Štítek: ambice

TANEČNÍ MAGAZÍN hovoří s VÍTĚZSLAVEM RÁZKEM, učitelem paradance

„Nevzdávat se, tak to se člověku v životě docela hodí“

Vítězslav  Rázek (1986) je rodákem z Prahy, kde žije s manželkou a dvěma dcerami. Vítězslav je tanečníkem tělem i duší. Vystudoval psychologii na FFUK, profesionálním psychologem se však nestal, přestože ve své každodenní práci na parketu ji používá. Tanec ho nakonec přivedl i ke studiu na FTVS v Olomouci, kde vystudoval taneční mistrovství a trenérství. Založil vlastní taneční školu – Tanec pro všechny (2012), kterou úspěšně,  se svojí taneční partnerkou, vede. Tomu všemu předcházela dlouhá, pestrá a úspěšná taneční kariéra sportovního tanečníka. S taneční partnerkou Kristýnou Mückovou vyhráli Taneční ligu, stali se vicemistry ČR ve standardních tancích a finalisty mistrovství Evropy profesionálů ShowDance. Procestovali téměř všechny státy Evropy a mnoho států z celého světa.  Před nedávnou dobou začal spolupracovat na odborném tanečním vedení vozíčkářů (takzvaný paradance sport).

Vítku, jak Vás napadlo zapojit do tance vozíčkáře?

„Tomu předcházela delší cesta. Když jsme s mou taneční partnerkou přestoupili do profesionálů, psal se rok 2015. Tehdy jsme založili taneční klub. Později jsme otevřeli taneční studio a začali organizovat taneční soutěže a zároveň jsme začali dělat také taneční porotce. Naším snem bylo uspořádat taneční soutěž na Žofíně,  a to se nám nakonec povedlo. A jakmile jsme věděli, že můžeme uspořádat taneční soutěž v tomto krásném prostoru, přemýšleli jsme, jakými dalšími aktivitami jej naplnit. A tehdy nás napadl paradance. Domníval jsem se, že tanečníků na vozíku bude u nás hodně, vzhledem ke každoroční účasti ve speciálním díle StarDance věnovaného vozíčkářům. Posléze jsem zjistil, že účastníci StarDance žádnými aktivními tanečníky nejsou a že se tanci na vozíku věnují jen vozíčkáři sdružení v SKV Praha. Kontaktoval jsem tedy předsedkyni Míšu Krunclovou a vše jsme domluvili.“

 Spolupráce tedy začala tím Žofínem?

„Ne. Spolupráce začala tím, že jsme v roce 2019 uspořádali první ukázkovou lekci v Parapleti, na kterou přišlo asi 18 zájemců. Ta se velice vydařila a účastníci byli nadšení. Na tuto ukázkovou lekci pak navázal pravidelný taneční kurz, který probíhal v Jedličkově ústavu a měl zasvětit účastníky do základů tance a připravit je na každoroční ples SKV Praha.“

Je rozdíl učit tančit běžné lidi a vozíčkáře?

„Je a není. Ačkoli by se mohlo zdát, že je to jednoduché, není tomu tak – paradance sport (soutěžní tance vozíčkářů) – je poměrně detailně propracovaný. V ČR ale nebyl nikdo, kdo by mě dokázal zasvětit. Tak jsem se vydal na Slovensko, kde se paradance věnují už přes dvacet let. Začal jsem jezdit na pravidelné lekce k panu Mičunkovi, aby mě zasvětil do vedení tohoto sportu, což se povedlo a mohli jsme tak otevřít zmiňovaný několikatýdenní kurz v Jedličkově ústavu.“

A nakonec se tedy uskutečnila i taneční soutěž pro vozíčkáře?                                                                                 

„Ano, ale… První mezinárodní soutěž v tancích na vozíku se měla uskutečnit v březnu 2020, ale přišla korona… Tak jsme ji odsunuli na říjen 2020. Ale i v říjnu zasáhla další vlna korony, takže jsme soutěž nakonec zrealizovali na Žofíně, ale kvůli nařízení vlády částečně online.“

A měli jste na soutěži své želízko v ohni?

„Ano. Reprezentovali nás vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou. Rosťa se Zuzkou si zatančili na Žofíně, odkud probíhal i online přenos. Ostatní zahraniční účastníci soutěže tančili ve svých domovských tanečních studiích. Vše bylo digitálně propojeno a přenášeno. Rosťa se Zuzkou obsadili krásné třetí místo (ze sedmi), což je na premiéru úžasný výkon!“

Tanečník a vozíčkář Rosťa Vyhnálek tedy vzešel z vašeho trenérského vedení. Jak jste se seznámili?

„Rosťa dorazil na naši první ukázkovou lekci do Paraplete a rovnou po jejím skončení mi říkal, že by se chtěl paradance věnovat se svou taneční partnerkou Zuzkou. A že by chtěli i soutěžit. Začali tedy docházet k nám do tanečního studia na individuální lekce, kde jsme jejich taneční vystoupení trénovali.“

Na kdy je připraven druhý ročník soutěže?

„Na 21. listopadu 2021 a doufáme, že už nebude muset probíhat online, ale klasicky. Na 2. ročníku se budeme podílet společně s SKV Praha, se kterým jsme společně založili taneční svaz.“

Můžete mi naši spolupráci v tanečním svazu přiblížit?

„V prosinci minulého roku naše „Škola tance pro všechny“ společně s SKV Praha se stali součástí nově vzniklého svazu „Czech paradance sport“. Ten je pobočným spolkem celorepublikového svazu, který nese název „Svaz učitelů tance ČR“. Ambicí svazu je, aby se zde v říjnu uskutečnil světový pohár v paradance, a aby na něj navázal kongres o paradance sportu. Rádi bychom totiž využili toho, že se do Prahy sjedou přední porotci a trenéři a budou diskutovat o novinkách v paradance sportu. První mezinárodní kongres v paradance sportu v ČR už se uskutečnil loni v září, ale ten ještě nebyl pod hlavičkou našeho svazu. O čem se na kongresu mluvilo, můžou zájemci vidět na tomto webu: www.praguedance.cz/online/

Jak se Vám spolupracuje s SKV?

„Skvěle, protože jak Míša Krunclová, tak Martina Henrichová, jsou velmi pohotové a akční. Cokoli vymyslíme, tak holky hnedle začnou realizovat. Veškeré nápady a sny, které máme, se nám daří zhmotňovat, což je báječné.“

Jedním z počinů, který se podařilo zhmotnit, jsou i pravidelné středeční online workshopy?

„To je teď taková „covidová“ akce. Online prostor sice není něco, co bychom si vysnili… Na druhou stranu to otevírá prostor pro další účastníky, kteří by se jinak do Prahy na naše lekce jen těžko dostávali. A musím říct, že mě to baví a děkuji za tu možnost.“

Co Vám tanec a sport dává do života?

„Úžasné zážitky a dovednosti. Možnost potkat spoustu nesmírně zajímavých lidí a osobností. Naučil mě se nevzdávat, což se v životě docela hodí.“

 

Děkuji pěkně za rozhovor a přeji brzké otevření tanečních parketů.

Pozvánka na ONLINE WORKSHOP moderního tance – Sportovní klub vozíčkářů Praha (skvpraha.org)

Foto: archiv  Vítězslava Rázka 

Tereza Marková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečníkem, choreografem a vítězem StarDance JANEM ONDEREM

„Už se dokážu radovat, ale cesta k tomu byla delší…“

Tanečník a choreograf, pro kterého je práce také velkým koníčkem, Jan Onder třikrát tančil v oblíbené TV taneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. A s herečkou Danou Batulkovou a atletkou Kateřinou Baďurovou Janků soutěž vyhráli.

Ve StarDance působil také jako choreograf a poradce. Řadu let pracuje s dětmi a právě jim věnoval také knížku „Kdo zachrání Pižďucha?“

Pocházíte z Lokte a vyrůstal jste s bratrem. Jak jste se dostal k tanci, kterému se věnujete od svých sedmi let?

„Hrozně jsem si přál tančit! Do svých šesti let jsem si dělal freestyle doma na gramofonové desky a v druhé třídě jsem si doma prosadil taneční kroužek (taneční přípravku) společenských tanců v Sokolově. Rodiče mě podporovali ve všem, co jsem chtěl…“

Vystudoval jste Pedagogickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a od svých 17 let trénujete děti. Pro děti jste také natáčel TV pořad Taneční hrátky s Ondrou. Co Vás na práci pro děti a s dětmi baví?

„Miluji jejich upřímnost a spontánní nadšení pro cokoli. Mám rád, když děti nadchnu pro taneční blbnutí. Děti jsou upřímné, a když se jim to s Vámi líbí, ocení to více než dospěláci… i když je fakt, že poslední dobou se mi potvrzuje, že dospělé publikum si také rádo hraje a platí na dobrou společnost stejná pravidla. Bavič musí obecně zaujmout a ,zblbnout´ lidi. Bavič musí nadchnout a přesvědčit, že se nemusíme stydět bavit se jako děti 🙂 .“

S Vaší bývalou taneční partnerkou Lucii Hunčárovou jste patřili mezi nejlepší taneční dvojice. Někde jste řekl, že společenské tance jsou těžké všechny, jsou ale krásné, protože je to pro dva. Jaký tanec máte nejraději?

„S Lucií Hunčárovou jsme byli v první desítce top v ČR, byli jsme širší špička u nás. Drželi jsme se dlouho a jezdili jsme hodně do zahraničí. Celou kariéru jsem měl mindrák, že jsme nebyli na ,bedně´, ale nebylo nám to přáno, měli jsme se možná ukázat jinde. Tahle etapa je za mnou, na parketě jsem strávil půl života a soutěžní kariéra mně stála hodně úsilí i hodně peněz…

Teď tančím s Natálií Otáhalovou, špičková tanečnice, 10ti násobná mistryně ČR ve společenském tanci. Je o hodně mladší a je super, že se od ní mohu učit novému a mladistvému přístupu k našemu stylu tance. Nejkrásnější tanec, který vypráví úplně o celém životě (tedy o vztahu muže a ženy) je jednoznačně Rumba!“

V TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí, jste  tančil  3 x, a to s herečkou Danou Batulkovou, atletkou Kateřinou Baďurovou a s oběma jste kralovali tanečnímu parketu a vyhráli první místo a s bývalou Miss Taťánou Kuchařovou jste dotančili na druhé místo. Jak vzpomínáte na své taneční partnerky?  

„Tuhle otázku dostávám často. Každá partnerka byla jiná a já se musel ,nacítit´ pokaždé jinak. Zvládl jsem to a nebylo to snadné. Jiná úspěšná žena znamenala odlišný přístup. Dana Batulková geniální herečka, pohybově talentovaná s velkou životní pokorou respektovala moje instrukce a dokázali jsme si z tance udělat legraci. Dana je moje nejlepší kamarádka a druhá maminka.

Katka Baďurová Janků, vicemistryně světa ve skoku o tyči…  Super žena, vzdělaná,  krásná, podnikatelka, milující matka a k tomu všemu atletka s neuvěřitelnou silou a rozsahem… To šlo samo. Máme dodnes svůj humor, a když si voláme, je to na hodiny…

Taťána Kuchařová nádherná žena, nesmírně talentovaná, nejen tanečně! ,Americká´ zdravá ambice, miliarda nápadů… hrozně mě inspirovala. Bezvadná holka, co umí všechny okouzlit na Vídeňském plese v Opeře a taky si umí dát pivo a utopence… měl jsem štěstí 🙂 . “

Ve StarDance jste působil také jako choreograf a poradce. Co Vám soutěž dala?

„Naučil jsem hlavně televizní praxi! To je hodně důležité. Tahle práce má svoje specifika. Pochopil jsem také, že se často jedná o kompromis. Ne vždy je na práci dostatek času, peněz, talentu… zkrátka v prostředí showbyznysu musíte co nejrychleji a nejlevněji udělat to nejlepší na světě!!! Jinak je to obecně krásná práce, která je navždy zaznamenána a to je pro mne velmi cenné. Vystoupení na plese, nebo divadlo je za hodinu a půl navždy minulost, televize, film a hudba zůstává…“

Dostal jste se také na divadelní prkna a na scéně „Ypsilonky“ jste se představil jako legendární hollywoodský herec a tanečník Fred Astaire v inscenaci „Variéte“ a v roli Dona Juana ve hře „Kostky jsou vrženy“. Jak se cítíte na prknech, která znamenají svět?

„Fred Astaire to je moje veliká radost! Moc děkuji řediteli studia Ypsilon profesoru Janu Schmidtovi, že mě oslovil a nabídnul mi nejprve choreografii představení a následně hned vlastně hlavní roli. Je pro mne naprosto úžasné, že si můžu vyzkoušet herectví v opravdovém divadle. Hraji ještě v inscenaci ,Kostky jsou vrženy´ a strašně si to všechno užívám.

Je tam úžasná parta, neviděl jsem tolik talentovaných mladých a multifunkčních lidí. Myslel jsem si o sobě, že jsem velmi dobrý ve vnímání rytmu a hudby… když jsem poprvé pracoval s lidmi z Ypsilonky, pochopil jsem, že zdaleka nejsem jediný.“

Spolu s maminkou Zuzanou (ilustrátorkou) jste napsal knížku pro děti „Kdo zachrání Pižďucha?“, Jak se Vám spolu pracovalo a co Vás  přivedlo k napsání právě knížky pro malé čtenáře?

„Já s dětmi pracuji už mnoho let a mám je rád. Líbí se mi jejich představivost a energie. Když jsem dostal nabídku napsat knihu, bylo mi jasné, že to musí být netradiční pohádky. A protože je moje mamka geniální, první pohádku jsem musel první přečíst právě jí. Když jsem ji dočetl, řekla, že chce jednu jen tak napsat taky a začali jsme se „předhánět“, kdo napíše lepší… tak jich vzniklo 16 a od některých známých vím, že je děti milují. A když někdo vyroste zrovna na vašem pohádkovém příběhu, jedná se o veliké štěstí.“

Vy jste v jednom rozhovoru přiznal, že děláte práci, která je zároveň Vašim velkým koníčkem a tanec je Váš život. A Vašim motem je: „Když se chce, tak to jde.“  Platí to vše i dnes?

„Ano, platí to stále a teď, v období korona krize se po nějaké době opět dostávám do pracovního módu a jedu. Mám veliké plány a věřím jim. Chci je, takže to klapne 🙂 .“

Umíte vypnout z práce? Jak rád odpočíváte?

„Odpočívám prací a živ (mentálně) jsem z úspěchu… jinak si už dnes ale umím užít i obyčejnou procházku, nebo dobré jídlo. To jsem dřív neuměl. Učím se, sice pomalu, radovat se z maličkostí a z přítomnosti dobrých lidí. Konečně se dokážu radovat jen tak, ale cesta k tomu byla delší  🙂 .“

 

 Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jana Ondera 

  Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ti nejmladší ze slavné dynastie na plátně

Posedlost a vášeň bratrů Novákových z Cirku La Putyka. Niterný filmový dokument „Na krev“ přichází ve čtvrtek 11. června do kin.

„Na krev“ – to je název nového celovečerního dokumentu režiséra Erika Knoppa o Rosťovi a Vítkovi Novákových, jádru souboru Cirk La Putyka. Ten jako kdyby získal, v době koronaviru, kdy jeho členové nemohli hrát pro diváky v divadle, na novém významu a aktuálnosti. Co pohání oba bratry, osmou generaci slavného loutkářského rodu Kopeckých? Jaká posedlost, vášeň i emoce je provází, když uskutečňují svůj sen a vztahují se ke své rodině a předkům? Časosběrný dokument „Na krev“ nabízí mnoho! Především zákulisí souboru, anebo mnoho vzpomínek z rodinného archivu. V neposlední řadě však především velice osobní a niterný vhled do života a práce bratrské dvojice. Konkrétně ve třech letech poté, co v roce 2014 otevřeli divadlo Jatka78. Po květnové, skvěle přijaté on-line premiéře, přichází 11. června tento výjimečný dokument do českých kin. Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=IX-Gvj3gclc.

V podtitulu filmového dokumentu „Na krev“ stojí: „Jejich krev je krev kočovných umělců a jejich posedlost sahá přes slavný rod loutkářů Kopeckých mnoho generací nazpět. Ve svém úsilí se obracejí k sobě samým, ke kořenům, k rodině. Před čím se snažíš utéct´, to nakonec vyroste v tobě.“ Snímek zavede diváky nejen do zákulisí Cirku La Putyka, na zkoušky či jeho zahraniční cesty. Zároveň odkrývá i hlavní zdroje neuvěřitelné energie a posedlosti. Díky nim soubor překonává i mimořádně náročné překážky. Postupně se odhaluje propojení současných ambicí principála s rodinnou historií. I jakási nutkavost na ni navázat. Či ji „dokončit“? „Na krev“ ukáže, kolik nervů je potřeba k tomu, aby se zhruba čtyřicetičlenný soubor na své nové domovské scéně udržel v chodu a dále vyvíjel.

Zleva Rostislav Novák mladší a jeho otec

U vzniku snímku stála domluva režiséra Erika Knoppa, že začne točit vývoj Cirku La Putyka od chvíle, co tento získá vlastní prostor Jatka78 v Praze. „Po půl roce natáčení jsem pochopil, že mě více než cokoli jiného přitahuje soudržnost tohoto divadelního spolku a že pomyslným pojivem je rodina, ze které Rosťa a Vítek Novákovi pochází,“ říká Erik Knopp. Oba bratři jsou osmou generací loutkářského rodu Kopeckých, která má ale jako první za 200 let existence vlastní kamenné divadlo Jatka78. A tak už nemusí primárně kočovat, jako generace předchozí. Režisér získal přístup do obrazového archivu rodiny Kopeckých, potažmo Novákových, který začíná roku 1946 a pokračuje do současnosti. Díky tomu ilustruje podobnost minulosti se současností a s postupy obou hlavních postav. „Kdo má takto pevné rodinné základy, dokáže v životě všechno, co si zamane,” uzavírá Erik Knopp.

Producentem dokumentu Na krev je MasterFilm s.r.o., koproducentem Česká televize.

Více informací na: www.laputyka.cz a na: https://www.facebook.com/nakrevfilm/.

Foto: Jakub Jelen a Mike Rafail

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ONDŘEJ CIHLÁŘ a jeho „inženýr Táborský“

Vždy jsem si říkal, že slovo „camping“ by se mělo správně do naší mateřštiny přeložit jako „inženýr Táborský“. Moderátor Ondřej Cihlář tomuto slovu dává ještě další významy. Hosty jeho pravidelné talkshow o Praze, městských plánech a architektuře, budou v březnu designérka Veronika Rút Nováková a architekt Petr Hlaváček

Svěží talkshow „Camping s Ondřejem Cihlářem“ je novinkou v programu Centra architektury a městského plánování v Praze (CAMP). Herec a režisér Ondřej Cihlář z divadla Vosto5 v ní bude každý měsíc diskutovat s odborníky, politiky, vizionáři i aktivními občany o architektuře. Navíc také o metropoli, městských plánech nebo dopravě. Cílem talkshow je odlehčit složitá témata a přiblížit je veřejnosti. Hlavně se jedná o to, aktivně zapojit  Pražany do procesu městského plánování. Březnovými hosty programu budou Veronika Rút Nováková, grafická designérka a kritička vizuálního smogu a architekt a 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje a územního plánu Petr Hlaváček. Talkshow se uskuteční 26. března od 19 hodin v CAMPu, v Praze 2, u Karlova náměstí. Vstup je zdarma.

Ondřej Cihlář a v pozadí CAMP

Nová talkshow „Camping s Ondřejem Cihlářem“ má očima svého moderátora, obyčejného zvídavého občana, umožnit veřejnosti  nahlédnout na zásadní urbanistická témata. Pravidelně, jednou měsíčně. „Architektura mne velice zajímá, ale nejsem v tomto oboru nijak odborně vzdělán. Považuji se spíše za člověka zvídavého a rád se dozvídám nové věci a souvislosti, které mi jako běžnému občanu města mohou unikat,” popisuje svůj pohled na věc herec, režisér a spoluzakladatel divadla Vosto5 Ondřej Cihlář. Zábavná talkshow má vtáhnout Pražany do témat odbornějšího rázu, která jsou pro ně a jejich budoucí život často určující. „Talkshow v CAMPu se liší ambicí přitáhnout širokou veřejnost a nikoli pouze zainteresované odborníky. Rádi bychom se pokusili odlehčeně zpřístupnit vize hostů a jejich vliv na město tak, aby to bylo srozumitelné všem,” vysvětluje Cihlář.

Hosty nové talkshow mají být kromě architektů i politici, developeři, umělci, vizionáři či aktivní občané. „Pokusíme se zvát takové lidi, kteří s městem a jeho rozvojem mají úzkou vazbu. Půjde tedy o kohokoliv, kdo přináší městu nové myšlenky, ať už to jsou nové stavby, dopravní systémy, inovace v řízení, vize či detaily, které mohou Prahu posunout blíže ke městu, ve kterém se dobře žije,” objasňuje výběr osobností moderátor.

Kempovat se dá zřejmě všude, v exteriéru…

V březnu budou hosty grafická designérka Veronika Rút Nováková a architekt a 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje a územního plánu Petr Hlaváček. Veronika Rút Nováková mimo jiné stojí za snahou města Brna o odstraňování vizuálního smogu. O nevkusné a agresivní reklamě v Brně napsala diplomovou práci, kterou následně předložila magistrátu. S ním pak spolupracovala na tvorbě manuálu, který má za cíl regulovat reklamu ve veřejném prostoru. Petr Hlaváček je český architekt a urbanista, který v letech 2015-2016 stál v čele Institutu a plánování hlavního města Prahy. Tam bylo jeho hlavním úkolem vypracování Metropolitního plánu. Nyní působí jako pražský zastupitel za subjekt Spojené síly pro Prahu a jako 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje a územního plánu.

… a také v interiéru. Ondřej Cihlář a bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová.

Premiérového únorového „Campingu“ se v roli hostů zúčastnila bývalá primátorka Prahy Adriana Krnáčová, historicky první žena v této funkci, a noční starosta Prahy, spoluzakladatel kulturních center Containall a Stalin, Jan Štern.

„Camping s Ondřejem Cihlářem“ se uskuteční 26. března v CAMPu od 19 hodin. Vstupenky zdarma je nutné si rezervovat v síti GoOut.  

__________________________________________________________________________

CAMP je nové Centrum architektury a městského plánování, jehož hlavním posláním je zlepšit veřejnou diskuzi o rozvoji Prahy. Je základním zdrojem přehledných a dostupných informací o přítomnosti a budoucnosti hlavního města a funguje jako otevřená platforma, „základní tábor“ pro každého, kdo má zájem na společném plánování a rozvíjení Prahy. Kromě své základní funkce informačního centra je součástí CAMPu také výstavní sál s unikátní velkoplošnou projekcí, studovna, kavárna, venkovní terasa a moderní přednáškový sál s bohatým programem sestávajícím z veřejných diskuzí, vystoupení tuzemských i zahraničních odborníků, workshopů, projekcí a dalších aktivit.

Sídlí na adrese: Vyšehradská 2075/51, 128 00 Nové Město.

Foto: Piaristi

TANEČNÍ MAGAZÍN