Švandovo divadlo slaví 140 let

Tradice i novinky. Jaké to bývalo dříve?

Už 140. narozeniny oslaví 1. října 2021 pražské Švandovo divadlo. Nejstarší divadelní scéna na levém břehu Vltavy je – po Stavovském a Národním – třetím nejstarším divadlem v Praze. Přes svůj úctyhodný věk patří dnes Švandovo divadlo k nejprogresivnějším scénám v metropoli. Do své už 141. sezóny tak vstupuje jako živé centrum kultury a umění. Diváky v ní chce oslovit tématy, která rezonují s dnešní dobou.

Zakladatel divadla Pavel Švanda ze Semčic 

Významné výročí připomene 9. září i Den otevřených dveří, spojený už tradičně s prohlídkami, při nichž budou zájemce provádět herečky a herci smíchovského souboru. Radostné kulatiny v podobě už 400. reprízy ještě před tím, 1. září, oslaví také úspěšná komedie Kdo je tady ředitel?

Švandovo divadlo je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy a jeho činnost podporuje i Městská část Praha 5.

Eliška Pešková spoluzakladatelka Švandova divadla V ulici nesoucí její jméno má nyní vzniknout další místo pro živé umění

Místo setkání a příběhů

„Divadlo jako místo setkávání, sdílení a vyprávění příběhů nezastupitelným způsobem odráží, ale také formuluje dobu a poměry, v níž žijeme. Ve Švandově divadle se dnes hlásíme zejména k těm momentům, kdy tu tvůrci s divákem vedli svobodný a otevřený rozhovor. A nabízeli mu činohru vystupující z břehů komfortní zóny,“ říká současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák. A prozrazuje heslo stávající sezóny: „Národní pýcha a předsudek“.

„Usilujeme o hledání a artikulaci témat, která společností rezonují nebo snad vbrzku rezonovat budou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. Takovými tématy jsou podle ní například klimatické změny, umělá inteligence, vzájemná nenávist k druhému pohlaví, šikana mezi dospívajícími, tabu znásilnění, ochrana lidských práv i nekalé praktiky tajných služeb. „Skrze uchopení v inscenacích, které nejnověji uvádíme nebo chystáme, chceme danou látku nejen zviditelnit, ale umožnit divákovi dopátrat se příčin, následků, souvislostí a umožnit mu tak důkladnou reflexi,“ říká dramaturgyně. 

Současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák je i režisérem první letošní premiéry Cyrano z Bergeracu

Nevšední Cyrano, smrt agenta i příběh Sira Nicholase Wintona

Sezónu 2021/22 zahájí Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh z Paříže 17. století režíruje Martin Františák a diváci jej uvidí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. K publiku tak i díky skvělému překladu Ester Žantovské hra promluví vášnivou poezií dnešní doby. Cyrana hraje Luboš Veselý, Roxanu ztvární Natálie Řehořová, v roli Kristiána se alternují hostující Dominik Teleky a nová posila souboru Švandova divadla Petr Kult. Premiéra bude 18. září ve Velkém sále Švandova divadla.

Následuje Velmi drahý jed, hra britské dramatičky Lucy Prebble, mapující kauzu otravy Alexandra Litviněnka, bývalého agenta KGB a FSB. Inscenace měla světovou premiéru v září 2019 v londýnském Old Vic Theatre a v režii Thomase Zielinského ji diváci ve Švandově divadle poprvé uvidí 6. listopadu ve Velkém sále. Představí se v ní téměř celý soubor Švandova divadla a role Alexandra Litviněnka se zhostí Petr Lněnička.

Ve Studiu Švandova divadla uvidíme ještě do konce tohoto roku titul Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu. Ten zde připraví režijní dvojice Miřenka Čechová Petr Boháč, patřící ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace nabídne originální pohled na misogynii (nenávist k ženám) a misandrii (nenávist k mužům). Premiéra bude 27. listopadu 2021.

Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek ve Velkém sále

Studio pak uvede 12. února 2022 ještě novinku pod názvem Dějiny násilí, odvážnou zpověď vylíčenou jako detektivní příběh naruby. Adaptace románu mladého francouzského autora Édouarda Louise vypráví šokující příběh homosexuálního mladíka, který se stal obětí zločinu. Přepis díla vytvořil pro Švandovo divadlo dramatik a režisér Tomáš Loužný, loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Dne 12. března 2022 se Velkém sále uskuteční premiéra titulu Winton. Hru na motivy života Sira Nicholase Wintona napsala pro Švandovo divadlo Kateřina Tučková. V titulní roli uvidíme Matěje Anděla, dvojici sester, které se setkávají po dlouhém odloučení a zcela rozdílných životech, ztvární Bohdana Pavlíková a Jaroslava Pokorná. Režisérem bude Martin Františák.

V domě U Libuše na tehdejší Kinského třídě to kdysi všechno začalo

Další premiéru ve Velkém sále bude mít komedie Ecce homo Homolka plánovaná na 28. květen 2022. Dramatizace kultovního filmu o rodině Homolkových, vyrážejících tentokrát na výlet do přírody, připravuje Švandovo divadlo v adaptaci a režii Kristýny Jankovcové a Adama Svozila. Ti už u Švandů inscenovali titul Zabíjejte popírače klimatických změn, kde se objevila herečka Nataša Bednářová: ta bude hrát i v chystané komedii o Homolkových a zároveň se stává novou členkou hereckého souboru.

Mírné zdražení, komunitní centrum

Nové inscenace nejsou však to jediné, co u Švandů plánují. „V listopadu musíme mírně, o 10 %, zdražit vstupenky a dorovnat tak náklady, které divadlu vzrostly i kvůli vynucené pauze způsobené pandemií. Ale máme také lepší zprávu: jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou komunitní kulturu a setkávání. V tuto chvíli o tom jednáme se zástupci městské části Prahy 5 a Magistrátem hlavního města Prahy,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.

Centrum by mělo vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, což je symbolická adresa. „Eliška Pešková byla mimořádná a pro smíchovské divadlo zásadní osobnost – herečka, autorka, překladatelka a manželka Pavla Švandy ze Semčic, s níž Švandovo divadlo před 140 lety zakládal,“ dodává Daniel Hrbek s poukazem na stále živou divadelní historii.

Interiér divadla v letech 1908 až 1928 kdy neslo název Intimní

Jak šel čas…

Od Hubičky po Buriana

Smíchov a s ním i celá Praha zažily slavnostní okamžik 1. října 1881, kdy se ve dvoře hostince U Libuše otevíralo nové Švandovo divadlo. Premiéry opery Hubička se tehdy zúčastnil i skladatelský velikán Bedřich Smetana. Místo na tehdejší Kinského třídě vybral zkušený principál Pavel Švanda ze Semčic podporovaný svou ženou, herečkou, autorkou mnoha dramatizací a předkladatelkou Eliškou Peškovou. Švanda postavil kamenné divadlo v rekordním čase a otevřel v té nejlepší době: zatímco národ truchlil a pořádal sbírky na shořelé Národní divadlo, diváci se na činohru i zpěvohru ke Švandům jen hrnuli.

Ne vždy se ale smíchovským tak dařilo. Po otevření Zlaté kapličky v listopadu 1883 byl odliv publika tak prudký, že se jim vyplatilo hrát jen o nedělích a ve svátek. V roce 1891 Pavel Švanda náhle zemřel a do čela divadla se postavila Eliška Pešková, která v témže roce dostavěla a otevřela novou Arénu na Smíchově, kde hrál převážně zpěvoherní soubor: dřevěná budova stála u Vltavy až do roku 1938, kdy byla z rozhodnutí úřadů zbořena.

V roce 1900 se Švandovo divadlo dočkalo první zásadní přestavby, kterou provedl Švandův syn Karel. Ten jej už v té době otevřel moderním vlivům a na repertoár zařadil hry Jaroslava HilbertaViktora Dyka či Fráni Šrámka. Od roku 1908 neslo divadlo název Intimní a později měnilo jména podle svých nájemců. K těm patřil Vlasta Burian i komici Ferenc Futurista a Jára Kohout. 

Dnes už neexistující dřevěné divadlo Aréna otevřené Eliškou Peškovou po smrti jejího manžela Pavla Švandy roku 1891

Éra realistická

Hned po skončení války, v červnu 1945 vydal Zdeněk Nejedlý, tehdejší ministr školství a osvěty, výnos o zrušení možnosti divadelního podnikání. Nastupuje nové vedení, nový herecký soubor a vzniká i zcela nové, Realistické divadlo. K nejúspěšnějším inscenacím v prvních sezónách patřila inscenace o Myších a lidech Johna Steinbecka v režii tehdejšího ředitele Karla Palouše, ve hře Přišel na večeři režiséra Oty Ornesta si tu pohostinsky stihl zahrát i Jan Werich.

Slavný herec se ostatně nedávno do Švandova divadla symbolicky vrátil jako jedna ze dvou ústředních postav hry Hadry, kosti, kůže ve velmi zdařilé inscenaci režiséra Martina Františáka. Titul vypráví o Werichově nesnadném dvacetiletém soužití s jeho sousedem, básníkem Vladimírem Holanem, ve vile na nedaleké Kampě.

V roce 1949 stát domy, patřící až do té doby rodinně Švandových, za dramatických okolností vyvlastnil. Aktu údajně přihlížel i sám Zdeněk Nejedlý, jemuž bylo divadlo v roce 1953 připsáno k 75. narozeninám a dlouho pak neslo i jeho jméno. Na programu té doby byly už budovatelské tituly jako Modrová rokle, DS-70 nevyjíždí, Duchcovský viadukt či veselohra Boženka přijede. V roce 1957 otřásla souborem sebevražda mladé talentované herečky Jany Rybářové, která se zabila z nešťastné lásky.

A takhle vypadala smíchovská Aréna uvnitř

Vyhlídka na lepší časy

Uvolnění v 60. letech přineslo lepší časy i mnoha divadelníkům, kteří svobodnější poměry zároveň často aktivně spoluvytvářeli. V roce 1962 se – po návratu z vězení za pokus o emigraci a po krátkém kladenském angažmá – stává členkou hereckého souboru Jiřina Štěpničková. Ochrannou ruku držel tehdejší ředitel Karel Palouš i nad režisérem Lubošem Pistoriem, herečkou Věrou Kubánkovou a z KSČ vyhozeným hercem Otou Sklenčkou. Podobně solidárně se ke kolegům choval pak i pozdější ředitel Zdeněk Buchvaldek, sám kovaný komunista. Spolupráce s talentovanými lidmi bez ohledu na jejich stranické knížky pokračovala i za éry ředitelování Jiřího Fréhara, který zde působil také jako režisér.

Na scéně Realistického divadla se za jeho existence objevilo mnoho osobností, z režisérů například Miroslav Macháček, Luboš Pistorius, Miroslav Krobot, Karel Kříž, Petr Lébl, Lída Engelová nebo Hana Burešová.

Důležitý podíl na směrování divadla měli v 80. letech dramaturgové Michal Lázňovský a Vlasta Gallerová, hudbu k představením zde vytvářeli Michael Kocáb, Petr Skoumal, Jiří Schmitzer či skupina CK Vocal.

Z herců zde působili například Ivanka Devátá, Zdeněk Dítě, Miloš Hlavica, Eva Klepáčová, Jiří Adamíra, Jaroslava Pokorná, Valtr Taub a Josef Vinklář, v 70. a 80. letech pak Jiří Klem, Marta Vančurová, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Leoš Suchařípa, Jan Vlasák, Zdeněk Žák a mnoho, mnoho dalších…

Uvolnění poměrů ohlašovalo povolení inscenování hry Karla Steigerwalda Dobové tance v roce 1987 a poté především uvedení scénické koláže Res publica, jejíž první díl měl premiéru v říjnu roku 1988 k 70. výročí vzniku republiky.

Svobodné časy nastaly ale až po 17. listopadu 1989. Po premiéře Maryši dorazili právě v ten večer do divadla studenti se zprávou o násilně potlačené manifestaci na Národní třídě. Hned druhý den se místo představení u Realistů uskutečnila diskuse, jíž byl přítomen i Václav Havel.

Nájemcem Švandova divadla byl i známý komik Vlasta Burian

Z Labyrintu ke Švandům

Na počátku nadějných devadesátých let bylo divadlo pod vedením ředitele Karla Kříže zrekonstruováno a poté otevřeno pod názvem Labyrint. V té době vznikla také komorní, studiová scéna. V roce 1998 byla činnost divadla přerušena kvůli záměru celkově divadlo rekonstruovat, herecký soubor byl tehdejším ředitelem Richardem Krausem rozpuštěn a následně bylo vypsáno výběrové řízení na nového ředitele. V tom uspěl v roce 1999 Daniel Hrbek, který k rekonstrukci budovy povolal herce a architekta Davida Vávru. Znovuotevření se uskutečnilo v prosinci 2002. Tehdy se také divadlo vrátilo ke svému původnímu názvu Švandovo divadlo, poukazující na spjatost s jeho tradicí i úctu k jeho zakladateli.

Blízko Švandova divadla bydlel spisovatel Karel Čapek který si na jeho scéně vyhlédl herečku Olgu Scheinpflugovou

Letní scéna Švandova divadla stávala mezi dnešním náměstím Kinských a Vodní ulicí Letohrádek Eggenberg už neexistuje

Víte, že…

V domě u Libuše údajně bydlela jednu dobu i slavná česká malířka Toyen?

Dispozice hlediště a jeviště bylo původně obráceně, dnešní podobu má až po rekonstrukci v roce 1900? Kubistické průčelí se zaskleným podstřeškem podle projektu Ladislava Machoně je z roku 1915 a zachovalo se dodnes.

V dětských rolích se v divadle za první republiky objevil Julius Fučík? Později v nich účinkoval i budoucí spisovatel Adolf Branald.

K členům souboru patřil i Jiří Adamíra který zde koncem 60 let exceloval např v roli Jana Husa

Konec „starých časů“ ohlásilo mimo jiné zmizení busty Zdeňka Nejedlého, která dříve stála ve foyer divadla? Ztratila se na podzim roku 1989. Dnes vévodí prostorám busta Pavla Švandy ze Semčic. Zdobí je také výtvarná zeď, na níž už svými díly přispěly například Milan Cais, Antonín Střížek, Ivana Lomová, Jiří David, Tomáš CísařovskýKlaus Voorman a nejnověji i herec Jacob Erftemeijer. Obrazy s divadelním námětem jsou na ní však – v duchu pomíjivosti divadelního umění – pouze dočasné a po nějaké době je přemaluje další umělec.

V angažmá zde byla i Jiřina Štěpničková kterou do Realistického divadla přijali navzdory jejímu věznění za pokus o emigrac

K premiérám v nové sezóně patří třeba Cyrano z Bergeracu, hra o smrti agenta Litviněnka či na divadle poprvé uvedený příběh Sira Nicholase Wintona. Novinkou bude i listopadové zdražení vstupenek o 10 % s cílem dorovnat náklady, které divadlu vzrostly v souvislosti s pandemií. Pro diváky tu mají ale i jednu lepší zprávu. „Jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou kulturu a setkávání,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Centrum má vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, pojmenované po herečce a významné divadelnici, s níž Pavel Švanda ze Semčic divadlo před 140. lety zakládal.

Neblaze proslulý ministr Zdeněk Nejedlý na dobové pohlednici z roku 1945 oslavující přátelství se SSSR

Foto: Archiv Divadelní ústav, Národní divadlo, Památník Karla Čapka

Poznámka k fotogalerii k této tiskové zprávě:

Děkujeme Institutu umění – Divadelnímu ústavu, divadelnímu archivu Národního divadla a Památníku Karla Čapka za poskytnutí fotografií z jejich archivů.

Přes veškerou snahu se nám nepodařilo identifikovat či vyhledat držitele autorský práv k některým fotografiím. Pokud se nám přihlásí, jsme připraveni bezodkladně uzavřít řádné licenční smlouvy.

 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín 

Diváci letos zabydlí s Divadlem Continuo POKOJE

25. mezinárodní divadelní site specific projekt

Každoroční mezinárodní divadelní site specific projekt, který Divadlo Continuo pořádá již od roku 1997, se letos uskuteční již po pětadvacáté a bude se konat přímo na Švestkovém Dvoře v Malovicích, sídle souboru. Každý večer od 27. července do 1. srpna vždy od 21 hodin zabydlí herci společně s diváky POKOJE pod širým nebem

V pondělí, 5. července, začaly přípravy mezinárodního divadelního site specific projektu Divadla Continuo. Každoročně se do Malovic, kde divadlo sídlí, sjíždějí tanečníci, divadelníci, výtvarníci a muzikanti z celého světa, aby po dobu 3 týdnů pracovali na inscenaci, kterou pak mají diváci možnost zhlédnout po omezený počet večerů v některé specifické lokaci Jihočeského kraje. I letos soubor pozval k účasti na projektu deset mladých umělců, studentů uměleckých škol a začínající profesionály z celé Evropy, aby společně se členy Divadla Continuo vytvořili projekt POKOJE.

„Pořádáme každoroční mezinárodní projekt již po pětadvacáté a rádi bychom to oslavili na naší domácí půdě v Malovicích. Zveme diváky, aby s námi zabydleli pokoje, které vzniknou ve venkovních prostorách Švestkového Dvora“, vysvětluje režisér inscenace a umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač. „Diváci navštíví v libovolném pořadí malé i větší, vzájemně propojené divadelní scény a budou v nich moci strávit libovolně dlouhý čas“, poodhaluje dále koncept představení.

Podle tvůrců je letošní projekt POKOJE divadelní metaforou, jež vše obrací naruby a skrze níž soubor spolu s účastníky reflektuje současnou situaci. Do exteriéru a veřejné samoty pod širým nebem přináší intimní zpovědi, příběhy a situace normálně ukryté za zdmi našich soukromých prostorů.

Jak je již v projektech Divadla Continuo obvyklé, i v této inscenaci se snoubí jazyk expresivního fyzického divadla s nezaměnitelnou výtvarnou poezií a živou hudební kompozicí.

Diváci mohou představení zhlédnout každý večer od 27. června do 1. srpna vždy od 21 hodin

Divadlo Continuo je mezinárodní divadelní soubor založený v roce 1992. Práci Divadla Continuo je prakticky nemožné žánrově zařadit. Ve svých projektech propojuje pohyb, tanec a fyzické herectví s postupy loutkového divadla, živou hudbou a výraznou výtvarnou stylizací. Toto vše pak vytváří nezaměnitelnou poetiku jednotlivých inscenací.

Mezinárodní divadelní site specific projekty pořádá Continuo každoročně již od roku 1997, vždy ve vybrané nedivadelní lokalitě jihočeského kraje. Během více než dvaceti let vypracovali členové divadla soubor originálních tvůrčích divadelních postupů a principů, se kterými jednotlivé projekty vytváří.

Pokoje / Rooms

27.7. – 1.8. 2021 / 21:00

Malovice, Švestkový Dvůr

Předprodej vstupenek v síti GoOut nebo také na místě hodinu před začátkem představení do vyprodání kapacity.

Projekt se koná v otevřeném prostoru a budou při něm dodržena veškerá hygienická opatření.

Ceny vstupenek:

Předprodej 350,- / zlevněné 250,- (senioři, studenti, ZTP)

na místě: 390,- / zlevněné 290,- (senioři, studenti, ZTP)

Zuzana Bednarčiková

pro Taneční magazín 

Projekt vzniká za podpory Ministerstva kultury České republiky, Jihočeského kraje, Státního fondu kultury a Nadace život umělce

»LETNÍ LETNÁ« a (nejen) české novocirkusové hvězdy

Chystají se novinky i některá venkovní představení zdarma. Nikoli pouze slavné dcery slavných otců! Od 12. srpna do 31. 8. tradičně v pražských Letenských sadech.

Ti nejlepší tuzemští akrobaté, žongléři a klauni se představí na mezinárodním festivalu nového cirkusu a divadla „Letní Letná“. Jen zde je možné vidět české novocirkusové hvězdy i začínající artisty pohromadě. Svůj um předvedou v českém stanu i na zdarma přístupné Open Air scéně. Losers Cirque Company uvedou inscenaci „Konkurz“ a ve svém prvním představení pro dětiMiMJOVÉ“ se spojí s hvězdným mimem Radimem Vizvárym. Air Gym Art Company v premiéře zahraje „Hotel Laputa“. Někteří ohromí novinkami, jiní opráší oblíbené kousky z minulých let. Komu z českého nového cirkusu něco uniklo nebo to naopak nechce promeškat, má jedinečnou šanci od 12. do 31. srpna tradičně na pražské Letné.

V rámci ,Letní Letné´ pořádáme i letos samostatný Festival české novocirkusové scény. V Letenských sadech vystoupí celkem 22 souborů s 30 představeními. Čeká nás hned několik premiér i představení vytvořené speciálně pro festival,” říká Jiří Turek, ředitel Letní Letné.

Premiéru si pro Letní Letnou připravil soubor AirGym Art Company, novou inscenaci akrobaté dokonce vytvořili speciálně pro letošní ročník festivalu. V „Hotelu Laputa připravili jedinečný večer mezi nebem a zemí. Vzdušná férie o tom, že stoupáte-li vzhůru, musíte otevřít všechny dveře a nahlédnout do všech oken, je totiž přehlídkou špičkové závěsné akrobacie.

Další zasloužilý novocirkusový ansámbl Losers Cirque Company si přichystal dokonce dvě novinky. Poprvé ve své historii uvedou představení i pro ty nejmenší. „MiMJOVÉ se postarají o rodinnou divadelní show. „V dobrodružném příběhu boje dobra proti zlu diváci zažijí napínavý děj, nevšední podívanou i humor. V režii Radima Vizváryho. Uvidíte nejen členy souboru Losers Cirque Company, ale také Vandu Hybnerovou, Annu Polívkovou nebo Irenu Kristekovou,“ slibuje spoluzakladatel „Lůzrů“ Petr Horníček. Sám se pustil do režie druhé novinky nazvané Konkurz. Účastníci konkurzu se pokusí diváckou pozornost získat talentem i ostrými lokty v akrobatické show, která je podle tvůrců stejně pestrá jako vylhaný životopis. O vítězi rozhodne publikum.

„Heroes 2″ od Losers Cirque Company

Tím ale festivalové novinky nejsou vyčerpány. Český stan 14. srpna otevře Cirk La Putyka a jeho „Runners“. Mezinárodně obsazená inscenace vychází z pocitů současného člověka, který by chtěl jít s dobou, i když ta už ho dávno předběhla. Podobně současnost vnímá i Žongléros Ansámbl. „Vpřed“ – vyzývají v názvu představení, k němuž se inspirovali stejnojmennou optickou básní Václava Havla. Nezastavitelné tempo společnosti a konzumu je na „Letní Letné“ strhne, a s nimi i diváky, dokonce v premiéře.

Airgym Art Company a jeho „Hotel Laputa“

Žongléros Ansámbl do programu přispěje ještě poetickým představením pro nejmenší publikum. „Hvězdář“ zavede na magickou vesmírnou cestu. Ponocovat s dětmi hodlá i Divadlo DRAK v poetické grotesce „Do hajan!“ Dvěma tituly se v Českém stanu představí Cirkus TeTy. V obou se pohybují na hranici nového cirkusu, tance a fyzického divadla a využívají prvky vzdušné akrobacie. Experimentální inscenace „Voyerky“ se zaměřuje na kontrast idealizujícího očekávání a reality. Hra „Narušení“ vychází z absurdního dramatu

Absurdní divadlo a smích à la Buster Keaton spojil do projektu „Absurd Hero“ cirkusový umělec a performer Roman Škadra. Žonglér Filip Zahradnický vytvořil „Collection of Sceptical Pleasures“, tedy abstraktní koláž inspirovanou zbytečností i nezbytností umění. Nonverbální představení Zuzany Drábové „7CIHEL“ zase vypovídá o tom, že někdy sami sebe svazujeme a jen my sami se zase můžeme rozvázat. A Zoja Mikotová a Tonda Novotný v nonverbální inscenaci „Čekání na…“ s prvky pantomimy upozorňují, že člověk celý život na něco čeká. Vlastní malé šapitó pro 25 osob na Letné rozbije soubor Le Cabaret Nomade, uvede v něm představení „Kaleido“.

„Hotel Laputa“

Do Českého stanu zavítají i inscenace a soubory z předchozích ročníků. Losers Cirque Company se vracejí s projektem „Heroes“ i speciální edicí napěchovanou tím nejlepším, co dovedou. AirGym Art Company vypráví prostřednictvím netradiční závěsné akrobacie příběh o létání „Wendigo“. Bratři v tricku opět uvádí „Žonglérskou galashow“ a pro velký úspěch se vrací „Teens Cirkabaret“. Nejmladší generace přesvědčí, že artistům a cirkusákům rostou talentovaní pokračovatelé.

Festival Letní Letná i letos otevírá oblíbenou venkovní scénu. Příznivcům nového cirkusu a divadla dává skvělou možnost vidět vybraná představení zcela zdarma. K open air novinkám patří „Link the Click“, v níž česko-skotské novocirkusové duo Balancealots udržuje rovnováhu mezi online a offline přítomností. O rozdílech mezi opravdovým dobrodružstvím a líbivým virtuálním dramatem hovoří na pozadí pohádkového příběhu také Airgym Art Company. Na Letné totiž uvede „Tajemství oblaků“. Důležitost mezilidského kontaktu zpracovává také Eliška Brtnická. V inscenaci „Fish Eye“ se ptá: „Co s námi dělá izolace?“ Holektiv vypustí „Vrány“, tedy pohybovou performanci o ptácích, kteří se stali symbolem smrti, ale i narození. Vážná témata odlehčí Squadra Sua a jejich „Bezdéčka“ v pouliční grotesce se sdělením, že někdy stačí málo, abyste nepotřebovali nic.

Na venkovní scénu se vracejí rovněž inscenace, které se za dobrovolné vstupné do klobouku hrály už dříve. Jonatán Vnouček a Michaela Stará znovu prožijí jako „Johnny & Jenny“ barevnou romanci z mobilních toalet. Bratři v tricku se vydávají na nekonečnou „Běžkařskou odysseu“. Divadlo VOSTO5 předvede svůj „maximální improvizační standard“ ve „Stand’artním kabaretu“ a Flow Arts Night to roztočí ve stále populárnější disciplíně

A ještě jednou z titulu „Heroes“

„Letní Letná“ se uskuteční od 12. do 31. srpna 2021 v pražských Letenských sadech. Vstupenky na jednotlivá představení jsou již nyní k dostání na: webové stránce festivalu.

Detailní informace ke všem představením najdete zde:

https://letniletna.cz/cs/predstaveni/

Další informace o „Letní Letné“ najdete také na Facebooku a Instagramu.

Foto: František Ortman a archiv LETNÍ LETNÉ

Nikola Lörinczová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vietnamky, sport, striptýz i filozofie (o receptech nemluvě)

Premiéra „Osobní Fudži“ v A studiu Rubín

Dramata se sportovní tematikou, anebo se dotýkající sportu, jsou stále častěji v kursu. Stačí připomenout „Kouli“ o Heleně Fibingerové anebo Kolečkovo tenisové „Federer –Nadal“. Sportu se dotýkala i brněnská kontroverzní divadelní inscenace „Zaslíbení: balada o vztahu J. Štaidla a H. Maškové“. A nesmíme opomenout ani populární fotbalově úplatkové dialogy Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde…“. A nyní je premiérově v obdobném sportovním duchu, na divadelních prknech pražského malostranského Rubínu,  uváděno „Osobní Fudži“ dramatičky Lucie Ferenzové v režii Jiřího Ondry.

Toto nové dílo se sportu nevěnuje prvoplánově. Avšak je jím hluboce prodchnuto. I tím, že je věnováno památce nadějného atleta Ondřeje Hodbodě. A úvodem se dá konstatovat, že pokračuje v určité dramaturgické linii A studia Rubín. V tom, že reflektuje tragiku, skepsi, ale zároveň i naději.

Již tradiční, graficky nezaměnitelný leporelový, divadelní program předestíral, že nepůjde zdaleka o nějaký lineární divadelní kus. Což právě naznačovaly inspirační odvolávky na literární či divadelní díla Ēdouarda Levé, Eugena Herrigela či Jamese Clavela. Nejen na ně. Došlo i na japonské jídelní recepty anebo výtvarná díla…

Všichni čtyři samojediní aktéři dramatu

Diváka hned zpočátku nemohly nezaujmout – Vietnamky! Nikoli zástupkyně tohoto národa, nýbrž „žabkovitá“ obuv, populární zde zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Herci, díky nim, již našlapovali a dupali tak nějak východně. Samotné drama by šlo hodnotit na pomezí autorské fikce, vzdálené filozofie a absurdního humoru.

Atmosféru vhodně dokreslovaly vynikající filmové dotáčky. Ty nebyly pouhou ilustrací, nýbrž i nositelem alternativního děje.

Tereza Švejdová a Richard Fiala (v popředí, právě s projekcí přes obličej)

Z herců lze vyzdvihnout snahu i výkon všech, včetně zde jediné herečky Terezy Švejdové. Jiří Panzner se dokázal vysvléci ze svých schematických figur v televizním seriálu TV Nova. Zde byl živočišný, akční a hlavně přesvědčivý. Richard Fiala dodal „Fudži“ potřebný nadhled, ale v kontrastu i hlubší filozofii. Václav Hoskovec přidával inscenaci nejen hudební stránku, ale stal se i nositelem dalších rozměrů díla. Již zmíněná Tereza Švejdová překvapila nejen striptýzem, ale i neotřelým zpěvem a odstíněním svých různých výstupů.

Jiří Panzner se spotřební rekvizitou

Zmíněná (Hoskovcova) hudební a pěvecká složka (všech) dodává „Osobní Fudži“ nejen náladu, předěl mezi scénami, ale zejména náležitou atmosféru. Bez nadsázky lze říci, že doslova kompaktně drží celé představení.

Scénář klade, svou komplikovaností, mnohovrstevností a nejednoznačností na diváka (a pochopitelně zejména na aktéry) složitý úkol. Vyznat se v té změti obrazů, skečů, ale i přímých ataků. A tím nemyslím pouze interaktivní zapojení hlediště. Měl jsem na mysli rychlé frekvence náznaků, nápadů, někdy nahozených motivů i tvrdě naturalistických sekvencí. Například kontrastní přechod od lehké atletiky k „japonské“ lukostřelbě.

Zmíněné interaktivní zapojení diváků dodává tomuto celému divadlu punc sounáležitosti i náznak cesty z bludného kruhu.

Osobní Fudži“ určitě vyvolá řadu polemik a diskusí. A to by mělo účelem divadla být.

»Osobní Fudži«

Scénář: Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová

Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová

Hudba: Václav Hoskovec

Projekce: Ondřej Belica

Hrají: Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec

Živá hudba: Václav Hoskovec

Premiéra: 14. června 2021

Psáno z předpremiéry 13. června 2021.

Zpívalo se živě i na mikrofon

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN