Praha – 2. stránka – Taneční magazín

Temperamentní flamenko po covidové pauze

Den flamenka rozehřeje podzimní Prahu, Olomouc i České Budějovice

Po roční covidové pauze se nejen Praha, ale také Olomouc a České Budějovice opět rozpálí temperamentem španělského flamenka. Od 24. do 28. listopadu se jako hlavní hvězdy festivalu Den flamenka neboli Día del Flamenco představí špičkový tanečník mladé generace Ivan Vargas, který nás se svými muzikanty pozve do rodné Granady, španělská tanečnice Virginia Delgado s premiérou nového programu s názvem Zahrada či vynikající flamenkový zpěvák Andrés de Jerez, jenž nás přenese do andaluského města Jerez de la Frontera. Program festivalu pak uzavře koncert k poctě věhlasného kytaristy Paca de Lucía, v němž Ivan Vargas i Andrés de Jerez vystoupí jako hosté. „Temperamentní a energické flamenco ze slunné Andalusie je úchvatná směs hudby a tance, která přináší radost posluchačům a je inspirací umělcům na celém světě” říká ředitelka festivalu Karol Martincová a dodává: „My se letos pošesté připojujeme k jeho svátku, který na listopad vyhlásilo před jedenácti lety UNESCO.”

Součástí festivalu bude tradičně pestrá nabídka workshopů se španělskými lektory, besedy pro školy i veřejnost. Své dveře otevřou taneční školy veřejnosti a proběhnou projekce filmů.

Festival otevře ve středu 24. listopadu v olomouckém Divadle na cucky koncert vynikajícího zpěváka Andrése de Jerez, jednoho ze zapálených ochránců pravého flamenkového zpěvu, z jehož strhujícího projevu, plného nejčistších emocí, se bude těšit o den později 25. listopadu i pražské publikum v Českém muzeu hudby. V Divadle U Hasičů proběhnou další pražská taneční představení. Já osobně je název programu, kterým se 26. listopadu se se svými hudebníky představí vynikající flamenkový tanečník Ivan Vargas, jenž fanoušky zavede do rodné Granady. Ve svém představení akcentuje současný koncept flamenka, ale nezapomíná při tom na kořeny a historii flamenka tradičního. 27. listopadu nabídne festival ve stejném sále nejprve exhibiční choreografie tanečních akademií a poté premiéru představení Zahrada souboru madridské tanečnice Virginie Delgado, která momentálně žije v Praze. V Jihočeském divadle v Českých Budějovicích 28. listopadu uzavře festival Den flamenka koncert k poctě legendárního kytaristy Paca De Lucía, v němž se jako hosté našeho nejlepšího flamenkového kytaristy Morenito de Triany představí jak Ivan Vargas, tak Andrés de Jerez. Den flamenka tak opět připomene, že flamenko dokáže vnést radost do duše a rozproudit krev v těle každého vnímavého posluchače.

Záštitu festivalu udělil velvyslanec Španělska Angel Lossada Torres Quevedo

Předprodej vstupenek a podrobné informace o festivalu jsou k dispozici na www.denflamenka.cz

Hlavní partneři:

Hlavní město Praha, městská část Praha 1, Studio Itaka, Smart Communications

Partneři:

Flamenkin, ARGO pro film, Camara de Comercio Hispano-Checa

Silvie Marková

pro Taneční magazín

Dům tanečního umění Praha

Nový areál s neopakovatelným geniem loci

První zářijový den bude slavnostně otevřen Dům tanečního umění Praha

Ve středu 1. září bude v areálu bývalého Branického pivovaru slavnostně otevřen nový Dům tanečního umění Praha. Památkově chráněná budova z konce 19. století, která byla velmi citlivě revitalizována a pro tyto účely rekonstruována, od září nabídne kvalitní zázemí pro taneční vzdělávání i kontinuální činnost profesionálních nezávislých souborů. Nový areál s neopakovatelným geniem loci výrazně přispěje k rozvoji a zvýšení prestiže tanečního žánru a tanečního divadla v České republice.

