Jihočeské divadlo získalo čtyři širší nominace na Ceny Thálie
Když se divadlo dělá srdcem, nese to ovoce – a někdy také Thálie. Herecká asociace nyní oficiálně zveřejnila nominace na celostátní Ceny Thálie 2020 za mimořádné jevištní výkony v divadelní sezóně 2019/2020. Jihočeskému divadlu přinesla radostné zprávy a hned čtyři širší nominace.
V kategorii opera byli nominováni Josef Moravec za roli Dalibora a Lenka Pavlovič za roli Jitky v inscenaci Dalibor, kterou jsme téměř před rokem otevírali divadelní areál Bouda. Širší nominaci v kategorii balet získal sólista jihočeského baletu Zdeněk Mládek za roli Soudruha Pilného v taneční show Inscenační porada, kterou jsme premiérovali v Boudě v prosinci 2019. V kategorii loutkové divadlo zaujal porotu František Hnilička v minimalistické inscenaci Nuda!, kterou v Malém divadle hrajeme pro malé i velké diváky.
Letošní aspirant Ceny Thálie, baletní sólista Zdeněk Mládek, již jednu Cenu Thálie má
Prestižní Cenu za celoživotní mistrovství v kategorii činohra obdrží letos také Hana Bauerová, herecká legenda Jihočeského divadla, která mu zůstala věrná po celý svůj život.
A další nominantka na Thálii, herečka Hana Bauerová, na archivním snímku z filmového natáčení s Milošem Kopeckým
Všem nominovaným i oceněným moc blahopřejeme! Slavnostní vyhlášení vítězů Cen Thálie letos proběhne 14. listopadu, kvůli koronavirové epidemii, v rámci on-line přenosu na: www.cenythalie.cz.
Zpěvák, skladatel, textař i imitátor LIBOR PETRŮ se stále častěji začíná prosazovat i jako herec a také v roli takzvaného „baviče“. Ostatně, jeho široký talent i schopnosti jej k tomu přímo předurčují. Na televizních obrazovkách se nyní také, kromě Liborova bratra – zpěváka Leoše – objevuje i jeho syn Leon.
Libor je tudíž, po všech stránkách a na „více frontách“, poměrně velmi vytížen. Bez mučení se přiznám, že jsme nyní využili určitého kulturního útlumu při zmatcích, stran kulturních vystoupení, během „koronavirové krize“ a Libora tak snáze „odchytli“ k rozhovoru pro TANEČNÍ MAGAZÍN.
Co Vás vůbec k muzice a zpěvu přivedlo?
„Prý zpívám od dvou let. Tak to alespoň tvrdí rodiče. Ostatně, máme to právě v rodině. Náš taťka zpíval s orchestrem a taky mamka zpívá velmi dobře. Takže, vlastně asi oni.“
A ke skládání písniček?
„To přišlo v době, když jsem se na střední škole naučil hrát na kytaru. Začal jsem si současně i sám skládat písničky.“
Píšete píseň kontinuálně, tedy hudbu a text současně. Anebo později zhudebňujete svůj text? Či naopak otextujete již vymyšlenou melodii?
„Skládám tak, že nejprve udělám hudbu, potom text. Snažím se, aby následně text korespondoval s hudbou. Samozřejmě jde to i obráceně. Také jsem to zkusil, ale ta první varianta mi vyhovuje nejvíce.“
Libor Petrů zpívá u příležitosti křtu svého nového alba. V pozadí zleva: kytarista David Jakubec, Patrik Fox a zpěvačka Madia.
Máte od dětství blízký vztah ke sportu, avšak jaký máte postoj k tanci?
„Tanec se mi samozřejmě líbí, především latina, ale tady mi, fakt, dáno nebylo.“
Chodil jste tedy vůbec do tanečních?
„Do tanečních jsem, bohužel, nechodil. Avšak chodil jsem do kurzu před samotnými tanečními. Když ale taneční mistr prohlásil: ,Tak takové dřevo jsem ještě neviděl´, už jsem se neodvážil dál pokračovat. Na plese jsem vždy před dámskou volenkou lezl pod stůl. A na svém ,maturáku´ jsem se bál, aby na mě nepřišla během písničky řada. Naštěstí to dobře dopadlo a muzikanti skončili dříve, než bych musel vyzvat k tanci naši profesorku. Byl jsem strachy zpocený jako po fotbalovém zápase. No, na vlastní svatbu jsem ,vydřel´alespoň valčík.“
Libor s přítelkyní Věrkou
Máte Vy tedy vůbec rád tanec jako takový?
„Jak jsem již teď řekl, tanec mám rád, ale pouze jako divák. Je to stejné jako s hokejem.“
Kdy jste třeba byl naposledy na klasickém baletu?
„Tak to už bude hodně dávno. Naposledy asi s nebožtíkem hercem Jirkou Krytinářem. A už byste ze mne ani nevydolovali ten název. Musím se dobrovolně přiznat, že to zrovna není můj šálek kávy.“
Libor Petrů (sedící úplně vpravo) jako dodnes aktivní bývalý výkonnostní fotbalista, je hybnou silou a výraznou posilou na hřišti týmu slavných osobností ze světa kultury a sportu ,Československý lev´
A co říkáte modernímu výrazovému tanci?
„Tak tento tanec se mi líbí hodně! Zejména v provedení mladých děvčat…“
Spolupracujete při tvorbě pořadů s nějakým choreografem či pohybovým expertem?
„Tak žádný natolik odolný se ještě nenašel. Proto mám vlastně tu kytaru, abych na pódiu mohl stát, či sedět. Při zkouškách hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku!´ jsem dost trpěl při tanečních kreacích. Vypadal jsem u nich jako blázen. Naštěstí to právě ta moje role vyžadovala.“
Jak jste se dostal k imitaci zpěváků, která Vás nakonec dovedla na obrazovky tehdy Československé televize a ke spolupráci s režisérem Františkem Polákem?
„Zase to mám z rodiny. Můj taťka je ještě i teď ve svých pětaosmdesáti letech zdatným imitátorem. Zvládá Buriana, Vojtu, Štercla i další. Tak jsem to asi zdědil, akorát jsem se více vrhnul na zpěváky. Vždy, když se mi líbila nějaká písnička, snažil jsem se zpěvem co nejvíce přiblížit danému interpretovi. A když jsem byl několik let členem Směšného divadla Luďka Soboty, hodně jsem se tam naučil právě hlas samotného principála.“
Chcete ještě něco doplnit? Anebo se k něčemu vrátit?
„…ale, měl bych ještě dodatek k tomu mému historickému premiérovému televiznímu vystoupení.Bylo to v tenkrát velmi populárním pořadu ,Možná přijde i kouzelník´. Byl jsem vybrán právě mezi imitátory na konkurzu. Jelikož to bylo tehdy moje první vystoupení před televizními kamerami, měl jsem obrovskou trému. A hodně mi ,na place´ pomohl zkušený Zdeněk Srstka. Od té doby jsme byli velmi dobrými kamarády. Skoro třicet let!“
Vystupujete s celou řadou hereckých a „zábavních“ legend. Některé z nich již nejsou mezi námi. Na kteréz nich nejvíc vzpomínáte?
„Asi nejvíce vzpomínám právě na toho velkého kamaráda a skvělého borce Zdeňka Srstku. S ním jsem odjezdil nespočet vystoupení. Hodně jsem vystupoval i s Jirkou Krytinářem – byla s ním legrace. A moc rád vzpomínám i na kolegu z hudební komedie ,Zítra to roztočíme, Jaroušku´ Pepu Mladého. Nezapomenu na jeho vyprávění v šatně. Byl to moc dobrý kamarád.“
A kdo z nich Vám dal nejvíce rad pro pěveckou kariéru?
„Odpovím trochu jinak. Tím, že imituji asi přes třicet zpěváků, neměl jsem v podstatě žádný vzor. Ale nejradši jsem měl Petra Rezka. Bylo pak moc hezké se s ním osobně potkat.“
A v rámci kariéry divadelní?
„Jako jevištní vystupování? Hodně mi právě dalo angažmá u Luďka Soboty – skvělá škola.“
Poznamenala letošní pandemie koronaviru výrazně Vaše koncertní plány?
„Asi jako každého – vše bylo zrušeno. Doufejme, že se brzy zase všechno vrátí do normálu.“
Na křtu CD Libora Petrů ,Romantický prase´ se sešlo hodně ryzího zlata! Zleva nositel tří zlatých medailí z hokejových MS 1999, 2000 a 20001 Tomáš Vlasák, zlatá olympijská vítězka z Turína Kateřina Neumannová a legendární zlatý brankář z OH v Naganu i držitel dvou zlatých prstenů za triumf ve Stanley Cupu Dominik Hašek. Zcela vpravo autor a oslavenec Libor Petrů.
Čím jste odpadlá vystoupení nahradil?
„Udělal jsem nové písničky, nahrál je ve studiu u Patrika Foxe. Hodně mi pomohla také zpěvačka MADIA. Vydal jsem CD ,Romantický prase´ a pokřtil ho v kavárně jménem ,Proč ne 67´. Měl jsem věhlasné kmotry a kmotřičky. Například Pavla Zedníčka, Heidi Janků, Dominika Haška, Katku Neumannovou, Tomáše Vlasáka, Honzu Bergra, Evu Čížkovskou a Hanku Kousalovou.“
Výše zmíněné CD Libora Petrů (úplně vpravo) pokřtili v kavárně ,Proč ne 67´ i celebrity z uměleckého světa: Pavel Zedníček, Hana Kousalová, Eva Čížkovská a Heidi Janků
Jak se odreagováváte, když máte tak nabitý program?
„Dám si vířivku! Podívám se na nějaký dobrý film, nebo si jdeme s naším týmem celebrit ,Československý lev´ zahrát fotbal v rámci zápasů staré gardy. A také nesmím zapomenout na cestování. Jezdíváme s přítelkyní velice často do zahraničí. Teď tedy spíše po Čechách, Moravě a na Slovensko. Takové výlety mne moc nabíjejí.“
Libor se synem Leonem, snachou Štefi a vnučkou Larou
A co chystátedo nové sezóny 2020/2021?
„Po zkušenostech z letoška si plány moc nedávám. Co bude, to bude. No přece jenom – chtěl bych udělat klip na vánoční písničku“.
Tak Vám přejeme, nejen za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU, podařený klip nejen na písničku vánoční, ale i na ty všechny další v budoucnu.
TANEČNÍ AKTUALITY právě vydávají třetí „Speciální vydání 2020“! █ Postupně navázalo na desetiletou tradici ročenek. █ 129 stran čtení za 129,-Kč. █ Objednávejte přes internet, respektive shánějte ve vybrané síti divadel, knihoven či knihkupectví. █
Po roce opět publikuje odborný internetový časopis TANEČNÍ AKTUALITY své pravidelné tištěné číslo – „Speciální vydání“ na téma: „Tanec a publikum“. Křest této publikace proběhne – z důvodu nařízení vlády – až v následujících měsících. A jeho kmotrem se stane tanečník a choreograf Václav Kuneš.
I letos je „Speciální vydání“ dvojjazyčné a obsahuje původní články autorů na dané téma v širším kontextu aktuální české taneční scény.
Třetí ročník se zabývá tématem „Tanec a publikum“ z různých perspektiv. Úvodní texty, bilancující uplynulou sezónu, se nad úlohou diváků pozastavují v kontextu aktuální situace z pohledu čtyř žánrů – baletu, současného tance, nonverbálního divadla i nového cirkusu. Autoři dále přiblíží například různé formy práce s publikem českých pohybových festivalů i baletů vícesouborových divadel, angažovanost diváků i umělců a pozastaví se také nad samotným diváckým prožitkem tance. Nechybí ani exkurz do možností digitálního přenosu a interakce mezi diváky a performery v jeho rámci.
„Když vznikala koncepce letošního ,Speciálu´, tak po koronaviru nebylo ještě ani vidu ani slechu. Ale celá pandemie a s tím spojené zavření divadel, myslím každého, přivedlo k myšlenkám o tom, co pro něj vlastně znamená být divákem v divadle, naživo. Co je přenosné obrazovkou a co není. Takže svým způsobem toto téma získalo ještě na větší aktuálnosti,“ přiznává editorka „Speciálního vydání“ Petra Dotlačilová.
Editorka „Speciálního vydání“ TANEČNÍCH AKTUALIT – Petra Dotlačilová
„Speciál“ je určen všem, kteří se zajímají o tanec a divadlo a chtějí si o tom přečíst i něco víc, než „jen“ recenze či rozhovory. A zajímá je rovněž širší kontext jednotlivých děl, osobností a organizací a možná i určitý teoretický přesah. Publikace čítající 129 stran bude v prodeji za 129,- Kč. To i díky podpoře MKČR a SFK. A čtenáři ji seženou na pultech vybraných divadel, knihoven či knihkupectví či přes objednávky nawww.taneciaktuality.cz.
„Publikum je hlavním tématem nejen letošního ,Speciálu´ TANEČNÍCH AKTUALIT“
Odborný internetový časopis TANEČNÍ AKTUALITY po roce opět publikuje své tištěné číslo. Třetí „Speciální vydání“, které nahradilo desetiletou tradici „Ročenky“, obsahuje původní články autorů na dané téma v širším kontextu aktuální české taneční scény. O čem se budete moci dočíst v jeho letošním čísle, nám prozradí jeho editorka PETRA DOTLAČILOVÁ.
Ta absolvovala italianistiku na Filozofické fakultě UK a taneční vědu na Akademii múzických umění, kde získala doktorát. Pracovala na výzkumném projektu „Ritual design for the ballet stage“ na Univerzitě v Lipsku. Studovala na Univerzitě ve Stockholmu, kde letos obhájila disertační práci na téma divadelního kostýmu 18. století. Tamtéž spolupracuje na projektu „Performing Premodernity“, kombinující akademický a umělecký výzkum opery i divadla pozdního 18. století. Vedle badatelské práce se DOTLAČILOVÁ věnuje kritické reflexi baletu, současného tance a nového cirkusu. Mimo portál TANEČNÍ AKTUALITY publikuje v odborných periodikách a časopisech.
Jakému čtenáři je váš „Speciál“ určen?
„Každému, kdo se zajímá o tanec a divadlo a chce si o tom přečíst i něco víc než ,jen´ recenze či rozhovory, zajímá jej širší kontext jednotlivých děl, osobností a organizací a možná i určitý teoretický přesah. Na druhou stranu, svým formátem a jazykem jsou články dostupné běžnému čtenáři. Nevyžadují například zkušenost s akademickými texty a diskurzem. V tomto se snažíme být přístupní a otevření.
,Speciál´rozhodně není určen pouze nebo primárně lidem takříkajíc ,z oboru´. Myslím, že si ho se zájmem přečtou jak aktivní umělci a kulturní manažeři, tak amatérští tanečníci a běžní diváci, které zajímá tanec a další pohybové žánry. Publikace je navíc opět dvojjazyčná, česko-anglická, takže si v ní počtou i zahraniční čtenáři.“
Petra Dotlačilová
Co je hlavní myšlenkou letošního „Speciálu“?
„Letos jsme se zaměřili na téma ,Tanec a publikum´. A vytyčili jsme, v rámci něj, rozličné perspektivy, kterými jsme chtěli reprezentovat šíři tohoto tématu. Například pohled umělce, který o svém publiku přemýšlí, co mu chce sdělit, jak s publikem komunikovat, jak s ním pracovat. Nebo perspektivu manažerů divadel a festivalů v rámci kulturního marketingu. Dalším příkladem je samotná pozice diváka, takový pohled dovnitř, co se v nás vlastně děje, když se díváme na tanec, nebo nové možnosti virtuální doby.“
Proč se letošní „Speciál“zaměřuje právě na publikum? Souvisí to nějak s aktuální situací?
„Už loni jsme hledali téma, které je aktuální, ale zároveň má hlubší přesah než analýza trendů jedné sezóny – což ale v obsahu každého ročníku naleznete také. Právě ten přesah vidím jako přidanou hodnotu každého ,Speciálního vydání´.
Publikum se v českém prostředí řeší čím dál tím více v různých podobách. V umělecké tvorbě stále častěji vidíme různé alternativní formy práce s divákem, který je například více zapojen do samotného představení, přejímá aktivnější roli; nebo se tvorba některých umělců svou formou i obsahem zaměřuje na konkrétní skupiny publika, například na děti. Pokud jde o kulturní marketing, tak v posledním roce zesílila debata o ,prodejnosti tance´. O tom, jak získávat nové diváky, jak s nimi komunikovat. Zde je potřeba specifické know-how, které se zejména v nezávislém sektoru dosud podceňovalo. Často proto, že na něj zkrátka nebyly prostředky. A nakonec publiku, jeho složení a individuálnímu prožitku, se v posledních desetiletích stále více věnuje i teoretický výzkum. Zatímco dříve byla přítomnost diváka v divadle brána jako samozřejmost a zkoumaly se spíše samotné divadelní formy, nyní – možná z důvodu konkurenčních uměleckých i zábavných forem, často digitálních či jinak „virtuálních“ – se obrací pozornost na specifický prožitek a přínos živého umění.“
Reaguje také toto tištěné vydání na letošní specifickou situaci s koronavirem?
„Když vznikala koncepce letošního ,Speciálu´, po koroně nebylo ještě ani vidu, ani slechu. Ale celá pandemie a s tím spojené zavření divadel, myslím každého, přimělo přemýšlet o tom, co pro něj vlastně znamená být divákem v divadle, naživo, co je přenosné obrazovkou a co není. Takže svým způsobem toto naše téma získalo ještě na větší aktuálnosti.“
Editorka speciálního vydání TANEČNÍCH AKTUALIT a aktérka tohoto rozhovoru Petra Dotlačilová (na snímku Barbory Škrobákové)
Čím se letošní „Speciál“liší od toho loňského? Jsou v něm nějaké novinky?
„Kromě tématu, které je každý rok jiné, je to možná přítomnost trochu více teoretického článku o kinestetické empatii, jehož autorem je Josef Bartoš. Anebo také perspektiva choreografky Jany Bitterové a její konkrétní práce s publikem. Tuto pestrost forem i pohledů bych ráda zachovala i do dalších let. Naprostou novinkou je pak obálka, pro kterou vůbec poprvé v historii ,Speciálního vydání´(i dřívější ,Ročenky´) vznikla fotografie na zakázku. Oslovili jsme fotografa Michala Hančovského a choreografa Václava Kuneše, který se stal modelem, tváří letošního vydání. A v říjnu se měl stát i jeho kmotrem.“
Jakým způsobem ovlivnila nynější pandemie koronaviru obsah „Speciálu“?
„Koncept článků vznikl již před pandemií, ale většina autorů aktuální dění ještě stihla zapracovat. Nejvýraznější dopad byl samozřejmě na úvodní shrnující reportáže sezóny z pohledu baletu, současného tance, pantomimy a nového cirkusu. Nejprve to vypadalo, že autoři texty odevzdají dříve. Protože už nedoufali, že se v květnu divadla opět otevřou. Spousta odsunutých premiér se odehrála již v červnu a červenci, a tak jsme na ně nakonec čekali do poslední chvíle. A myslím, že skvěle vystihují letošní situaci. …i když to znamenalo trochu více letní práce pro redaktory, překladatele i grafičku. A tím i jisté zpoždění s vydáním.“
Jak tedya kde bude probíhat křest „Speciálu“, vzhledem k současným opatřením?
„Původně jsme plánovali křest na 20. října, v rámci zahájení Bazaar festivalu v divadle Ponec. Vzhledem k opětovnému zavření divadel v říjnu jsme se rozhodli termín posunout na ,klidnější´ dobu. Jelikož tento rituál bychom rádi uskutečnili naživo, ne virtuálně. Kmotrem Speciálu bude, jak již jsem předeslala, Václav Kuneš.“
