Rozhovor s tanečnicí KAMILOU TOMÁNKOVOU, známou ze StarDance

„Tanec je můj život, práce i zábava. Kdyby ne, už dávno dělám něco jiného“

 „Tanec je můj život, přináší mi dobrou náladu, je to moje práce, ale i zábava…“, říká Kamila Tománková, kterou tanec provází celý život. Tanci podlehli nejen její rodiče, ale i bratr, věnuje se mu také manžel i jejich dvě děti. Třikrát se objevila ve StarDance, což pokládá za nezapomenutelný životní zážitek.

Pocházíte z Brna z taneční rodiny. Váš tatínek Petr Odstrčil, byl nejen výborný tanečník, ale také prezident Českého svazu sportovního tance a s Vaší maminkou Marcelou, založili a dlouho vedli, brněnský taneční klub Impuls a Vy s bratrem Martinem jste v tomto prostředí vyrůstali. Jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Vše se u nás v mém dětství točilo právě kolem tance. Hrozně se mi líbilo poslouchat taneční hudbu, chodit s rodiči dívat se na tréninky, na soutěže a na soustředění. Byla tam vždycky hezká a přátelská atmosféra. Maminka šila i oblečení pro tanečníky a já jí pořád jako malá chtěla pomáhat, ale spíš jsem ji asi zdržovala. Probírat se všemi těmi látkami, flitry a kamínky byl pro mě neuvěřitelně zajímavý svět. Prvního tanečního partnera na soutěže jsem měla ve 13 letech, ale byl o 10 let starší a moc jsme si nerozuměli. Přesto jsme spolu tančili zhruba 3 roky. Pak rodiče chtěli, abych tančila  s bráchou, ale nečekaně se musel už v osmnácti letech oženit, protože čekali se svojí tehdejší tanečnicí mimčo. Já pak vystřídala ještě asi 5 tanečních partnerů, než jsem potkala svého muže, se kterým jsme se dali dohromady i tanečně.“

Bylo asi přirozené, že jste se vydala ve šlépějích svých rodičů. 3x jste získala titul vicemistra ČR v 10 tancích a titul mezinárodního mistra Kanady v 10 tancích. V roce 2000 jste se podílela na titulu vicemistrů Evropy v latinských formacích. Jste soutěživý typ?

Tanec pro mě byl, je a doufám, že i bude nedílná součást života. Primárně mi nikdy nešlo o to soutěžit a vyhrávat. Ale to potěšení ze spojení pohybu každé části těla ve spojení s hudbou a s partnerem. No a předávat tu radost a energii na někoho, kdo se na nás dívá nebo si to jen tak užívat se svým partnerem. To člověka hodně obohacuje, je to prožitek, který Vám dává smysl, potěšení, vášeň, štěstí a někdy i únavu a bolest. To k tomu prostě patří a je to neuvěřitelná kombinace toho všeho, bez čeho pak už nemůžete být, prostě to máte tak rádi a chcete to dělat. Že se pak dostaví i úspěchy na soutěži, je dobré motivačně a je to fajn, ale pro to jsem to nikdy nedělala.“

Vystudovala jste trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Olomouci. A jste spolu zakládající členkou taneční studia Kometa Brno, které patří k nejúspěšnějším tanečním školám republiky. Co Vás k tomu vedlo, podílet se na založení tohoto studia?    

Nejdřív tu byl nápad od mého bráchy a táty vybudovat rodinnou firmu, taneční studio. Našli pro to vhodný objekt, který byl z části rozestavěný, a část byla na zbourání. Já byla tehdy na střídačku týden v Mostě s Honzou (mým současným mužem) a týden studovala v Brně VUT. A protože jsme se také tehdy věnovali trénování párů, šli jsme do toho projektu s nimi a pře-sunuli se natrvalo do Brna. Postavili jsme nejprve jeden taneční sál s obytnou částí, kde také všichni stále bydlíme, máme takový velký činžovní dům s byty pro každou rodinu. Nejprve jsme v tanečním studiu jen založili a trénovali taneční klub se soutěžními páry, hlavně juniorskými a dospělými. Pak jsme přistavěli ještě jeden taneční sál a zázemí se šatnami a recepcí, využívané hlavně pro taneční kurzy pro malé děti až po dospělé. Věnujeme se všemu, co se týká tanečního světa od šití tanečních kostýmů, přes vzdělávání trenérů, pořádání tanečních soutěží a akcí až po již zmíněné trénování tanečních párů a tanečních kurzů.“

Ve studiu působíte jako lektorka tanečního kurzu pro nejmenší a latino dance pro ženy. Co Vás na učení nejvíce baví? Jaký je zájem o Vaše kurzy?

Mám na starosti celý chod kurzů tanečního studia. Zahrnuje to výběr a vzdělání lektorů tance, zaměstnávání dalších potřebných pracovních sil a plánování celé taneční sezony, včetně pravidelných vystoupení dětských složek, vytvoření metodiky výuky a kontroly, jestli jsou u nás lidi spokojeni. O to se snažíme nejvíc, být profesionální a přinášet lidem radost a zážitek z tance. Zájem o naše kurzy je velký, často máme plno a za to jsem moc ráda a vděčná, ale nebylo to takto hned od začátku, museli jsme se k tomu dopracovat. Tancování pro nejmenší pak i sama vyučuji a baví mě to moc, děti jsou neuvěřitelný příval energie a mají rády pohyb, poskakování a hraní si na písničky. Je to někdy náročné, ale musím říct, že to dělám ráda, protože moje vlastní děti už z těch dětských let vyrostli, jsou z nich puberťáci. No a Latino Dance pro ženy je bezvadná záležitost, která mi dělá moc radost a často mi i zlepší náladu. Přijde k nám vždycky ten, kdo se chce opravdu tancem potěšit, zpotit se a naučit se to dobře. Postupně se ze všech stane dobrá parta nadšenkyň, je tam skvělá atmosféra a hodně z nich už k nám chodí několik let. A taková práce je pro mě i potěšením.“

Tanec Vás svedl s manželem Janem Tománkem, s nímž jste se seznámila na tanečních soutěžích, kde jste vystupovala jako Kamila Odstrčilová a spolu učíte společenský tanec pro pokročilé. Jak se Vám spolu pracuje?

My se spolu vidíme na tanečním parketě takřka denně při trénování našich soutěžních tanečních párů. Každý tam ale trénuje při soukromých lekcích někoho jiného, tak se zase až tak moc nevnímáme, každý si hledí své práce. Někdy je to náročné v tom, že je to pod tlakem, aby tanečníci pak byli na soutěžích úspěšní, pokud možno nejlepší. Ne každý ale na to má, někdy se jim nechce, protože ta zátěž pro vrcholové tanečníky je velká, někdy nemají motivaci po špatném umístění na soutěži, občas je problém i psychika, rodiče dětských párů potřebují často něco řešit. Takže je to někdy fajn a v pohodě, ale někdy taky ne. Spolu s manželem pak vyučujeme dva taneční kurzy pro dospělé páry a to je příjemné v tom, že tam lidi přijdou s dobrou náladou, proběhne to v dobré náladě a skončí to v dobré náladě. Nikdo žádné výsledky neřeší, tančí se tam jen proto, že si to chtějí všichni užít, zasmát se.“

Tanec Vás provází celý život. Co pro Vás znamená? Jednou jste řekla: „Tanec je můj život, přináší mi dobrou náladu, je to moje práce, ale i zábava…“ Platí to stále?

Ano, kdyby tomu tak nebylo, tak už dělám něco jiného. Někdy toho samozřejmě bylo hodně a chtěla jsem třeba i přestat a najít si jinou práci, ale čím jsem starší, tím mám více zkušeností a uvědomuji si, že to je to, co dělat chci, už vím moc dobře, jak a baví mě to a jsem za to ráda. Nemusím sedět v kanceláři na zadku osm hodin denně, mám hodně pohybu a potkávám na akcích spoustu zajímavých lidí a pořád jsou přede mnou nové výzvy a zkušenosti. Moderuji třeba i taneční soutěže a taneční přenosy v TV a k tomu bych se asi nikdy normálně nedostala. Moje práce je pestrá, věnuji se i designu a šití tanečních šatů. Pro život je hodně důležité mít rád svou práci, pracovat tvrdě, mít pořád své vize, sny a cíle. Vždycky, když jsem se tak bezhlavě plácala životem, v práci, nemělo to pro mě smysl a vlastně jsem se necítila dobře a spokojeně. Pro mě je nejdůležitější zdravá a spokojená rodina a dělat práci, co mě baví, co přináší mě i lidem pro které pracuji nebo s kterými pracuji potěšení a všichni se snažíme nejlépe, jak to jde.“

Třikrát jste tančila v TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V první řadě s atletem Tomášem Dvořákem, v páté řadě s hercem Oldřichem Navrátilem a v osmé řadě jste byla partnerkou lyžaře Ondřeje Banka, ale ze zdravotních důvodů jste pak odstoupila. Jak na soutěž vzpomínáte? Co Vám soutěž dala?

StarDance byl pro mě velký zážitek, velká změna v životě, přinesla mi spoustu zkušeností, nových příležitostí a zážitků a nových přátel. Nejvíc byla pro mě první řada, vše bylo nové, nikdo nevěděl, jaké to bude, jestli to jen nějak proběhne nebo to bude úspěšné. Mám ohromnou radost, že StarDance pořád patří k nejúspěšnějším pořadům na ČT. To je pro taneční svět strašně důležité a hodně ho to pozdvihlo a stal se díky tomu populárnější. Před tím pomalu nikdo nevěděl, co je to samba a dnes to už všichni vědí. To je skvělé. A na taneční partnery ve StarDance jsem měla štěstí. Se všemi se mi dobře tančilo, byli to moc fajn lidé, pracovití a příjemní, neměli jsme mezi sebou problémy. Hodně mě mrzelo, že jsem svoje poslední účinkování s Ondrou Bankem musela přerušit, nerada věci vzdávám, potřebuji být spolehlivá a vše dotáhnout do konce. Ale bolesti během tréninků a na zkouškách a přenosech se nedaly vydržet bez léků, prostě to nešlo. Vyhřezla mi ploténka na krční páteři na zkouškách při prvním díle a představa, že se tam budu trápit třeba ještě několik týdnů či měsíců pod práškami, to teda nebylo nic příjemného a zhoršovalo se to. Tak jsem ve třetím díle musela své účinkování přerušit a naštěstí byla k dispozici jiná tanečnice, která zrovna to kolo vypadla, tak mě vlastně jen vystřídala. Ale i přesto je pro mě StarDance nezapomenutelný životní zážitek v tom nejpozitivnějším smyslu slova.“

Jste maminkou dvou dětí – syna Jonáše a dcery Nely. Jak to mají s tancem? Neláká je také taneční parket?  

Naše děti obě tančí. Jonáš už opravdu skvěle, je několikanásobným mistrem ČR v tanečním sportu v kategorii juniorů i mládeže. Nelča tančí také, hlavně pro radost, ale první úspěchy na soutěžích už má také za sebou. Vyrůstali s námi v tomto prostředí a je to pro ně přirozené, baví je to a žijí tím stejně jako my. Nemuseli jsme je do ničeho nutit, sami to chtějí a tanec je pro ně důležitá součást života. Jsme za to rádi, kdyby ale chtěli dělat cokoliv jiného, budeme je v tom podporovat úplně stejně.“

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?  

Chvíle volna jsou pro mě důležité, trávím je nejraději s rodinou. Vaříme rádi různá jídla, chodíme na procházky, jezdíme na kolo, v zimě lyžujeme a bruslíme, jezdíme na výlety do ZOO a na zámky a hrady, baví nás cestování, ale rádi se spolu díváme i na filmy v klidu domova. Užívám si i chvilky, které mám sama pro sebe, cvičím jógu, čtu si knížky a sbírám nápady na dekorace do domu a na nové taneční a společenské šaty. Ráda si zajdu s přáteli na pivko či víno nebo jen tak pokecat o životě. Užít a prožít každý okamžik svého života, vnímat svět okolo sebe a lidi v něm je to, co je pro mě důležité, to dělám nebo se o to alespoň snažím.“

 Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Přede dveřmi je pouliční festival „ZA DVEŘMI“

Světelné loutky, akrobacie, stand-up i performance chystaná pro EXPO. Festival pouličního divadla „Za dveřmi“ oživí metropoli.

Prázdninové letní dny budou v Praze patřit pouličnímu divadlu. Od 8. do 16. července se uskuteční už 12. ročník festivalu „Za dveřmi“, který tentokrát představí zejména české performery. Světelné loutky projdou Staroměstským náměstím, ve spodní části areálu Výstaviště v Holešovicích se bude létat ve vzduchu. A pod korunami stromů se tam každý den zahraje divadlo nejen pro děti. „Chceme vrátit radost a kulturu do ulic, uvedeme přes 35 akcí během 9 dnů,“ zve na festival dramaturgyně Michaela Holbíková. Vstupné na akci „Za dveřmi“ je (jako každý rok) dobrovolné.

Michaela Holbíková, dramaturgyně festivalu

Pod korunami vzrostlých stromů i v magických uličkách centra Prahy se už po dvanácté představí herci, akrobati, žongléři i hudebníci z České republiky, festival připravil na 35 akcí. „Letošní ročník mezinárodní účast umělců narušil. Situaci chápeme ale především jako příležitost ukázat, že kvalitní nejen pouliční divadlo vzniká také u nás. Na festivalu představíme několik premiér,“ říká Michaela Holbíková. Festival zahájí oblíbené žonglérské duo Bratři v tricku se světovou premiérou pohádky „Hra o trůn“. Hravou formou míří přímo na mísu ožehavého tématu a nejen žonglováním záchodovými prkýnky, papíry a štětkami přiblíží nejmenším divákům místo, kam i císař pán chodí sám. Bratry v tricku mohou návštěvníci vidět na festivalu hned několikrát, a to ještě s představením „Běžkařská Odysea“, se kterou loni objeli zeměkouli od Francie po Taiwan. Anebo kultovním kouskem „Prasečí cirkus“. Poprvé před zraky diváků zahraje také soubor Teatr Novogo Fronta pouliční představení „Kolaps“.

Populární BRATŘI V TRICKU, tentokrát navíc v rouškách

Soubor V.O.S.A. Theatre ve speciálním večeru nazvaném „Exp(o)edice“ zavzpomíná na své účinkování na mezinárodních výstavách v Šanghaji, Miláně i další expedice světem a nechá nahlédnout i do příprav unikátních divadelních prvků pro EXPO v Dubaji. To vše za doprovodu živé hudby na místě, kde si Pražané mohli připomenout úspěšný bruselský pavilón. Skupina performerů a akrobatů se spojí i pro další neobvyklou podívanou – večerní průvod světelných loutek ryb a medúz, který projde centrem Prahy v neděli 12. července od 21.30 hodin. „Jedná se o unikátní divadelní instalaci Návštěvníci, která propojuje svět divadelního a výtvarného umění s moderními technologiemi. Svítící obyvatele podmořského světa rozsvěcuje 6,5 km optických vláken a 3500 adresovatelných LED světel,“ zve Jakub Vedral, režisér představení a producent festivalu. Na další večerní pouliční představení se spojili Blackout Paradox, Novogo Fronta a Sacra Circus, kteří zahrají snové představení Nautilus, které nás tak trochu přenese do fantaskního světa Julese Verna.

Každý festivalový den se ve stínu stromů budou hrát pohádky pro děti. Uskupení vi.TVOR představí tradičního „Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého“ v loutkové podobě. Divadlo Víti Marčíka zahraje Sněhurku a sedm trpaslíků. Ta jejich se dočkala už více než 2000 repríz. A loutky si budou moci osahat samy děti na workshopu výroby loutek či si zahrát vlastní divadelní představení v rámci loutkového hřiště „Loutkoviště“.

Festival si na svoji scénu tentokrát nepozval jen pouliční divadla a akrobaty. Představí se Činoherní studio Ústí nad Labem s autorskou variací světa Jaroslava Foglara „Bratrstvo kočičí pracky“. Z Chebského Zapádočeského divadla do Prahy přijede Pavel Richta. Jeho humorná a trochu výstřední one man show „Všechny báječný věci“ vypráví příběh mladého muže, jehož matka se pokusí o sebevraždu. A ten se rozhodne začít psát seznam věcí, kvůli kterým stojí za to se nezabíjet. Návštěvníky pobaví také stand up comedy nebo spíše sitdown tragedy Tomáše Měcháčka. Vážnější inscenaci z domovské scény MeetFactory pod otevřené nebe přiveze Jakub Gottwald. „Třetí lež“ od Agoty Kristof zkoumá fascinaci zlem a pokládá si otázky morálních zábran.

Součástí festivalu bude i bohatý doprovodný program. Kromě koncertů a djs večerů organizátoři připravili také mnoho workshopů. Zkusit si budou moct děti i dospělí například základy baletu. „Budeme mít na místě baletizol a dokonce i špičky, které si budou moct účastníci kurzu vyzkoušet. Za dvě hodiny se sice nestanete baletními profesionály, ale o jeden krůček se jim přiblížíte,“ zve s úsměvem Michaela Holbíková. 

Jakub Vedral, producent festivalu

Festival Za dveřmi letos přinese několik novinek. Kromě ryze českého programu je to i prodloužení festivalu na 9 dní a nové místo konání. To sice stále zůstává v areálu Výstaviště v Holešovicích, ale z prostranství před Průmyslovým palácem se přesouvá blíže Stromovce na zelený trávník a pod stíny stromů. „Festival není jen přehlídka pouličního umění, je to především místo setkání s rodinou a přáteli. Chceme, aby se u nás návštěvníci cítili dobře, a tak připravujeme odpočinkovou zónu s lehátky a chybět samozřejmě nemůže ani bar a drobné občerstvení,“ doplňuje Jakub Vedral. Kompletní informace k programu najdete na: www.zadvermi.cz.

Festival pořádá ArtProm, ve spolupráci s ART Prometheus, za finanční podpory hlavního města Prahy ve výši 1 000 000 Kč, Státního fondu kultury ČR, Městské části Praha 1 a Městské části Praha 7. Probíhá pod záštitou radní hlavního města Prahy pro kulturu MgA. Hany Třeštíkové.

Foto: Artprom

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jiří Hána a Tereza Řípová

Roztančené divadlo Praha, III. ročník, druhý soutěžní pár

Představujeme Vám druhý pár letošního již 3. ročníku projektu Roztančené divadlo Praha. Za Městská divadla pražská vystoupí Jiří Hána s tanečnicí Terezou Řípovou a zatančí Vám vznešený valčík a hravý latinskoamerický tanec Cha-cha.
ZDE můžete v krátkém videomedailonku nahlédnout, jak vypadá jejich trénink
Finálový galavečer plný tance a hudby se uskuteční 15. března od 18:30 hod. v Divadle na Vinohradech. Vstupenky k zakoupení ZDE.
Nezapomeňte také hlasovat v divácké soutěži pro své favority! Kdo podle vás vyhraje letošní ročník Roztančeného divadla Praha? Výsledky hlasování budou vyhlášeny během finálového galavečera. Hlasovat můžete ZDE.
Postupně Vám představíme všechny soutěžní páry, které můžete podpořit sdílením na webu a sociálních sítích.
Těšíme se na Vás na slavnostním finálovém galavečeru!

Taneční kurzy Martina Šimka & Terezy Řípové, s. r. o.

Video:  Richard Stiebler
Foto: Anna Hladká
 
Za Roztančené divadlo
Barbora Honzlová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Japonská drum show v pražské Lucerně

13. ročník japonského filmu a kultury

EIGASAI: EISÁ

Každý zapálený tanečník  by si neměl nechat ujít takové příležitosti, jako zhlédnout tanec jiných kultur. Nejen, že to obohatí jeho znalosti, možná se přiučí i nějaký ten pohyb či pokřik, ale pozná také kostýmy, určitou energii daného tance a navíc  se může výborně bavit.

Přesně tak tomu bylo i v neděli 26. ledna při bubenické show EISÁ. Česko-japonský soubor byl založen v srpnu loňského roku a toto vystoupení bylo vlastně úplně první.  Diváci uslyšeli staré skladby i ty moderní, doplněné pokřiky a mohli se také sami aktivně zapojit.  Mimochodem, soubor stále hledá nové členy, takže pokud by někdo měl zájem, stačí se na Česko-japonskou organizaci obrátit.

Rjúkjúkoku Macuri Daiko je typ tance, který vznikl na staré tradici eisá (okinawské bubnování). Jedná se o velmi  výrazný styl vysokých kopů, pohybů karate a synchronizované taneční choreografie.

Mladí lidé se na Okinawě scházejí na letní slavnosti eisá, aby uctili své předky. S využitím různě velikých bubnů zpívají a tančí a žádají zemřelé o dobré zdraví a prosperitu. Tanec je naplněný pozitivní energií a radostí.

Jedna ze starých skladeb, kterou jsme v Lucerně zhlédli, byla  popsána  coby padající voda tedy vodopád,  jiné byly rockové.  Další pak zase znamenala „Míchání“, šlo o namíchání štěstí, o které se tanečníci podělili s ostatními. A povedlo se!

Celá show se nesla v radostném, energickém duchu a pořádnou dávku dobré nálady přinesl také drak, který vesele cvakal svými obrovskými zuby. To už se smál opravdu celý sál. Myslím, že  namíchaná dávka štěstí divákům nějakou dobu vydržela!

Posuďte sami:

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN