Jana Vrána a její „Resolution“

Je republikovou šampiónkou v akrobatickém rock´n´rollu , byla na stáži v Barceloně, spolupracuje se šéfem činohry Národního divadla Danielem Špinarem, bratry Formanovými, ale i předními diskžokeji z nezávislé scény. S jejím představením „Resolution“ ji můžete následující pondělí 30. 1. spatřit na prknech nezávislé divadelní scény NoD….

Jana Vrána v pondělí 30. 1. na scéně NoD/Roxy

Rodačku z Jihlavy, tanečnici Janu Vránu, znáte z prken Národního divadla, ale rovněž z nezávislých scén. A právě na jedné z nich,  v experimentálním studiu NoD při pražském klubu Roxy, se následující pondělí – 30. ledna 2017 – představí se svou autorskou taneční performací „Resolution“.

Bývalá reprezentantka a mnohonásobná mistryně České republiky v akrobatickém ‚rokenrolu‘, umělkyně, která již během svých studií na Duncan Centre byla oceněna v prestižní mezinárodní soutěží „Nová Evropa“, se zde představí ve vlastní režii a o hudební složku se postará DJ ALYAZ.

Pro zvídavější čtenáře je nabíledni uveřejnit, že Jana Vrána, je mimo tance a divadla jako takového, také oblíbenou modelkou předních českých tvůrců šperků.

Představení v již tradičním divadelním stánku NoD při klubu ROXY v pražské Dlouhé ulici číslo 33 na Starém Městě začíná ve 20.00. Komu konkrétně toto nejbližší představení 30. ledna termínově nevyhovuje, může Janu Vránu v NoD s „Resolution“ shlédnout o měsíc později, tentokrát v neděli 26. února již od 18. hodiny.

 

FOTO: NoD

Taneční magazín

Je čínský tanec ještě tanec nebo spíše akrobacie?

Co je to tanec?

 

 

 

Co je to tanec?

A měl by tanec být opravdu akrobacie? Nejde u tance o něco jiného?

Pro některé znamená tanec kouzlo okamžiku, emoci, kterou předává tanečník svým divákům, cit, radost. Oproti tomu akrobacie zaujímá své nezpochybnitelné místo v  trošku  jiné oblasti umění. Ovšem tyto dva pohledy, řekněme druhy tance by měly být správně pojmenovány a chápány.  Právě tak soutěžní tance jsou taneční sport, divák je nemůže vnímat jako prožitek plný emocí.  Nelze porovnávat neporovnatelné.

Pokud tvůrce uvede v baletu akrobacii, může to být sice krásné a dech beroucí, ale divák, který se jde podívat na balet, nenachází vůbec nic z toho, co očekával. Odchází z divadla sice ohromen, ale kde je emoce, pro kterou vlastně divadlo navštívil?

Nový proud umění, které spojuje tanec s akrobacií by mělo také nést nový název.

Eva Smolíková

Scéna z Rouge, Queen Elizabeth Hall, Londýn

Foto: Tristram Kenton

 

Taneční magazín