Rozhovor s JIŘÍM BEROUSKEM, ředitelem cirkusu Original BEROUSEK

? Je těžší tančit se zvířaty nebo s lidmi?

„To záleží………

Jiří Berousek – ředitel cirkusu Original berousek

1. Co vás vedlo k účasti v Talent mánii? Soutěžíte rád? Vy jste přece jednička, takže to asi nebyla touha vyhrát a dokázat si, že to dokážete. Chtěl jste pomoci zviditelnit Váš cirkus, nebo to byla jen hra pro Vás samotného?

„No, byla to reklama. Zviditelnění cirkusu Berousek, takové bychom si nemohli dovolit. Soutěžím celkem rád. Určitě to byla taky hra, byl to adrenalin. Byl to přímý přenos, takže člověk nevěděl, jak to vyjde, bylo tam hodně napětí, nevěděl jsem, co přijde.  Já jsem byl jediný, kdo nevěděl do poslední chvíle s čím tam půjde, protože pořadatelé stále měnili své požadavky. Ostatní si přece jenom připravili svůj program, ale já vážně nevěděl, co přijde a jak to dopadne.“

 

2. Cirkusoví umělci často riskují. Jak Vy se na to díváte? Hazardujete rád? Baví Vás to nebo je to pro Vás nutnost?

„Je to profese,  naše práce to  prostě obnáší, stále si uvědomujete,že toto se může stát, nebo tamto,  stát se může cokoliv.  Ale já si všechno raději dvakrát zkontroluji, nečekám, co osud přinese. Jsem hodně opatrný, já neriskuji rád.“

3. Představte si, že se zraníte. Co dál? Říká se mezi lidmi, že cirkusoví umělci nechtějí dělat jinou práci.

„Ano, zraníte se.  Polámaný  jsem a celý  „sešroubovaný“, ale může se dělat dál. Když to vážně chcete dělat, tak budete. Takoví ti, co říkají: „Ježíši, tohle mě bolí, tohle  mě bolí“:, tak třeba po úraze odejdou a dělají něco jinýho, takový lidé, řekl bych  – „bolestinkové“. Ale já jsem  tímto životem a touto prací  odkojený, takže to chci dělat celý život.  Když fakt chcete, tak budete!!!“

4. Jak často trénujete? Denně? A kolik hodin?

Každý den.

Pondělí až pátek od 8 hod do 13 hod jsou zvířata,

od 13 hod do 16 hod jsou artisté.

To je opravdu hodně.

„Musíte trénovat, nejde to jinak.“

5. Kdo je méně ochotný trénovat, lidé nebo zvířata? Co je větší dřina? S lidmi nebo zvířaty?

„To je individuální. Když budu zlý, řeknu, že narazíte na „blbce zvíře“ nebo na „blbce člověka.“

„Artisté mají artistické školy, kde se učí akrobatické výkony. Škola pro zvířata  není. To je jenom psychologie.  Učíte se znát zvířata, aby se s nimi mohlo pracovat. Ne každé zvíře je na všechno vhodné.“

6. Vybírají si artisté disciplíny podle svého nadání a vloh anebo se nějaké číslo prostě naučit musí?

„Ne,  ne podle nadání.  Artisté si vybírají  to, co je baví, co je láká a k čemu mají  vztah. Nevybírají disciplíny  podle nadání. Člověk je talentovaný na všechno, ale je třeba odkrýt ten talent. Záleží už dále jen na tom, jak trénujete. Když špatně trénujete, tak to stejně nedokážete a nikam to nedotáhnete, nenaučíte se to.“

7. Představte si taneční číslo. S kterými zvířaty by to šlo a s kterými ne?

„Každé zvíře nějak tančí. Nikdo se asi nikdy nedozví, co je zvířecí tanec. Těžko může někdo říct – „tak  to je ono, teď tančí slon,“   nebo „teď netančí“,  nebo „toto je tanec, toto už ne“. Musíte být takový zvířecí psycholog, aby to s nimi šlo. ALE – co je pro ně tanec?“

8. A Vy? Tančíte rád? Máte na to čas?

„Já ne, já nerad tancuji. Nemám čas, to je asi důvod, proč nerad tančím. Nezkouším to, nemám prostor.

9. A co diskotéka?  „Nezařádíte“ si tam?

„Tak jo, na diskotéce ano, jsme mladí, tak se určitě rádi  „vyblbnem“ na diskotéce. Ale jinak netančím.“

10. Jak se vám dařilo časově zvládnout  vystoupení v cirkuse a v Talent mánii? Nelitujete, že jste do toho šel?

„Jsme zvyklí žít v takovém tempu. Ale zároveň v té době byl Cirkusový  festival v Holandsku a Talent mánie nebyla natáčená jen v Praze. Jezdili jsme také do Bratislavy. Nebylo by to špatný, kdyby byla Talent manie „jen“  v Praze.“

11. Získali jste nějaké ocenění v Holandsku na Cirkusovém festivalu?

„Ano ,  získali jsme bronzovou medaili za drezuru koní.“

Bravo.

12. Jak si udržujete kondičku, abyste vydržel  takové temto? Máte recept? (Myslím, kdy trénovat, kdy přestat, nutíte se k tréninku?)

„My, …. jsme „profíci“, nemůžeme si dovolit přestat trénovat. Ale třeba taky odbočím a jdu dělat něco jiného, když vidím, že mi to vyloženě nejde, nebo se mi vyloženě nechce. Jdu se odreagovat, je to určitě lepší než trénovat s nechutí.“

13. Trávíte s cirkusem více času v Čechách nebo v zahraničí? Kde je lepší publikum? A v čem?

„Jak kdy. Nedá se to říct všeobecně. Dnešní české publikum je srovnatelné se západním publikem. Dříve to tak nebylo, západní publikum bylo lepší, bylo zvyklé se dívat. Češi neuměli ocenit cirkus a umělce.   V současné době  už v Čechách dovedou ocenit kvalitní program a kvalitní výkony umělců.“

14. Může to být důvod, proč  jste vynechali v letošním turné drezuru slona ze hřbetu koně, i když v programu byla divákovi slíbena?  Předvádíte ji jen v zahraničí?

„Ne, to nebyl důvod. Kůň byl na výkonnostních zkouškách pro chov.“

           

15. Kdy začínáte připravovat nové turné a na co se můžeme těšit?

„Tak to bude jednodušší, když se podíváte na naše stránky www.berousek.cz . Je tam celý nový program.“

Děkuji za rozhovor a těšíme se na setkání v cirkusové manéži.

Eva Smolíková

Rozhovor s hercem JIŘÍM KRAMPOLEM

Jaký taneční styl se líbí Jiřímu Krampolovi?

„Jakákoliv hudba, ale když někdo něco umí, když to šlape. Znám kapely, jejichž hudba je mi vzdálená, ale když je to hezký, tak mi vůbec není vzdálená, … tak se mi to líbí.“

Jiří Krampol – herec, moderátor

 

1.Bavil Vás tanec?  Věnoval jste se mu na škole, nebo jste sám někam chodil?

„Bylo mi 12 let, nacvičoval jsem Soubor písní a tanců. Bavilo mě to. Ve škole byl tanec povinný, ale byla to pro mě zábava. Měl jsem rád historické tance, charleston (s Janou Drbohlavovou, to byla krásná sestava), swing.“

2. Musel jste trénovat, nebo Vám to šlo „samo“?

„Musel jsem trénovat, odpoledne jsem trénoval.“

3. Máte nějaký taneční zážitek z poslední doby?

„Před 5 lety jsem s Terezkou Kostkovou dělal televizní pořad a tam jsem si s “profi“ tanečnicí „střihnul“ rock´n ´ roll. Když jsem to jel asi po šesté, myslel jsem že vypustím duši. ( měl jsem totiž kdysi přetržené vazy.)“

4. Tak to Vám věřím. A co balet? Šel byste se podívat na balet?

„Ano, balet se mi líbí. Obdivoval jsem Vlastimila Harapese i mnoho dalších. Nejvíce se mi líbil  Anglický balet.“

5. Chodíte si někam zatančit? Kam?

„Chodíval jsem v mládí, líbilo se mi to. Chodil jsem na čaje, jako chuligá. Tancovalo se tzv. „Holandsko“, to byla forma jive, předváděly se různé figury, kdo to uměl líp, toho obecenstvo obdivovalo.

Nedávno jsem na někoho čekal, seděl jsem dvě hodiny na diskotéce a pozoroval mladé. Vadí mi, když hudba hraje nepřetržitě. Musím chtít hudbu, ne, aby mi ji někdo vnucoval. Mladí lidé si nemůžou nic říct, protože je tam hrozný hluk, když jde DJ na cigáro, pustí totéž z videa. Není tam chvíli ticho, kluci a holky sedí vedle sebe a „mailují si“, oni si nepovídají. Skupina holek se motala na parketu mimo rytmus, kluci byli u baru a pili, ale žádný parádní tanec. Nic.“

“V Americe se v klubech tančí breakdance. Ti něco umí. Anebo Adam Chaloupka, mistr světa v elektrobugy. Paráda.“ (Syn Víta Chaloupky – Adam se stal v 10 letech Mistr republiky, Mistr Evropy a později i Mistr světa v disko tancích ( elektrobugy, breakdance a hip hop, pozn. red.).

6. Jaký styl se líbí Vám?

„Jakákoliv hudba, ale když někdo něco umí, když to šlape. Znám kapely, jejichž hudba je mi vzdálená, ale když je to hezký, tak mi vůbec není vzdálená, … tak se mi to líbí.“

Rozumím. Cítím to podobně. Když je něco hezké, je to jeden jazyk srozumitelný pro všechny. Milí účastníci všech techno párty – rozumíte?

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

Rozhovor s herečkou ADRIANOU SOBOTOVOU

Cítila by i Adina trému před tanečním vystoupením?

„To asi ano. Trému mám i v divadle, takže určitě ano.“

Adina Sobotová – herečka

 

1. Tančíte Vy a Váš manžel Luděk Sobota, rádi?

„Já ráda tančím. Luděk nerad, když se ale roztančí, je k nezadržení.“

2. Chodíte někam tančit? Společně? Kam?

„My tančit nikam nechodíme, to tedy ne.“

3. Ale vy byste třeba šla  ráda?

“ Ale no tak ráda, no , …. tak já, když chci, tak si zatančím i sama doma. Jezdíme na tenisové turnaje a jeden takový skvělý turnaj je v Mohelnici. A tam musím říct, že na večírku po turnaji všichni tančíme  (i ti, co netančí rádi).“

4. A co máte nejraději?

„Rockn´roll.“

5. Ale na to je třeba kondička!

Dovedete si představit, že byste byla taneční „profík“? Co tréninky ?Chtěla byste dělat něco takového, nebo byste k tomu cítila spíše odpor?

„Bavilo by mě to. Je to náročný, ale každopádně se mi to líbí, takže si to dovedu představit.“

6. A tančíte raději sama nebo se díváte, jak tančí jiní?

„Ráda se dívám. Ale je pravda, že na baletu jsem byla před mnoha lety. Líbil se mi balet Gizelle, v Kyjevě jsem viděla Labutí jezero.“

7. Rusové umí, že?

„Ano, Rusové umí… Labutí jezero v Kyjevě byl pro nás  s mým mužem opravdu velký zážitek.“

8. Co se vám nelíbí při tanečním vystoupení?

„Tak to jste mě zaskočila. Nelíbí ….
Já mám ráda tanečníky, z kterých vyzařuje mužnost – např. Baryšnikov a pak se mi líbil moc i Patrick Swayze. “

9. Na jaký tanec byste se šla podívat?

„Tango, moc se mi líbí.“
10. A co třeba moderní styly? Hip hop, street dance?

„Ano, také, obdivuji to. Opravdu, když to někdo umí, tak je to úžasný.“

11. A tanec na diskotékách? Myslíte, že takové to spontánní vyjádření pocitů, že to je taky ještě tanec? Dá se na to koukat, nebo raději ne?

„No, ….  nevím, taková párty, kde se  tančí 3 dny, tak to tedy nemusím. Ale na druhé straně, tanec na diskotékách je určitě vyjádření emocí a pocitů, když někdo rád tančí, tak mi nevadí, že je třeba legrační.
Vždyť Indiáni také vyjadřují emoce tancem.“

12. Určitě, člověk dřív tančil, než mluvil.

Takže  podle Vás by tanec měl spíše vyjadřovat radost,že?

„Rozhodně.“

13. Ale vezmeme si třeba balet. Příběh je poněkud dramatický, řekněme. Tanečníci jsou vyčerpaní, bledí, je to prostě dřina. Jaký to na Vás dělá dojem? Mně je například trochu smutno.

„Já bych chtěla, aby z nich vyzařovala ta radost, i když ta únava tam asi je, ale důležité je vidět radost. Člověk by měl dělat umění tak, aby únava nebyla vidět.

Tak jako herec. Když už Vám divadlo dělá hodně velký potíže, tak by to člověk neměl snad dělat. Jednou jsem seděla v divadle v první řadě a ten herec se tak ponořil do hraní, že stříkal pot až na nás,…

Musím říct, že to bylo nepříjemné.“

14. Věřím. Když byste měla taneční vystoupení, cítila byste trému?

„To asi ano. Trému mám i v divadle, takže určitě ano.“

15. Při tanci se lehce stane, že paměť zklame, stává se Vám to na jevišti také? Jak se s tím vyrovnáváte?

„Ano, stává se mi to. Je to příšerné, minuta je jako půl hodina, prostě úplně šílené.“

16. A jak to překonáte?

„Tak hraju takové improvizované divadlo, můj muž vůbec pořád improvizuje, takže čekám, že mě nějak zachrání……. chacha.“

17.Takže nějaký recept,  jak se tomu vyhnout asi neexistuje…Musíte trénovat svoje „role“ doma?
„To ano. Pokud to představení nějakou dobu nehrajeme, tak rozhodně se musí udělat zkouška.“

18. Někdo má třeba takovou paměť,  že trénovat nemusí….

„Ano, někdo je na tom lépe, někdo hůř.“

19. Kolik času musíte věnovat trénování paměti, co pro sebe děláte?

„Tak to neumím přesně odhadnout, protože se těmto cvičením nevěnuji každý den nějak cíleně, ale i četba a cizí jazyky pomáhají udržovat paměť. “

Cizí jazyky jsou nejen důležité, ale udržují nás fit. Tak to je prima výzva pro studenty od Adiny Sobotové.
Atˇ se Vám daří a děkuji za rozhovor.

Eva Smolíková


Rozhovor se zpěvákem JIŘÍM ŠTĚDROŇEM a hercem VÁCLAVEM KOPTOU

Umělci Jiří Štědroň a Václav Kopta o přestávce při tenisovém turnaji, znaveni výkonem, hovoří o tanci.

Zpěváka a herce Jiřího Štědroně a herce Václava Koptu jsem zastihla o přestávce při tenisovém turnaji. Znaveni výkonem, ale přesto souhlasili, že se o tanci pobaví.

 

Eva Smolíková: „Na jaké taneční vystoupení byste se nikdy nešli podívat?¨

Václav Kopta: „Záleží na tom, kdo tančí, jaký je to projev, ale nešel bych na balet“

Eva Smolíková: “ Proč?“

Václav Kopta: „Vystudoval jsem konzervatoř, kde byli i tanečníci, chodili tak divně, tady asi vznikl můj nevztah k baletu. Taky nechápu tu emoci, kterou chtějí vytančit. Nemám rád, když u pánů není projev stoprocentně mužný.“

Jiří Štědroň: „Vadí mi, když ten pohyb nemá smysl. Mně se líbí, když tanec chce něco vyjádřit, šel bych na balet. Líbí se mi. Také obdivuji spontánní tanec, viz Kuba, kde to z tanečníků jen prýští, ale není mi to dáno.“

Eva Smolíková: „Jste zpěvák, svého času velmi populární. Tanec i zpěv vyžaduje soustředění. Měl jste někdy „okno“?“

Jiří Štědroň: „Škoda, že jsme tu dva.“

Václav Kopta: „Ano, měl. V duetu.“

Jiří Štědroň: ….. (potichu)“ Měl.“

Eva Smolíková: „Tak se za to nestyďte, to potěší ostatní lidičky, že v tom nejsou sami….“

Václav Kopta: „Ha ha … Nepotěší, to přímo na…..“

“Náš pan šéf v Semaforu, Jiří Suchý, si s oblibou chodí poslechnout písně. A jeden mladý kluk – Michal Stejskal, byl tak nervózní, že šéf poslouchá, že jeho poslední smysluplná slova byla … píseň s překrásným textem Jiřího Suchého a „okno“. Tak zpíval jen „tam ta dam.“ Ale byl dobrý trumpetista, tak to chtěl dotroubit na trumpetu, ale ani to nešlo… řekl jen „To nejde“. Slyšeli jsme to v odposlechu a běželi dolů a říkali si, že na toto budeme dlouho vzpomínat….ha ha, „  líčí Václav Kopta a Jiří Štědroň zvesela jeden přes druhého své zážitky….

“A další příhoda – ne zrovna veselá. Bývalý tanečník ND, baleťák, měl zaskočit za nemocného kolegu, myslím to byla hra Romeo a Julie. Připomenul si choreografii, všechno dobré, šel do rozštěpu a praskla mu kyčel. Volal na jevišti – kyčel, ale nikdo mu nešel a nechtěl jít pomoct“, pokračuje Václav Kopta.

Eva Smolíková: „No nazdar.“

Eva Smolíková: „A co si rádi zatančíte Vy?“

Václav Kopta: „Já se rád vyřádím s manželkou na diskotéce, nebo na hudbě, která nám sedí.“

Eva Smolíková: „Když někdo nechce tančit, tak nechce projevit své  city. Souhlasíte s tím?“

Jiří Štědroň: „Ano, souhlasím. Nechce.“

Eva Smolíková: „Musíte tančit ve své profesi? Tančíte rád?“

Jiří Štědroň: „Musím tančit. Nebaví mě to, ale patří to k tomu výkonu, ale netěší mě to.
Mám rád profesionály a já to neumím.“

Eva Smolíková: „Jak to tedy překonáváte, když jdete na jeviště?“

Jiří Štědroň: „Říká se: „špatný herec, když nevydrží dvě hodiny ostudy.“ Člověk se musí překonat, jít do ringu, i když vím, že to může být ostuda.“

Eva Smolíková: „Musíte doma cvičit?“

Jiří Štědroň: „Musím i doma cvičit, já ano. Jsou lidi, kteří nemusí, ale já musím. Paměťový cvičení dělám každý den.“

Eva Smolíková: „Kolik času tomu musíte věnovat?“

Jiří Štědroň: „To záleží. Cvičím i zpěv i fyzicky cvičím. Dvě hodiny určitě. Hodinu jezdím na rotopedu, hraju tenis, nebo jdu na dlouhou procházku. Učím se tak dlouho, až to umím.“

Eva Smolíková: „Říká se, že talent je hlavně trénink.“

Jiří Štědroň: „Ano, ale talent znamená i to, jak dlouho jste schopni trénovat.“

Eva Smolíková: „Hluboká pravda.“

                     

Pánové Václav Kopta a Jiří Štědroň, dva veselí sportovci,  spěchají na další tenisový zápas a tak mi nezbývá, než jim popřát hodně štěstí.

 Eva Smolíková