EIGASAI: EISÁ
Každý zapálený tanečník by si neměl nechat ujít takové příležitosti, jako zhlédnout tanec jiných kultur. Nejen, že to obohatí jeho znalosti, možná se přiučí i nějaký ten pohyb či pokřik, ale pozná také kostýmy, určitou energii daného tance a navíc se může výborně bavit.
Přesně tak tomu bylo i v neděli 26. ledna při bubenické show EISÁ. Česko-japonský soubor byl založen v srpnu loňského roku a toto vystoupení bylo vlastně úplně první. Diváci uslyšeli staré skladby i ty moderní, doplněné pokřiky a mohli se také sami aktivně zapojit. Mimochodem, soubor stále hledá nové členy, takže pokud by někdo měl zájem, stačí se na Česko-japonskou organizaci obrátit.
Rjúkjúkoku Macuri Daiko je typ tance, který vznikl na staré tradici eisá (okinawské bubnování). Jedná se o velmi výrazný styl vysokých kopů, pohybů karate a synchronizované taneční choreografie.
Mladí lidé se na Okinawě scházejí na letní slavnosti eisá, aby uctili své předky. S využitím různě velikých bubnů zpívají a tančí a žádají zemřelé o dobré zdraví a prosperitu. Tanec je naplněný pozitivní energií a radostí.
Jedna ze starých skladeb, kterou jsme v Lucerně zhlédli, byla popsána coby padající voda tedy vodopád, jiné byly rockové. Další pak zase znamenala „Míchání“, šlo o namíchání štěstí, o které se tanečníci podělili s ostatními. A povedlo se!
Celá show se nesla v radostném, energickém duchu a pořádnou dávku dobré nálady přinesl také drak, který vesele cvakal svými obrovskými zuby. To už se smál opravdu celý sál. Myslím, že namíchaná dávka štěstí divákům nějakou dobu vydržela!
Posuďte sami:
Text, foto, video: Eva Smolíková
TANEČNÍ MAGAZÍN