Divadla, hlaste se na NOC DIVADEL 2019!

Letos proběhne v sobotu 16. listopadu. Hlásit se můžete do konce září!

Institut umění – Divadelní ústav (IDU) jako hlavní koordinátor projektu Noci divadel 2019 otevírá registraci pro nadcházející ročník. Šestý ročník Noci divadel s podtitulem DIVADLO A SVOBODA připadá na 16. listopad 2019.

Registrace souborů probíhá do 30. 9. 2019.

Registrační formulář ZDE .

Podpora programů IDU na téma DIVADLO A SVOBODA v rámci Noci divadel 2019

IDU vyčlenil na podporu programů na téma DIVADLO A SVOBODA v rámci Noci divadel 2019 finanční prostředky ve výši 70.000 Kč. Uzávěrka pro podání žádosti je 14. 6. 2019.
Více o podmínkách a způsobu podání žádosti 
ZDE
Formulář Žádosti o podporu programu 
ZDE


Pokud byste měli jakýkoliv dotaz k registračnímu formuláři, kontaktujte Kláru Kadlecovou (klara.kadlecova@idu.cz).

V případě jakéhokoliv dotazu k Noci divadel, prosím, neváhejte se obrátit na koordinátorku projektu Viktorii Schmoranzovou

(viktorie.schmoranzova@divadlo.cz).
Viktorie Schmoranzová, koordinátorka projektu Noc divadel
Stabilní telefon: 224 809 196 Mobil: 607 624 885

E-maily:  noc@divadlo.cz

nebo

viktorie.schmoranzova@divadlo.cz  

TANEČNÍ MAGAZÍN

Formace a performance na PQ 2019

Pražské Quadriennale uvede v červnu performance narušující veřejný prostor!

Netradiční symfonie, kterou svými pohyby vytvoří holubi za letu, obří ryby toulající se Prahou, geolokační zvuková procházka, zeď z tisíce cihel, tichý karnevalový průvod, novocirkusoví akrobati či falešné fronty. To je jen několik z mnoha projektů programových částí Formace a Site specific festival letošního ročníku Pražského Quadriennale. Performance, které naruší každodennost městského veřejného prostoru, se odehrají převážně v areálu Stromovky a Výstaviště. Boření hranic a mezioborové prolínání je jedním z důležitých bodů umělecké koncepce této největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie. Pražské Quadriennale 2019 proběhne od 6. do 16. června na pražském Výstavišti. Program a předprodej akreditací na www.pq.cz.

Formace naruší městský klid a každodenní život

Projekt Formace, který připravili kurátoři D. Chase Angier a Serge von Arx, zkoumá struktury a vzorce zasahující do každodenního života. Umělci z celého světa přinášejí ze svých oborů odlišné pohledy a se zvědavostí vstupují do experimentálních performativních konverzací po celém městě. Projekty se v náhodných chvílích prolínají s otevřeným prostředím, kolemjdoucími, počasím i ostatními uměleckými díly, která se objevují poblíž. V programu jsou tak uvedeny vždy jen časy začátku performance, nikoli její přesné konání a čas ukončení. Nečekaná setkání na rozlehlé ploše před Průmyslovým palácem nabídnou příjemné vytržení z každodenního života.

Skladba Song for Ghost Travellers čili Sóĺo pro dvaněct holubů . Foto: Gaelle Astier.

