TANEČNÍ AKTUALITY právě vydávají třetí „Speciální vydání 2020“! █ Postupně navázalo na desetiletou tradici ročenek. █ 129 stran čtení za 129,-Kč. █ Objednávejte přes internet, respektive shánějte ve vybrané síti divadel, knihoven či knihkupectví. █
Po roce opět publikuje odborný internetový časopis TANEČNÍ AKTUALITY své pravidelné tištěné číslo – „Speciální vydání“ na téma: „Tanec a publikum“. Křest této publikace proběhne – z důvodu nařízení vlády – až v následujících měsících. A jeho kmotrem se stane tanečník a choreograf Václav Kuneš.
I letos je „Speciální vydání“ dvojjazyčné a obsahuje původní články autorů na dané téma v širším kontextu aktuální české taneční scény.
Třetí ročník se zabývá tématem „Tanec a publikum“ z různých perspektiv. Úvodní texty, bilancující uplynulou sezónu, se nad úlohou diváků pozastavují v kontextu aktuální situace z pohledu čtyř žánrů – baletu, současného tance, nonverbálního divadla i nového cirkusu. Autoři dále přiblíží například různé formy práce s publikem českých pohybových festivalů i baletů vícesouborových divadel, angažovanost diváků i umělců a pozastaví se také nad samotným diváckým prožitkem tance. Nechybí ani exkurz do možností digitálního přenosu a interakce mezi diváky a performery v jeho rámci.
„Když vznikala koncepce letošního ,Speciálu´, tak po koronaviru nebylo ještě ani vidu ani slechu. Ale celá pandemie a s tím spojené zavření divadel, myslím každého, přivedlo k myšlenkám o tom, co pro něj vlastně znamená být divákem v divadle, naživo. Co je přenosné obrazovkou a co není. Takže svým způsobem toto téma získalo ještě na větší aktuálnosti,“ přiznává editorka „Speciálního vydání“ Petra Dotlačilová.
Editorka „Speciálního vydání“ TANEČNÍCH AKTUALIT – Petra Dotlačilová
„Speciál“ je určen všem, kteří se zajímají o tanec a divadlo a chtějí si o tom přečíst i něco víc, než „jen“ recenze či rozhovory. A zajímá je rovněž širší kontext jednotlivých děl, osobností a organizací a možná i určitý teoretický přesah. Publikace čítající 129 stran bude v prodeji za 129,- Kč. To i díky podpoře MKČR a SFK. A čtenáři ji seženou na pultech vybraných divadel, knihoven či knihkupectví či přes objednávky nawww.taneciaktuality.cz.
„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším,“ přiznává náš přední tanečník, trenér, porotce Jan Tománek, který spolu s manželkou Kamilou vede jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, třikrát tančil v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a v desáté jubilejní si splnil sen, stal se porotcem.
Narodil jste se v Ústí nad Labem, ale vyrůstal v Mostě. Jak vzpomínáte na dětství, jaký jste byl kluk a co Vás bavilo?
„Přesněji řečeno, jsem se narodil a vyrůstal v Ústí nad Labem a po vojně jsem působil 7 let jako vedoucí tanečního klubu. Vyrůstal jsem jako každý obyčejný kluk. Měl jsem krásné dětství. Vše se odehrávalo venku na čerstvém vzduchu. Hráli jsme všechny možné sporty, mezi kterými vyhrával fotbal, kterému jsem se 12 let aktivně věnoval na výkonnostní úrovni. Po vojně, když už jsem se věnoval sportovnímu tanci v podstatě profesionálně, tak jsem dostal nabídku od pana Václava Hofmana, abych převzal taneční klub v Mostě, kde jsem posléze strávil krásných 7 let, na které velmi rád vzpomínám lidsky i profesně…“
V jednou rozhovoru jste přiznal, že Vaše první taneční vystoupení bylo na dětském tanečním festivalu v Kamenickém Šenově, kde jste tančil valčík. Co nebo kdo Vás k tanci přivedl?
„Od útlého věku jsem se rád pohyboval na hudbu, až jsem si vysloužil přezdívku „Tančící komanč“. Využíval jsem jakoukoli příležitost se pohybově vyjádřit a rád jsem se předváděl ve společnosti. Rodiče tak uznali, že nejlepší bude, když se tomu začnu víc věnovat. Začátky nebyly jednoduché, protože jsem v dětství trpěl nadváhou a tak moje první taneční angažmá v jediném, dětském tanečním klubu neskončilo slavně, ale po tanečních už to nabralo obrátky.“
Portréty osobností desáté řady taneční soutěže StarDance. Promo fotografie pro kampaň pořadu České televize.
Vy jste nejdříve ale vystudoval střední průmyslovou školu a pak trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Olomouci. Proč jste si vybral právě obor trenérství?
„Jsem původem strojař, ale až na krátkou dobu jsem se tomu nevěnoval. Můj svět byl tanec a poměrně brzo jsem se začal věnovat výchově mladých tanečníků. To mě dovedlo až k rozhodnutí se více vzdělávat. Fakulta sportovních studií byla logickým krokem.“
V letech 1998 – 2000 jste se stali s Vaší partnerkou a později manželkou Kamilou vicemistry ČR. 3x jste se stal vicemistrem ČR v 10 tancích a máte také titul mezinárodního mistra Kanady v 10 tancích a v roce 2000 jste získal jako trenér a choreograf titul vicemistr Evropy v latinských formacích. Co pro Vás znamená tanec?
„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším. Věnuji se mu již víc jak 30 let a to každý den. Bez nadšení by to nešlo. Tanec mě nabídnul spoustu forem. Národní, společenské tance, latinské, standardní. Formou individuální, partnerskou či formační. Všechny jsem využíval, hledal, zkoušel a nelituji. Pro mě je tanec pestrá mozaika, která mě vždy dávala možnost si najít barvu, která mě baví…“
Třikrát jste tančil v oblíbené TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V prvním ročníku byla Vaší partnerkou TV a rozhlasová moderátorka Jolana Voldánová, v pátém modelka Pavlína Němcová a v šesté sérii atletka Šárka Kašpárková. Jak na soutěž a své taneční partnerky vzpomínáte? Co Vám soutěž dala?
„StarDance je moje srdcovka. Tančit historicky první řadu, kdy to sledovalo 2 500 000 diváků je nezapomenutelný zážitek. Žiju tím pořadem emočně i profesně celých 13 let a jsem za to rád…
Jolana byla velmi pracovitá a pečlivá. Lidsky jsme se sblížili natolik, že naše rodiny se navštěvují dodnes. Pavlína byla v Česku neznámá, ale v zahraničí velmi úspěšná a její profesionalita se při nácviku projevovala. Myslím, že byla velmi talentovaná a je škoda, že jí diváci nedali větší prostor…. No a Šárka byla a je prostě skvělá. Její nadhled, pracovitost a parťáctví jsou vlastnosti, které z ní dělají skvělého člověka.
StarDance nejen mě, ale nám všem dala obrovskou možnost ukázat krásu našeho tance. Celá země začala tančit a tanečníci si užívají větší vážnosti. To je myslím úžasné….“
Jednou jste přiznal, že byste si ve StarDance, rád vyzkoušel roli porotce a v desáté sérii jste usedl mezi obávané porotce. Jaké to bylo netančit, ale hodnotit?
„Byl to můj sen a cíl, který se mě splnil a jsem za to velmi rád. Není to pozice jednoduchá, protože vůbec netušíte, co vám taneční páry předvedou a vědomí, že jste v přímém přenosu, je také velký adrenalin. Každý večer je velmi náročný, protože je plný příprav a zodpovědnosti to „dát co nejlépe“. Snažil jsem se ve svých hodnoceních věnovat tanci a být spravedlivý. Jestli se to povedlo, musí posoudit divák;)
Spolu s manželkou Kamilou vedete jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, kde působíte jako šéf trenér a také jako lektor reprezentativních kurzů pro veřejnost. Co Vás na své práci nejvíce baví? Jaký je o Vaše kurzy zájem?
„Jako celý život, tak i dnes se věnuji tanci komplexně. Mojí hlavní profesí je trenér výkonnostních párů a jsem rád, že se mohu věnovat těm nejlepším. Po našich zkušenostech ze StarDance, jsme se s manželkou Kamilou rozhodli organizovat také taneční kurzy pro veřejnost a dnes jich máme plný dům a velmi nás to baví. Takovou největší radostí je tradiční nedělní kurz pro dospělé taneční páry, na který se vždy velmi těšíme. Mimo jiné pořádáme také taneční soutěže, plesy, taneční tábory apod.“
Spolu s manželkou vedete nejen úspěšnou taneční školu, ale máte také dvě talentované děti, které kráčí ve Vašich šlépějích. Syn Jonáš již v deseti letech vyhrál svoji první taneční soutěž a patří mezi nejlepší juniorské tanečníky. Také dcera Nely má již první úspěchy na svém kontě. Jak vnímáte úspěch svých děti?
„Nikdy jsem neměl ambici, aby moje děti tanec dělali profesionálně. Přál jsem si, aby si ho vyzkoušeli… Možná proto, že si ho Jonáš našel tak trochu sám, tak je dnes 5-tinásobný mistr ČR a finalista ME. Nelinka má tanec jako přirozenou součást svého života a čas ukáže, jestli jí tanec provede životem jako nás s manželkou.“
Je Vám práce také koníčkem? Jak rád odpočíváte?
„Pro mě tanec nejsou jen kroky. Vše co dělám je spojené s tancem. Prodávám taneční obuv, porotcuji soutěže, moderuji taneční akce, pořádám taneční soutěže… Tanec, aby Vám vydržel, se musí stát životním stylem a tohle štěstí já mám.
Zrovna jsem se vrátil z cyklo výletu okolo Balatonu. Odpočívám pohybem v různých formách. Rád plavu, jezdím na kole nebo jen tak chodím.
PONEC – divadlo pro tanec uvádí 8. – 10. června od 19.00 hodin festivalovou koprodukci projektu Florenta Golfiera (tYhle) s názvem Zápas s jazykem vpražské premiéře. Inscenace je první částí Babylonské trilogie zabývající se výzkumem jazyka. Golfier na vzniku díla spolupracoval s mezinárodním týmem, mimo jiné uznávanou lingvistkou Barbarou Mertins a inspiroval se rovněž dílem britského spisovatele a uměleckého kritika Johna Bergera.
„Z rozhovorů, které jsem vedl s profesorkou Barbarou Mertins, mě nejvíc zaujalo, jak reagovala na můj náhled na protipólné potřeby lidské osobnosti – na jedné straně touhu po pravidlech a na druhé po svobodě. A ona kladla hlavní důraz na emoční podstatu jazyka,“ říká Florent Golfier.
Ke spolupráci oslovil také slovenského choreografa, tanečníka a pedagoga PeteraŠavela působícího v Bruselu, skladatele Iana Mikysku a členy souboru tYhle – francouzskou scénografku MarieGourdain a světelnou designérku ZuzanuRežnou. Tento mezinárodní tým umožnil pestrý a komplexní náhled na téma jazyk. Co je to jazyk? Co znamená mluvit jedním jazykem? Je vůbec možné mluvit jen jedním jazykem, když každý jazyk má v sobě několik variací, úrovní, nářečí? A lze to vůbec, když lingvisté tvrdí, že hranice jednoho jazyka nelze přesně určit?
Dlouhodobému výzkumu řeči se autor pro svou Babylonskou trilogii věnuje od roku 2018. Proto doplnil pražskou premiéru výstavou, která rozvádí téma jazyka i z dalších úhlů pohledu, např. v kontextu vícejazyčných rodin. Jaké dopady má jazyk na naše emoce, vnímání identity, svobodu projevu? Jak ovlivní užití spisovného nebo hovorového jazyka náš vztah ke společnosti, konvencím, normám?
Jak si jazyky musely v historickém vývoji vybojovat svůj prostor, jak tenká je hranice mezi národní hrdostí, láskou ke své řeči a kultuře, a proti tomu kolonialismem či dokonce nacionalismem? „Životaschopnost jazyka je věrným odrazem národa, který jím mluví“, říká Marina Yaguello (Sbírka stereotypů o jazyce)
Inscenace bude uvedena také 16. června od 19 hodin v olomouckém Divadle na cucky a 18. června od 20:00 hodin v brněnském Buranteatru. Po představení bude vždy následovat diskuse.
Florent Golfier je tanečník, performer a choreograf narozený ve Francii, v současnosti působící v České republice. Studoval činohru v Nancy a následně v ateliéru Klaunské, scénické a filmové tvorby na brněnské JAMU. Spolu s Lukášem Karáskem, Marií Gourdain a Zuzanou Režnou založili kolektiv fyzického divadla tYhle.
Projekt se koná za finanční podpory MKČR, MHMP, Státního fondu kultury ČR a města Brno.
Projekt vznikl v koprodukci tYhle s festivalem TANEC PRAHA, DW7 – Divadlo na cucky v Olomouci a Schloss Bröllin e.V.
Další partneři projektu: Studio ALTA, Kulturní centrum Cooltour v Ostravě, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Zámek Žďár nad Sázavou, Cirqueon, Švestkový Dvůr v Malovicích, «le Dancing » ve Val-de-Reuil (FR), laboratoř psycholingvistiky technické univerzity v Dortmundu (Technische Universität Dortmund), Ministerstvo školství, vědy a kultury Meklenbursko-Přední Pomořanska, kraj Vorpommern-Greifswald a Johan centrum – Moving Station v Plzni.
Festival TANEC PRAHA pořádá: Tanec Praha z.ú.
Za kontinuální podpory: Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Praha
Za víceleté podpory: Kreativní Evropy, města Plzeň, Brno a dalších
Za podpory: Plzeňského kraje, města Ostravy, Karlových Varů
Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize.
Festival se koná pod záštitou ministra kultury ČR PhDr. Lubomíra Zaorálka a primátora Hlavního města Prahy MUDr. Zdeňka Hřiba.
