černického PLI a představení Útočiště souboru Viliama Dočolomanského Farma v jeskyni, které balancuje na pomezí fyzického divadla a koncertu.

„Mám radost, že letošní program zřetelně ukazuje, že se zde stále rodí nové talenty a je z čeho vybírat. A hlavně: Že si „tanec“ v Čechách vydobyl respekt, ač nemá na růžích ustláno,“ dodává s úsměvem Kreuzmannová.

Festival přivítá přes stovku mezinárodních hostů z celého světa a nabídne také doprovodný program zaměřený na reflexi a intenzivnější propagaci českého současného tance a pohybového divadla. Akce je jedinečnou příležitostí k networkingu se špičkovými odborníky a zástupci prestižních organizací z různých kontinentů. Platforma tak mimo jiné každoročně českým umělcům pomáhá otevírat dveře do světa.

 Pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za podpory: MKČR, MHMP, MČ Praha 3, Art District 7, IDU / PerformCzech, Česká centra

Partneři: Be SpectACTtive! – podpořeno evropským programem Kreativní Evropa, Italský kulturní institut, Studio ALTA, Institut světelného designu, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, MLOKi

25. Česká taneční platforma

 1. 4. – 4. 4.2019

Pondělí 1. 4.

15:00 I Studio ALTA I Markéta Stránská: LeŤ

16:30 I Malá dvorana Veletržního paláce, NG Praha I Martin Talaga: FAUNUS

17:30 I Studio Hrdinů I Tereza Hradilková, Floex & kol.: Nepřestávej

20:00 I PONEC – divadlo pro tanec I Spitfire Company: Constellations II. Time for Sharing

 Úterý 2. 4.

11:00 I Studio ALTA I Brunch & Discussion

13:30 I Studio ALTA I Meet the Artists!

15:00 I Studio ALTA I tYhle I Marie Gourdain: Medúza

16:30 I Alfred ve dvoře I Ferienčíková, Júdová, Timpau: EVERYWHEN

19:30 I La Fabrika I 420PEOPLE & Please The Trees: The Watcher

21:00 I PONEC – divadlo pro tanec I danceWATCH I Karine Ponties: SAME SAME

 Středa 3. 4.

11:00 I Studio ALTA I Brunch & Discussion

13:30 I Studio ALTA I CHECK THE CZECHS!

15:00 I Studio ALTA I ME-SA I Martina Hajdyla Lacová: Assemblage

16:30 I PONEC – divadlo pro tanec I Viktor Černický: PLI

18:00 I Centrum současného umění DOX I sál DOX+ I Farma v jeskyni: Útočiště

20:00 I Malá dvorana Veletržního paláce, NG Praha I Martin Talaga: SOMA #27

21:15 I PONEC – divadlo pro tanec I Slavnostní zakončení 25. ročníku České taneční platformy

 Čtvrtek 4. 4.

11:00–13:00 I PONEC – divadlo pro tanec I Závěrečný Brunch & Discussion

 

Změny programu vyhrazeny.

Více na www.tanecniplatforma.cz

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN