OSTROV!

Kousek divokosti i smutku neporušené přírody

V pražské La Fabrice proběhne ve dnech 8.–10. 11. 2021 pražská premiéra představení Ostrov! souboru BURKICOM. Příběh zrození a zániku hledající rovnováhu mezi člověkem a okolním světem vznikl na základě výzkumu krajiny, dosud jen nepatrně dotčené turismem i lidskou činností. Choreografka Jana Burkiewiczová do příprav představení zapojila řadu známých osobností z různých uměleckých oblastí. Scénografii navrhl architekt Jaroslav Wertig ze studia A69, animace ilustrátor Jindřich Janíček a filmový režisér Tomáš Luňák. Na přípravách inscenace se podílelo celkem 32 lidí.

Zažijte na vlastní kůži kousek neporušené přírody, poznejte poslední 4 % procenta divoké prázdnoty! Multimediální scénický model biotopu ostrova na Jakubském rybníku v obci Poušť, okres Nymburk. Otřesně živé představení.

Ve svém nejnovějším a produkčně dosud nejnáročnějším autorském představení OSTROV! se Jana Burkiewiczová vrací k přírodní a environmentální tématice, kterou v minulosti zkoumala již v představeních Divočina, marnivost ptačích per a O medvědovi, který plul na kře. Tentokrát se při přípravě scénáře spojila s filmový režisérem a animátorem Tomášem Luňákem (Alois Nebel) a kurátorem Jiřím Mackem (Designblok), aby ve výsledném tvaru propojila do kompaktního a neustále se prolínajícího celku choreografie s animacemi původních ilustrací Jindřicha Janíčka (Take Take Take) a hudbou Jiřího Konvalinky (Mutanti hledaj východisko).

Environmentální témata prostupují stále častěji zpravodajství, politická jednání i náš běžný život, ale o čem se vlastně bavíme? O jaké přírodě? O lese, kam chodíme na houby a jsme uneseni jeho klidem? Co je to vlastně ona divočina, když z celkové váhy savců, žijí na světě jen 4 % procenta skutečně svobodně, 36 % tvoří lidé a 60 % zvířata chovaná v zajetí pro naší zábavu či jako potrava? A co jsme my ve vztahu k ní, když jsme její součástí?“ ptá se choreografka Jana Burkiewiczová.

Základním táborem příprav inscenace se stal Jakubský rybník, který patří do chráněné oblasti Rožďalovických rybníků, krajina, jež není prvoplánově krásná ani problematická, ale víceméně přirozeně spojuje lidskou činnost a existenci neporušené přírody. Ostrov uvězněný hladinou rybníka se následně svou neporušeností stal pro inscenaci symbolem nedotčeného běhu věcí. „A pak jsme se dívali, vstřebávali a hledali souvislosti, které se nám postupně spojovali do představení, které je pro nás sice abstraktním, ale živým modelem naší existence v rámci přírody,“ doplňuje Jana Burkiewiczová, která tentokrát jde ve vyprávění až na samý kraj lidského i zvířecího konání, nevyhýbá se přímočarosti a ironie stejně jako témat smrti či krutosti.  

Zkusili jsme vytvořit model situace, jakousi laboratoř, do které vložíte jednotlivé prvky, nastavíte podmínky a necháte rozběhnout děj. Asociace, odkazy, ale i reálné situace začaly volně přicházet a generovaly další vývoj. Prolomili jsme hranici a přestali vnímat, kdo je člověk a kdo zvíře. Obrysy budoucnosti se stali jasnějšími,“ dodává autorka.

I tentokrát se do příprav zapojili známí umělci, designéři a tvůrci z různých oborů. Představení se odehrává ve scénografii renomovaného architekta Jaroslava Wertiga ze studia A69, který na přání scenáristů bourá hranici mezi divákem a účinkujícím. Světelný design vytvořila Pavla Beranová, známá svou prací v divadle Archa, ACT Lighting Brusel a mimo českou scénu také v Holandsku, Lucembursku či Maďarsku. Autorkou kostýmů vzniklých recyklací a up-cyklací je Barbora Procházková (Project Sapience), absolventka pražské UMPRUM a vítězka mezinárodní soutěže Designblok Diploma Selection 2019. Autorem masek šitých ze zbytků kůží je Štěpán Růžička, absolvent ateliéru K.O.V. na pražské UMPRUM.

Výjimečné je také složení performerů, kteří se v představení pohybují v širokém rámci současného tanečního umění včetně včleněných prvků akrobacie. Cenami ověnčené tanečníky Helenu Arenbergerovou Michala Heribana uvidíte v jedné řadě s dalšími pěti tanečními osobnostmi. Veronika Tökoly, známá z inscenací souboru 420PEOPLE, Eduard Adam Orszulik, kterého mohli diváci v řadách BURKICOM vidět už v představení Růžový samuraj, i trojice zahraničních tanečníků – sestry Ifigenia a Ariadne Toumbeki z Řecka a Maxime Guenin ze Švýcarska, které si Jana Burkiewiczová vytipovala na mezinárodním konkurzu organizovaném DEKKADANCERS. Vedle sedmičky tanečníků se mohou diváci těšit i na zpěv Adama Pavlovčina, který působí střídavě v Praze a Londýně a mimo jiné je v současnosti finalistou letošního, ještě otevřeného ročníku talentové soutěže Superstar. O hlasový doprovod inscenace se postarali herci Zuzana Stavná a Miroslav Krobot v rolích průvodců. Fotografem inscenace je Václav Jirásek. Celkem se na přípravách představení podílelo 32 lidí včetně performerů prosincové dílny.

Premiéra proběhne 8. 11. 2011 v divadle La Fabrika. Následující dva dny se konají reprízy a OSTROV! se do La Fabriky vrátí zpět v roce 2022. Prodej vstupenek probíhá přes lafabrika.cz.

Představení uvádí BURKICOM za podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Prahy 7. Partnerem inscenace je divadla La Fabrika, v jehož prostorách byla inscenace nastudována.

Helena Novotná 

pro Taneční magazín

AMORální

Intimní představení o lásce a manipulaci

Dočasná Company uvádí zcela nový projekt s názvem AMORální pod vedením Anny Benhákové. Premiéra se uskuteční dne 15.11. od 20:00 v Divadle X10

 

Repríza proběhne 14.12.
 

Tématem choreografie vás provede šest těl tanečníků, kteří jazykem současného tance a fyzického divadla vyobrazují sbližování a vkládání důvěry v partnera v touze po sexuální intimitě. Taneční inscenace se zabývá především tenkou hranicí mezi láskou a manipulací – situacemi s jemnými nuancemi, kdy si možná ani neuvědomujeme, že postupně ztrácíme kontrolu nad tím, kam naše vztahy směřují. Situacemi, kdy si až pozdě všímáme, že jsme se dostali někam, kde jsme nikdy být nechtěli. Nejvýraznější esencí choreografie je křehkost a zranitelnost. Obrazy, které choreografie nabízí, mluví o sexualitě jako o lidské přirozenosti. Lidské tělo, neoddělitelné od jeho mysli, duše, ducha, je zde předmětem touhy a v zajetí vášně se toto propojení snadno přehlédne.

Téma projektu AMORální se formuje již druhým rokem, choreografka podobné téma zpracovala v tanečním filmu s názvem Morálně závadné, který je momentálně v postprodukčním procesu. Vernisáž a výstava fotografií z natáčení, jejichž autorkou je také Anna Benháková, proběhla v srpnu 2020 v Periferie Cafe. Pod stejným názvem se již uskutečnil work in progress v září 2020 v Divadle DISK. Dočasná Company uvede reprízu AMORální 14. 12. 2021 opět v divadle X10.

Tanečnice a jedna ze zakladatelek Dočasné Company Natálie Vacková o zkoušení říká: “Když Anička s tématem přišla, tak mě to jako osobu velmi lákalo, ale jako interpretka jsem věděla, že to nebude lehká výzva. Navazovat opravdový něžný dotek s osobami, se kterými nejsem v partnerském vztahu,  vyžaduje odvahu. O manipulaci by jistě každá žena a spousta mužů zvládla mluvit po svém a i já mám svůj příběh, který mě bude dokonce života ovlivňovat.”

Dočasná Company je skupina umělců, která vytváří platformu pro různorodé současné pojetí umění se zaměřením především na tanec a fyzické divadlo. Spojuje umělce z oblasti hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Cílem Dočasné Company je rozmělnit hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum, stejně jako nacházet přesahy divadelních a nedivadelních forem. Momentálně vyvíjí aktivitu na několika uměleckých projektech převážně v Praze, ale působí také v regionech. Od začátku letošní sezóny také vede taneční workshopy pro studenty i profesionály ve spolupráci s prostorem Tep39. Company působí od roku 2019, spolek byl založen v listopadu roku 2020.


Natálie Vacková

pro Taneční magazín

 

Budete S dovolením! někde Inbetween a možná dojde i k Průniku díky třem premiérám v divadle PONEC

Listopad přináší hned 3 premiéry!

Všudypřítomný spěch, hledání rovnováhy ve společenském systému a koncept hranic jako někdy vtipná, jindy více alarmující výpověď o stavu naší doby ve třech listopadových premiérách slibují umělecký zážitek, který ještě při odchodu z divadla zůstává pod kůží. Ve dvou premiérách PONEC dává prostor autorům z mladé nadějné generace, Inbetween je česko – slovenský projekt.

S dovolením!

Nikdo nemá čas na nic čekat. Občas se sice zastavíme, ale všudypřítomný stres a spěch nás nutí běžet dál. Inscenace jako zrcadlo odrážející jednu z tváří dnešní doby s lehkostí a humorem je dílem sdružení Spolk.

Představení vyhrálo 2. místo v soutěži Tanečních aktualit Divoká karta 2020.

Inbetween

,,Jsme propojenější víc než kdykoli dřív, měníme se na masu, která se snaží najít rovnováhu. Taháme a tlačíme.“ Představení inspirované aktuálními společenskými změnami a našimi reakcemi na ně.

Koncept z dílny tří autorek: Soňi Ferienčíkové, Márie Júdové Alexandry Timpau je inspirovaný interaktivní architekturou. Čtyři tanečníci tak pracují s materiálem, který se vznáší nad nimi.

Spára: Průniky

Ocitli jsme se tam, kde po doteku zůstává jen prázdná stopa. Realita a sen se smísily dohromady. Už nerozeznáváme hranici našich těl od okolního prostoru. Něco se muselo stát. S námi, se světem, se mnou. Představení nechává nahlédnout do témat současné generace dvacátníků. Vzniklo v rámci projektu Nezřízeni, jehož koncepci vytvořil tandem uskupení Pulsar – Honza Malík a Tereza Krčálová. Choreografka Barbora Ptáčková je letošní absolventkou Konzervatoře Duncan centre v Praze.

Více na:  www.divadloponec.cz

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

„Alter Ego“

Epos 257 & M. Čáslavka feat, Jan Lesák

Výstava  ALTER EGO umělců Epose 257, Miroslava Čáslavky a Jana Lesáka, která probíhá od  21. 10. 2021 od 19:00 v Galerii NoD do 21. 11. 2021

Projekt ALTER EGO, na kterém v uplynulých letech spolupracovali umělci Epos 257 s Mirkem Čáslavkou, protagonistou kultovního filmu Wiktora Grodeckého Mandragora, umělec Jan Lesák a kurátor Pavel Kubesa, se pohybuje na nejasné hranici mezi anonymními autentickými příběhy a dokumentární fikcí, prostřednictvím které nahlížíme do sociální periferie a kulis drsného nočního života porevoluční Prahy. Výstava uspořádaná v pražském legendárním prostoru NoD/ROXY, který je neodlučně spjat se zakládáním a rozvojem klubové scény a subkultury, chce být živoucím monumentem temného prostředí “divokých devadesátek”.

Epos 257 se profiluje jako umělec, který svými intervencemi často reflektuje citlivá společenská témata nebo opakovaně komentuje problematiku veřejného prostoru a dění v něm samotném. Jeho práce se vyvinula z pouliční graffity scény a dosud se přirozeně pohybuje v urbanistickém prostředí, přičemž často používá různorodou ikonografii města.

Během jednoho z průzkumů metropole, umělec, jehož identita zůstává dosud neznámá, našel anonymní zápisníky a VHS kazety, které v jistém smyslu navazují na příběhy odehrávající se v Praze v letech okolo natáčení kultovního filmu režiséra Wiktora Grodeckého Mandragora (1997). Epos 257 v nalezeném materiálu vypozoroval podobnosti s hlavní postavou zmíněného filmu, mladým Markem, kterého ztvárnil tehdy začínající herec Čáslavka. „To co jsem objevil mě natolik fascinovalo a zároveň přinášelo úzkostlivou tíseň. Otevřel se přede mnou příběh, který se začal sám vyprávět. Vzpomněl jsme si na období, kdy mě jako teenagera zasáhl film Mandragora, stejně jako celou dospívající generaci klubové scény té doby. Z Mandragory se postupem času stal kult a doslova panoptikum 90. let,“ uvádí umělec EPOS 257.

Umělec s Čáslavkou následně navázal kontakt, který vyúsťuje právě v projekt ALTER EGO, do nějž společně přizvali ještě konceptuálního fotografa Jana Lesáka, aby po téměř tříleté spolupráci připravili společnou výstavu.

Hlavní postava Marek a jeho představitel Miroslav Čáslavka inspiroval vizuální umělce Epose 257 a Jana Lesáka skrze náhodně nalezené osobní věci a řadu zápisníků k takřka archeologickému průzkumu. Umělecký výzkum archivních materiálů se tak autorům stal odrazovým můstkem pro kolaborativní rozplétání složité struktury sociálních a subkulturních souvislostí,“ přibližuje výstavu kurátor Pavel Kubesa z pražského Experimentálního prostoru NoD.

Experimentální výstava ALTER EGO tak zpracovává nejen nalezený materiál, ale navazuje volně také na samotný film Mandragora, snímek zachycující poměry první poloviny devadesátých let v Česku, kde kulisou je pražské Hlavní nádraží a někdejší svět mladých prostitutů. „Výstava z inspiračních materiálů přejímá spíše emocionální energii a současně i určitou formu filmové imaginace, která je pro snímek Mandragora charakteristická. Autoři společně prezentují jistou spekulativní mez mezi skutečností a fikcí, která místo aby poodkryla skutečný příběh, nabízí divákovi plastický multimediální obraz jedné pomalu zapomenuté a temné éry porevoluční noční Prahy,“ dodává Kubesa.Toto je váš nový textový blok a v něm první odstavec.

 

Galerie NoD EPOS 257 & MI(A)REK ČÁSLAVKA feat. JAN LESÁK Alter Ego Kurátor: Pavel Kubesa

Vernisáž: 21. 10. 2021, 19:00

Výstava potrvá do 21. 11. 2021

NoD, Taneční magazín