Rubín – 4. stránka – Taneční magazín

„Perníková chaloupka“ v Rubínu i v LDN

Drama s nadmíru aktuální tematikou. Premiéra již v druhém týdnu nové sezóny!

53. sezóna pražského divadla A studio Rubín s podtitulem „Sezóna velkého úklidu“ odstartuje premiérou inscenace Jiřího Ondry „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. Autoři textu vykreslující, pomocí svébytného světa na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí, metaforu naší doby a společnosti. Té, která zapomíná a trpí strachem. Vycházejí přitom jak z osobní zkušenosti s rodiči a prarodiči, tak odborných zdrojů. V hlavních rolích se objeví Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl. Inscenace bude uvedena 8. září v 19.30 hodin.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2019 žijí v Česku asi 102 tisíce lidí s demencí, z nichž 62 tisíce lidí má diagnostikovanou přímo Alzheimerovu nemoc. Na 100 000 obyvatel tak připadá 582 osob s tímto onemocněním, což je 0,6 % populace. Touto nemocí a mezigeneračním smířením se zabývá nová inscenace A studia Rubín, která nazírá stáří a Alzheimerovu chorobu z mnoha obrazových perspektiv.

Autoři textu vychází z osobních zkušeností s rodiči a prarodiči, z mnoha inspiračních zdrojů vztahujících se k zapomínání a paměti (nejen osobní, ale i národní) a odborné literatury. Přesto si jako cíl nevytyčili dokument či odborné dílo, naopak, snaží se o svébytný umělecký tvar formálně i obsahově. Alzheimerovu nemoc uchopili jako metaforu naší doby, která zapomíná, zaměňuje, zamlčuje, je násilná a agresivní, ztracená v množství informací a trpí strachem, až děsem.

„Žijeme ve společnosti, která stárne a trpí mnoha nemocemi, včetně demence. Chtěli bychom v této inscenaci ohledat mezigenerační vztahy a otevřít debatu o tom, zda a jak je stáří v naší společnosti vnímáno a ceněno. Zatím jsme objevili minimálně to, že se od rodičů nepřestáváme učit celý život. Od stáří se můžeme naučit minimálně to, jaké to je, být starý,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Děj provází dvě paralelní linie. Na příběhu syna, který stojí na prahu rozhodnutí umístit svého otce do domova seniorů či LDN, sledujeme různé projevy choroby a svízele soužití s takto nemocným člověkem. Od humorných situací, přes agresi až po dojetí, se syn vyrovnává s postupným vyprcháváním otcovy svérázné originální osobnosti plné svébytné životní filosofie. Druhou linkou inscenace je paralelní příběh dvou sourozenců, kteří jsou již umístěni v zařízení pro seniory a s jeho fungováním se vypořádávají skrze metaforu lesa a pohádkových motivů z klasické iniciační pohádky „Perníková chaloupka“. Sourozenci propadají dětinským vizím, strachům i touhám, ale stejně tak mají i své charaktery osob zestárnuvších do naší doby. Vzniká tak mnohovrstevnatý děj, kdy se propadáme do vnímání člověka ztrácejícího svou osobnost.

Inscenátoři vytvářejí svébytný svět na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí (například LDN). Scéna Andrijany Trpković pracuje se znakem a minimalismem, podněcuje představivost a vyhýbá se realismu; kostýmy jsou charakterotvorné a pracují s obrazivostí jednotlivých situací. Hudba vznikla přímo pro inscenaci a navozuje celkovou atmosféru inscenace; Richard Fiala pracuje s efektovaným ukulele a Václav Hoskovec tvoří pro inscenaci originální elektronické plochy.

„Všichni zainteresovaní mají s Alzheimerem dost osobní zkušenosti, takže inscenace vzniká ve společném tvůrčím duchu, což je ovšem v Rubínu dobrým zvykem. Zatím nemám pocit, že bychom zkoušeli nějaké divadlo, a to mě těší. Chtěli bychom, aby ,Perníková chaloupka´ vyzařovala lehkost, nadhled, nostalgii, smutek i palčivost.“ dodává režisér Jiří Ondra.

Premiéra inscenace „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín v úterý 8. září.

„Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“

Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

„Prosím tě, až umřu, řekni mi to.“

Bylo nebylo. Jednou večer děti zavedly své rodiče do lesa a nechaly je tam. „Les“ bylo všechno to kolem, co nebylo „doma“. Rodiče měli strach a chtěli domů, ale protože zapomněli, že to kolem nich je „les“, a také zapomněli, jak se dostat „domů“, zůstali v lese sami. Děti rodiče v lese občas navštěvovaly. A divily se, proč chtějí rodiče domů, když se v lese mají skoro tak dobře, jako doma. Nedalo se nic dělat. Nakonec museli všichni vylézt na vysoký strom, aby se rozhlédli, jestli neuvidí v dálce světýlko.

Autoři staví klasickou pohádku naruby a tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence, k čemuž jim jsou inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především kniha rakouského spisovatele Arno Geigera „Starý král ve vyhnanství“. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci „normálního“ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i opětné nalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.

Autor: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Začíná se na lodi i s tancem a DJ

Pražské divadlo A studio Rubín odtajní inscenace 53. sezóny s podtitulem „Velký úklid“

Názvem z podtitulku se pyšní slogan celé 53. sezóny pražského divadla A studio Rubín. Inspirován zkušenostmi se světovou koronavirovou epidemií a krizí, tak divadelní rok naváže dramaturgicky na dvě předchozí tematické sezóny. Ty naopak byly zastřešeny otázkami „S kým žijem´?” a „O čem jsme zapomněli mluvit?“.

Ke generálnímu úklidu vedení divadla přizvalo čtyři režisérky a režiséry, kteří uvedou pět titulů. Dva z nich budou premiérovými inscenacemi, přesunutými z doby, kdy byla divadla kvůli nařízení vlády uzavřena. Novinky nastávající sezóny odhalí na pražské Náplavce na lodi (A)VOID floating gallery umělecká šéfka divadla Lucie Ferenzová, společně s jejich tvůrci. Konkrétně na události nazvané „A studio Rubín: Vyplouváme do 53. sezóny“. A to již 5. září od 18.00 hod.

Divadelní sezóna 2020/21 je dobou velkého úklidu. Třídění. Zvedání, obracení, ponechání, recyklace. Nebo naopak rozloučení. Během koronavirové krize každý revidoval, bilancoval a inventarizoval. Mnohé hodnoty se převrátily a obnažila se křehkost života. Realita pozbyla statutu pevné kotvy a prošlapaných tras a začal se tvořit nový prostor. Ten divákům pražského A studia Rubín přiblíží režiséři Jiří Ondra, Lucie Ferenzová, Ondřej Štefaňák a Olívia Fantúrová.

Jaká specifická témata si tvůrci v napojení na zkušenosti se světovou epidemií a krizí vybrali? To odkryjí na speciálním zahájení sezóny, kterého se režijně ujal Jan Frič. Moderátorka Markéta Kaňková z Českého rozhlasu tam vyzpovídá nejen současnou uměleckou šéfku divadla Lucii Ferenzovou, ale i zbývající tři režiséry.

Tvůrci společně poodhalí jednotlivé koncepce a promluví detailně o jejich vztahu ke zvoleným tématům. Večer doplní mladí talentovaní hudebníci Aryanne a Hošty, teoretička a urbanistka Anna Beáta Háblová, herci Natálie Řehořová, Anita Krausová, Jana Kozubková, Šimon Krupa a chybět nebude představení nové kolekce A studia Rubín a premiéry videoklipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“.

„Jednou z mnoha oblastí veřejného života, která je krizí kolem pandemie zasažena nejvíce, je živá kultura. S tímto faktem pracuje v jedinečném večeru ,rubínovského openingu´ i Jan Frič – večer koncipuje jako moment intimního setkání, sounáležitosti a komunitního sdílení společného zážitku. Jinými slovy: ,Rubín je srdcovka!´ Takže: srdečně zveme i Vás, přijďte s námi oslavit konec léta a začátek nové sezony!“ přibližuje současná umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Zahájení nové sezony nazvané A studio Rubín: „Vyplouváme do 52. sezóny!“ se uskuteční 5. září od 18.00 hod. na lodi (A)VOID floating gallery a je volně přístupný veřejnosti.

Program:

18.00 Koncert Arianne

19.00 Představení 53. sezóny

19.40 Přednáška Anny Beáty Háblové

20.30 Premiéra klipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“

20.40 Silent disco s Hoštym

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

A studio RUBÍN pořádá autorskou soutěž

Píšete dramata? Autoři divadelních textů, máte šanci. Svá díla přihlašujte do konce ledna.

Pražské divadlo A studio Rubín vypsalo druhý ročník úspěšného projektu Autor v domě, jehož záměrem je iniciovat vznik nových divadelních textů. Vybraní účastníci získají možnost tvořit a psát v tvůrčím dialogu se dvěma výraznými osobnostmi české divadelní scény – Ondřejem Novotným a Simonou Petrů.

Autor v domě vychází z dramaturgie A studia Rubín, která je ve značné míře založena na autorských textech a inscenacích. Vybraní autoři získají možnost psát své texty v tvůrčím dialogu s tutory Ondřejem Novotným a Simonou Petrů. S nimi se budou setkávat formou pravidelných kolokvií, která se uskuteční od února do září šestkrát. Aby vznikl podnětný tvůrčí dialog budou konzultovány nejenom texty účastníků, ale i samotných tutorů, a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Závěrečným výstupem bude scénické čtení, které se uskuteční v A studiu Rubín. Potenciální možností je také inscenování některého textu či textů v A studiu Rubín a jejich zařazení do repertoáru.

Pilotní ročník dal příležitost vytvořit texty čtyřem autorům – Barboře Hančilové, Ondřeji Šulcovi, Bernardetě Babákové a Evě Blechové, a dvěma tutorům – Lucii Ferenzové a René Levinskému. Lucie Ferenzová díky němu vytvořila scénář k inscenaci Jezero (premiéra 30. listopadu 2019), René Levinský napsal hru A osel na něj funěl, která se hrála během Vánoc v Městských divadlech pražských, a umělecká šéfka divadla Dagmar Radová vytvořila scénář pro inscenaci Tumor: karcinogenní romance (premiéra jako site-specific A studia Rubín v pražské Invalidovně 17. září 2019). Výstupy samotných autorů můžete přijít zhlédnout i vy v jejich scénických čteních:

31. ledna – text Barbory Hančilové Čtyři roční období v režii Ondřeje Štefaňáka – čtou Anita Krausová, Jan Bárta.
14. února – text Ondřeje Šulce Apollo 1.1. v režii Jiřího Ondry – čtou Richard Fiala, Václav Hoskovec, Vojta Hrabák, Petr Pochop, Marek Zeman, Jiří Ondra, Lucie Ferenzová, Jana Hauskrechtová.
5. března – text Bernardety Babákové Quit livin‘ on dreams v režii Lucie Ferenzové – čtou Anita Krausová, Jana Kozubková, Markéta Ptáčníková, Jindřiška Křivánková, Vojtěch Hrabák.
7. dubna – text Evy Blechové Bez zpáteční jízdenky v režii Jana Friče – čtou Zdena Hadrbolcová, René Levínský ad.

Více informací o projektu Autor v domě II. je možné najít na oficiálních webových stránkách divadla a profilech sociálních médií.

Podmínky:

Autor v domě je otevřen všem autorům a autorkám bez rozdílu věku i zkušeností. Tutoři spolu s uměleckou šéfkou A studia Rubín budou účastníky vybírat na základě těchto zaslaných podkladů:

motivační dopis (max. 2 500 znaků),
strukturovaný životopis,
náčrt synopse budoucího textu (max. 2 500 znaků),
jedna až dvě ukázky dosavadní tvorby s krátkým komentářem, proč jste vybrali právě tyto ukázky.

Vše zašlete na e-mailovou adresu astudiorubin@gmail.com a v předmětu uveďte Autor v domě. Přihlášky zasílejte nejpozději do 31. ledna 2020. První kolokvium se bude konat v sobotu 15. února 2020.

Kontakt: astudiorubin@gmail.com

TANEČNÍ MAGAZÍN

A co první lednová premiéra v A studiu RUBÍN?

Tentokrát nikoli tři „čechovovské“ sestry, nýbrž pouze dvě. A k tomu jeden záhadný bratr. To vše v režii Ewy Zembok.

A studio Rubín uvede v rámci 52. sezóny zastřešené tématem „O čem jsme zapomněli mluvit?“ další autorskou inscenaci. 10. ledna 2020 představí absurdní komedii „DIY: po tátovi“. Ta je prokládaná úvahami nad nelehkým tématem – smrtí blízkého člověka a znovu objevováním jeho osobnosti skrze věci, které po sobě zanechal.

Děj inscenace se odehrává v bytě po zemřelém otci. Setkávají se v něm dvě sestry a znenadání se objeví mladý muž. Jejich údajný bratr. Autorkou této detektivky s prvky eseje je Dagmar Radová. Sourozence představují Halka Třešňáková, Kristýna Frejová a Pavel Neškudla. Tyto tři herecké osobnosti režíruje Ewa Zembok.

Kristýna Frejová, úspěšná dcera slavných rodičů

Jak moc známe svoje blízké? Čemu může člověk věřit, když jediný, kdo by mu mohl pravdivě odpovědět, už tady není? A jaký vlastně ten člověk ve skutečnosti byl? Právě tyto otázky staví do popředí svého textu Dagmar Radová, která inspiraci čerpala jak z knih Jana Balabána „Zeptej se táty“ a „Životní úklid“ švédské umělkyně Margarety Magnussonové, tak z vlastní osobní zkušenosti. Ve scénáři tematizuje fakt, kdy smrt blízkého člověka zpozorní naše životy, promění pohled na ztraceného člověka a velmi často změní vnitřně i nás samotné.

Děj režisérka umístila do bytu po zemřelém otci, kde se setkávají dvě sestry, které se celkem dlouho neviděly. Jedna žije na maloměstě a druhá v cizině; jedna je trochu přízemní a úzkoprsá, druhá pracuje jako psycholožka. Překvapivé je, že v bytě zmizelo spousty věcí a nic nevypadá tak, jak si to ženy pamatují. A pak se v bytě objeví mladý muž. Jejich bratr, nebo to alespoň o sobě tvrdí. Je výrazně mladší a v bytě se chová jako doma. Vzniká tím řada bizarních a komických situací odhalujících dosud nepoznaná fakta z otcova života, která už nemůže objasnit a vysvětlit.

Tyto komediální scény jsou prokládané monology, které se z intimnějšího a niternějšího pohledu vrací k otci, k jeho osobnosti a k vyrovnávání se s jeho odchodem. Monology fungují jako kontrapunkt k absurditě a komičnosti, jsou niterné a odhalují nám jednotlivé postavy, vyrovnávající se s otcovou smrtí každá skrze svou intimní zkušenost, zatímco touží odhalit něco podstatného o životě svém.

Vzniká tak žánr neobvyklé detektivky – skrze poznávání osobností sourozenců pátráme nejen po obrazu otce, ale i po tom, kým opravdu sourozenci jsou a jak moc jim po otcově smrti záleží na opodstatnění svého života. Proto jsou výrazným motivem věci, které otec v bytě zanechal jako mementa své osobnosti.

A co na tématu smrtí blízkého člověka zajímá režisérku inscenace Ewu Zembok? „Smrt, obzvlášť v rodině, je událost, která nás staví do hraniční situace a vyvolává v nás spoustu emocí. Alespoň ze začátku, v prvním okamžiku, jsme vůči tomu bezbranní. Chováme se proto přímo, reagujeme čistě, až pudově. Člověk se nemá za co schovat. A když se díky smrti blízké osoby objeví témata, o kterých se nemluvilo, může dojít ke katarzi. Nebo alespoň k momentu, ve kterém se člověk musí rozhodnout, co s tím faktem udělá. Můžeme vyčistit vzduch a já ráda vytahuji kostlivce ze skříně.“

Text hry Dagmar Radové vznikal přímo pro tři herecké osobnosti Kristýnu Frejovou, Halku Třešňákovou a Pavla Neškudlu. Scénu a kostýmy vytvořila Petra Vlachynská, která tím v inscenaci vyzdvihla surreálnou linku intimních světů jednotlivých postav. V „lynchovském” světě plném bizarních objektů a nadsazených kostýmů dostávají zcela konkrétní a reálné situace další podstatný rozměr absurdity a humoru. Autorem hudby je Pavel Neškudla, který v inscenaci naživo hraje, a to na banjo. Díky tomuto nástroji doplněném o plochy studiově předtočené baskytary vytváří jedinečnou, tajemnou a lehce bizarní atmosféru opuštěného bytu po otci.

Halka Třešňáková, známá z filmů i divadelních prken

Premiéra inscenace „DIY: po tátovi“ se koná 10. ledna 2020, první repríza se odehraje 15. ledna 2020, obojí od 19.30 hodin v prostorách A studia Rubín.

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN