KoresponDance skončil

Oživil Žďár nad Sázavou a oslavil své 10. výročí bohatým programem

10. ročník festivalu KoresponDance je úspěšně za námi, za což vděčíme i Vám, návštěvníkům! Děkujeme, že jste s námi byli přitom! Stejně tak jsme vděční za všechny Vaše pozitivní reakce, které jsou pro nás hnacím motorem do dalších let! 😊

Téměř pět desítek představení přilákaly během čtyř dnů (od 14. do 17. července) návštěvníky z Prahy, Brna, Plzně nebo ze zemí jako Anglie, Maďarska či Slovenska do Žďáru nad Sázavou, kde po Praze proběhla hlavní část festivalu. Tanec a cirkusové umění pronikly do nejrůznějších zákoutí zdejšího zámku, představení se odehrála i v ulicích, veřejných prostorech a na nečekaných místech. Bohatý program oslovil všechny věkové kategorie, od nejmenších po seniory, festival si nenechali ujít ani profesionálové z oboru. Ačkoliv počasí si s venkovní produkcí tu a tam zahrávalo, přesto, až na drobné výjimky, neolivnilo plánovaný program. KoresponDance opět nabídl pestrou paletu představení, filmových projekcí, besed i řadu masterclassů a workshopů, jež vedli hostující umělci pro tanečníky i širokou veřejnost.

Zejména silné byla pro nás i pro publikum představení choreografa a tanečníka Josefa Nadje, který přivezl projekt OMMA s osmi muži z různých koutů Afriky, a ten se stal jedním z nosných představení festivalu. Dalším horkým želízkem v ohni byl australský performer James Batchelor s představením Metasystémy, do něhož s uměleckým citem zapojil zaměstnankyně tamní továrny TOKOZ a které si někteří diváci nenechali ujít ani napotřetí. Izraelská choreografka a performerka Galit Liss vtáhla do tance ženy – seniorky z Vysočiny, jež dokázaly, že s tancem se dá začít v každém věku. Představení u části publika vyvolalo hluboké a dojemné zážitky a hlavní hrdinky sklidily spontánní poděkování ještě po jeho skončení.

České performerky PocketArt ve své scénografii zprostředkovaly úvahu nad naším vztahem k přírodě a životnímu prostředí. Uskupení Bollwerk s unikátní site-specific trilogií rozpohybovalo a rozčeřilo neobvyklá místa jako úpatí Zelené hory, továrnu TOKOZ a Pilskou vodní nádrž. Imaginativní podívanou s polystyrenovými objekty zprostředkoval italský umělec Andrea Salustri, akrobaté a žongléři Hippana.Maleta připravili neobvyklé představení, v němž vyprávěli o svých životech v běhu a díky němuž sršelo publikum humorem. Finská tanečnice a choreografka Maria Nurmela zas předvedla svůj abstraktní a intimní tanec v působivém prostoru zámeckého sklepení a díky festivalu získala i diváky, kteří by za běžných okolností abstraktní performanci nenavštívili. Zapůsobila na ně nejen díky své choreografické práci, ale i díky dialogu s gotickými sklepy. Zajímavá byla ale i další představení.

První festivalový večer odstartoval ve znamení hudby benefičním koncertem harfistky Ekateriny Levental ve prospěch ukrajinských uprchlíků, jež kouzelně experimentovala s akustikou barokní konírny. Živé umění bylo doplněno filmovými projekcemi z vlastní produkce či díky spolupráci s Festivalem tanečních filmů. Prostor byl dán i dětskému umění; nejmenší uvedli dvojici představení pro své vrstevníky i dospělé.

Přejeme vám pohodové pokračující léto! 😊

 

Barbara Dušková, KorsponDance

Taneční magazín

Festival TANEC PRAHA 2022 začíná

34. ročník festivalu ve 25 městech!

Červen ve znamení tance! 28. 5. – 28. 6. 2022 se uskuteční tradiční, celorepublikový festival TANEC PRAHA 2022, letos již 34. ročník. Ve 25 městech a obcích ČR festival nabídne pestrý výběr toho nejzajímavějšího z tuzemské a zahraniční taneční scény. Festival TANEC PRAHA se řadí mezi nejvýznamnější kulturní události na území ČR, jeho letošní projekty se těší mimořádné podpoře z programů EU Kreativní Evropa a Perform Europe.


Festival TANEC PRAHA se v letošním roce snaží být divákům co nejblíž. A to nejen obsahově, vybranými představeními, ale doslova fyzicky. Představení jsou tak díky tomu často multi-smyslovým zážitkem. Každý ročník festivalu má unikátní a silnou vizuální identitu, i letos je hlavním motivem „Na dotek vašich smyslů“. Propojení smyslů nastává také mezi diváky a tanečníky. Účelem je akcentovat stále více populární participativní projekty, tzn. zapojení veřejnosti do samotných performancí festivalu. „Již v procesu přípravy byl dán důraz hlavně na ženský element silných osobností, který vyplývá z programové skladby tohoto ročníku. Ten se promítá také ve výběru tanečnic na vizuálu i v jeho barevnosti,“ popisuje Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha.


Mezi letošními hosty jsou velká zahraniční jména. Například Ann Van den Broek s představením Joy Enjoy Joy. Jedná se o pulzující oslavu života, která neutichá. Její představení oslavuje radost, avšak s melancholickým pocitem nejistoty, kombinuje světelné efekty, video, pohyb a text. A to s tím, že žádná party nemůže trvat věčně.

Další ze „silných žen” letošního ročníku festivalu je vyzrálá performerka Louise Lecavalier. Výrazná postava současného tance, která kromě kariéry s La La La Human Steps spolupracovala s hvězdami pop music jako David Bowie, Frank Zappa i na vlastní tvorbě. Hudba tvoří výraznou část jejího představení Stations, se kterým do Prahy přijíždí. Čtyři části jejího představení doprovází čtyři skladby od SUUNS (kanadská rocková kapela), Teho Teardo & Blixa Bargeld (spojení italského skladatele filmové hudby a zpěváka Einstürzende Neubauten), originální kompozice od Antoine Berthiaume a Colina Stetsona.

„Station“
Choreographer: Louise Lecavalier
Dancer: Louise Lecavalier
Lighting: Alain Lortie

Třetí velkou osobností letošního festivalu je francouzská tanečnice a choreografka Maguy Marin, jedna z nejvýznamnějších ikon francouzské nové vlny. Se svým představením Umwelt bude uzavírat festival na Nové scéně Národního divadla díky spolupráci festivalu s Laternou magikou ND. V době svého uvedení v roce 2004 byl Umwelt označen jako jeden z nejvýznamnějších tvůrčích počinů na světové taneční scéně. Ani dnes však dílo nemůže být aktuálnější! Spolu s devíti performery jsme při zdánlivě všedních každodenních činnostech lapeni v mrazivé hře zvané život. V odrazu desítek nemilosrdných zrcadel se znepokojením sledujeme, Umwelt“ – svět kolem nás – a náš nekonečný, vyčerpávající boj v něm žít… a přežít.

Festival je otevřen všem věkovým skupinám, program bude připraven i pro děti, školy, rodiny s dětmi a seniory. TANEC PRAHA Junior nabídne vybraná představení umělců z Francie (Linda Hayford), Itálie (Masako Matsushita) a ČR, která budou uvedena na školách i pro veřejnost. Součástí festivalu bude i prezentace projektu Tanec školám.

Dvě koprodukce festivalu podpoří mezinárodní spolupráci našich umělců, konkrétně Viktora Černického a rovněž Terezy Ondrové se Silvií Gribaudi. Do Prahy se vrátí i dva tanečníci od Dimitrise Papaioannou s vlastním duetem, po třech letech obnovíme spolupráci s Afrikou, každopádně je na co se těšit.

„Station“
Choreographer: Louise Lecavalier
Dancer: Louise Lecavalier
Lighting: Alain Lortie

„Každoročně dáváme prostor i začínajícím a méně známým autorům. Snažíme se ve velkém podporovat spolupráci českých tvůrců se zahraničními, což letos díky výrazné podpoře programů Kreativní Evropa a Perform Europe nabralo na síle,“ vysvětluje Yvona Kreuzmannová. Festival se otevírá veřejnosti také prostřednictvím diskusí, debat s umělci a nabídne mnoho workshopů, stejně jako rozsáhlý program ve veřejném prostoru, na ulici, na náměstích, v parcích i galeriích.

Pořadatel: Tanec Praha z.ú.

TANEC PRAHA – festival se dlouhodobě těší záštitě a podpoře Ministerstva kultury ČR a hlavního města Prahy, dílčí inscenace pak záštitám velvyslanectví v ČR.

Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, hlavní město Praha, Creative Europe, Perform Europe a další

Hlavní mediální partner: Česká televize

Kompletní přehled partnerů a podporovatelů festivalu najdete na webových stránkách www.tanecpraha.cz.

Děkujeme všem za jejich podporu!

Pavlína Procházková

pro Taneční magazín

Poutníci

Celovečerní událost propojující koncert autorských písní a taneční inscenaci

Premiéra inscenace Poutníci – Extended Play

Dočasná Company uvádí premiéru představení Poutníci. Celovečerní událost propojující koncert autorských písní a taneční inscenaci. První, hudební polovinou vás provedou autorka projektu Anna Benháková se skladatelem a hudebníkem Václavem Chalupským. V druhé části rozpohybují obrazy čtyři interpretky v bohaté scénografii Marjetky Kürner Kalous. Premiéra se uskuteční v neděli 15. 5. 2022 od 20:00 v pražském Divadle X10

Představení Poutníci je součástí cyklu Extended Play, který zahrnuje díla kombinující tanec a zpěv. Anna Benháková vychází ze svých autorských textů a písní. V jednom dílu kombinuje obvykle dva až tři texty či písně, které dohromady dávají vzniknout specifickým tématům. Spolu s dalšími umělci tvoří pak konkrétní díla, ve kterých se objevuje performer, jenž je zároveň tanečníkem i zpěvákem. V novém díle s názvem Poutníci předává své zkušenosti z výzkumu čtyřem performerkám a ve spolupráci se skladatelem Václavem Chalupským prohlubuje možnosti tohoto akertivního propojení.

Předmětem zkoumání je pocit, který nastává ve změněném stavu mysli úzkostného až depresivního člověka, naprosté odloučení od světa, osamělost, únava, strach, že již nikdy nebude lépe, neschopnost si pomoci, zacyklenost. Tématem projektu Poutníci je snaha člověka vrátit zpět do normálního psychického stavu. Jeden z nejstěžejnější motivů choreografie je zdánlivě nekonečná pouť.

Dílo je tvořeno ve spolupráci s Marjetkou Kürner Kalous. Scénografkou, která spolupracuje s renomovanými tvůrci z oblasti současného tance jako je Tereza Lenerová, Kateřina Stupecká nebo Petr Tyc. Část scénografie je využitá i jako kostým tanečnic. Díky deformaci těla skrze kostým, látky a scénografii se divákovi před očima vytvoří hned několik světů. Jedním z nich je například pavoučí síť představující neuronové synapse. Vizuálně podtrhují myšlenku poutníka, nomáda. Tento kostým je určitou hyperbolou, jak by lidé mohli vypadat po rozpadnutí systému, v kterém jsme zvyklí žít.

Dalším významným spolupracovníkem pro tuto inscenaci je skladatel Václav Chalupský.

Dočasná Company je uskupení tvůrců a umělců v oblasti současného tance a fyzického divadla, kteří různými způsoby přesahují do jiných uměleckých stylů, žánrů a forem. Dočasná Company kolem sebe sdružuje skupinu lidí a vytváří platformu propojující umělce z oblasti hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Členové se také aktivně zapojují do lektorské a pedagogické činnosti.

Cílem Dočasné Company je rozmělnit hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum, stejně jako nacházet přesahy divadelních a nedivadelních forem. Momentálně vytváří několik uměleckých projektů převážně v Praze, ale působí i v regionech.

 Dočasná Company uvádí premiéru představení Poutníci. Celovečerní událost propojující koncert autorských písní a taneční inscenaci. První, hudební polovinou vás provedou autorka projektu Anna Benháková se skladatelem a hudebníkem Václavem Chalupským. V druhé části rozpohybují obrazy čtyři interpretky v bohaté scénografii Marjetky Kürner Kalous.

Premiéra se uskuteční v neděli 15. 5. 2022 v Divadle X10 od 20:00.

Foto:   Anna Benháková

Adéla Garabíková

pro Taneční magazín

Rozhovor s Petrem Horníčkem, principálem Losers Cirque Company

„Připravujeme unikátní muzikál ‚Nebesa‘

Losers Cirque Company připravuje na léto unikátní muzikál, kde se setkají ti nejlepší z nejlepších. Jen pro zajímavost – jednu z hlavních rolí si zahraje Jiří Korn a zodpovědně se na ni připravuje, přesně tak i ostatní.

Pokladli jsme pár otázek na tělo principálu souboru Petru Horníčkovi

 

Zanedlouho uvidíme muzikál „Nebesa“.  Věříte v Boha?

„Přímo v Boha ne,  protože to už je takové konkrétní označení nějaké osoby. Ale já  určitě věřím v  energieS tím jsou spojená třeba dechová cvičení, práce s energií. Pokud to mám tedy zkusit  vyjádřit, tak v něco věřím. Ale zrovna Bohem bych to nenazýval.“

Co je hlavní myšlenkou muzikálu Nebesa? Je zde nějaké vyšší poselství, třeba i takové, že všechno, co se na světě děje, je nějak dané (třeba i pandemie či válka) a my se s tím musíme smířit, nebo jde jen o zábavný příběh o andělech či dokonce  o komedii?

„No, teď je doba skutečně složitá. Proto jsme chtěli udělat  představení, které je od všeho dění  trošku odpoutáno. Základní myšlenka je taková, že mezi námi jsou skrytí andělé,  které nevidíme, a nějak nás v tom životě doprovází.  Náš  příběh vychází z toho, že andělé chodí do práce jako do korporátu každý den, jako každý z nás. Vlastně všichni účinkující jsou část představení lidé a část představení andělé, takže mají takové dvojrole. Jejich životy se prolínají – část je andělský život a část je pozemský korporát. Andělé existují právě tak, jako existuje nebe, je to takový uzavřený cyklus. Pokud dotyčný neudělá něco špatného, cestuje do nebe a zase zpět na Zemi. V příběhu je to brané  opravdu s nadsázkou, je to takové odreagování od všedních starostí.“

Jako místo konání jste vybrali Anežský klášter. Ale hra tedy nemá s vírou tolik společného, rozumím tomu dobře?

„Určitě, hra   je opravdu určena  pro široké publikum. Nezpíváme ani nehrajeme  doslova k někomu konkrétnímu.“

O jaký žánr jde?

„Je to takový novotvar, uslyšíme gospel, bude tu hodně tance i akrobacie, vlastně to není ani novocirkusové  představení ani muzikál. Je to na hranici těchto dvou světů.“

Propojujete hodně žánrů. Je to  dobré pro umělce, když muzikant  dělá tanec, tanečník dělá akrobacii, akrobat dělá hudbu….? 

„Je to dnes trend.  Na  umělce a performery bude vyvíjen čím dál tím větší tlak, aby byl každý vším a uměl všechno. V souboru tak bude méně lidí, místo padesáti bude třeba jen dvacet a ti zvládnou všechno.“

Nesníží to potom celkový výkon umělců?  Možná ne každý je úplně multifunkční a ovládá všechno!

„No, ne každý může dělat všechno, tanečníci se dnes učí nějakou akrobatickou dovednost, hudebník se učí tancovat, vlastně je to normální, že v muzikálu lidé umí i tancovat i zpívat. Dalo by se říci,  že je to spíše tak,  že např. pro akrobatickou disciplínu musíme třeba více posilovat. Myslím si ale, že vývoj k tomu směřovat bude. Nechci říct,  že by vyloženě jeden performer skládal hudbu, zpíval, tancoval a akrobatil, ale tahle multifunkčnost bude podle mě čím dál víc vyžadována. Někteří akrobaté  pilují své umění, aby uměli sólové  skladby, (to propojení mě baví). Ale musí to být samozřejmě na vysoké úrovni. Pokud někdo nezazpívá dobře, tak zpívat jednoduše  nemůže a musí jenom tančit či dělat akrobacii.“

Jsme coby diváci zvyklí, že v muzikálu každý  tančí,   zpívá, hraje. Ale Vy si už berete ty naprosté umělecké  špičky do svého cirkusu. a všechno tohle propojit je už na úrovni geniality.  Je toto vůbec možné?

„Nooo… To je právě to, co jsme se rozhodli, že vyzkoušíme. Uvidíme, zda lidé,  které jsme vybrali,  tohle zvládnou, sami jsme zvědaví, jak to dopadne.

To je vždy na projektu to krásné. Nejen to, že vytváříme autorskou  věc a že scénář vznikl od nás, ale stejně tak jsme  se rozhodli, že vyzkoušíme, zda akrobaté zvládnou toto propojení. A pokud se ukáže, že ne,  tak budeme vše upravovat, protože je to autorský projekt.“

Vy se také chystáte využít titulky a nechat muzikál v anglickém znění. Co třeba diváci, kteří anglicky nerozumí a budou tedy rozmrzelí?

„To je jinak, rozhodli jsme se černošské písně nepřekládat,  protože v češtině to celé opravdu jinak  zní. Čeština je jinak zpěvná a  je lepší nechat písně v originálu. Pro   děj jako takový to nemá zásadní význam. Zpěv pouze doprovází tanec a ostatní výrazové  prostředky.  Snažíme se tu a tam něco dodat česky, aby divák úplně porozuměl. Ale pracovali jsme vlastně vždy tak, že naše vystoupení je obrazová záležitost a je na divákovi, jak si to vyloží. Je celkem jasné, že se nějaký anděl do někoho zamiluje, tomu divák porozumí a dále vyrozumí z herectví, o co jde.“

Tak my se už moc těšíme a přejeme Vám, ať vše dobře dopadne!

Foto: Archiv Losers Cirque Company

Foto: František Ortmann

Eva Smolíková

Taneční magazín