Na pár slov s hvězdami StarDance

Malé rozhovory s velkými hvězdami II. část

Poznejte s námi blíže letošní soutěžící! 

Zeptali jsme se….

Pavel Trávníček

Co považujete za svůj největší herecký úspěch?

„To, že jsem se dožil celkem vysokého věku.“

Chtěl jste přestat kouřit, abyste si kvůli StarDance vylepšil kondičku. Povedlo se?

„No, chtěl jsem spíše ubrat a to se povedlo. Těžké to pro mě je.“

Vaše osoba coby ztělesnění prince a Veronika coby  několikanásobná vítězka všech možných soutěží, jste jistě adepti na vítězeOčekává  se od Vás výkon. Neměl  jste  z toho trochu strach? Přemlouvali Vás?

„Já  jsem si říkal, že jsou v soutěži  mladí a já jsem stará osoba, ale zjistil jsem postupně,  že i Ti mladí se tady trochu zadýchají a to mi dělá dobře. A trošku bylo  na počátku i malé poranění nohy“ (Pavel Trávníček během rozhovoru opravdu přešlapoval a noze ulevoval,)

Během tiskové konference, jste se vyloženě obracel na partnerku a to, co řekla bylo svaté. Je to opravdu tak i v životě, že jste takový princ pro ženy?

„Ale asi úplně ne. Byl to takový řečnický vtípek, no.“

Vaše slavná scéna z Popelky s Helenou Růžičkovou, to je asi nezapomenutelné. Jak ji vnímáte?

„Tehdy to řekli jen Heleně, mně ne. A skutečně mě jednou rukou popadla a odnesla. Navíc prý odpověděla: „Unesu  ho jako prd“.  A zajímavost je, že Helenu unesl jen Jirka Hrzán. Byl malý a nebyl ani vidět. Vypadalo to, jakoby Helena plula sama vzduchem.“

Jak zvládáte tréninky?

„Každý den mě bolí úplně všechno. Když začnu trénovat, zase to přejde a to znamená, že člověk se hýbat má.“

a Veronika Lálová

Mám dojem, že jste adepti na vítěze… princ a mnohonásobná vítězska..

„Ježíšmarjá, to slyším úplně poprvé, já se tedy nepovažuji za adepta na výhru, budeme dělat, co je  v našich silách, co je vůbec možné, to asi ano, ale ambice nemám žádné!“

Přesto, diváky napadne  ledacos. Cítíte nějaký tlak na svou osobu?

„Ne,  vůbec, to vůbec ne…. budu ráda, když Pavel zvládne a předvede  to nejlepší, co dokáže, to mi stačí.“

A jak se Vám tedy trénuje a tvoří choreografie?

„Všechno v rámci možností, které jsou dané. Samozřejmě Pavel nějaký věk už má, takže všechno přizpůsobuji tomu, aby to nějakým způsobem zvládnul, něco dělat můžeme a něco nelze a v tomto věku to zvládat tak, jako to  dokáže on, je výborné!!!“

Co kdyby přišla komplikace a nastal trénink v rouškách?

Ale! To  by nás už asi zabilo všechny, i ty mladé!“

Můžeme se také těšit na legendární Popelku?

„Ano.“

Tomáš Verner

Co by bylo Vaše vysněné povolání, kdybyste nebyl sportovcem?

„Já bych byl vždycky sportovcem,  možná jen kolektivním sportovcem, například“.

Co se Vám honilo hlavou při nabídce účinkování ve StarDance?

„Těším se, protože my krasobruslaři jsme si po výkonu s porotou nemohli povídat, nebyla tam žádná interakce.“

Co si myslíte o Vašem vylosovaném tanci- samba?

„Nepochopil jsem, zda dělám atletiku, nebo taneční sport. Hm.  Nefunguje mi tělo tak, jak se po mně tady chce.“

Hm. Jaký trénink byl více náročný?

„Je sport, pak krasobruslení a pak tanec.  V krasobruslení jsou trojité a čtverné skoky, možná je to atletika, ale také umělecký dojem. U tance se jeví, že jde jen o umělecký dojem, ale to není pravda.  Nedá se nic ošidit, bohužel.  Připadám si na parketu tak trochu nahý.

A v neposlední řadě! Při tanci získáte lepší kondičku než při ranním běhu!“

A kterým směrem povedete svého syna? Tanečním nebo sportovním?

„Chtěl bych, aby uměl bruslit, běhat, hrát fotbal, tenis,  třeba gymnastiku a pokud zkusí i tanec, budu jedině rád.“

a  Kristýna Coufalová

Stala jste se vůbec první královnou tanečního parketu. A pak trošku odmlka. Jak to?

„Začala jsem závodně tančit s Robinem Ondráčkem v DSP Kometa Brno.  Dostudovala jsem vysokou školu a stala se maminkou dvou dětí.“

A jak vzpomínáte na StarDance tehdy?

„Bylo to jako někde na táboře.  Sranda, zábava,  k tomu úkol – naučit se tanec během týdne.“

Tančíte ještě s Romanem Vojtkem?

Spíše si napíšeme k narozkám!“

 

Marika Šoposká

Co Vám evokuje StarDance?

Radost, těšení se  a dobrou energii z tance!“

Co vnímáte jako největší úspěch ve Vaší kariéře?

„Nejvíce si vážím nízkorozpočtových záležitostí, které diváci ani moc neznají. Vzpomínám na film Bába,  který vyhrál studentskou sekci v Cannes.“

Otextovala jste také několik písní…

„Tak jako mám ráda tanec, mám ráda i hudbu, to k sobě patří.  Ale neumím vlastně zpívat, s textováním to byla trošku  náhoda,  ani se sama nepovažuji za textařku..“

 

a Robin Ondráček

Co evokuje StarDance ve Vás?

„Je to komplexní zážitek. Zábava, také mě baví vyučovat tanec. Je to radost a také je to náročné, samozřejmě.“

Marika má vztah k hudbě. Mluvila Vám do výběru hudby?

„Poslala mi pár písniček, které se jí líbí, ale na vybrané tance se bohužel moc choreografie stavět nedala.  A tak se mě sama zeptala, jestli má vůbec mluvit do výběru….“

Co považujete za dobrou volbu?

„Zrovna trénujeme Cha-chu a mám z toho dobrý pocit a také, myslím, je dobrý Quick-Step. Tak  uvidíme!“

 

Děkujeme

 

Foto: Eva Smolíková

Text: Eva Smolíková,  materiály České televize

Taneční magazín

Temporaliter Openair

Taneční představení na čerstvém vzduchu

Umělecký spolek Dočasná Company uvede mimořádnou podobu nového projektu – celovečerní představení s názvem Temporaliter aneb Jak zachytit tanec ve fotografii.

Unikátní spojení choreografie s fotografickou výstavou v režii Anny Benhákové bude uvedeno na openair scéně v Gauči ve Stromovce 6. 10. 2021 od 19 hod.

Ojedinělý projekt Temporaliter, v překladu včas či dočasně, přibližuje divákovi problematiku taneční fotografie a skrze ni se dotýká tématu pomíjivosti. Jedná se o spojení fotografické výstavy nejznámějšího fotografa současného tance v Čechách Vojtěcha Brtnického s tanečně-divadelním představením pro sedm performerů v choreografii a režii zakladatelky Dočasné Company Anny Benhákové. Sama režisérka se divadelní fotografii věnuje a skrze Dočasnou Company boří hranice mezi různými uměleckými obory, vznikají tak neobvyklé projekty spojující mladé umělce, v tomto případě z oblasti tance a fotografie. Pro projekt je vytvořena originální hudba skladatele Davida Kováře a Barryho Wana. Zachytit tanec jako takový je téměř nemožné, síla prchavého okamžiku se nedá jen tak vrátit. Temporaliter poukazuje na pomíjivost všeho, co nás obklopuje, nutí k prožívání přítomného okamžiku a uvědomění si dočasnosti.

Sama autorka Anna Benháková k projektu uvádí: ,,Temporaliter se věnuje oblasti, která nemá v Česku ekvivalent. Divadelní fotografie se nevyučuje na žádné střední ani vysoké fotografické škole. O divadelní fotografii vznikla v Čechách jediná odborná kniha s názvem “Česká divadelní fotografie” vydaná v roce 2018. Převážné množství fotografií, které tato kniha obsahuje, je však z činoherních představení. Taneční se objevují velmi zřídka. Jedním z důvodů může být zřejmě vyšší technická náročnost zachycení tance, zpravidla kvůli dynamičtějšímu pohybu performerů, než-li tomu bývá u činoherních inscenací.”

Temporaliter se formuje po dobu dvou let, nicméně šanci podívat se na svět v celé své kráse získává až v poslední třetině tohoto roku. Oficiální premiéře, která proběhne na konci roku, předchází unikátní venkovní podoba představení. Další představení pak ve festivalové verzi, proběhne 29.-30.10. v rámci Žižkovské noci v Tep39. Dočasná Company, z. s. Na Hranici 670 46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou Česká republika L 12842

Dočasná Company jako umělecké uskupení oficiálně působí od května roku 2019, od té doby se mu dostává čím dál tím větší pozornosti odborné i široké veřejnosti. Dočasná Company sdružuje mladé umělce z oboru tance, divadla, hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Momentálně vyvíjí aktivitu na několika uměleckých projektech, od začátku letošní divadelní sezóny také vede taneční workshopy pro studenty i profesionály v prostorách Tep39. Dočasná Company hledá rovnováhu mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum. Čistý koncentrát tance a fotografie, nahuštěná pomíjivost, to je Temporaliter.

Produkce projektu si dovoluje upozornit diváky, aby přizpůsobili svůj oděv podmínkám chladnějších říjnových večerů.

 

Vanda Hejnová

pro Taneční magazín

Na pár slov s hvězdami StarDance

Malé rozhovory s velkými hvězdami I. část

Poznejte s námi blíže letošní soutěžící!  

 

Zeptali jsme se….

Martina Viktorie Kopecká  – nekonvenční duchovní

Bylo  třeba Vás přemlouvat k účasti v soutěži?

„Já jsem za sebe věděla, že bych to moc chtěla zkusit, ale protože jsem služebnice v církvi, tak jsem se musela zeptat, co si o tom myslí ostatní.“

A co si mysleli?  Schvalovali tu myšlenku hned?

„Mým přímým nadřízeným je biskup, který mi dal důvěru.“

Možná by Vám to opravdu v nějaké jiné církvi nepovolili?

„Dnes už je to v mnoha církvích trošku jinak než dřív. Ale ono by to asi bylo v rozporu s celibátem. Já jsem se ovšem nerozhodla pro dobrovolný celibát, tak to šlo.“

Co pro Vás představuje tanec?

„Je to opravdu intimní záležitost, dialog dvou lidí, vyprávění jejich příběhu. Zároveň nejde jen komunikaci v páru, ale i objevování sebe samotných.“

A jak to vnímáte po pár trénincích? Je to větší dřina, než jste si myslela?

„No, fyzicky si myslím, že bych to asi zvládla, ale promyslet kam která noha, to je pro mě opravdu těžké.“

Jak to jde zvládnout s Vaší prací dohromady? Jak vypadá Váš den?

„Problém s časem mám vždy enormní. Ráno trénuji, pak přijdu domů, najím se a pracuji třeba do jedenácti do večera. Lidé, které připravuji ke křtu či svatbám, mají většinou čas večer. Víkendy obecně moc volné nemám, ale to je zkrátka realita duchovní služby.“

Obáváte se poroty?

