Agentura DILIA jako každoročně udělí studentům Cenu Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad. Nominace je možné, vzhledem k nastalé situaci, zasílat až do 14. dubna 2020!
Cena Evalda Schorma
za původní hru, dramatizaci či překlad
Uzávěrka nominací: 14. dubna 2020!
Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP, FPF, VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka a dalších konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad.
Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu).
Nominována mohou být tato díla:
– původní hra
– překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
– dramatizace
Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.
Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 14. dubna 2020.
Hlavní cíle:
Základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díky Ceně Evalda Schorma se jejich díla mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle obdobné Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.
Jan Werich (vlevo) a režisér Evald Schorm (vpravo) na filmovém festivalu „Finále 1968″ v Plzni
Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než čtyřiačtyřiceti divadelních provedení (například: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, A studio Rubín, Studio Ypsilon, Městské divadlo Zlín či Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a devíti rozhlasových inscenování.
Švandovo divadlo natáčí povzbudivá videa, divákům je nabídne na sociálních sítích
Povzbudit, zlepšit náladu, zaměřit pozornost k dobrým věcem v životě a také neztratit kontakt s diváky. To je smyslem videí, která začali natáčet tvůrci a herci z pražského Švandova divadla.
K vidění jsou na Facebooku a také na vlastním youtube kanálu divadla, kde si je diváci budou moci přehrát. Do projektu se zapojuje například Robert Jašków, Natálie Řehořová, Marie Štípková, Petr Buchta, Jacob Erftemeijer, Bohdana Pavlíková, Luboš Veselý, Anna Stropnická, Jan Grundman, Andrea Buršová, Tomáš Červinek, Klára Cibulková a postupně se přidají všichni členky a členové hereckého souboru.
Marie Štípková
Texty pro ně současně píší režisér a rovněž umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák, spisovatelka i kurátorka Kateřina Tučková, dramatik a dramaturg David Košťák, spisovatel, dramatik a soudce Josef Holcman, básník Ivan Motýl a další tvůrci spjatí se smíchovskou scénou.
Spisovatelka, dramatička a kurátorka výstav Kateřina Tučková
Video herce Petra Buchty (o tréninku ve vaně a šití roušek) najdeteZDE
Video herečky Denisy Barešové (o sbírání vajec a soupisu věcí, za které je vděčná) jeZDE
Divadlo se aktuálně snaží řešit palčivé problémy v oblasti nedostatku ochranných roušek. Šíjí i herci! Na podporu porodnice i prodavaček a prodavačů.
Pro koho vznikají zbrusu nové roušky? Pro zdravotníky z Ústavu pro matku a dítě v Praze 4-Podolí i pro zaměstnance velkoprodejny potravin Tesco v OC Nový Smíchov.
Ve Švandově divadle se ve švadleny už začátkem tohoto týdne proměnily krejčové. Ale šičkami se postupně staly i některé z rekvizitářek, maskérek, výtvarnic a hereček. O hercích nemluvě.
Maskérka Kateřina Housková, herečka Natálie Řehořová, výtvarnice Adéla Kostkanová a herečka Kristýna Frejová s modely roušek přímo z divadla
Do šití se tak, se svým dívčím týmem, pustila třeba Natálie Řehořová. Roušky pro dobré účely teď šije také Kristýna Frejová anebo Anna Stropnická s Janem Grundmanem.
Skládané bavlněné roušky vznikají v domácích podmínkách. Materiál na ušití částečně poskytlo Tesco. A právě jeho zaměstnancům chtějí smíchovští dodat už do konce týdne 150 kusů. Bavlněnou metráž pro porodnici v Podolí věnovalo samo divadlo. Tam poputuje dokonce celých 300 kusů roušek.
U šicího stroje herci Anna Stropnická a Jan Grundman
Jak na sociálních sítích informoval ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek, na úrovni kulturních příspěvkových organizací nyní funguje pracovní skupina. V ní jsou všichni ředitelé divadel, šéf odboru kultury pražského magistrátu a radní Hana Třeštíková. „V rámci této skupiny koordinujeme i dobrovolné činnosti, jakými jsou například právě šití a distribuce roušek či pomoc v sociálních službách. Všichni, kdo mohou, pracují. Zapojují se v rámci svých možností do různých dobrovolných činností. Pomoci nikdy není dost, pomáhejme všichni! Děkuji vám a děkuji všem ochotným zaměstnancům divadla, kteří v danou chvíli nezištně pomáhají bez ohledu na osobní rizika!,“ uvedl Daniel Hrbek.
Švandovo divadlo se tímto počinem postavilo k nenadálým událostem čelem a patří mu za to i poklona TANEČNÍHO MAGAZÍNU.
Švandovo divadlo uvede kriminální drama o vášni a touze po svobodě. Bude jedinečné v tom, že premiéra bude v jedinečném „přestupním“ dnu letošního února!
Dobový příběh o lásce a zabíjení z Prahy konce 19. století, živou hudbu smyčcového tria, výraznou scénografii, výpravnými kostýmy, a především tragickou hrdinku. Ta se ke štěstí a svobodě vydala za cenu hrdelního zločinu, to vše slibuje drama „Lady Macbeth z Újezdu“ autora a režiséra Davida Jařaba. Premiéra hry, nabízející pohled na dobové postavení žen, které se promítá i do dnešní společnosti, bude 29. února ve Velkém sále Švandova divadla. V Jařabově adaptaci novely Nikolaje Leskova ztvární titulní roli herečka Natálie Řehořová. Předlohu inspiroval skutečný kriminální případ: zločinu se tehdy dopustila žena, která se vzepřela svému údělu.
„Lady Macbeth Mcenského újezdu“ ruského autora Nikolaje Leskova na jevištích proslavila už stejnojmenná opera Dmitrije Šostakoviče. Činoherní adaptace Davida Jařaba nabízí divákům příběh s milostnou a kriminální zápletkou z dob, kdy se dnešní Štefánikova ulice ještě jmenovala Kinská a kdy ženy byly téměř bezprávným majetkem v rukou svých mužů. Právě v 19. století – v časech prvních pokusů o ženskou emancipaci – totiž původní autor vidí kořeny současného, mnohdy stále problematického postavení dnešních žen.
„Ženy z té doby byly v podstatě majetkem manžela a otrokyněmi konvencí. Kateřina je navíc žena, pocházející z jiné sociální vrstvy, v novém postavení nemá žádné původní přátele a její partnerský vztah je zcela disfunkční. Touha po naplnění a lásce je u ní proto naprosto přirozená a pochopitelná. To, že se rozhodne svou klec prorazit i za cenu vraždy, je možné vnímat také jako projev odstraňování nespravedlivého systému, který ji utiskuje,“ říká autor, režisér a scénograf hry David Jařab. Příběh hrdinky jeho adaptace tak připomíná hořké dopisy Boženy Němcové nebo Magdaleny Dobromily Rettigové. Také ony po svatbě uvízly v nešťastném manželství, které pro ně vedle citové a duševní prázdnoty představovalo i společenskou a ekonomickou past.
Režisér David Jařab
Kateřinu Hildebrantovou hraje Natálie Řehořová. „Kateřina má mnoho poloh: od děvčete, co ke štěstí přišlo trošku náhodou, po dospělou ženu, co miluje, až to bolí, až po chladnou vraždící bestii na hranici schizofrenie,“ uvádí herečka. Milence Johanna hraje hostující Matěj Nechvátal, tchána ztělesňuje Luboš Veselý, manžela Tomáš Petřík. Služebné ztvárňují Marie Štípková a Denisa Barešová. V roli Adama, jehož postava spojuje dávné události s dneškem, se střídají hostující Oskar Hes s Markem Frňkou.
Tomáš Petřík
Předností inscenace bude rovněž výrazná Jařabova scénografie, výpravné kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové a živá autorská hudba Jakuba Kudláče. Svůj význam získává i umístění příběhu na pražský Újezd, vzdálený jen několik stovek kroků od Švandova divadla. Ukotvení místa událostí dodává hře konkrétní rozměr, propojuje ho se současností a otevírá prostor imaginaci: „Každý, kdo bude po odchodu z divadla ještě chvíli žít tím, co tam viděl, se ocitne v blízkosti míst, kde se tento příběh mohl před sto dvaceti lety odehrát a sváže si ho s nimi. Málokdy si uvědomujeme, že každá ulice, dům nebo byt stále nesou stopy lidí, kteří tam žili před námi. Otisky jejich minulých skutků a tužeb tak zůstávají kolem nás a v nás,“ uzavírá David Jařab.
Natálie Řehořová a Tomáš Petřík
Premiéra bude v sobotu 29. února 2020 ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší reprízy jsou na programu 2. a 16. března.