Symfonii pro dvanáct holubů a tři hudebníky představí Robin Meier & Ensemble Cairn. Ve skladbě nazvané Song for Ghost Travellers budou zkoumat nahodilost i pevnou strukturu ve vzorcích létajících ptáků a přenášet je přímo do živé hudby. Nizozemská umělkyně Iris Woutera de Jong v performance Deform oživí sochu navrženou jako oděv pro lidské tělo, aby tak nalezla nové možnosti pohybu. Vietnamsko-čínská umělkyně, badatelka a designérka Moi Tran představí improvizované pohybové performativní dílo The Circuit – A Movement Scenario, ve kterém vzdává hold vietnamským ženám. Francouzská performerka Jo Blin vytvoří improvizovaný bleší trh v rámci projektu The Red Carpet, kde může každý prodat své vzpomínky na kusu červeného koberce jako na prodejní i umělecké ploše. Kolektiv Complejo Conejo vychází ve svém díle z premisy, že pokud je město mořem, kolemjdoucí musejí být rybami. Jejich šest antropomorfních ryb prochází městem, aby si hrály a napodobily každodenní lidské chování. Norský divadelní spolek IZAM zase prozkoumá performativní potenciál dlouhého stání ve frontě. Skrze nečekané narušení běžných návštěvnických front na PQ 2019 zpochybní očekávanou strukturu: stání, čekání a obsloužení. Český kolektiv tYhle ve spolupráci se Studiem Alta připravil spartakiádní performance LEGOrytmus. Společně nabídnou vystoupení performerů, kteří dosahují sportovních cílů velmi netradičními pohybovými prostředky.

Site specific festival zamíří do Stromovky a okolí Výstaviště

Kurátorka Sophie Jump připravila Site specific festival, který uvádí scénograficky zaměřené performance začínajících i etablovaných mezinárodních umělců a souborů. Bohatý program nabízí vše od komorních představení pro omezený počet diváků přes akce, do nichž se návštěvníci sami zapojují, až po velkolepé podívané. Zahrne tak činohru, tanec, performance, storytelling, kostýmy, instalace i nové technologie z celého světa.

Festival se koná ve vnějších prostorách Výstaviště, v přilehlé Stromovce a na dalších místech v Praze. Performance v centru města zase zavedou publikum do známých i prakticky neznámých míst. „Každá performance podněcuje publikum, aby si vychutnalo místo konání ve všech jeho prolínajících se vrstvách, viditelných i neviditelných, a to prostřednictvím neobvyklých interakcí,” dodává kurátorka Sophie Jump.

Francouzští umělci Carolina E. Santo a Emmanuelle Gangloff s nadhledem reagují na fakt, že se Francie od roku 2003 PQ dosud neúčastnila. Svůj projekt v rámci Site specific festivalu pojali jako archeologický výzkum nazvaný Excavating the Remains of French Scenography in Prague. Švýcarský umělec Tom Greder přiveze do areálu Výstaviště svůj přenosný projekční kabinet Panorama, kterým posouvá význam interaktivního divadla. Díky otáčení o 360° kabina přeměňuje realitu ve fantazii. Diváci uvnitř zažívají venkovní svět skrze okno z naprosto nové perspektivy.

Můžeme se těšit i na ochutnávku z Letní Letné – na snímku Lindy Průšové

Performanci na hranici tance a cirkusu nabídne společný projekt maďarských skupin SimorÁg DanCircus a Firebirds Productions nazvaný The Flock Project. Vzdušný vertikální tanec bude neobvyklou nebezpečnou podívanou na zdi hotelu Mama Shelter. Chybět nebude ani brazilský karnevalový průvod, avšak v tiché verzi: Silent Carneval z dílny Andaime Cia de Teatro nabídne kolemjdoucím zvuk jen přes radiovou frekvenci. Riccardo Matlakas nechá ve svém projektu Melting Borders rozpustit politické symboly naší země. Skrze instalaci se zmrzlinovými kornouty v barvách trikolory se skrvny po rozpouštějící se zmrzlině stanou „sladkou vlajkou“ České republiky. Morphomen v podání maďarského kolektivu Theater Living Picture jsou performeři zabalení do elastické textilie. Tato barevná ztělesnění lidské duše najdete v parku Stromovka. .

Formace naruší městský klid a každodenní život

Projekt Formace, který připravili kurátoři D. Chase Angier a Serge von Arx, zkoumá struktury a vzorce zasahující do každodenního života. Umělci z celého světa přinášejí ze svých oborů odlišné pohledy a se zvědavostí vstupují do experimentálních performativních konverzací po celém městě. Projekty se v náhodných chvílích prolínají s otevřeným prostředím, kolemjdoucími, počasím i ostatními uměleckými díly, která se objevují poblíž. V programu jsou tak uvedeny vždy jen časy začátku performance, nikoli její přesné konání a čas ukončení. Nečekaná setkání na rozlehlé ploše před Průmyslovým palácem nabídnou příjemné vytržení z každodenního života.

Formace Jo(hanny) Blin

Symfonii pro dvanáct holubů a tři hudebníky představí Robin Meier & Ensemble Cairn. Ve skladbě nazvané Song for Ghost Travellers budou zkoumat nahodilost i pevnou strukturu ve vzorcích létajících ptáků a přenášet je přímo do živé hudby. Nizozemská umělkyně Iris Woutera de Jong v performance Deform oživí sochu navrženou jako oděv pro lidské tělo, aby tak nalezla nové možnosti pohybu. Vietnamsko-čínská umělkyně, badatelka a designérka Moi Tran představí improvizované pohybové performativní dílo The Circuit – A Movement Scenario, ve kterém vzdává hold vietnamským ženám. Francouzská performerka Jo Blin vytvoří improvizovaný bleší trh v rámci projektu The Red Carpet, kde může každý prodat své vzpomínky na kusu červeného koberce jako na prodejní i umělecké ploše. Kolektiv Complejo Conejo vychází ve svém díle z premisy, že pokud je město mořem, kolemjdoucí musejí být rybami. Jejich šest antropomorfních ryb prochází městem, aby si hrály a napodobily každodenní lidské chování. Norský divadelní spolek IZAM zase prozkoumá performativní potenciál dlouhého stání ve frontě. Skrze nečekané narušení běžných návštěvnických front na PQ 2019 zpochybní očekávanou strukturu: stání, čekání a obsloužení. Český kolektiv tYhle ve spolupráci se Studiem Alta připravil spartakiádní performance LEGOrytmus. Společně nabídnou vystoupení performerů, kteří dosahují sportovních cílů velmi netradičními pohybovými prostředky.

Site specific festival zamíří do Stromovky a okolí Výstaviště

Kurátorka Sophie Jump připravila Site specific festival, který uvádí scénograficky zaměřené performance začínajících i etablovaných mezinárodních umělců a souborů. Bohatý program nabízí vše od komorních představení pro omezený počet diváků přes akce, do nichž se návštěvníci sami zapojují, až po velkolepé podívané. Zahrne tak činohru, tanec, performance, storytelling, kostýmy, instalace i nové technologie z celého světa.

Festival se koná ve vnějších prostorách Výstaviště, v přilehlé Stromovce a na dalších místech v Praze. Performance v centru města zase zavedou publikum do známých i prakticky neznámých míst. „Každá performance podněcuje publikum, aby si vychutnalo místo konání ve všech jeho prolínajících se vrstvách, viditelných i neviditelných, a to prostřednictvím neobvyklých interakcí,” dodává kurátorka Sophie Jump.

Francouzští umělci Carolina E. Santo a Emmanuelle Gangloff s nadhledem reagují na fakt, že se Francie od roku 2003 PQ dosud neúčastnila. Svůj projekt v rámci Site specific festivalu pojali jako archeologický výzkum nazvaný Excavating the Remains of French Scenography in Prague. Švýcarský umělec Tom Greder přiveze do areálu Výstaviště svůj přenosný projekční kabinet Panorama, kterým posouvá význam interaktivního divadla. Díky otáčení o 360° kabina přeměňuje realitu ve fantazii. Diváci uvnitř zažívají venkovní svět skrze okno z naprosto nové perspektivy.

Performance Melting Borders si zahrává s barvou české trikolóry na zmrzlinách. Foto: Zakaria_Mohammed.

Performanci na hranici tance a cirkusu nabídne společný projekt maďarských skupin SimorÁg DanCircus a Firebirds Productions nazvaný The Flock Project. Vzdušný vertikální tanec bude neobvyklou nebezpečnou podívanou na zdi hotelu Mama Shelter. Chybět nebude ani brazilský karnevalový průvod, avšak v tiché verzi: Silent Carneval z dílny Andaime Cia de Teatro nabídne kolemjdoucím zvuk jen přes radiovou frekvenci. Riccardo Matlakas nechá ve svém projektu Melting Borders rozpustit politické symboly naší země. Skrze instalaci se zmrzlinovými kornouty v barvách trikolory se skrvny po rozpouštějící se zmrzlině stanou „sladkou vlajkou“ České republiky. Morphomen v podání maďarského kolektivu Theater Living Picture jsou performeři zabalení do elastické textilie. Tato barevná ztělesnění lidské duše najdete v parku Stromovka.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR

Konference pod taktovkou tajemnice katedry tance HAMU, asistentky režie Opery ND, redaktorky a členky rady Tanečního sdružení a dramaturgické rady ČTP – Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m.

V pondělí 3. června 2019 se v galerii Hudební a taneční fakulty AMU uskuteční konference a debata s názvem „Tanec v kulturní politice ČR“. Smyslem akce má být pojmenování klíčové problematiky oboru v aktuálním stavu a zjištění možnosti konsensu odborníků v zásadních bodech, které by pak bylo možné tlumočit odborům pro tvorbu strategie kulturní politiky.

V současné době probíhají přípravné práce pro novou koncepci strategií v kulturní politice, sběr statistických údajů a analýz potřeb oboru, zní hlasy volající po inovaci a aktualizaci dotačního systému umění, zvažujeme potřebu a roli profesních organizací. Proto považuji za důležité dát prostor zástupcům tanečního oboru pro definování hlavních kroků, které by měly být pilíři těchto koncepcí,“ vysvětluje organizátorka akce Lucie Hayashi.

Dopolední část programu utvoří tři panely krátkých prezentací, které se budou zabývat tématy: celostátní versus regionální kulturní politika pro tanec, inovace dotačního systému kulturních subjektů a strategické postupy pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR. V současné chvíli potvrdili svůj výstup Jana Adamcová, Jana Bohutínská, Libor Kasík, Petr Kiška, Yvona Kreuzmannová, Jana Návratová, Antonín Schneider, Adriana Světlíková a Roman Vašek.

V odpoledních hodinách proběhne debata u kulatého stolu, kde bude prostor pro diskuzi nad klíčovými otázkami, které vzejdou z dopolední konference. Role moderátora celé akce se ujme Jakub Deml, který nedávno moderoval například také diskuzi o budoucnosti profesní organizace „Vize tance“.

Doufám, že pomůže legendárně nejednotnému tanečnímu oboru ke konstruktivní shodě na strategii postupu v boji za rovnoprávnější postavení tance a jeho respektu mezi ostatními uměleckými žánry v kulturní politice ČR,“ slibuje si od celé události Lucie Hayashi, tajemnice katedry tance HAMU a redaktorka Tanečních aktualit, které akci spolupořádají. Tvrdí, že právě názorová roztříštěnost a neschopnost shody na zásadních prioritách je možná pomyslnou brzdou v prosazení důležitých bodů programu kýžené kulturní politiky směrem k tanci. Vzájemné vyslechnutí a následná debata by tak mohla mít efektivní dopad.

Přesný program i anotace příspěvků, bude uveřejněn na: https://www.facebook.com/events/460889631318586/

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m

O AUTORCE:

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m – vystudovala taneční vědu na HAMU a japonská studia na FF UK. Je zakladatelkou a redaktorkou Tanečních aktualit. Pracuje jako asistentka režie Opery ND v Praze a tajemnice katedry tance HAMU, kde vyučuje také základy tanečního managementu a produkce. Je členkou rady Tanečního sdružení ČR, dramaturgické rady ČTP a členkou grantové komise MKČR pro profesionální tanec a nonverbální divadlo, festivaly a odbor zahraniční spolupráce. Kromě taneční publicistiky, PR a produkce se věnuje antropologickému výzkumu japonského tance, pravidelně přednáší na mezinárodních konferencích a publikuje odborné studie.

Foto: archiv autorky

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů“

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci“!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Ctu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňují v bujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového“. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN