Nejpřitažlivější taneční dokumenty Zlaté Prahy 2022

Nikola Márová a Jiří Kylián tanečními hvězdami Zlaté Prahy 2022

Skončil 59. ročník televizního festivalu Zlatá Praha. 16 filmů se týkalo tance či pohybového umění, celkově pak festival nabídl divákům  88 soutěžních filmů a 2 nesoutěžní.  Český křišťál  získal  balet Alenka z Opéra national du Rhin,  choreografie  Amir Hosseinpour a Jonathan Lunn. Zřejmě největším lákadlem pro milovníky tance, až už z profesionálních řad nebo z řad laiků,  byly dva  dokumenty, které jsme si ani my nemohli nechat ujít. Však také v hledišti  nebylo místečko volné, někteří dokonce seděli na schodech.  Příběh jednoho milovaného divadla vypráví dokument  Divadelní dějství v produkci Jiřího Kyliána a Portrét Nikoly  Márové nám zprostředkoval režisér Martin Kubala. 

V sále Nové scény Národního divadla  jsme zhlédli dokument  Jiřího Kyliána Divadelní dějství, který vyprávěl o  35 –ti  letech  života divadelní budovy předního nizozemského souboru současného tance NDT. Jak nám prozradila Nataša Novotná, která na tiskové konferenci zastupovala Jiřího Kyliána, jednalo se o nesmírně zajímavou taneční éru. Film je vlastně  rozhovor  choreografa Jiřího Kyliána s  Remem Koolhaasem, architektem  tohoto prvního světového divadla navrženého výhradně  pro tanec. Dalo by se říci, že dokument je vlastně vytvořen coby poslední vzpomínka a rozloučení se s divadlem, které bylo jednoho dne nemilosrdně zbořeno.   Jiří Kylián a Rem  Koolhaas se vraceli do 80. let, kdy  divadlo vznikalo, vzpomínali na  problémy,  ale i veselé příhody, které začátky  provázely, i na manažera Carla Birnieho, který si toto divadlo svým svérázným způsobem prosadil.

Během filmu se dozvídáme úsměvné historky ze života Jiřího Kyliána. Ale je patrné, že v sobě nese bolest nad ztrátou milovaného divadla,  i když uznává, že divadlo by nemělo být muzeem a život jde neustále vpřed.  Musíme připomenout slova Nataši Novotné, která potvrdila, že divadlo bylo pro potřeby tanečníků dokonalé, bezchybně  navrženo, vše fungovalo, nic nebylo zbytečné. Ve filmu se nerozebírá důvod zbourání divadla, na jehož místě vyrostl nový multifunkční moderní komplex, ale dozvěděli jsme se ať už během tiskové konference nebo po skončení dokumentu od Jiřího Kyliána, který ten den přijel do Prahy, že se jednalo čistě o  rozhodnutí politiků či radních. Jiří Kylián to komentoval s úsměvem, že tito lidé zřejmě chtěli, aby po nich zbylo něco, třeba nová budova a zapsali se tak do historie…Inu, kdo ví.

Ostatně i sám architekt Koolhas nepřistupoval ke zbourání budovy s nějakým přílišným sentimentem.  Možná mezi přecitlivělými umělci a prakticky založenými staviteli je rozdíl. Cítí-li divák s umělcem, možná mu přeci jen během dokumentu ukápla slzička.

Chvíli na to, co skončil jeden dokument a diváci se nemohli nabažit focení s Jiřím Kyliánem,  navázal další, doslova trhák.  Portrét  primabaleríny Baletu Národního divadla Nikoly Márové.  Kameraman a režisér Martin Kubala tvořil dokument během  sezony 2021/2022. Sama Nikola Márová nazvala tuto dobu jako turbulentní.  A taky se tam věci děly! Vysněná role Julie z baletu  Romeo a Julie Nikole celý život poněkud unikala. Teď se konečně jevilo, že ji má „v kapse“, jenže ouvej…. Jednou covid, podruhé zranění, pak zase zdravotní komplikace  partnera… divák se nestačil divit, jak může život s kartami zamíchat.

Film přiblížil divákovi život primabaleríny, všechny úskalí kariéry, kterým musí čelit, obavy ze zranění, i z věku, protože přibývající roky obvykle taneční dráhy nemilosrdně ukončí. Navíc jsme nahlédli i do soukromého života Nikoly, což bylo pro diváka osvěžující. Nikola při všem tom zběsilém tempu vychovává syna Maxe, s manželem Alexandrem Katsapovem se rozešli, protože oba se shodli na tom, že trávit spolu veškeré okamžiky, ať už v práci nebo doma, přineslo zkrátka „ponorkovou nemoc.“ Nikola se ale vdala znovu, úplně tajně, ale se svým druhým manželem, který přijal její příjmení, Janem Márou,  prozradili, že svatbu netajili. Jen o ní zkrátka nikomu neřekli…

Během dokumentu se na plátně objevila další slavná jména, jako Daria Klimentová, Tereza Podařilová, Jaroslav Slavický a opět Jiří Kylián, který řekl, že by Nikolka nikdy neměla přestat tančit.

Diváci také měli příležitost nahlédnout do okamžiků, kdy Nikola budovala již své vlastní taneční studio s Michalem Štípou, oba tvořili dlouho taneční pár a jaksi k sobě neodmyslitelně patřili. Někteří lidé byli dokonce přesvědčeni, že jsou manželé, ale tak to nebylo, opravila fakta  s úsměvem Nikola.

Největším napětím během filmu  pro diváka bylo, zda nakonec Nikola roli Julie tančila či ne. Nabízelo by se, že jí to určitě vyšlo, aspoň konec dokumentu skončí „happyendem.“

Jenže – jaké překvapení! Ne, nevyšlo to. Nikola statečně zakončila tuto etapu života slovy, že je jí už 42 let, natrápila se dost a dost a hroutit se z toho nebude. Je prý vděčná za všechno, co jí vyšlo a hotovo.

Po skončení filmu se primabalerína objevila na jevišti za bouřlivého potlesku a ke všem překvapením se diváci dozvěděli, že roli Julie bude tančit 8. října 2022! Ale prý svým přátelům říká, ať si lístky zatím nekupují….

Role Julie nakonec přišla,  jistě také zásluhou šéfa Filipa Barankiewicze, který s Nikolou soucítil, protože, jak pravil, je obdivuhodné, že Nikola ve 42 letech ještě může tančit roli mladé dívky, to nebývá tak běžné.

Češi mají být na koho hrdí a doufejme, že tentokrát to Nikole už konečně  vyjde! Ovšem samotnému  filmu tyto životní peripetie  prospěly, protože  dokument tak věrohodně zachytil, jak nelehký je život primabaleríny.

 

Foto: Archiv České televize (s laskavým svolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s primabalerinou Andreou Popov Smejkalovou

„O kariéře baletky jsem opravdu nesnila“

Původně o baletu vůbec nesnila. Nakonec se v něm našla. Vystudovala jej na taneční konzervatoři a od roku 2002 je členkou baletu ND v Brně a od roku 2005 sólistkou. Na svém kontě má Andrea Popov Smejkalová řadu nádherných rolí a zatím tou poslední je Marguerite v Dámě s kaméliemi. Je maminkou dvou malých holčiček, kterým se věnuje každou volnou chvíli.

Narodila se 9. dubna 1984 v Brně jako Andrea Smejkalová. V roce 2002 ukončila studium na taneční konzervatoři a nastoupila do baletního souboru ND v Brně.

Zúčastnila se Soutěžní přehlídky tanečních umělců ČR a SR Brno 2000 a Mezinárodní baletní soutěže v St. Pöltenu (2002). Na I. Mezinárodní baletní soutěži Brno 2003 získala III. cenu, na II. Mezinárodní baletní soutěži Brno 2006 získala I. cenu. V roce 2006 obdržela prestižní Cenu Philip Morris – Poupě baletu.

Role např. – Klára (Louskáček), Medora a Gulnara (Korzár), Odetta/Odílie (Labutí jezero), Giselle, Nikie, Gamzatti (Bajadéra), Aurora (Spící krasavice), Lucile/Lucidor (Lucidor a Arabella), Madame de Tourvel (Nebezpečné známosti), Julie (Romeo a Julie), Frygie (Spartakus), Sólo (Mariin sen).

Andrea Popov Smejkalová v roli Nikie v Bajadeře – foto Kristýna Housková

Jejím manželem je první sólista baletu ND v Brně Ivan Popov. 

 

Andrea Popov Smejkalová jako Odilie v Labutím jezeru – foto Kristýna Housková

         Jste brněnská patriotka, jelikož celý život žijete v Brně. Jak vzpomínáte na svá dětská léta, měla jste vysněné povolání? Čím jste chtěla být?  

„Jako malá jsem neměla jedno vysněné povolání. Líbilo se mi jich několik. Už od mala jsem ráda četla detektivky, hlavně Sherlocka Holmese, tak jsem chtěla být detektiv. Taky se mi líbil vesmír, tak kosmonaut. A jako každá holka jsem si přála být paní učitelka.“

Náhoda nebo osud chtěly, abyste od deseti let studovala na taneční konzervatoři, i když jste baletkou, jak jste někde řekla, být nechtěla. Co nakonec rozhodlo, že balet se stal vaším osudem?

„O kariéře baletky jsem jako malá opravdu nesnila. Balet jsem vlastně ani neznala. Nikdo z rodiny neměl k divadlu blízko a já byla spíš studijní typ. Shodou náhod jsem se dostala na Taneční konzervatoř v Brně. Tam jsem ze začátku nechápala, proč mám stát u tyče a šoupat nohama. Ale začala jsem navštěvovat baletní představení a objevila, jak je krásné naplnit hudbu pohybem a bylo jasné, co chci dělat.“

Andrea Popov Smejkalová jako Odette v baletu Labutí jezero – foto Ctibor Bachratý

Po konzervatoři jste nastoupila do baletního souboru ND v Brně, kde jste se v roce 2005 stala sólistkou a již v roce 2006 jste obdržela prestižní ocenění Cenu Phillip Morris – Poupě baletu. Co to pro Vás znamená?

„Když jsem obdržela cenu Philip Morris – Poupě baletu, byla jsem moc překvapená. Pamatuji si to doteď, jak mi to volali. Jela jsem zrovna v autobuse do Košic, kde jsem hostovala v Labutím jezeře. Měla jsem strašnou radost a bylo vtipné, že ji nebylo v tom plném autobuse s kým sdílet. Toto ocenění bylo pro mě velkým povzbuzením v mé začínající kariéře.“

Andrea Popov Smejkalová jako Nikie v Bajadeře – foto Kristýna Housková

Jak jste v jednom rozhovoru řekla, hned od začátku jste měla štěstí na role. Tančila jste ve Spící krasavici, Louskáčkovi, Romeovi a Julii, Labutím jezeře, Nebezpečných známostech, Korzárovi… Jaké role ráda ztvárňujete a na kterou ráda vzpomínáte?

„Na role jsem měla opravdu štěstí. Jsem moc ráda, že jsem mohla na jevišti ztvárnit různé typy a charaktery postav. Když jsem začínala, byla mým snem Odetta/Odilie v Labutím jezeře. Tento sen se mi splnil a tuto dvojroli pořád miluji a stále v ní objevuji něco nového. Ale časem mě začaly zajímat i jiné role. Baví mě ztvárňovat postavy, co mají na jevišti nějaký duševní vývoj, emoce, příběh. Je úžasné, jak se člověk vlastně změní v někoho jiného. Nejdříve na sále přemýšlím, jak se do něj, co nejlépe vcítit, dát roli smysl a pravdivost a pak na jevišti prožít jeho příběh.

Proto ráda vzpomínám na roli Madame de Tourvel v Nebezpečných známostech, které u nás uvedl Krzystof Pastor a roli Lucidora od Youri Vàmose.“

Andrea Popov Smejkalová jako Marguerite v baletu Dáma s kaméliemi – foto Ctibor Bachratý

Dočetla jsem se, že Vaším snem je zatančit si Tatianu v Oněginovi, Manon nebo Dámu s kaméliemi. Podařilo se Vám již sny splnit? Co Vás čeká nového?

„Stihla jsem si těsně před covidem splnit sen a zatančit si roli Marguerite v Dámě s kaméliemi. Balet u nás nastudovala skvělá Valentina Turcu a už jeho příprava mě opravdu bavila. Valentina dbala na každý detail, aby každý pohyb, gesto i pohled měly smysl. Moc se těším, až si ji zase zatančím.“

Při práci na baletním představení Giselle jste se seznámila se svým manželem Ivanem Popovem. Jak se vás spolu pracovalo a tančili jste i v jiných představeních?

„S Ivanem jsme kromě Giselle tančili spolu i Labutí jezero, Louskáčka, Bajadéru a spoustu dalších představení. Na tancování s ním je skvělé, že se na něj můžu vždy spolehnout. Je moc dobrý a silný partner.“

Andrea Popov Smejkalová jako Margarite v Dámě s kaléliemi – foto Ctibor Bachratý

Při Vaši intenzivní taneční dráze jste stihla vystudovat taneční pedagogiku na JAMU. Uvažujete, že byste balet učila? A co choreografie, neláká Vás?

„Jednou bych balet určitě ráda učila. Měla jsem možnost si to vyzkoušet. Spolupracovala jsem přes pět let s moderními gymnastkami, dále s krasobruslaři a vedla nějaké workshopy pro profesionály i amatéry. Musím říct, že mě předávání znalostí a zkušeností opravdu baví a dovedu si to představit, jako své budoucí zaměstnání.

Měla jsem možnost vytvořit i pár drobných choreografií, ale v tomto se moc necítím.“

Andrea Popov Smejkalová jako Giselle – foto Luďěk Mrkos

 V soukromí jste maminkou dvou holčiček. Jak se dá skloubit mateřství s kariérou baletky?

„Upřímně řeknu, že bez podpory rodiny někdy opravdu těžko. Naštěstí mám skvělou rodinu a za jejich pomoc jim patří velké díky.“

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Vlastně díky covidu jsem si znovu uvědomila, jak krásnou práci mám a jak mě baví. Ale ráda samozřejmě relaxuji i u jiných věcí. Ráda čtu, chodím na výlety do přírody a začala jsem se učit šít na šicím stroji. Ale teď nejvíce trávím volný čas s mými holčičkami, to je pořádný koníček.“

Andrea Popov Smejkalová jako Gamzatti v Bajadře – foto Ctibor Bachratý

Foto: Ctibor Bachratý, Luděk Mrkoš a Kristýna Housková 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

„Zlatá Praha“ se stovkou soutěžních snímků

Festival zahájí tenor Pavel Černoch, slavnostní zakončení proběhne on-line. I ceny se letos budou předávat na dálku.

Sedmapadesátý ročník festivalu Zlatá Praha zahájí ve středu 23. září tenor Pavel Černoch. Společně s jeho hosty přivítá návštěvníky a diváky slavnostním koncertem z Nové scény Národního divadla. Ten v přímém přenosu uvede od 20.15 hodin kulturní kanál ČT art. Kromě dvou představení nabídne letošní program také čtyři filmové premiéry.

Slavnostní zakončení a předávání nejvyšších festivalových cen proběhne on-line v sobotu večer 26. září.

Když jsme letos na jaře otevírali soutěž pro tuzemské i zahraniční producenty, nedělali jsme si velké iluze o tom, kolik z nich na to v téhle nezvyklé době vůbec zareaguje. Opak se stal pravdou. Sto filmů v soutěži je nejvyšší číslo za poslední ročníky Zlaté Prahy a svědčí to o dvou věcech: o obrovské vůli lidí z televizního umění nepodvolit se zlým časům. A také o důležité roli, jakou festival v mezinárodním kontextu hraje,“ říká ředitel festivalu Zlatá Praha a výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl. „Diváci mohou tradičně všechny filmy zdarma zhlédnout ve videotéce umístěné na Nové scéně Národního divadla, stejně jako se osobně zúčastnit projekcí či festival částečně prožít prostřednictvím ČT art nebo webu. Právě na internetu odvysíláme slavnostní zakončení, na kterém vítězům symbolicky předáme ceny na dálku ze studia. Bohužel, cestování ze zahraničí je pro naše vzácné hosty v současnosti komplikované, takže pořádat tradiční ceremoniál na Nové scéně bez těch, o kom to celé má být, nedává smysl.“

Operní pěvec Pavel Černoch

Jeden z letošních hostů festivalu, světově proslulý operní tenor Pavel Černoch, je i hlavním protagonistou biografického snímku v režii Olgy Malířové Špátové„Pavla jsem začala sledovat v říjnu 2018, při stavbě jeho domu nedaleko Prahy. A končila jeho kolaudací skoro za dva roky. Od prvního momentu mě fascinovala jeho opravdovost, přímost a upřímnost. Odvaha, s jakou mě pustil k vrcholným momentům své kariéry, ale i k citlivým chvílím svého osobního života. Nadchla mě vzácná kombinace nádherného zpěvu s jeho přátelskou a laskavou povahou,“ říká ke vzniku dokumentu režisérka.

Svého portrétu se na festivalu dočká také bývalá primabalerína Národního divadla v Praze Tereza Podařilová. „Společnost, bohužel, nevěnuje baletu tak intenzivní pozornost, jako tomu bylo před patnácti lety. Proto jsem rád za jakýkoli dokument nebo portrét, který se věnuje osobnostem, jako je Daria Klimentová nebo Tereza Podařilová. A dámy se tak dostanou do povědomí široké veřejnosti,“ říká ke svému novému filmu režisér Martin Kubala. Vedle snímku „Tereza Podařilová, čas primabaleríny“ představí Kubala na Zlaté Praze také dokument připomínající pětasedmdesáté výročí založení Taneční konzervatoře hlavního města Prahy.

Ze stovky soutěžních snímků už vybrala pětičlenná porota finálových sedmadvacet, které se v druhém kole utkají o hlavní ceny. „Letošní festivalový ročník se určitě zapíše do dějin této události. Nejen mimořádnými okolnostmi roku 2020, ale i velkým počtem přihlášených pořadů a – mluvím za sebe – vysokou kvalitou produkcí s převahou dokumentů. Je vždy hodně zajímavé sledovat obsahové trendy roku – kromě očekávaných témat Beethovena a salcburského festivalu soutěž již zachytila nástup korony a bylo překvapivé, jak různé byly jednotlivé přístupy. Těším se na kolegy z poroty a na naši určitě velmi živou debatu ve finálním kole, byť již teď vím, že se s některými nepotkám v Praze tváří v tvář. Ale i to patří k letošnímu výjimečnému ročníku,“ říká česká zástupkyně poroty Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno.

O vítězi sedmapadesátého ročníku bude rozhodnuto na dálku, a stejně tak i k předání cen dojde online formou. Slavnostní zakončení mohou diváci sledovat v sobotu 26. září večer na webu Zlaté Prahy (www.festivalzlatapraha.cz), na webu ČT art (www.ctart.cz) či na stránkách ČT24 (www.ct24.cz/kultura). Čas přenosu bude upřesněn na webových stránkách a na facebooku Zlaté Prahy.

Zlatá Praha 2020:

  • 100 filmů, které soutěží o tituly Grand Prix Golden Prague, Český křišťál, Cena České televize, Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin nebo Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97

  • Z toho 52 dokumenty26 z koncertní kategorie a 22 záznamy inscenačního umění

  • 179 minut má nejdelší soutěžní film „Lady Macbeth“

  • 15 minut má naopak letošní nejkratší soutěžní film „Vivaldis“

  • 7 059 minut je délka všech současných soutěžních filmů

  • 54 televizní a filmové produkce přihlásily na festival své filmy

  • 27 filmů bylo přihlášeno z Německa, mezi zeměmi má tak největší zastoupení

  • 17 zemí přihlásilo své filmy

  • 11 snímků reprezentuje Českou televizi


Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hvězdná primabalerína Polina Semionová

Polina Semionová si získala i přes svůj mladý věk celosvětovou proslulost

Primabalerina ruského původu Polina Semionová si získala díky své vynikající technice celosvětovou proslulost již během studií na moskevské Státní akademii. Velkou měrou k její popularitě přispěly i vítězství na prestižních tanečních soutěžích (vybojovala si první ceny v Moskvě v roce 2001 a v Petrohradě v roce 2002 a první juniorskou cenu v Nagoji v roce 2002). Díky těmto úspěchům okamžitě dostává sólové angažmá v baletním souboru Státní opery v Berlíně. Bylo jí teprve 17 let. Podobný úspěch se žádné jiné baletce v historii souboru nepodařil. V roce 2004 se stala první sólistkou Státního baletu Berlín. Od sezóny 2005-6 je stálou hostující sólistkou ve Vídeňské státní opeře, pravidelně hostuje také na dalších světových scénách. Polina jde od úspěchu k úspěchu.

Polina Semionová

V roce 2005 získala Cenu německých kritiků, v roce 2007 byla kritiky vyhlášena nejlepší tanečnicí v zemi. V roce 2011 debutovala v roli Kitri jako sólistka Amerického baletního divadla, jehož první sólistkou se stala v září 2012.

Polina Semionová

V roce 2014 byla za několik rolí ztvárněných v Americkém baletním divadle nominována na Cenu Benois a získala ji.

Polina má také své idoly, tedy ženy, které ji ovlivnily. Obdivuje Alessandru Ferri, protože má děti a dokázala spojit obojí, kariéru i soukromý život, což se mnohým baletkám nedaří.

Polina Semionová

Foto: https://www.facebook.com/polinasemionova

Taneční magazín