„Dříve jsem nebyla divačka, takže nevím, co mě čeká, ale  celý svůj život se setkávám s posuzováním.  Tanec jsem se začala učit v srpnu, takže v tom určitě nebudu tak dobrá jako v něčem, co jsem sama objevila jako určité obdarování.“

Co pro Vás znamená, že jste považovaná za nekonvenční duchovní?

„Nekonvenční farář nemusí být nutně divoch, který porušuje všechna pravidla. Spíše to pro mě představuje otázku nových obzorů, které objevuji. Tanec mě nevzdaluje od služby, spíše naopak.“

A co až soutěž skončí? Budete tančit dál?

„Určitě! Vlastně už si to ani nedokážu představit, že když vyletím, tak v pondělí nebude trénink. Nemám strach z toho, že nevyhraji, nebo skončím moc brzy. Bojím se, že o tanec přijdu.“

a  Marek Dědík

Co byste chtěl dělat, kdybyste nebyl tanečníkem?

„Vždy  jsem chtěl být zpěvákem, ale hlasově bohužel nemám ani na karaoke.“

Kolik času Vám zabere taneční trénink?

„Trénujeme prakticky denně dvě až tři hodiny.“

Jaký máte vztah k církvi?

„Do kostela sice nechodím, ale věřím, že tu někdo nad  námi je. Chtěl bych se určitě zastavit na mši, kterou celebruje Martina. U nás totiž panuje přesvědčení, že církev neustále funguje jako staromódní instituce, ale to není pravda.“

 

Zeptali jsme se….

Mirai Navrátil

Velký hit „Když nemůžeš, přidej“ může být dost symbolický pro tréninky, ne?

„Ani ne, spíše přidáváme četnost návštěv občerstvovacích míst, takže chodíme více jíst. Na figuru to zatím nemá vliv, ten výdej energie je značný.“

Asi nemáte problém s fyzickou kondicí, že?  Hrál jste závodně tenis a zpěváci jsou obvykle také v dobré kondici…

„Kondice je, myslím, v pohodě. Větší potíže mi dělá můj pohybový aparát, skoro mám dojem, že jsem zralý na nějaký kloubní přípravek.  Pravou kyčel při latině cítím opravdu hodně.  Věnuji se tedy více strečinku.“

Máte strach z poroty?

„Z toho hodnocení samozřejmě strach mám.“

Máte rád výzvy. Co přijde po dotančení ve StarDance? Víte už o něčem?

„Uvidíme, co mi život nadělí.  Uvažoval jsem, že bych se vrátil k tenisu nebo golfu anebo úplně k jinému sportu a chtěl bych se v něm  dostat na nějakou slušnou úroveň.“

a  Lenka Nora Návorková

Jaký je Váš největší taneční úspěch?

„Čtyři tituly mistra republiky, účast na mistrovstvích Evropy a světa, umístění v top 48 v největší soutěži na světě Blackpool Dance Festival.“

Bojíte se Vy poroty ve StarDance?

„Rozhodně se nebojím, naopak jsem zvědavá na její postřehy. Po tanci samotném s tím už člověk stejně nic neudělá.“

Jak sestavujete choreografie pro Miraie?  Před tím jste tancovala s Jiřím Dvořákem – je to podobné?

„Hrozně nerada bych je srovnávala, každý z nich je osobnost. Jirka byl  elegán a takové bylo i jeho tancování. Tady to bude jiné, jsme s Miraiem stejně staří, mám jiné možnosti, ale hodně záleží na hudbě a tematických kolech. U mě to vlastně ani tak nezáleží na tom člověku jako takovém, jako na tom, jaká je hudba. Tu jsem se snažila vybrat tak, aby k Miraiovi co nejlépe pasovala.“

Kolik času protančíte?

„Mimo StarDance, kdy trénujeme tak šestkrát týdně dvě, tři hodiny, tak tančím prakticky pořád.“

Zeptali jsme se….

Andrea Sestini Hlaváčková

Co pro Vás  StarDance představuje?

„Vždy jsem StarDance sledovala a obdivovala, jak ti neprofesionální tanečníci dokážou podat takový výkon. Věřím, a tak trochu doufám,  že tomu pomáhají i šaty a kamery. Viděla jsem v soutěžích tenistky, které znám z kurtů a  doslova jsem čuměla, jak jim to slušelo.  Transformace netanečníků  je neskutečná!“

Jaký je rozdíl mezi sportovním tréninkem a tanečním?

„Až díky tréninkům tady jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně je náročný tenis. Tělo mě bolí převážně z tenisových tréninků. Tady je to spíše náročné na hlavu a čas. Občas mám pocit, že už tančím, ale pak vidím video a je mi jasné, že třeba už to není tak hrozné, ale nevypadá to ani tak, jak jsem si představovala.“

Jak zvládáte péči o dceru a tréninky?

„Velice složitě, soutěž je nesmírně časově náročná, stejně tak logisticky, najít hlídání a nějak ten čas rozdělit.“

a Michal Necpál

Co považujete za svůj největší úspěch?

„Mít možnost reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa ve standardních tancích.“

Co  Vás přitahuje na StarDance?

„Jde o úžasný a unikátní projekt, který má hlavu a patu. Nikdy mě příliš nebavilo soutěžení a tanec  nepovažuji za sport, ale spíše za uměleckou záležitost. Miluji, když si můžu vytvořit koncept sám, vybrat hudbu, vymyslet choreografii a společně ji interpretovat.“

Co byste dělal, kdybyste nebyl tanečníkem?

„To bych chtěl být hudebníkem, konkrétně bubeníkem.“

Foto: Eva Smolíková

Text: Eva Smolíková,  materiály České televize

Taneční magazín

 

„Nikoho jsem nikdy tak nemiloval, proto dělám takové věci“

Závažná témata v Divadle DISK

S novým akademickým rokem na HAMU také automaticky přichází večery Nové generace, platformy sloužící pro prezentaci prací studentů Katedry tance.

První v této sezoně proběhne 8. 10. 2021 v Divadle DISK od 19:30. Během tohoto večera představí své choreografie studentky třetího ročníku Michaela Dzurovčínová a Ester Trčková. Obě choreografie večera řeší svým osobitým způsobem závažná témata.

Dílo Za zavretými dverami Michaely Dzurovčínové se věnuje problematice násilí. Je zpovědí niterných pocitů ženy, která prožívá něco, o čem neví ani její nejbližší a ona sama by tomu nejradši nevěřila. ,,Říkával, že jsem vidoucí. Že vidím až za ty hrozný věci, že vidím, že není psychopat. To mě drželo v pozici, že jsem ten člověk, který vidí do podstaty věcí. Často říkával: “Ty seš svatá, ty máš na mě takovej vliv”. A pak taky, že: “nikdy nikoho tak nemiloval“. A proto dělá takový věci.” Choreografie nabitá napětím a surovými emocemi.

Druhá choreografie večera Artificial zpracovává hořkosladké téma – cukr. Jak píše sama autorka Ester Trčková, ,,cukr je rafinované téma k diskuzi, stal se předmětem naléhavých obav odborníků a zdravotnických organizací a je považován za hlavní příčinu mnoha zdravotních problémů jednotlivců i populace. Přesto jeho celosvětová konzumace závratně roste.”

Obě choreografky ve svých dílech spolupracovaly mimo jiné s dalšími studenty z různých kateder a oborů AMU (skladba, zvuková tvorba, jazzová hudba, scénografie, režie a dramaturgie ad.), diváci se proto jistě mohou těšit celistvý divadelní zážitek. Více informací naleznete na FB události akce: https://fb.me/e/2F1HJ42CQ Platforma Nová generace je podpořena HAMU, AMU, Divadlem DISK, Ministerstvem kultury, Magistrátem hl. města Prahy a Tanečními aktualitami. Další večer Nové generace se bude konat 21. 10. 2021 v KD Mlejn.

 

Natálie Matysková

pro Taneční magazín