akrobacie – 7. stránka – Taneční magazín

Losers ovládnou Vyšehrad

Losers už připravují druhý ročník Losers Open Air festivalu

První červnový týden roku 2020 bude Vyšehrad patřit druhému ročníku Losers Open Air festivalu

Již v předvánočním čase se mohou radovat příznivci nového cirkusu a těšit se na závěr jara příštího roku. Pod taktovkou známého novocirkusového souboru Losers Cirque Company se v malebném prostředí Letní scény na Vyšehradě uskuteční od 1. do 7. června druhý ročník Open Air festivalu. Těšit se můžeme opět na představení otevřená experimentu a improvizaci, gejzíry nápadů, špičkové artistické výkony a samozřejmě hosty z řad elitních muzikantů a dalších umělců jakou jsou zpěváci Dan Bárta a Klára Vytisková, renomovaný vokální sextet Skety, fenomenální beatboxer EnDru nebo jeho kolega a mistr loopů JeN Hovorka. „Bude to sedm unikátních večerů, jejichž neopakovatelný program vzniká na místě přímo pro festival. Úspěšný první ročník Open Air festivalu potvrdil, že jsme našli ty správné parťáky pro spolupráci,” říká pri ncipál Losers Cirque Company Petr Horníček a dále zve diváky: „Připravte se opět na pořádnou porci vrcholové akrobacie, tance, pantomimy, zpěvu, beatboxu, light designu, animací a zábavy!”

Během zahajovacího večera budou moci diváci poznat všechny “Lůzry”, tedy kompletní sestavu performerů, hudebníků i technické crew, stejně jako autory animací, provázející jejich vystoupení. V unikátním programu se tak představí parta talentovaných lidí, kteří společně z neznámé akrobatické skvadry vytvořili jeden z nejúspěšnějších novocirkusových souborů u nás – Losers Cirque Company. V dalších programových večerech se k nim přidá například Klára Vytisková se zbrusu novou show, doplněnou o fantastické akrobatické kousky hostitelské kumpanie. Tématem bude sebeláska jako zrcadlo pro vnímání okolí a spalování vlastních nejistot. Život není soutěž a každý v danou chvíli dělá jiné věci a je to tak správně… Dva večery budou patřit tématu Kmenů. Jeden z nejvýraznějších umělců české hudební scény Dan Bárta, v nich potvrdí, proč je zván králem improvizace. V momentě, kdy k tomu pak EnDru a JeN Hovorka přidají svůj mistrný beatbox a looping (techniku vrstvení jednotlivých zvukových smyček), vznikne něco jedinečného. V dalším večeru se do improvizace pustí s EnDruem špičkový vokální sextet Skety, jejich um a excelentní kousky „Lůzrů“ doplní unikátní light design a neotřelá animace do neopakovatelného zážitku. Na Vyšehrad se na jeden večer přenese i představení The Loser(s), které inspirovala úvaha, zda v dnešní zrychlené době lidé neztrácejí svou osobnost. Jedno z prvních společných děl, spojující tanec, silovou akrobacii a živou hudbu fenomenálního EnDrua vede diváka (aniž by se jen chvilku nudil nebo nebavil) k zamyšlení, zda z nás ze všech životní prohry a nešťastné lásky nakonec nedělají poražené.

Podrobné informace nalezete na www.losersopenair.cz. Vstupenky jsou v prodeji od dnešního dne v síti GoOut.

Odkazy:

www.losersopenair.cz
www.loserscirque.cz
www.facebook.com/loserscirque
www.instagram.com/losers.cirque/
www.youtube.com/channel/UC1PrSaT3uCCMjcG0H7W1G4Q

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival TANEC PRAHA a jeho zakončení

Akrobacie, hudba, tanec, divadlo a cirkusové umění – to je Yoann Bourgeois

31. ročník festivalu TANEC PRAHA vrcholí. Ve dvou gala večerech ho slavnostně zakončí francouzský choreograf a akrobat Yoann Bourgeois dílem Tentative approaches to a point of suspension,pohybujícím se na pomezí performance, nového cirkusu a výtvarné instalace. Diváci mohou závěrečné dílo festivalu zhlédnout v pátek 21. června a v sobotu 22. června vždy v 18.00 nebo 21.00 hodin v Malé dvoraně Veletržního paláce Národní galerie Praha.

Ve svém celoživotním zkoumání se akrobat a choreograf Yoann Bourgeois zabývá pokusy přiblížit se momentům zastavení. Zastavení v pohybu i zastavení v čase. Představuje je v konstelaci jednotlivých krátkých aktů, jejichž společným cílem je uchopit přítomnost. Postavy a objekty se proplétají pokaždé v jiném prostoru za hranicí fyzična, ve snaze dosáhnout jediného momentu – ,,momentu zastavení“.

„Jde o naprosto fascinující zážitek plný poezie,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, a pokračuje: „letošní ročník nás těší reakcemi diváků, dostáváme krásné vzkazy a zjevně si každý dokáže v pestrém programu najít to své. Velký dík patří celému týmu v Praze i regionech a hlavně umělcům, kteří nás stále dokáží překvapit.“

Yoann Bourgeois je oslavovaný po celém světě jako jedinečný, inovativní umělec kombinující akrobacii, hudbu, tanec, divadlo a cirkusové umění.

VIDEO: https://vimeo.com/343447432?fbclid=IwAR30CtSMZLSHv0scJYg-UWZL3UlsgeLjDgZJz-G9eWi5eCIx1c_p27PJX1k

Více na www.tanecpraha.cz

TANEČNÍ MAGAZÍN

Racek míří nahoru, LOSERS spíše dolů

Na Letní Letné proběhla premiéra inscenace „Vzduchem“ souboru Losers Cirgue Company

Losers Cirque Company patří k našim nejlepším akrobatickým souborům. Stalo se už pravidlem, že každý rok přichází s novou inscenací na festival Letní Letná. A přesně tak tomu bylo i 23. srpna, kdy natěšení diváci mohli zhlédnout tanečně- akrobatickou inscenaci „Vzduchem“.

Předlohou k tomuto dílu byla kniha Richarda Bacha „Jonathan Livingston Racek“, kterou se hlavní tvůrce Matyáš Ramba inspiroval. Základní myšlenkou je překonávání hranic, a to jakýchkoli. Podle autorů samotných, racek díky vášni pro let překonal své hranice, naučil se létat a tím inspiroval další racky. Únavou usíná ve stoje, překonává zlomené křídlo a dokonce i smrt…

To jsou jistě silné myšlenky. Ale slabou stránkou inscenace je, že divák by musel knížku znát. Pokud ano, pak samozřejmě tyto hluboké myšlenky, vyjádřené špičkovou akrobacií, vnímá. Ale nepředpokládám, že každý v hledišti tuto knihu nutně četl. Divák neznalý anotací či knížky hledí poněkud zmateně, cože se to na jevišti vlastně děje a příliš se neorientuje.

Typicky „loserovský“ humor tu postrádáme, dokonce ani akrobacie, kterou diváci tolik žádají a vyhledávají, není zastoupena do té míry, jako v předchozích inscenacích. Vzpomínám na dobu, kdy po celé představení divák prakticky nevydechl a se zatajeným dechem sledoval akrobatické výkony. Představení byla dynamická, nabitá humorem a hlavní myšlenka byla od začátku do konce velmi dobře čitelná. Uznávám, že v případě „Kolapsu“ a „Vzduchem“, není možné „naservírovat“ zcela jednoznačně všechny pocity a je čistě na divákovi, aby si je našel, ale Losers už jaksi nejsou takovými Losers, jak je divák poznal a zamiloval si. Petr Horníček říká: „Nechtěli jsme se opakovat, bylo naším záměrem udělat zcela odlišné představení, než byla naše předchozí. Nebojíme se jít jiným směrem a necháváme každého vybrat si, co se mu líbí. Jdeme si svou vlastní cestou. A třeba zase příště uděláme něco humorného.“

Určitě nelze než s Horníčkovými slovy souhlasit, přesto ale hlavní téma loňské inscenace „Kolaps“ a inscenace „Vzduchem“ jsou si dost podobná. Překonávání sebe sama, překonávání kolapsů. Opravdu se Losers neopakují? A půjdu-li ještě dál, představení „Kolaps“ bylo pro diváka jistě čitelnější než „Vzduchem“. Petr Horníček říká: „Vzduchem“ je hlavně o pocitech, akrobacie je tu méně.“

A co nám vlastně „Vzduchem“ vypráví? Muž na prázdné scéně skládá papírovou vlaštovku. Vyhodí ji do vzduchu a čtveřice akrobatů (tedy racků) víří kolem s pronikavými skřeky. Muž je fascinovaně sleduje. Ale nedokáže se jim přiblížit. Možná by rád nějakého chytil, ale jaksi se do provazů zamotává. Sítě, na kterých později akrobaté předvádí své kousky, můžeme chápat jako nástrahu, ale i záchranu, pokud někdo padá.

Pětice akrobatů (jedna dívka a čtyři mladí muži) předvádí špičkovou akrobacii na tyčích, která se opravdu přibližuje ptačí lehkosti a samozřejmosti. Tyč je dost vratká pro jednoho člověka, natož pro dva, tři… Výstup artistky až ke stropu šapitó (a to bez jištění) se jeví jako velmi nebezpečný a diváci ani nehlesnou.

V pozadí je živý hudební doprovod Vladimíra Mikláše, který akrobaty doplňuje zvukem kytary a dalších hudebních nástrojů. Je to také poprvé, co Petr Horníček na jevišti nevystupuje. Proč? Petr vysvětluje: „Inscenací máme hodně, vystupujeme také v zahraničí a já opravdu nemohu být všude.“

Bezesporu stojí za to vyrazit na Letní Letnou na představení „Vzduchem“. Mluvíme-li o akrobacii, zůstávají Losers jen těžko překonatelní. Přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že pokud bych neznala předchozí inscenace „Loser(s)“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“ či „Kolaps“, nepovažovala bych Losers Cirque Company za českou elitu a výjimečně dobrý soubor, ale jen za velmi dobrý soubor.

Inscenaci „Vzduchem“ můžete vidět na Letné do 2. září 2018.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Letní Letnou zakončil Kolaps

Vystoupení akrobatů Losers Cirque Company odměnili diváci bouřlivým potleskem ve stoje

14. ročník festivalu Letní Letná zakončili opět Losers Cirque Company se svým nejnovějším projektem s názvem Kolaps. Protože Losers patří k našim nejlepším souborům, o všech jejich představeních jsme čtenáře Tanečního magazínu informovali. Ani tentokrát nezklamali, opět překročili hranice možností lidského těla, porušovali zákony gravitace a naplnili všechna očekávání dychtivých diváků.

Losers Cirque Company, foto: František Ortmann

Nastoupili v posílené sestavě (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jana Telcová, Kristýna Stránská, Martina Illichová, Nikola Kopáčová, Ondřej Sochůrek, Jiří Bělka, Josefina Žampová, Vladimír Mikláš), doplnily je dokonce čtyři ženské protějšky, které si s nimi v ničem nezadaly. Perfektní výkony jako vždycky, opět jsme ani nedýchali, v okamžicích, kdy akrobaté stáli na ramenou svého kolegy, zdáli se naprosto srostlí s jeho tělem, jakoby stáli jen na pevné zemi.

Tato nejnovější inscenace nás vede nejrůznějšími variacemi životních kolapsů, od dětství, po partnerství, pracovní vztahy. Od narození až do smrti. Inu, kolaps může být všude. Jak se zachová jedinec? Jak se zachová společnost? Využije slabosti, zneužije nebo pomůže?

Petr Horníček říká: „Kolaps je každodenní zkušenost, která ničí, bortí a drtí, ale také buduje, zoceluje, utužuje. Bez kolapsu nelze posouvat své možnosti, nelze jít vpřed, nelze překročit svůj stín.“

Svůj typický humor Losers nezapřou, ale tento kus nepolechtá bránice diváka od začátku až do konce jako tomu bylo např. v Beach Boy(s). Petr Horníček říká: „Nechtěli jsme se opakovat, tentokrát jsme chtěli udělat něco jiného. Jsem rád, když si divák může vybrat z našich vystoupení to, které se mu líbilo nejvíce.“

A je hluboká pravda, že tato rozdílnost jednotlivých inscenací přidává na kvalitě skupiny. Ale na druhé straně může být i typ diváka, který se domnívá, že se opět bude smát celou dobu a tentokrát je zklamaný. Kolaps postrádá příběh, namísto toho jsou zde spíše poskládány jednotlivé pohybové obrazy, představující různé životní situace. V určitých momentech vyniká spíše akrobatická exhibice než samotný příběh. O to více je tu prostoru pro fantazii diváků.

Nejpůsobivější je jistě náročná vzdušná akrobacie, ženy i muži létají vysoko vzduchem. V některých okamžicích diváci doslova nedýchají napětím, např. když z několikastupňové pyramidy z lidských těl padá jeden z akrobatů dolů.

Když se na samém začátku objeví akrobaté, celí v bílém, srší z nich energie a síla, už sám příchod je působivý. Podivná průsvitná blána, představující zrození, brzy zmizí a scéna zůstává zcela čistá. Kromě malých batůžků, které mají někteří na zádech, představujících možná období školních let, nemají akrobaté žádné rekvizity ani pomůcky. Pouze audiovizuální efekty doplňují vystoupení a také živý pěvecký doprovod (Josefina Žampová a Vladimír Mikláš). Veselé okamžiky střídá napětí, hudba potemní a zvážní.

V „Kolapsu“ nás akrobaté provádí dětstvím, kdy se děti mezi sebou hádají, někdo spadne, ostatní se mu posmívají, či ho povzbudí, aby vstával. Běžný život, který zná každý z nás.

Za zmínku také stojí scéna, kdy se dva muži pošklebují a poplácávají dívku po zadku, až ona jednomu z nich vrací facku. Poté vylezou na její ramena a ona všechno, všechno vydrží, i takový tlak ustojí. Obdivuhodný výkon. Možná se také mnohé ženy cítí tak, že nesou na svých zádech podobnou tíhu, prožívají-li ne zrovna ideální vztah s mužem.

Kouzelná je scéna, kdy jedné dívce všichni ve skupině pomáhají a ještě jí zvednou ruku do vítězného mávání. Ona pro svoji nejvyšší pozici ale neudělala vůbec nic. Poté popadají všichni. Výstižné.

Jiná scéna by se zase dala nazvat „Kolikrát spadneš, tolikrát tě zvednu“. Zda jde o vztah, kdy se člověk nepoučí, nebo o vztah, kdy partner takto nekonečně a obětavě podporuje svou partnerku, je už na fantazii diváka.

Další výstižná scéna, kdy se diváci opravdu dobře a upřímně bavili, ukázala silného jedince, který zadupával každého, kdo by se vzepřel a chtěl by se byť i jen na chvilku zvednout. Akrobaté vyjádřili respekt k silnějšímu jedinci kouzelným a neopakovatelným způsobem – lehce třepali nožičkama… ručičkama…. Najednou se alespoň jednomu z podřízených podaří dostat se na vrchol, chvíli si užívá svou pozici, ale nakonec byl stejně shozen zase dolů do podřízené pozice.

Nemohu vynechat scénu, kdy jeden usilovně pomáhá ostatním, všechny dostane na vrchol, ale nakonec padá sám.

Představení končí jedním hromadným pádem a tma, zkrátka konečný kolaps.

Diváci řvou, šapitó se otřásá a všichni se loučí s akrobaty bouřlivým potleskem ve stoje. Je vidět, že Losers Cirque Company se nesmazatelně zapsali do srdcí diváků a svým posledním vystoupením potvrdili, že dokáží být zábavní, vážní, tragičtí, ale vždycky výborní.

Eva Smolíková

Foto: František Ortmann

Taneční magazín