Vozíčkáři tančí Prahou

Jak tančit, když ochrnete?

Taneční oddíl je jedním ze sedmi oddílů Sportovního klubu vozíčkářů Praha (SKV Praha). Mnoha lidem, kteří ochrnou, tanec chybí. A přestože tanec na vozíku není tancem v pravém slova smyslu, radost z pohybu přináší i po úrazu.

Na taneční oddíl jsme se zeptali předsedkyně SKV Praha, Michaely Krunclové a zakladatelky oddílu Martiny Henrichové.

„Taneční oddíl je posledním sportovním oddílem, který jsme mezi naše aktivity přibrali. K tomu došlo v roce 2014. Je to především díky Martině Henrichové, která oddíl založila už rok po svém úrazu, což je obdivuhodné. Martina je bývalá profesionální tanečnice, kterou její vášeň – tanec, usadila při akrobatické zvedačce a nešťastném pádu, na invalidní vozík. Martina se tance nevzdala. Přestože má poraněnou míchu v oblasti krční páteře, což znamená také částečné ochrnutí horních končetin, Martina tančí dál. Omezeně, ale s plným nasazením. Je velmi aktivní, stále vede svojí taneční skupinu zdravých holek, tvoří jim choreografie, organizuje vystoupení a v našem klubu vede taneční oddíl vozíčkářů,“ představuje taneční oddíl Michaela Krunclová, předsedkyně SKV Praha.

My jsme proto vyzpovídali zakladatelku tanečního oddílu hendikepovaných, Martinu Henrichovou.

Co Tě přivedlo k tanci?

Já se tanci věnuji celý život, neboť jsem s ním začala už v 9 letech. A časem jsem se věnovala tanci na poloprofesionální úrovni, při studiu na SŠ i VŠ. Tanec jsem vyučovala, stavěla jsem choreografie a připravovala jsem různá vystoupení a předtančení na plesy. Bohužel při tanci se mi stala i nehoda… V tu dobu mi bylo 26 let a dělala jsem doktorandské studium etnologie. Úraz mě tedy zastavil v slibném rozletu…“

Ty jsi na tanec nezanevřela, že?

Ne, to ne. V květnu 2014 jsem založila taneční oddíl v SKV Praha, kde se věnujeme hlavně modernímu tanci, jazz dance a street dance – to jsou styly tanců, které vedu přímo já. Nově jsme oddíl rozšířili také o společenské tance ve spolupráci se školou Tanec pro všechny. Dále s námi ještě spolupracuje tanečnice a lektorka Tereza Vaďurová, která vede hlavně workshopy v Centru Paraple a pomáhá nám i s choreografiemi. Celkově tedy organizačně zastřešuji celý oddíl, vymýšlím choreografie i organizuji vystoupení. Domlouvám také spolupráci s různými externími lektory. Zároveň si ráda zatancuji, proto se  účastním i mnoha vystoupení, které společně nacvičíme.“

A jak často probíhají tréninky?

Teď nám v trénincích udělal velkou pauzu koronavirus, ale naše činnost už se začíná zase rozjíždět. Do prázdnin plánujeme udělat několik workshopů. Plně pak obnovíme činnost od září. Nadále vedu skupinu kombinovanou z „choďaček“, tj. zdravých lidí a vozíčkářek. Tréninky probíhají jednou týdně v Plzni. V Centru Paraple v Praze, máme workshopy vždy jednou do měsíce. Kurz společenských tanců probíhá také jednou týdně v Praze v Jedličkově ústavu pod vedením Víti Rázka.“

V televizi vídáme vozíčkáře tančit na benefičním večeru StarDance pro ParapleS těmi taky spolupracujete?

Ne, StarDance přes nás nejde. Vozíčkáře do této soutěže si vybírají v Centru Paraple sami. Několikrát jsme se svým vstoupením účinkovali na Benefiční tančírně StarDance, což je v podstatě ples, který vždy předchází přímému přenosu. To byl skvělý zážitek pro všechny zúčastněné.“

V říjnu se má v Praze konat mezinárodní taneční soutěž vozíčkářů, zúčastníš se?

Já ne. Ale máme naše želízko v ohni, a to v kategorii společenských tanců, kde se představí dvojice: vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou, pod vedením Víti Rázka ze školy Tanec pro všechny. Na tento soutěžně-taneční galavečer se opravdu moc těším. Jedná se totiž o historicky první takovou soutěž v Čechách a Rosťa se Zuzkou budou i úplně první čeští reprezentanti v této disciplíně. Tanci na vozíku, jakožto soutěžnímu sportu, se věnuje mnoho evropských zemí, mezi nimi např. Slovensko. Právě tam musí Rosťa se Zuzkou dojíždět trénovat, aby nabrali zkušenosti pro první soutěžní vystoupení. Rádi bychom, aby se nám tuto tradici podařilo založit také v Čechách. Tak snad se nám to povede.“

Děkujeme za rozhovor

Tereza Marková

Sportovní klub vozíčkářů Praha

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec v galerii online

Unikátní způsob práce šesti amerických a pěti českých tanečních tvůrců

TANEC V GALERII / DANCE IN THE GALLERY

GALERIE BEZ HRANIC

13. 6. 2020 I 16.00 I online
Buďte svědky vyvrcholení jedinečného výzkumu, ve kterém bude jedenáct tanečních tvůrců z Česka a USA v reálném čase propracovávat fyzické, kinestetické nebo pohybové myšlenky navázané na umělecký záměr vybraných děl i kurátorský záměr stálé expozice Národní galerie Praha 1796–1918: UMĚNÍ DLOUHÉHO STOLETÍ jako celku.

Unikátní způsob práce šesti amerických a pěti českých tanečních tvůrců pod vedením choreografky Sue Schroeder (USA) je zrcadlením jak tvůrčích přístupů, tak samotných děl zahrnutých v expozici, vyznačuje se jistým odklonem od tradičních představ o tanci, podporuje dosud nezvyklou, ale plodnou a velmi inspirativní debatu o výtvarném umění a současně umožňuje přistoupit k vyprávění „příběhu umění“ z kinestetického úhlu pohledu.

Zažijte simultánní performanci živě vysílanou z Česka (16.00) a USA (10.00).

Michaela Kessler, SE.S.TA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

99 + 1

Projekt Obecního domu a.s. pro všechny, kterým chybí setkávání s hudbou

Harfenistka Kateřina Englichová, houslista Jaroslav Svěcený, trumpetista Jan Hasenöhrl a varhaník Aleš Bárta se mezi 10. červnem a 8. červencem 2020 vždy ve středu od 19.09 setkají ve Smetanově síni Obecního domu se svými fanoušky, kterým po měsících nucené přestávky živá hudba chybí.


Jaroslav Svěcený a Kateřina Englichová

Kateřina a Jaroslav  s  podivným papírovým publikem

Zeptali jsme se ….

Jaroslav Svěcený ve svém milovaném Obecním domě

TM: Jak  jste snášel koronavirovou krizi?

Jaroslav Svěcený:

„Já jsem se zaměstnal dost rychle. Přiletěl jsem  9. března z jižní Ameriky, hrál jsem v Ekvadoru a v Peru.  A 10. března ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že koncertovat už dál nebudu (shovívavý  úsměv).  Měl jsem jet   do Prostějova do divadla a našel jsem  mobil plný zpráv typu:  „Kde jsi, přiletěl jsi?“ Já jsem sice přiletěl v pohodě,  ale od toho momentu už prostě koncerty nebyly.  Jednoduše, od 10. března 2020  nic.

Zvládal jsem krizi tak, že jsem hodně natáčel. Natáčel jsem  nová  CD, ale hlavně jsem vozil roušky. Já jsem se trošku „převtělil“  a odvážel jsem do nemocnic pro lékaře roušky, ty  lepší,  i s respirátory.  Celkem jsem odvezl 5900 roušek do pražských  i mimopražských nemocnic, Byl jsem  až překvapený, že to tady úplně nefungovalo, protože roušky neměli ani lidé, kteří přicházeli s nemocnými do styku. Takže jsem  byl rád, že jsem aspoň takhle maličko mohl pomoct.  A připravoval jsem se  na  příští rok, protože jsem pořád doufal, že se to  všechno zvládne. Chystal jsem  můj kulatinový koncert v Obecním domě, který by měl proběhnout  14.  listopadu 2020,  to znamená dramaturgie, programy a další. A také jsem  cvičil  na housle jako už dlouho ne.  Naučil jsem se spoustu nových věcí,  takže já jsem ty dny měl překvapivě úplně plné!“

Děkujeme, ať se daří!

popřála Eva Smolíková 

Jaroslav Svěcený

Kateřina Englichová

Název projektu  99+1 vyšel z aktuálně platné vládní restrikce maximálně sta osob v sále (99 posluchačů plus 1 sólista), v současné době platí limit 300, respektive už (od 8/6) 500 návštěvníků, prozatím stále s povinnými rouškami, ale už bez původně nařízených rozestupů. Smetanova síň Obecního domu s běžnou kapacitou až 1250 návštěvníků na druhé straně díky těmto omezením každou středu nabídne alespoň intimnější setkání s významnými českými sólisty a jejich interpretačním uměním, jako bonus bude návštěvníkům po koncertu na hodinu zpřístupněno celé reprezentační patro Obecního domu, včetně Primátorského sálu, dekorovaného Alfonsem Muchou. Jednotná cena vstupenky bude 299,- Kč a vstupenky nebudou číslované.

Tisková konference – hlavní aktéři

Jak říká předseda představenstva a ředitel Obecního domu Vlastimil Ježek, který každý z koncertů osobně uvede, „v tomto projektu nejde o peníze – po měsících úplného uzavření celého Obecního domu se do něj s našimi vzácnými přáteli, skvělými interprety klasické hudby, především snažíme vrátit život. Doufám, že tuto společnou snahu posluchači ocení a večery si užijí, včetně možnosti si zdarma prohlédnout skvěle vyzdobené reprezentační patro nádherného secesního paláce a paláce české státnosti zároveň – právě v Obecním domě byl v roce 1918 přijat zákon o vzniku samostatného československého státu“.

Obecenstvo roku 2020 v době koronavirové

Houslista Jaroslav Svěcený k tomu dodává: „Obecní dům je moje srdeční záležitost – koncertuji zde od svých dvaceti let a například v roce 2009 jsem tady uspořádal dosud největší českou výstavu historických smyčcových nástrojů pod názvem Slavné evropské housle. A v polovině listopadu v milované Smetance oslavím gratulačním koncertem své kulatiny… no prostě ano, cítím se tu celý život skvěle!!!“

Vedení Obecního domu se zároveň rozhodlo formou padesáti volných vstupenek na každý z koncertů vzdát úctu pražským sociálním pracovníkům z terénních služeb a dobrovolníkům pražského Magistrátu za jejich podíl na zvládnutí koronavirové krize v české metropoli. Přímo na tiskové konferenci v Obecním domě si vstupenky z rukou předsedkyně dozorčí rady a.s. Obecní dům a pražské radní pro kulturu Hany Třeštíkové převzali zástupci nadace Život 90´, další vstupenky rozdělí její kancelář.

Tisková konference v Obecním domě

Vstupenky na všechny koncerty jsou již v prodeji v pokladně Obecního domu nebo prostřednictvím webových stránek www.obecnidum.cz, kde je možné si vstupenky zakoupit elektronicky. Těšíme se na vás.

Jaroslav Svěcený  a v pozadí divadlo Hybernia

Jaroslav Svěcený  a v pozadí Prašná brána

Obecní dům, a.s.

nám. Republiky 1090/ 5. 111 21 Praha 1 – Staré Město

Foto, video: Eva Smolíková 

Kateřina Ouředníčková, Eva Smolíková

Obecní dům,

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Zápas s jazykem v PONCI

Babylonská trilogie

PONEC – divadlo pro tanec uvádí 8. – 10. června od 19.00 hodin festivalovou koprodukci projektu Florenta Golfiera (tYhle) s názvem Zápas s jazykem v pražské premiéře. Inscenace je první částí Babylonské trilogie zabývající se výzkumem jazyka. Golfier na vzniku díla spolupracoval s mezinárodním týmem, mimo jiné uznávanou lingvistkou Barbarou Mertins a inspiroval se rovněž dílem britského spisovatele a uměleckého kritika Johna Bergera. 

