Slavnostní otevření Azylu78 proběhlo v úterý 25. května s velkou euforii ze stran diváků a účinkujících.
Došlo i na žonglérské umění
Po téměř osmi dlouhých měsících si stanuli tváří v tvář. Představení „Pot a Lesk aneb azyl pro všechny druhy umění“ v režii Rosti Nováka ml. mělo při zahajovacím večeru oproti dalším reprízám hned dvě zvláštnosti. Provázelo ho živé natáčení přímo na pódiu v rámci „Film Naživo“a na závěrečnou improvizaci byli do manéže přizváni účinkující z řad hostujících divadel.
Premiéry se účastnili diváci a divačky všech generací a dopravili se různými dopravními prostředky
A tak se na pódiu setkali „Bezruký Frantík“(Divadlo Pod Palmovkou) s „Diktátorem“(Městská divadla pražská), tanečnice z představení „Panoptikum“(Lenka Vagnerová & Company) či herci z představení „Gádžové jdou do nebe“(Husa na provázku) a další. Vzhledem k rozmanité dramaturgii, která diváky během léta v Azylu78 čeká, zazněla i Malá noční hudba v podání smyčcového kvarteta z PKF – Prague Philharmonia. Ta rezonovala celým šapitó jako úlevná melodie návratu kultury do našich životů.
Představitel titulní role z představení „Diktátor“ – bez roušky. Ostatní diváci striktně dodržovali hygienická opatření vlády.
Seznam všech zapojených divadel a dalších umělců i kompletní program najdete: tady.
Vanda Bartošová Dětinská se již v pěti letech zúčastnila první taneční soutěže. V devatenácti letech byla taneční partnerkou sportovního komentátora Roberta Záruby v druhém ročníku TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V rodinné Taneční škole Dětinských působí Vanda Bartošová Dětinská jako lektorka, trenérka a choreografka a řídí se mottem: „Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci.“
Vaše maminka Jana byla také tanečnicí a pak začala provozovat taneční kurzy v Kralupech nad Vltavou. V roce 1989 spolu s vaším otcem Pavlem v Mělníku otevřeli Taneční školu Dětinských a vám byl tehdy rok. K tanci vás přivedla ve čtyřech letech právě maminka. Jaké bylo vyrůstat uprostřed tanečního dění?
„Hned první otázkou jste mi vykouzlila úsměv na tváři. Na vyrůstání v tanečním světě tedy vzpomínám ráda a v dobrém. Nebylo to samozřejmě jednoduché. Už jako takhle malá jsem měla velmi přísný režim, každý den jsem trénovala, jezdila s rodiči po soutěžích, mamka v té době byla také porotkyní a konferenciérkou, v pěti letech jsem se účastnila první taneční soutěže. Dětství jsem tedy trávila na parketu a už na základní škole jsem měla individuální plán. Ale také jsem měla možnost jezdit po světě a poznávat spoustu lidí a míst, které bych jinak neměla šanci poznat. Neměnila bych. Myslím, že to byl ten nejlepší start do života.“
Jste vicemistryní ČR v LA tancích a finalistkou mistrovství ČR v 10 tancích v juniorské kategorii. Šestinásobnou mistryní ČR družstev. Finalistkou mnoha světových tanečních soutěží v kategorii dospělých. Byla jste soutěživý typ?
„Myslím, že zpočátku jsem soutěživý typ byla. V dospělosti už to takové nebylo, pamatuji si proplakané chvíle z nezdaru i radosti z dobrého výsledku. Přirozeně, když na něčem denně dřete, toužíte po výsledku, ale nemyslím, že by to pro mě byl ten pravý hnací motor. Tím se stal hlavně tanec sám a také nezaměnitelné pocity, které se dostavují, když tančíte pro diváky.“
V devatenácti letech jste se v roce 2007 zúčastnila druhého ročníku TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, kde jste byla partnerkou sportovního komentátora Roberta Záruby. Jak na soutěž vzpomínáte a co vám dala?
„StarDance je rozhodně nezapomenutelná a krásná životní zkušenost. Zároveň taky obrovská dřina, nekonečné množství zážitků a spousta nových přátel. Dodnes se proto každou řadu snažíme, většinou i s Robertem, přijít na přímý přenos podívat. Kdyby nabídka účasti přišla znovu, určitě bych ji zvážila.“
Při všem tanečním vytížení jste vystudovala střední podnikatelskou školu a marketingovou komunikaci na Vysoké škole finanční a správní. Proč jste si vybrala právě tento obor?
„Vyrůstala jsem v podnikatelském prostředí, takže tento směr byl přirozenou volbou. Ale také musím přiznat, že i studium jsme vybírali s ohledem na možnost kombinace tance a dálkového studia. I VŠ jsem studovala kombinovanou formou. Z VŠFS jsem nakonec přestoupila na jinou VŠ, Mgr. titul mám z duševního vlastnictví. Zdá se to být úplně jiný směr, ale nakonec spolu dost souvisí.“
Ve vaší rodinné Taneční škole Dětinských působíte jako lektorka, trenérka a choreografka. Vedete kurzy pro děti, individuální výuku a latinu pro ženy. Jak fungujete dnes v době koronavirové? Dá se učit tanec on-line?
„Já úplně nejsem příznivcem online výuky tance. Osobně mám na výuce tance nejraději právě to, že se potkáváme s lidmi, vzájemně čerpáme energii a můžeme komunikovat a společensky žít. Ale vzhledem k velmi nejisté situaci nás to nutí nad online výukou přemýšlet. Zatím však stále doufáme, že to nebude třeba.“
Čím je pro vás tanec dnes? Stále platí vaše motto: „Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci.“
„Ano, tak to stále vnímám. Tanec je pro mě opravdu něco, co vychází z mysli, ze srdce. Téměř každá hudba mě rozhýbe, na tom nejspíš nic nezmění ani aktuálně méně aktivní přístup k tanci, ani čas. Tančím totiž i doma nad hrnci :-)“
V soukromí jste maminkou. Vedete syna také k tanci?
„Mám dva syny. Pět a čtyři roky. Jsme s manželem poměrně ambiciózní, chceme děti vést ke sportu. Ale k tanci je zatím cíleně nevedeme. Hrají basket a tenis. Geny se ale dle všeho nezapřou, vnímání rytmu v nich podporuji a oni mi doma pořád trsají :-)“
A co odpočinek a koníčky? Máte na ně čas? Jak ráda odpočíváte?
„Dnes už vím, že potřeba najít si čas sám na sebe není klišé, snažím se tedy odpočívat. Mým osobním relaxem je sauna a golf, se kterým jsem začala loňské léto a už se těším na novou sezonu. V téhle době mi pomáhá také pobyt na slunci, křížovky, knížky a pečení dortů.“
„Kdyby se cokoli stalo, umím si život bez tance představit!“
Simona Švrčková dvakrát tančila v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a to s herci Jiří Schmitzerem a Davidem Švehlíkem a s oběma se protancovala na třetí místo. Se svým tanečním partnerem Tomášem Hoškem vedou v Tanečním studiu Vítkovice taneční kurzy jak pro děti, tak pro dospělé. Od doby co je maminkou dělí svůj čas mezi práci, která ji stále velice baví a rodinou, která je pro ni tím nejdůležitějším.
S Davidem švehlíkem
Jako dítě jste se krátkou dobu věnovala gymnastice a v deseti letech jste přešla k tanci a začínala s diskotanci. Co vás přivedlo k tanci a proč disco?
„Jako malá jsem se chtěla věnovat gymnastice, teda správně řečeno, moje maminka si představovala, že bude mít doma profesionální gymnastku a šla se mnou v 5 letech na nábor, přímo do sportovního klubu. Tam bohužel po zkoušce řekli mamince, že jsem moc velká a tlustá 😀 , a tak skončila má kariéra profesionální gymnastky 🙂 , a abych aspoň něco dělala, protože jsem doma podle slov mé maminky, já si to nepamatuji, stále skákala a vykrucovala se před zrcadlem, začala jsem s všelijakými tanečními kroužky, jako byla např. gymnastika (spíš tedy pohybová průprava), balet, disco, Ostravička (lidové tance). Zlom nastal ve dvanácti letech, kdy jsem byla přihlášena do tanečního klubu, navštěvovala jsem přípravku a cca po půl roce si mě tam vyhlídl můj první taneční partner, který byl už zkušeným tanečníkem, a tak jsem se dostala k párovému tancování a začala už konečně něco dělat na vyšší úrovni, než jen jako nějaký kroužek pro zábavu a rozjela se moje kariéra latinskoamerické tanečnice.
Takže disco bylo vybráno pouze jako taneční kroužek, který se v dané situaci, době zrovna nabídnul. Tedy jako o gymnastce nebo disco tanečnici určitě o sobě mluvit nemůžu. 😀 !“
Ve třinácti letech jste se dostala k párovému tanci a od roku 2001 se Vaše taneční kariéra rozjela naplno, když jste potkala svého tanečního partnera Tomáše Hoška a protančili jste se mnoha soutěžemi a získali významná ocenění… Byla jste soutěživý typ?
„Byla a stále jsem soutěživý typ. Možná i proto jsem se protancovala tam, kam jsem se protancovala. 🙂 „
S Jiřím Schmitzerem
Zlom ve Vaší taneční kariéře nastal v roce 2007, kdy jste se dostala do TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a spolu s hercem Jiřím Schmitzerem jste obsadili 3. místo, stejně tak v roce 2012, když jste byla taneční partnerkou v páté řadě StarDance… herce Davida Švehlíka. Co vám soutěž dala a jak vzpomínáte na taneční partnery?
„Taneční soutěž StarDance mi dala možnost nahlédnout do úplně jiného světa, obrovskou zkušenost s jednáním s lidmi a dala mi také cca 300 dětí v tanečních kroužcích, protože co si budeme povídat, plno tam nemáme k vůli našim výsledkům (teď nechci být důležitá 😀 ), myslím si, že byly dosti velké, ale máme plno díky StarDance!!! Všichni tanečníci (společenský tanec), bychom měli děkovat za to, že tato soutěž byla a snad opět brzy bude. Díky ní se společenský tanec dostal do podvědomí diváků. No a samozřejmě mi dala možnost poznat dva úžasné muže (kamarády). Já tvrdím, že jsem měla to největší štěstí ze všech partnerek. Lepší pánové tam prostě nebyli!!! Když jsem dostala nabídku jít tančit do 5. řady, vůbec jsem si nebyla jistá, zda ji příjmu, protože jsem si stále říkala… už to nebude takové skvělé, nikdo nemůže být jako pan Schmitzer, s kterým jsem se pořád, ale opravdu pořád smála a zároveň dřel jako kůň. Budu zklamaná???? No a díky bohu, naštěstí jsem to riskla a dostala Davida, který samozřejmě nebyl druhý pan Schmitzer, ale úplně stejně mě pobavil a byl stejně pracovitý a dřel. Děkuji jim a stále děkovat budu za to, že byli na mě tak skvělí a udělali StarDance jedním z nejhezčích a nejzábavnějších období v mém životě. Jsou to jedineční a skvělí muži!!!“
Před kamerami
Vystudovala jste Fakultu tělesné výchovy v Olomouci. Řadu let učíte tanec a někde jste řekla, že tanec je Váš život. Čím je pro Vás tanec dnes?
„Tanec je můj život… To jsem řekla? Asi možná bylo jen někde použito jako nadpis s myšlenkou, že tanec mám ráda a že jsem mu věnovala opravdu hodně. Když jsem se začala věnovat párovému tancování, byl pro mě tanec hodně důležitý, dalo by se říct, že byl na prvním místě, ale vždy, kdyby se cokoli stalo, uměla jsem si život bez tance představit. Takže nikdy jsem nebyla tou tanečnici, která by bez tance umřela. Tanec je dnes mou prací a já jsem strašně vděčná za to, že můžu dělat to, co mně celý můj život bavilo a stále baví. Práce s dětmi je neskutečně nabíjecí, někdy sice i dosti vycucávací, ale to nabíjení hodně převažuje. To, co je můj život, je má rodina. Dnes jsem matkou a můžu říct, že to bez čeho bych opravdu nemohla žit, je má rodina a moc děkuji tam nahoru, že mám 2 zdravé (a myslím, že i krásné a chytré:-D ) děti a muže, který mi je pomohl zplodit a snesl by nám modré z nebe.“
Opět ve StarDance
Spolu s tanečním partnerem Tomášem Hoškem jste v roce 2005 založili Taneční studio Vítkovice, které navštěvují páry, věnující se tanci na sportovní úrovni. Také máte taneční kroužky pro děti ZŠ. Co vás vedlo k založení studia a jak se vám daří v současné době? Děláte také on-line výuku tance?
„Taneční studio Vítkovice jsme nezakládali, bylo již založeno a my jsme s Tomášem za něj během naší taneční kariéry několik let tančili. Protože bylo založeno naší velice blízkou osobou, s kterou jsme vždy spolupracovali a stále spolupracujeme, nemuseli jsme pro naše páry zakládat studio nové, ale zaregistrovali jsme je již pod fungující a to pod zmíněné Taneční studio Vítkovice. Protože děti v tanečních kroužcích byli hodně šikovné, museli jsme je posunout už dál a nabídnout jim vyšší level, než jen kroužek, proto ti nejšikovnější přecházejí do studia a tam už trénují na jiné úrovni, aby byli konkurence-schopni. S některými tanečními páry samozřejmě on-line pracujeme, v nynější době máme dokonce i jako tanečník profesionál dovoleno trénovat normálně, takže páry již tvrdě trénují a připravují se na soutěže. S kroužky je to ale složitější. Tam o profesionálním tanečníkovi mluvit nejde, takže žádné trénování se nekoná a nevedeme prozatím ani on-line lekce. Pokud se ovšem situace nezlepší, budeme zřejmě nuceni on-line taneční kroužky spustit. Řeknu vám… díky Bohu, že toto období, trávím doma.“
Do třetice na parketu
Stále se řídíte mottem „Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší“?
,,,Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší.´’’ Bylo to mé motto a stále je to mé motto a kord v této době. Opravdu mě provází celým mým životem, řídím se jím a myslím, že trošku i díky němu, jsem šťastná. 😀 „
V soukromí jste maminkou. Táhne to Vaše děti na taneční parket?
„Nikdy jsem nechtěla své děti brát do práce (trénink). Díky mým rodičům, kteří jsou skvělý hlídací dědeček a skvělá hlídací babička a můj brácha (nesmím ho opomenout) je skvělý hlídací strejda, ty 3 bych nevyměnila za nic na světě, jsem mohla toto mé pravidlo dodržet, a tudíž si myslím, že mé děti to zatím na taneční parket netáhne. Syn se věnuje atletice a dcera má dva roky, tak ta zatím poskakuje a vykrucuje se před zrcadlem 😀 Uvidíme, co bude za pár let. Já ale nechci, aby tančili a pokud by chtěli oni sami, tak jedině někde jinde. Neumím si představit, soudím z mých zkušeností, že bych mohla být skvělá trenérka a skvělá matka zároveň. To dítě si někdy potřebuje postěžovat trenérovi na své rodiče a zase obráceně, někdy si potřebuje postěžovat rodičům na trenéra a komu si budou stěžovat ti naši chudáci, když budou mít trenéry a rodiče v jednom??? „
Jak ráda trávíte chvíle volna?
„Chvíle volna? Co to je? 😀 Po nich nesmírně toužím. Představuji si je hodně často, tak, že si sednu na sedačku obložená svým oblíbeným jídlem, dám si nohy na stůl a koukám na své oblíbené filmy.!
O tomto, si ale zatím, nechávám pouze zdát 😀 Mé nynější chvíle volna jsou třeba hraní si na písku, stavění sněhuláka, bobování, učení mých dětí lyžovat, plavat, stavět lego…. i bez těch nohou na stole, jsem ale šťastná!“