Budova, jejíž rekonstrukce probíhá od března 2021 prakticky až do současnosti (stále se ještě dokončují drobné stavební práce) má přijatelné prostorové dispozice. V Domě tanečního umění Praha budou od nového školního roku/sezóny 2021/22 sídlit: Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium, umělecké soubory: Pražský komorní balet, Balet Praha Junior, Baby Balet Praha, agentury a nadace: Mezinárodní centrum tance, Nadace Tanec a divadlo a nově zřízený Nadační fond a Institut Pavla Šmoka. Samozřejmostí bude také Terpsichore – přípravka konzervatoře a komunitní aktivity pro občany a jejich děti.

Na slavnostním otevření 1. září proběhne prohlídka areálu, v jednom z nově rekonstruovaných tanečních sálů vystoupí Pražský komorní balet, Balet Praha Junior a Baby Balet Praha, a bude pokřtěna nová publikace s názvem (Studio) Balet Praha. Nová vlna československé choreografie. Autorkou knihy, kterou vydává Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, je Lucie Kocourková. Slavnostního křtu nové publikace se ujme herečka a dabérka Nela Boudová.

„Mnoho let jsme intenzivně a marně hledali vhodné prostory ve veřejné infrastruktuře a nakonec jsme se obrátili na soukromou sféru – konkrétně majitele Pivovaru Braník a.s. Narychlo provedená rekonstrukce byla náročná – specifické požadavky mají památkáři, hygienici, hasiči, stavební úřad a také taneční instituce mají zvláštní provozní podmínky.“ říká Antonín Schneider, manažer konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha. „Dům tanečního umění nabídne výjimečnou koncentraci uměleckého, vzdělávacího a odborného potenciálu – bude konečně důstojným prostředím pro naši práci… a jistě to brzy poznáte na jevištích tanečního divadla.“

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

PETR TYC novým ředitelem Konzervatoře Duncan Centre

Nastoupí počátkem srpna!

Jaksi symbolicky, právě když Konzervatoř Duncan Centre slaví 30 let od svého založení, vyhlásila Rada hlavního města Prahy, na začátku března 2021, konkursní řízení na funkci ředitele, popřípadě ředitelky této příspěvkové organizace.

Podle zápisu z jednání Rady hlavního města Prahy dne 14. června 2021 byl jmenován novým ředitelem tanečník, pedagog a choreograf Petr Tyc. Od 1. srpna 2021 tak nahradí tak stávající ředitelku PhDr. Romanu Lisnerovou.

Petr Tyc absolvoval Taneční konzervatoř Praha roku 1983. Pak v roce 1992 obor choreografie na HAMU a dále stáž u Merce Cunninghama v New Yorku v létě 1993. Jako tanečník byl angažován v Pražském komorním baletu (1983–1992), Rambert Dance Company Londýn (1992–1994). Později působil jako nezávislý choreograf pedagog. V roce 2000 rovněž jako šéf baletu v libereckém divadle.

Jako choreograf Tyc debutoval „Etudami pro Bambini“ M. Smolky (PKB 1984). Na celostátní baletní soutěži Bratislava 1985 získal za, choreografii 2. cenu. V roce 1994 v Londýně inscenoval „Hymnus“ na hudbu G. I. Gurdieffa. Za jeho nezávislé a grantové projekty lze jmenovat: „Příběhy k nedovyprávění“ (1994), s hudebním seskupením Agon a tanečníky PKB. Anebo dílo „Ithaka„ na grafickou partituru A. Logothetise (1996).

Byl rovněž interpretem sólových choreografií N. Vangeli, P. Zusky a S. Sandroniho ve večeru „Znásobeně sám“ (1998). A podílel se na režii minimalistické opery P. Glasse „Pád domu Usherů“ (1999). V Liberci nastudoval „Čtyři biblické tance“ a „Sáře bylo devadesát let“ při zmíněném angažmá roku 2000.

Petr Tyc vždy inklinoval k pohybové abstrakci a minimal dance. Od 1995 se věnoval i výuce moderní techniky. A to externě na TKP, TK HAMU, DAMU i v jiných vzdělávacích institucích.

Foto: archiv TM

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vizuálně-pohybová výprava za hrdinou dneška

Představení „Růžový samuraj“ choreografky Jany Burkiewiczové čeká první repríza v Praze, v La Fabrice

V pondělí 28. června se do pražské La Fabriky vrací představení „Růžový samuraj / Příběh zuřivého větru“ souboru Burki&com. Taneční gesamtkunstwerk hledající nového hrdinu v režii a choreografii Jany Burkiewiczové se bude hrát před diváky poprvé od úspěšné premiéry v září 2020. V příštím roce pak proběhne jen v několika blocích.

Téma hrdinství je v kontextu posledních měsíců ještě aktuálnější než kdy dříve. A právě na hledání archetypu i konkrétních podob hrdinů stojí představení „Růžový samuraj“ souboru Burki&com, které se s otevřením divadel znovu vrací do La Fabriky. A čeká ho teprve první pražská repríza. V následující sezóně se pak bude hrát – pro svou scénickou i taneční náročnost – vždy v několikadenních blocích, které proběhnou pouze třikrát do roka. Představení, v němž vystoupí sedm performerů, spojuje současný tanec, prvky nového cirkusu, fyzické divadlo, zpěv, hudbu i výtvarné prostředky do jednoho působivého celku.

Autorka Jana Burkiewiczová více jak půl roku zkoumala s pomocí pedagogů a 304 dětí v 11 školách od Prahy po Beskydy pojem hrdinů v současném světě. Jejich příběhy, kresby, slohové práce a další aktivity se staly základem pro „Růžového samuraje“.

„Bylo fascinující pozorovat, jak nám z desítek dětmi jmenovaných a naprosto rozdílných hrdinů pomalu vyrůstá jediný příběh. Příběh, v němž se vracíme k základním principům příběhu a ke každodenním situacím, které všichni prožíváme. Jako by hrdinství nebyl nějaký dar nebo mimořádná schopnost, ale pouhé samozřejmé lpění na základních hodnotách,” vysvětluje autorka Jana Burkiewiczová.

Jana Burkiewiczová zapojila do „Růžového samuraje“ i špičky současného produktového či módního designu. Za kostýmy z recyklovaných materiálů stojí designérka Petra Ptáčková, jejíž oblečení se prodává v Paříži i Los Angeles. Maska pro velké finále s „Růžový samurajem“ vznikla z použitých dětských autosedaček.

Za minimalistickou scénografií, která využívá hry se světlem a zapojení netradičních objektů, stojí jeden z nejvýraznějších designérů současné české scény, Maxim Velčovský.

Výjimečná je také skupina performerů, kdy se v sestavě Burki&com objevují například poprvé dva kmenoví tanečníci švédských Norrdans Hanna Nussbaumer a Viktor Konvalinka, mezi jiným zakladatel Dekkadencers a někdejší sólista baletu Národního divadla. Vedle nich stojí dva talentovaní mladí tanečníci Eduard Adam Orszulik a Michal Toman, první je student pražské HAMU a druhý čerstvý absolvent současného tance na bratislavské Vysoké škole múzických umění.

Za pozornost stojí i trojice hudebníků, kteří jsou součástí živé produkce, písničkář Dominik Zezula (post-hudba, Děti mezi reprákama), bubeník Michal Budinský (Lazer Viking) a operní pěvec Libor Kasík.

Autorem scénické hudby je Jiří Konvalinka (Vložte kočku, Mutanti hledaj východisko), skladatelem árie uznávaný slovenský skladatel Slavo Solovič.

Do příprav se zapojil stran animací i filmový režisér a animátor Tomáš Luňák (Alois Nebel).

Představení uvádí Burki&com za podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy, Prahy 7 a Státního fondu kultury. Koproducent Uffo Trutnov.

Foto: Kateřina Barvířová a Vojtěch Brtnický

Helena Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN