Můžeme si vyprávět krásné příběhy, i když čelíme katastrofě?

V době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost

 „Mami, až vyrostu, budou v oceánech pořád ryby?“ Na tuto a mnohé jiné otázky své osmileté dcery Thelmy maminka, choreografka a performerka Cécile Da Costa nezná odpověď. Protože v době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost. Ale obě mohou začít prozkoumávat bod nula, kde je nekonečný prostor tvarů, linií, dimenzí. V tom jim pomáhá performer Lukáš Karásek.

Autorská inscenace Cécile Da Costy vznikla v době covidového lockdownu, kdy se musela zastavit a jen pozorovat. Začala přemýšlet o budoucnosti a neznámých vyhlídkách. Když se podíváme před sebe, vidíme možný kolaps naší společnosti nebo dokonce civilizace? Zastavil by tento kolaps očekávanou budoucnost nebo by otevřel nekonečné množství dalších? Neexistuje žádná odpověď, jen další otázky.

Jak se spolupracovalo mamince s dcerou?

Cécile dodává: „Není to úplně poprvé, co Thelma vystupuje na jevišti – v šesti letech hrála jedno představení s Lenkou Tretiagovou. Ale je to poprvé, co je zapojena do většího projektu a na jevišti je jediné dítě. A musím říct, že tím procesem prochází opravdu velmi dobře a tvrdě pracuje. Jenom někdy nechápe, proč bychom měli takhle tvrdě pracovat. Já hlavně musím dávat pozor, abych na ni netlačila, aby nepřekročila své limity, protože to by nebylo dobré ani pro ni, ani pro nás. Takže musím naslouchat jako režisérka i jako matka a balancovat tyto dvě polohy. Nicméně musím říct, že jsem na ni hrdá, protože je velmi zodpovědná a dává do toho hodně. Moc doufám, že si den premiéry užije.“

Na otázku, zda má Thelma také nápady, odpovídá: „Velmi často má nápady a pak to přebírá a chce režírovat. Říká mi, co bych měla dělat a kde bych měla být, což je většinou velmi vtipné, ale někdy ji musím zastavit. „

Představení vzniklo v produkci ProFitArtu s podporou koproducenta – divadla PONEC. Hovoří se v něm česky, francouzsky a anglicky. Pro plnohodnotný umělecký zážitek není třeba ovládat všechny tři jazyky, postačí okrajová znalost alespoň jednoho. Inscenace je primárně určená pro dospělé, ale je i vhodná pro rodiny s dětmi od 8 let.

Cécile Da Costa je zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-portugalského původu žijící v Praze. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou. Nyní působí již několik let jako performerka a choreografka Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“. Za své sólové představení Vypravěč v režii Petra Boháče získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci Total Physical Award na Edinburgh Fringe Festival 2017. Její první autorskou inscenací je sólo Roselyne (2019), kterou evropská platforma Aerowaves vybrala mezi dvacet nejzajímavějších počinů mladých tvůrců tance a pohybového divadla pro rok 2021.

Produkční platforma ProFitArt byla založena v roce 2012 Šárkou Pavelkovou a Josefem Neufusem. Její zaměření je zejména na oblast nezávislého nonverbálního, fyzického a současného tanečního divadla. Mezi spolupracovníky se vystřídalo mnoho významných již etablovaných umělců, ProFitArt však poskytl prostor i pro choreografickou či režijní tvorbu začínajících umělců, mezi něž se řadí Alexandr Volný (CZ), Lukáš Lepold (CZ), Cécile Da Costa (FR), Marta Sobotková (CZ) nebo Martin Talaga (SK).

Teaser:  https://youtu.be/jZNj2G4GjkI

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

Když jemnost rozvine sílu

Neexistence ženy jako aktivní hybatelky anebo její perzekuce, pokud se k aktivitě odváží, to je jedno z témat tanečního filmu Když jemnost rozvine sílu. Německá autorka a sólistka Mareike Jung v něm zkoumá, proč jsou to převážně muži, kteří vystupují v zábavním průmyslu v aktivních rolích a proč jsou to převážně ženy, které jim sekundují coby asistentky. Na vzniku tohoto mezinárodního tanečního filmu se podílela dramaturgyně Jindřiška Křivánková z divadla Kolonie. Světová premiéra se uskuteční v pražském divadle A studio Rubín 3. února 2022 ve 21.00 hodin za účastni hlavní protagonistky Mareike Jung po představení Smrtholka.

Performerka Mareike Jung se pro film inspirovala knihou „Rétorická bohyně: feministický pohled na ženy v magii“ od Josepha Zompattiho, který poukazuje na to, že ženy v magii téměř neexistují: podle něj je na celém světě asi 4 000 kouzelníků a pouze 40 profesionálních kouzelnic. Většinou jsou však ženy v kouzelnickém světě přítomny jako silně sexualizované, štíhlé, mladé asistentky, které odrážejí ideál krásy naší společnosti a mikrokosmos patriarchátu. Pod kouzelníkovou kontrolou jsou buď řezány, zneviditelňovány, nebo úplně mizí. V historii je pak kouzelník chápán převážně pozitivně, kdežto čarodějnice má skoro vždy negativní konotace, a ženy takto označené jsou po staletí stíhány a upalovány.

Autorský taneční film vznikal v době protipandemických opatření a zrodil se z původního záměru vytvořit divadelní inscenaci. Tomu nasvědčuje též scénické uchopení prostoru, které Jung označuje za „rituální“ – diváci měli sedět kolem kruhu vytvořeného z 12 ventilátorů. Sama sólistka se ve filmu pohybuje uvnitř a svůj záměr popisuje: „Chtěla jsem zprostředkovat jiný druh magie: prvotní, ženskou magii. Nic neobvyklého. Měla být jednoduchá a zemitá. Chtěla jsem se naučit porozumět svým předkům, jež jsou v naší DNA, v našich snech a tělech, a poznat své kořeny. Chtěla jsem vytvořit očistný rituál od všeho špatného, co se ženám v historii stalo, a oslavit velkou moudrost, která nám byla předána. Některým lidem pomáhá jóga, jiným čarodějnický rituál. Není to od sebe tak daleko. Zapomněli jsme jen proto, že jsme museli zapomenout. Abychom mohli znovu oživit tuto starou moudrost, abychom znovu pozitivně vnímali nejen mágy, ale i čarodějnice, je nutné, aby VŠICHNI – nejen ženy – tuto magii znovu připustili a oslavovali. Nazývám to „síla jemnosti“.

Jindřiška Křivánková z Kolonie z.s. působila při tvorbě jako dramaturg a supervizor. K výběru prostoru, způsobu a překvapivým momentům spolupráce říká: „Sama jsem performerka a mimo jiné pracuju na svých autorských představeních, snažila jsem se Mareike předat to, co vnímám sama jako důležité při vlastní tvorbě. Kromě kontextu a zpětné konstruktivní vazby je to i psychická podpora, intuice a určitá svoboda rozhodnutí. Pro mě byl zcela zásadní moment, když na zkoušku dorazily ventilátory. Nesmírně mě fascinovalo, jak se Mareike proměnila na základě této nové situace. Bavilo nás zkoumat, jak vítr a zvuk, který ventilátory produkují ovlivňuje samotné bytí performera. Kromě těchto vnějších okolností jsme začaly rozpracovávat téma křehkosti, vztahu k minulosti (například k rodinným vazbám) a snaze nějakým způsobem působit navenek. Objevil se niterný a velmi osobní zápas.“

Jak a kam se mizí při kouzelnických číslech, to se chce naučit také protagonistka divadelní inscenace Smrtholka A studia RubínZatímco v inscenaci je mizení symbolem nebytí a smrti, ve filmu téma symbolizuje sexismus a nepoměr mužských a ženských rolí v zábavním průmyslu. Členky divadla Kolonie Anita Krausová a Jindřiška Křivánková se podílely na Smrtholce i tanečním filmu, a proto se premiéra filmu uskuteční v pražském A studio Rubín právě po představení Smrtholky.

Niterný a osobní zápas je další, co spojuje oba pořady večera v A studiu Rubín. Ve Smrtholce podle románu Lucie Faulerové hlavní hrdinka v podání Anity Krausové (též členky Kolonie z.s.) hledá návod na život a vypořádává se se sebevraždou blízké osoby. Jako malá se chtěla stát kouzelnicí, aby zjistila a prozkoumala, kam se mizí. V této metafoře mizení se v dospělosti skrývá celá škála touhy nebýt, která má podobu depresivních stavů, sebepoškozujících aktů, ale i filosofických úvah a encyklopedických znalostí o různých druzích sebevražd. Obě díla pak propojují úvahy o rituálním myšlení současného člověka, kdy ve Smrtholce jsou to především úvahy o předurčenosti a nemožnosti vystoupit z vlastního osudu. Obě díla pak spojuje též východisko ve svobodě rozhodnutí, které má každý z nás – stejně jako existuje svoboda vzít si život, existuje i svoboda rozhodnout se život žít.

Repríza inscenace Smrtholka se uskuteční 3. 2. 2022 v A studiu Rubín v 19.30 a premiéra tanečního filmu Když jemnost rozvine sílu pak proběhne od 21.00 za účasti autorky Mareike Jung a s dramaturgickým úvodem Jindřišky Křivánkové. Premiéry filmu se mohou zúčastnit jak návštěvníci divadelního představení, tak široká veřejnost

Anotace – Když jemnost rozvine sílu

Sólo performance Mareike Jung s dvanácti ventilátory

Proč je dodnes čarodějnice vnímána negativně a kouzelník pozitivně?

Kouzelnictví nás fascinuje jak v dětství, tak v dospělosti. V dospělosti ale obdivujeme spíše triky, než kouzla samotná. Proč jsou kouzelníci skoro výhradně muži, kteří mají právo svoje asistentky čtvrtit, půlit anebo rovnou nechat mizet? A jak je to s čarodějnicemi, které byly po staletí upalovány a považovány za ďáblovy spojenkyně? Kam vlastně mizí všechny ty kouzelníkovy asistentky? A opravdová magie? Existuje vůbec? Jak znovu okouzlit svět? V čem tkví síla jemnosti?

Taneční film reflektuje četné zkušenosti z prostředí, kde dosud dominují muži, odhaluje sexistický obraz žen v zábavním průmyslu a očistným rituálem uvolňuje vše špatné, co se ženám v historii stalo.

Režie a choreografie: Mareike Jung

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Mim Session

Divadlo BRAVO! vzdá čest velikánovi české pantomimy Borisi Hybnerovi

Radim Vizváry a Vanda Hybnerová u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin připravují legendární Mim Session

Český mim a herec Boris Hybner byl v 80. letech neodmyslitelně spjatý s Branickým divadlem. Pořádal zde Mim Session, divácky oblíbené komponované večery, během kterých oslovení umělci vystupovali na zadané téma. V letošním roce by Boris Hybner oslavil osmdesátiny. Dcera umělce Vanda Hybnerová a český mim a performer Radim Vizváry toto výroční připomenou návratem legendární Mim Session na pódium divadla v Braníku, které dnes funguje pod novým vedením s názvem Divadlo BRAVO!. Jedinečné představení se odehraje 10. 12. od 19 hodin. Vstupenky jsou již nyní k dostání na GoOut.

Boris Hybner byl neodmyslitelnou součástí Mim Session. Bystře a pohotově uváděl častokrát první projevy mladých amatérů s notnou dávkou pochopení a komentoval pel-mel výstupů bez ohledu na styl, ve kterém nováčci vystupovali. „Pořádat Mim Session bez táty by nebylo ono, proto jsme se rozhodli udělat z jeho osobnosti téma celého večera,” vysvětluje dcera slavného mima a herečka Vanda Hybnerová.

Na jevišti Divadla BRAVO! vystoupí tři generace umělců. „Na pódiu zahrají mimové, klauni, herci a performeři, kteří byli jeho žáci a kolegové, anebo ti, kteří s ním úzce spolupracovali. Na konci večera proběhne krátká projekce s vybranými ukázkami z Hybnerovy tvorby,” popisuje Radim Vizváry.

Dárkem pro Borise bude improvizace známé etudy „kabát”, kterou proslavil jeho kamarád a kolega Slava Polunin v oblíbeném představení Snow Show, a kterou Hybner často používal jako inspiraci při výchově svých žáků.

Pro tátu bylo důležité, aby pantomima jako obor nezmizela. Svět beze slov někdy řekne víc než slova, která v poslední době často ztrácejí smysl. To, co táta okoukal a co se naučil od geniálních Mistrů němé grotesky a slavných mimů, jsem od něho okoukala já a principy pantomimy, grotesky a komedie využívám ve své tvorbě,” popisuje Vanda Hybnerová.

Účinkující: Anna Polívková, Adéla Stodolová Laštovková, Vojta Švejda, Števo Capko, Vojta Svoboda, Jiří Reidinger & Sylvie Krobová, Martin Sochor, Antonie Rašilovová, Dáša Zázvůrková, Losers Cirque Company a další

Slavnostní večer Mim Session aneb Pocta Borisi Hybnerovi proběhne 10. 12. 2021 od 19.00.

Současným provozovatelem divadla v Braníku je spolek United Arts & Co. z.s., který je zároveň provozovatelem divadelní skupiny Losers Cirque Company. Ta dosud svou domovskou scénu neměla. Spolek vyhrál řádné výběrové řízení na nového nájemce Branického divadla a předání od zástupců městské části proběhlo 13. září 2020. Slavnostní znovuotevření bylo přístupné široké veřejnosti a zúčastnilo se ho asi 400 lidí. Na programu byla veřejná debata o směřování divadla se zástupci Prahy 4, zakladateli Losers a firmou A69 – Architekti. První řádná divadelní sezóna odstartovala v září 2021.

Losers Cirque Company prkna své domácí scény sdílí s hvězdným českým mimem Radimem Vizvárym, současným Uměleckým šéfem Laterny magiky a držitelem prestižní Ceny Thálie. Ten se skupinou spolupracuje již řadu let. Společně s akrobaty ho můžete vidět například v akrobaticko-pantomimickém představení HEROES nebo v představení pro děti MiMJOVÉ.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Eight cups and the Devil

CO.LABS

 Eight cups and the Devil11. a 12. 11. 2021 od 19:30 v CO.LABS.
„Tam, kde se dostáváme na hrany zvyklostí, nacházíme víc.
Jsme dvě těla.“

Osm pohárů a Ďábel je taneční divadlo vždy znova utvářené performéry improvizátory Robertou Legros Štěpánkovou a Tomášem Janypkou se zvukovým doprovodem Ivana Palackého a živým světelným designem Matthieu Legrose. Tyto tři vrstvy významů – tanec, zvuk a světlo – jsou na scéně v neustálé komunikaci a vznikají z přesné, ale spontánní sou-hry umělců v reálném čase.


Východiskem je vztah dvou lidí, kteří „spolu žijí a nevědí o tom“ a tarotové karty vytáhnuté umělci na počátku tvorby. Dílo je založeno na každodennosti života každého z nás, muže a ženy. Performeři prostupují za hranice běžné reality do atmosféry sna, surreálna až absurdna.

S humorem a poezií, nás umělci přenáší do našeho podvědomí, ze kterého se objevuje intenzivní svět symbolů. Ten je díky akčnímu potenciálu umělců obnoven v každém novém uvedení.

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.

Umělecký tým:
Režie, choreografie, tanec: Roberta Legros Štěpánková, Tomáš Janypka

Hudba: Ivan Palacký
Světelný design: Matthieu Legros

Dramaturgická spolupráce: Šimon Peták

Grafika: Roman Ženatý
Produkce: Legros, Janypka, Wanda Kaprálová, Klaudia Klembarová

Klaudia Klembarová
pro Taneční magazín