Vlastimil Harapes má své čestné místo mezi velikány

Pietního aktu na Vyšehradském hřbitově se účastnili zástupci kultury, přátelé a rodina

Letos by Vlastimil Harapes oslavil 80. narozeniny.  Při této příležitosti se 24. června 2026 v Praze uskutečnil  vzpomínkový den a pocta tomuto velikánovi českého baletu. 15. května  v roce 2024 podlehl těžké nemoci, odešel ve věku 77 let.    Jeho ostatky byly  slavnostně uloženy na Vyšehradském hřbitově. Urnu s popelem baletního mistra vložila do hrobu k poslednímu odpočinku  jeho rodina, sešli se zde přátelé a  jeho obdivovatelé. Účastnit se  měli také herečka Marta Vančurová, Jiří Suchý nebo Jitka Molavcová.  Nedostavili se ale s tím, že by takový nápor emocí nezvládli.

 

Vlastimil Harapes zde odpočívá po boku dalších velikánů české historie,  v   blízkosti je uložena Božena Němcová, Jan Neruda nebo Max Švabinský. Místo jeho posledního odpočinku zdobí náhrobek z prachatického dioritu od akademického sochaře Jaroslava Urbánka a součástí náhrobku je i pítko pro ptáky, protože Vlastimil Harapes miloval přírodu. Současně probíhá  sbírka na stavbu memoriálu, který má uctít jeho památku. Sbírka potrvá do 30. září 2026.

Piety se zúčastnili i zástupci ministerstva kultury. Svůj proslov pronesl náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček, ředitel Národního divadla Jiří Burian, šéf Baletu Národního divadla v Brně Mário Radačovský, bývalá baletka a blízká přítelkyně Renata Sabongui, která vše zorganizovala. Prozradila i to, že popel byl rozdělen, část je uložena v jeho rodných Droužkovicích a část je na Vyšehradském hřbitově.  Přála si také, aby účastníci chodili v barevném oblečení, protože Vlastimil Harapes miloval barvy a život. Náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček  říká: „Byl pro nás legendou, jednou z největších hvězd českého baletu, ke které jsem vzhlížel s pohledem téměř posvátným. Málokdo si zaslouží víc tuto poctu než on.“

Náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček

 

 

Jan Burian, ředitel ND

 

 

Renata Sabongui, bývalá baletka a dlouholetá přítelkyně VH

 

Vzkazy přátel a obdivovatelů VH

 

Neteř Vlastimila Harapese

Náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček u hrobu VH

Hrob Vlastimila Harapese s pítkem pro ptáky, protože miloval přírodu

 

 

Poté  následovalo vzpomínkové setkání v Kině Lucerna. Program zahájila přednáška choreoložky, taneční kritičky a publicistky Mgr. Lucie Dercsényi, Ph.D., věnovaná životu a uměleckému odkazu Vlastimila Harapese. Následovaly vzpomínky bývalého baletního sólisty a přítele Vlastimila Harapese Jaroslava Slavického, bývalé sólistky ND Terezy Podařilové, bývalé baletky a dlouholeté  přítelkyně Renaty Sabongui a neteře Vlastimila Harapese. „Vlastík byl člověk, který dokázal spojovat lidi. Byl výjimečným umělcem, ale především laskavým přítelem, na kterého se nezapomíná. Jsem vděčná, že mu můžeme společně vzdát důstojnou poctu v roce jeho nedožitých osmdesátin, říká Renata Sabongui.“

Diskuze – Helena Bártlová, Jaroslav Slavický, Tereza Podařilová, Renata Sabongui, neteř Vlastimila Harapese, Mgr. Lucie Dercsényi, Ph.D. (dokument Martina Kubaly)

 

Na závěr se promítal dokumentární film Martina Kubaly: Neobyčejné životy. „Při práci na dokumentu jsem poznal člověka, který byl mnohem víc než jen slavný tanečník. Fascinovala mě jeho energie, humor, disciplína i schopnost oslovovat lidi napříč generacemi. Jsem rád, že jeho příběh může prostřednictvím filmu oslovovat další diváky,“ uvádí režisér a dokumentarista Martin Kubala.

Vlastimil Harapes (1946–2024) patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého baletního umění.  Absolvoval Taneční konzervatoř v Praze a od roku 1966 působil v Baletu Národního divadla, jehož se  v roce 1971 stal sólistou. V letech 1990–2002 zastával funkci uměleckého šéfa Baletu Národního divadla a významně ovlivnil podobu české taneční scény. Během své mimořádné kariéry vytvořil desítky stěžejních rolí klasického i moderního repertoáru.  Hostoval na významných scénách v Evropě, Asii i Austrálii a vedle taneční dráhy se úspěšně věnoval také herectví. Diváci jej znají z filmů Markéta Lazarová, Den pro mou lásku, Panna a netvor či Bolero a z řady televizních inscenací. Působil rovněž jako choreograf, režisér, pedagog a baletní mistr. Za své celoživotní umělecké dílo obdržel řadu významných ocenění, mimo jiné Evropskou cenu Gustava Mahlera za baletní výkony, Cenu Thálie za celoživotní taneční mistrovství (2011), titul Čestný člen Národního divadla a uvedení do Síně slávy Národního divadla (2016).

Vlastimil Harapes zanechal trvalou stopu v historii českého baletu i české kultury. Jeho umělecký odkaz nadále inspiruje další generace tanečníků, umělců i diváků.

Vzpomínkový den byl důstojný a dojemný, pořadatelům velmi děkujeme.

Foto, video: Eva Smolíková

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Nejpřitažlivější taneční dokumenty Zlaté Prahy 2022

Nikola Márová a Jiří Kylián tanečními hvězdami Zlaté Prahy 2022

Skončil 59. ročník televizního festivalu Zlatá Praha. 16 filmů se týkalo tance či pohybového umění, celkově pak festival nabídl divákům  88 soutěžních filmů a 2 nesoutěžní.  Český křišťál  získal  balet Alenka z Opéra national du Rhin,  choreografie  Amir Hosseinpour a Jonathan Lunn. Zřejmě největším lákadlem pro milovníky tance, až už z profesionálních řad nebo z řad laiků,  byly dva  dokumenty, které jsme si ani my nemohli nechat ujít. Však také v hledišti  nebylo místečko volné, někteří dokonce seděli na schodech.  Příběh jednoho milovaného divadla vypráví dokument  Divadelní dějství v produkci Jiřího Kyliána a Portrét Nikoly  Márové nám zprostředkoval režisér Martin Kubala. 

V sále Nové scény Národního divadla  jsme zhlédli dokument  Jiřího Kyliána Divadelní dějství, který vyprávěl o  35 –ti  letech  života divadelní budovy předního nizozemského souboru současného tance NDT. Jak nám prozradila Nataša Novotná, která na tiskové konferenci zastupovala Jiřího Kyliána, jednalo se o nesmírně zajímavou taneční éru. Film je vlastně  rozhovor  choreografa Jiřího Kyliána s  Remem Koolhaasem, architektem  tohoto prvního světového divadla navrženého výhradně  pro tanec. Dalo by se říci, že dokument je vlastně vytvořen coby poslední vzpomínka a rozloučení se s divadlem, které bylo jednoho dne nemilosrdně zbořeno.   Jiří Kylián a Rem  Koolhaas se vraceli do 80. let, kdy  divadlo vznikalo, vzpomínali na  problémy,  ale i veselé příhody, které začátky  provázely, i na manažera Carla Birnieho, který si toto divadlo svým svérázným způsobem prosadil.

Během filmu se dozvídáme úsměvné historky ze života Jiřího Kyliána. Ale je patrné, že v sobě nese bolest nad ztrátou milovaného divadla,  i když uznává, že divadlo by nemělo být muzeem a život jde neustále vpřed.  Musíme připomenout slova Nataši Novotné, která potvrdila, že divadlo bylo pro potřeby tanečníků dokonalé, bezchybně  navrženo, vše fungovalo, nic nebylo zbytečné. Ve filmu se nerozebírá důvod zbourání divadla, na jehož místě vyrostl nový multifunkční moderní komplex, ale dozvěděli jsme se ať už během tiskové konference nebo po skončení dokumentu od Jiřího Kyliána, který ten den přijel do Prahy, že se jednalo čistě o  rozhodnutí politiků či radních. Jiří Kylián to komentoval s úsměvem, že tito lidé zřejmě chtěli, aby po nich zbylo něco, třeba nová budova a zapsali se tak do historie…Inu, kdo ví.

Ostatně i sám architekt Koolhas nepřistupoval ke zbourání budovy s nějakým přílišným sentimentem.  Možná mezi přecitlivělými umělci a prakticky založenými staviteli je rozdíl. Cítí-li divák s umělcem, možná mu přeci jen během dokumentu ukápla slzička.

Chvíli na to, co skončil jeden dokument a diváci se nemohli nabažit focení s Jiřím Kyliánem,  navázal další, doslova trhák.  Portrét  primabaleríny Baletu Národního divadla Nikoly Márové.  Kameraman a režisér Martin Kubala tvořil dokument během  sezony 2021/2022. Sama Nikola Márová nazvala tuto dobu jako turbulentní.  A taky se tam věci děly! Vysněná role Julie z baletu  Romeo a Julie Nikole celý život poněkud unikala. Teď se konečně jevilo, že ji má „v kapse“, jenže ouvej…. Jednou covid, podruhé zranění, pak zase zdravotní komplikace  partnera… divák se nestačil divit, jak může život s kartami zamíchat.

Film přiblížil divákovi život primabaleríny, všechny úskalí kariéry, kterým musí čelit, obavy ze zranění, i z věku, protože přibývající roky obvykle taneční dráhy nemilosrdně ukončí. Navíc jsme nahlédli i do soukromého života Nikoly, což bylo pro diváka osvěžující. Nikola při všem tom zběsilém tempu vychovává syna Maxe, s manželem Alexandrem Katsapovem se rozešli, protože oba se shodli na tom, že trávit spolu veškeré okamžiky, ať už v práci nebo doma, přineslo zkrátka „ponorkovou nemoc.“ Nikola se ale vdala znovu, úplně tajně, ale se svým druhým manželem, který přijal její příjmení, Janem Márou,  prozradili, že svatbu netajili. Jen o ní zkrátka nikomu neřekli…

Během dokumentu se na plátně objevila další slavná jména, jako Daria Klimentová, Tereza Podařilová, Jaroslav Slavický a opět Jiří Kylián, který řekl, že by Nikolka nikdy neměla přestat tančit.

Diváci také měli příležitost nahlédnout do okamžiků, kdy Nikola budovala již své vlastní taneční studio s Michalem Štípou, oba tvořili dlouho taneční pár a jaksi k sobě neodmyslitelně patřili. Někteří lidé byli dokonce přesvědčeni, že jsou manželé, ale tak to nebylo, opravila fakta  s úsměvem Nikola.

Největším napětím během filmu  pro diváka bylo, zda nakonec Nikola roli Julie tančila či ne. Nabízelo by se, že jí to určitě vyšlo, aspoň konec dokumentu skončí „happyendem.“

Jenže – jaké překvapení! Ne, nevyšlo to. Nikola statečně zakončila tuto etapu života slovy, že je jí už 42 let, natrápila se dost a dost a hroutit se z toho nebude. Je prý vděčná za všechno, co jí vyšlo a hotovo.

Po skončení filmu se primabalerína objevila na jevišti za bouřlivého potlesku a ke všem překvapením se diváci dozvěděli, že roli Julie bude tančit 8. října 2022! Ale prý svým přátelům říká, ať si lístky zatím nekupují….

Role Julie nakonec přišla,  jistě také zásluhou šéfa Filipa Barankiewicze, který s Nikolou soucítil, protože, jak pravil, je obdivuhodné, že Nikola ve 42 letech ještě může tančit roli mladé dívky, to nebývá tak běžné.

Češi mají být na koho hrdí a doufejme, že tentokrát to Nikole už konečně  vyjde! Ovšem samotnému  filmu tyto životní peripetie  prospěly, protože  dokument tak věrohodně zachytil, jak nelehký je život primabaleríny.

 

Foto: Archiv České televize (s laskavým svolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín

Mezinárodní den tance 29.4.

Česko slavilo den tance

 

 

 

Česko se také přidalo k oslavám mezinárodního dne tance. Program pro veřejnost  probíhal ve dvaceti městech.

Před ND v Praze proběhl Open class s Českou televizí, což  byl baletní trénink pod širým nebem. Vedli jej tanečníci a pedagogové ND,  Tereza Podařilová, Nikola Márová, Adéla Pollertová, Jaroslav Slavický a  Václav Janeček.

Státní opera nabídla večer  baletní  představení „Šípková Růženka“.

V La Fabrice se promítal  dokument  režiséra Wima Wenderse „Pina“, který připomněl slavnou  německou  choreografku  Pinu Bausch. Dále také  snímek Doteky tance, kde diváci zhlédli portrét dvou předních českých tanečních skupin: NANOHACH a VerTeDance.

150408_mdt_slide_1920x1080_1

Svůj program měla i mnohá taneční studia, divadla,  pražská konzervatoř, tančilo se i na náměstích a v parcích, zkrátka všude.

Taneční magazín