Rozhovor s MILANEM DROBNÝM

„Tanečník by měl být pořád chlap!“

Milan Drobný –  zpěvák, hudební skladatel

„Tanečník by měl být pořád chlap!“

Milan Drobný vystudoval  konzervatoř a první hity vznikly  v roce 1967 v divadle Semafor, kde začínala řada populárních zpěváků, zúčastnil se mnoha koncertů jako exkluzivní zpěvák Pragokoncertu, úspěšný byl i jako skladatel.
Zlatá bratislavská lyra, bronz v německém Roztocku, vítězství v Jugoslávii, cena diváků v Egyptě v Alexandrii, zpíval i pro německý Polydor. Zpíval v celé Evropě i našim spoluobčanům v Americe, Kanadě, Austrálii. Získal platinovou desku za prodej 2 milionů prodaných nosičů.

Co pro Vás znamená tanec?

„Protřepání“ údů a také možnost seznámení se s jinými lidmi.

Tančíte raději Vy sám nebo se raději pohodlně díváte na jiné?

Nejraději tančím s partnerkou.

Tvořil jste někdy nějakou choreografii?

Nikdy jsem žádnou choreografii nevytvářel, maximálně jsem dohlížel na to, aby se kapela vrtěla, pro dotvoření jevištní show, když jsme hráli rock’nrolly.

Myslíte, že tanec je radost, uvolnění nebo spíše dřina a odříkání, modřiny a slzy?

Pro mě  určitě uvolnění, i když někdy to jsou také modřiny, pokud jiný taneční pár není ode mně  v dostatečné vzdálenosti.

A co Vaše párty? Pozval byste si tanečníky? Jaký styl byste volil? Nebo
 jaký styl upřednostňujete?

Na svou párty tanečníky nezvu, stačíme si sami, neboť styl-šlápni, dupni kam to jde, nepotřebuje profesionální čumily.

 Co se Vám nelíbí při tanečních vystoupeních? Co by podle Vás tanečník opravdu předvádět neměl?

Mám rád flamenko, Lord of dance i klasiku, a proto sleduji profíky. Tanečník by měl být pořád chlap, i když mnozí dělají ženy.

Chodíte si někam zatančit? S partnerkou? Sám? Kam?

V Nymburce  jsme chodili s partnerkou do soukromých tanečních pro pokročilé.

 A co divadlo? Šel byste na taneční představení? Jaké?

Byli jsme na Labutím jezeře a Louskáčku.

V tanci se lehce může stát, že dojde k trapasu. Stalo se  Vám něco, co byste chtěl vrátit zpět?

Stalo se, když jsme byli kdysi s Gottem na jedné diskotéce a museli jít tančit, jeden pán nás oslovil, byl to doktor, s obavou, jestli nemáme nějaké potíže s páteří.

 A Vaše vyhlídky do budoucna? Co chystáte, co máte rozpracované?

Působím ve studiích jako hudební režisér, mám své 3 koncertní
programy, napsal jsem novou knihu, již osmou v pořadí, připravil kalendář na
rok 2010 „Hrají a zpívají nám z nebeského kůru“, jako vzpomínku na kamarády,
co už s námi nejsou. Připravuji také koncert k mým 45 letům na scéně.

Tak koncert, to zní slibně. Budeme se těšit. Děkuji za rozhovor.

Eva Smolíková

Rozhovor s LUMÍREM OLŠOVSKÝM

„Radost se dá jedině zatančit! Ať už krásným nebo medvědím způsobem!“

 

Lumír Olšovský – herec, režisér

 

Zajímáte se o tanec?

Zájmem se to asi nedá nazvat, párkrát jsem se přistihl, že nemůžu odtrhnout oči od televizního záznamu nějakého současného francouzského baletu, v Ponci jsem byl jednou, v Národním jednou, na Šmokovi jednou,… Ale můj život je tance plný. A pokud se zajímám o muzikály a rád za nimi jezdím i za hranice, určitě to bude i kvůli parádně zvládnutému tanci.

Máte nějaký oblíbený styl?

 Rád se dívám na umění plné prožitku. Neznám nikoho, kdo by si užíval taneční vložky baletu ČST v Televarieté. Naopak mě fascinuje složitost a zarputilost výrazového tance. V pubertě jsem ale samozřejmě tančil mambo!

Je pro Vás  tanec spojen s radostí ze života?

Dcera by vám mohla vyprávět! Vlastně nemohla, protože moje první tance kolem její kolíbky si asi nepamatuje. Ale radost se dá jedině zatančit. Ať už krásným nebo medvědím způsobem. Co jsem se natančil v dešti podle Gene Kellyho…

 Představte si oslavu narozenin, Vaši párty, pozvete si tanečníky. Jaký styl tance byste volil?

Vyhýbal bych se rock´n´rollům, ale na oslavě to musí šlapat. Takže hlavně ať je to fofr. Sem tam ploužák, to kvůli těm soukromým prožitkům, a pak zase fofr až do rána.

Co by tanečníci měli a co by neměli podle Vás  předvádět? Co se Vám vyloženě nelíbí?

Měli by předvádět to, co umí. A obecně se mi nelíbí napodobování, takže radši vidím originál, než pokusy o „jacksonovské“ sahání do rozkroku nebo „hříšnou“ zvedačku.

Tančíte raději sám nebo se raději  pohodlně  díváte?

Rád si rytmus užiju na vlastní kůži a klidně se i rád podívám. Ale když už tančit, tak raději ne sám, ale s někým.

Chodíte si zatančit se svou partnerkou? Kam?

V mém případě je to těžší. Jen tak někde si se svým klukem zatancovat nemůžu. Občas zajdem do gayklubu, někdy se povede nějaká soukromější oslava: narozeniny, premiéra, svatba přátel. Tam se odvážíme.

Stal se Vám nějaký trapas na jevišti nebo při natáčení?

Nejdřív jsem jako trapas bral, když mi na jevišti mezi nohama praskly kalhoty. Vlastně se skoro rozpáraly vejpůl. Ale když se mi to stalo podruhé, potřetí, začal jsem to brát jako tradici. Skoro v každé inscenaci během generálek takhle „prověřím“ kostým. Je to daň za moje chaotické zbrklé pohyby. Teď už jenom hlídám, jaké prádlo si na hraní beru, aby v těchhle případech moc nápadně nezářilo.

Máte  něco v kariéře, co byste chtěl vrátit zpět?

Každý by si rád donekonečna užíval chvíle štěstí. Tak bych snad jedině prodloužil euforii z vydařené premiéry nebo z jakéhokoliv ocenění, ale nic bych nevracel. Šťastné chvíle mě „naštěstí“ potkávají velmi často.

Vaše vyhlídky do budoucna, co byste rád?

Začal jsem režírovat, takže bych rád něco dokázal v tomhle oboru. Ale nechci zároveň přijít o herectví, o dabing, o psaní… Nejradši bych teda kloubil dohromady všechno, co mě baví. Šance přicházejí a moje budoucnost vypadá plná zajímavých zkušeností. Těším se.

To je báječné. Budeme se těšit s Vámi, že Vám  všechno vyjde a přijdeme se s našimi čtenáři také podívat na Vaše hry. Děkujeme za rozhovor.

 

Eva Smolíková

Rozhovor s LUCIÍ ČERNÍKOVOU

„Tanec nabíjí energií a radostí, myslím, že je prospěšný právě i tehdy, kdy potřebujete vybít negativní emoce, setřást je ze sebe.“

 

 

 

Lucie Černíková – herečka, zpěvačka

 

Zajímáte se o tanec?

Tanec je pro mě krásný, obdivuhodný druh uměleckého vyjádření, estetický zážitek, ale také skvělý způsob, jak se vybít, vyřádit nebo zharmonizovat svoje tělo i duši. Takže o tanec se zajímám.
Máte nějaký oblíbený styl?

Co se mě týče, nejraději tančím svůj vlastní improvizovaný styl. Moc se mi líbí latinsko-americké tance, které jsem také jednu dobu závodně tančila.

Je pro Vás tanec spojen s radostí ze života?

Rozhodně ano, tanec si užívám, nabíjí mě energií a radostí a myslím, že je prospěšný právě i tehdy, kdy potřebujete vybít negativní emoce, setřást je ze sebe. Pro mě je to taková očistná kůra. Ráda za tancem občas někam zajdu, ale není to nutné, moje nejoblíbenější tančírna, diskotéka, klub či jak chcete, je u mě doma v obýváku.

Představte si oslavu narozenin, Vaši párty, pozvete si tanečníky.Jaký styl tance byste volila?

Asi nějaké temperamentní tanečníky salsy, flamenca anebo hip hopu. Aby se party pěkně rozproudila.

Tančíte raději sama nebo se raději pohodlně díváte?

Když mám čas, ráda sleduji různé taneční soutěže v televizi, nebo zajdu třeba do divadla na balet. Sama tancuji moc ráda a když je příležitost, většinou nevydržím dlouho sedět. Taky velice záleží na hudbě, která mě k tanci buď inspiruje nebo ne.

 Vaše vyhlídky do budoucna, co byste ráda?

Máme za sebou v Semaforu úspěšnou premiéru Kytice, na jejíž další reprízy se moc těším, pokračuji též v natáčení Ordinace v růžové zahradě, kde bych si ráda zahrála zase nějaký příběh a pracuji též na svém prvním hudebním CD.

Držíme Vám palce  a děkujeme za rozhovor.

Eva Smolíková

Rozhovor s JOLANOU SMYČKOVOU

Každý den trénink tance,to byla dřina.

Jolana Smyčková – herečka, zpěvačka

 

Zajímáte se o tanec?

O tanec se zajímám odmalička,od 6 let jsem chodila
do baletní školy, pak na hudebně dramatické konzervatoři bylo denně
několik hodin různých tanců-španělský, lidový, moderna, step
a jiné. Dva roky jsem tančila v tanečním souboru Impuls…to byla
dřina, každý den trénink.

Zůstala Vám tato láska k tanci, tančíte ještě?

Teď už tančím jen příležitostně v muzikálech,ale i nedávno na úžasné akci Sensation white v O2 aréně -20 000 lidí v bílém tančilo jak o život:) Hezká, pozitivní párty.

A jaké druhy tance se Vám líbí?A jaké ráda tančíte Vy sama?

Miluji salsu a jiné vášnivé latinsko-americké. tance. Právě zkouším v Semaforu Kytici,která bude mít premieru v září k 5O. výročí založení divadla. Mám tu krásnou roli bludičky, která je pořádně roztančená. Určitě se přijďte mrknout -Dejvická 27,Praha 6.

Díky, rádi přijdeme. A jaké jsou teď Vaše plány do budoucna, co chystáte?

V září mě čeká moderování slavnostního večera 1OO. výročí Severoč. divadla
opery a baletu, kde hraji Káču v Divotvorném hrnci. Je to nádherné
divadlo v Ústí n. Labem se skvělým orchestrem a baletem. A v říjnu
dva koncerty v Praze v Obecním domě ku příležitosti 5O-tin divadla
Semafor. Tak ta příští sezona bude slavnostní a jubilejní.

 

Držíme palce, ať se Vám vše vydaří podle Vašich představ a děkujeme za rozhovor.

 

 

Eva Smolíková