„Z rozhovorů, které jsem vedl s profesorkou Barbarou Mertins, mě nejvíc zaujalo, jak  reagovala na můj náhled na protipólné potřeby lidské osobnosti – na jedné straně touhu po pravidlech a na druhé po svobodě. A ona kladla hlavní důraz na emoční podstatu jazyka,“ říká Florent Golfier.

Ke spolupráci oslovil také slovenského choreografa, tanečníka a pedagoga Petera Šavela působícího v Bruselu, skladatele Iana Mikysku a členy souboru tYhle – francouzskou scénografku Marie Gourdain a světelnou designérku Zuzanu Režnou. Tento mezinárodní tým umožnil pestrý a komplexní náhled na téma jazyk. Co je to jazyk? Co znamená mluvit jedním jazykem? Je vůbec možné mluvit jen jedním jazykem, když každý jazyk má v sobě několik variací, úrovní, nářečí? A lze to vůbec, když lingvisté tvrdí, že hranice jednoho jazyka nelze přesně určit?

Dlouhodobému výzkumu řeči se autor pro svou Babylonskou trilogii věnuje od roku 2018. Proto doplnil pražskou premiéru výstavou, která rozvádí téma jazyka i z dalších úhlů pohledu, např. v kontextu vícejazyčných rodin.  Jaké dopady má jazyk na naše emoce, vnímání identity, svobodu projevu? Jak ovlivní užití spisovného nebo hovorového jazyka náš vztah ke společnosti, konvencím, normám?

Jak si jazyky musely v historickém vývoji vybojovat svůj prostor, jak tenká je hranice mezi národní hrdostí, láskou ke své řeči a kultuře, a proti tomu kolonialismem či dokonce nacionalismem? „Životaschopnost jazyka je věrným odrazem národa, který jím mluví“, říká Marina Yaguello (Sbírka stereotypů o jazyce)

Inscenace bude uvedena také 16. června od 19 hodin v olomouckém Divadle na cucky a 18. června od 20:00 hodin v brněnském Buranteatru. Po představení bude vždy následovat diskuse.

Florent Golfier je tanečník, performer a choreograf narozený ve Francii, v současnosti působící v České republice. Studoval činohru v Nancy a následně v ateliéru Klaunské, scénické a filmové tvorby na brněnské JAMU. Spolu s Lukášem Karáskem, Marií Gourdain a Zuzanou Režnou založili kolektiv fyzického divadla tYhle.

Více na: www.tanecpraha.cz

facebook.com/tanecpraha
instagram.com/tanecpraha

Projekt se koná za finanční podpory MKČR, MHMP, Státního fondu kultury ČR a města Brno.

Projekt vznikl v koprodukci tYhle s festivalem TANEC PRAHA, DW7 – Divadlo na cucky v Olomouci a Schloss Bröllin e.V.

Další partneři projektu: Studio ALTA, Kulturní centrum Cooltour v Ostravě, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Zámek Žďár nad Sázavou, Cirqueon, Švestkový Dvůr v Malovicích, «le Dancing » ve Val-de-Reuil (FR), laboratoř psycholingvistiky technické univerzity v Dortmundu (Technische Universität Dortmund), Ministerstvo školství, vědy a kultury Meklenbursko-Přední Pomořanska, kraj Vorpommern-Greifswald a Johan centrum – Moving Station v Plzni.

Festival TANEC PRAHA pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za kontinuální podpory: Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Praha
Za víceleté podpory: Kreativní Evropy, města Plzeň, Brno a dalších
Za podpory: Plzeňského kraje, města Ostravy, Karlových Varů
Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize.

Festival se koná pod záštitou ministra kultury ČR PhDr. Lubomíra Zaorálka a primátora Hlavního města Prahy MUDr. Zdeňka Hřiba.

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN