
Příběh českého grafického designu v Tokiu
Výstava Identita
Výstava Identita

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti?
Ridina Ahmedová v Paláci Akropolis uvede performance o
body shamingu
Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti? Tak zní jedna z otázek vztahujících se k představení SÁDLO. V pondělí 1. listopadu poprvé samostatně uvede zpěvačka a performerka Ridina Ahmedová představení v Paláci Akropolis. Sólo performance za pomocí audio nahrávek nechá nahlédnout do příběhů a životních cest několik žen, které se setkaly s tématem body shamingu. Po představení následuje debata.

Představení pro jednu ženu a její tělo. Performance SÁDLO vznikla pod křídly umělkyně Ridiny Ahmedové v režijní spolupráci s tanečnicí a performerkou Alenou Dittrichovou.
Ke genezi představení Ridina říká: “Inscenace je o tom, co slyší a čím žije žena, která není mainstreamově hezká. Společnost je nějak nastavená a žít v neustálé palbě názorů a komentářů, že nejste dost dobrá, vyžaduje odolnost. Představení je o hledání vnitřní síly a vědomí vlastní hodnoty navzdory tlaku, který cítíme z okolí.”
Dílo bylo ve zkrácené verzi uvedeno spolu s dalšími dvěma představeními v Paláci Akropolis v červnu v rámci projektu Emergency Dances III. od souboru Tantehorse. První listopadový večer lze tuto sólovou performance vidět poprvé samostatně v Paláci Akropolis.
Velmi intimní a osobní performance vytvořila autorka na základě svých osobních zkušenosti a otevírá tak cestu ostatním ženám, které mají zkušenost s tím, že vztah k jejich tělu určovalo množství nevyžádaných názorů a komentářů z okolí. Projekt se mimo jiné snaží poukázat na to, že žijeme ve společnosti, která se chová agresivně ke komukoliv, kdo nesplňuje jeho pohled dokonalosti.
Performance Sádlo předchází a zároveň navazuje na úspěšný podcast Sádlo, který na začátku roku odstartoval na Radiu Wave, vzbudil vlnu ohlasů a reakcí a k dnešnímu dni má přes
230 000 stažení a čísla stále rostou.
Autorská podcastová série se podobně jako performance věnuje tématu společenského tlaku na ženský vzhled a cestám k přijetí vlastního těla. V performance vystupuje sama autorka, inscenace je však doplněna o hlasové záznamy zkušeností řady dalších žen. Kombinace performance a příběhů vyprávěných ze záznamu vyvolává vlnu silných emocí, hlasy několika žen se v nahrávkách svěřují, čemu byly od dětství vystavovány, a to často i ze strany svých nejbližších. Na projekt navázal vznik platformy Moje tělo je moje, jejíž cílem je co nejzřetelněji šířit informaci, že každé tělo si zaslouží respekt, bez ohledu na to, jak vypadá.

RIDINA AHMEDOVÁ – SÁDLO
pondělí 1.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky
neděle 7.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky
Fb událost: https://fb.me/e/YYs7lgUy
Více info na www.ridina.cz nebo www.palacakropolis.cz
Koncepce, hudba, účinkuje: Ridina Ahmedová
Spolupráce na koncepci, režijní a pohybová spolupráce: Alena Dittrichová
Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová, Alice Koubová, Daniela Voráčková
Scénografie: Jan Tomšů, Vendula Tomšů
Light design: Jiří Šmirk
Zvuková spolupráce: Jaroslav Pokorný, Petr Tichý
Představení vzniklo za podpory Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ve spolupráci s Hlasohled z.s a v rámci Emergency dances, koprodukci Tantehorse a Paláce Akropolis.
Poděkování: Český rozhlas Wave, kavárna Zasekávák, sdružení Roztoč
Kateřina Sochací
pro Taneční magazín
Jazzovej anděl
Olga Špátová & Jan Malíř natočili pro Dášu Zázvůrkovou poetický videoklip k písničce Jazzovej anděl



Vejde na Smíchově ten pravý? Švandovo divadlo uvede drama o lásce, dospívání, šikaně a upírech. Anděl tělocvikářem. A Buchta bude mít obchod se sladkostmi!
Hru „Ať vejde ten pravý“, podle světoznámé předlohy, uvede, ještě před koncem sezóny, pražské Švandovo divadlo. Inscenaci, stojící na pomezí severské detektivky, upírské romance a psychologického dramatu režíruje Jan Holec, mladý divadelník s výborným renomé. V roli ústřední dvojice se představí dva nejmladší členové smíchovského souboru Denisa Barešová a Oskar Hes. Ti jsou známí publiku i ze svých filmových a televizních rolí. Dramatizace švédského románu od Johna Ajvide Lindqvista, který už dvakrát zpracovali i filmaři, bude mít českou premiéru 29. května ve Velkém sále Švandova divadla. Titul je zároveň hlavní novinkou „Léta ve Švanďáku“, na jehož programu se objeví 16. a 17. srpna.
Oskar (Oskar Hes) je osamělý chlapec, který je ve škole terčem šikany. Se svou matkou žije v paneláku na předměstí. Eli (Denisa Barešová) je zvláštní dívka, která se přistěhuje naproti. Vypadá zanedbaně a přes den nikdy neopouští byt. Oba mladé vyděděnce to k sobě táhne, zatímco okolím otřásá série tajemných zločinů. Z koho nebo z čeho je ale potřeba mít strach? Odkud Eli přišla a kdo je Hakan, její ochránce?
Upír, láska, násilí a blízkost
Režiséra Jana Holce nejvíc upoutal silný příběh nabízející divákovi hned několik přitažlivých žánrů. „Důležitou roli tu hraje motiv upíra. Nejedná se však o klasický horor. Lindqvistův upír je oduševnělý a spíše hledá pochopení v lidském světě. I naším hlavním tématem je spíše lidská jinakost a krize identity,“ vysvětluje režisér Jan Holec, respektovaný umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, který už ve Švandově divadle nastudoval Fassbinderovu hru Kočkožrout. „,Ať vejde ten pravý´ je zkrátka napínavý, originální a také velmi jímavý a láskyplný příběh. Samozřejmě se zabývá i upírským vražděním, ale mnohem trýznivější je přítomná šikana. Fyzická i psychická. Lidská krutost je schopna předčít tu upírskou,“ dodává režisér.
S tím souhlasí i dramaturg David Košťák: „Drama zasazené do 80. let 20. století řeší téma násilí a rozplétá se ve stylu severských detektivek. Téma izolace a ztráty vazeb, kdy se lidé před obcházejícím nebezpečím pokusí uzavřít do svých příbytků, nabízí s dneškem nečekané, silné paralely. Podobně rezonuje i selhávání autorit, které nejsou schopné těm slabším a vystrašeným poskytnout bezpečné zázemí. Je jen málo titulů, které pojednávají o šikaně tak naléhavým způsobem. Příběh s fantaskními motivy a zajímavě pojatými postavami je však podle mého především psychologickým dramatem o dospívání a potřebě lidské blízkosti,“ naznačuje dramaturg.

Šikana a monstrum
Ústřední postavou příběhu je Oskar, dospívající chlapec vyrůstající bez opory dospělých. Jeho hraje nejmladší člen hereckého souboru Oskar Hes. „Jeden ze silných motivů, který se v příběhu objevuje, je šikana. Šikana, o které se tak nějak na škole ví, ale nikdo ji aktivně neřeší. Ono se totiž většinou neví jak. I ze svých vlastních zkušeností mohu říct, že se jedná o opravdu frustrující problém. V případě Oskara mě děsí hlavně jeho pocit nikdy nekončícího utrpení,“ říká Oskar Hes. Ten se při ztvárnění své role soustředil hodně na Oskarovo fyzické vzezření. „Celý život se hýbu a už od školy na nás při tanečních hodinách apelovali, abychom správně drželi tělo. Tuto připomínku si držím dodnes a snažím se hýbat a vypadat esteticky. Oskar žádnou taneční ani pohybovou průpravu nemá, a proto by tak ani neměl působit,“ říká herec.
Téma násilí v mezilidských vztazích oslovilo i Denisu Barešovou. „Nejvíc mě děsí, jak moc jsme schopni ubližovat někomu slabšímu a kolik toho člověk dokáže vydržet. Není to nic, co bych nevěděla, ale pokaždé to se mnou zacloumá,“ říká herečka, která se objeví v úloze věčně mladé upírky Eli.

Svou postavu přesto nevnímá jako monstrum. „Za monstrum považuji někoho, kdo vědomě a záměrně škodí a páchá zlo. Sám si ho vybírá. Eli si své upírství nevybrala a snaží se přežít za každou cenu, bohužel k tomu potřebuje lidskou krev. Snaží se to však dělat tou nejmírnější cestou. Eli není v první řadě upír, ale bytost s emocemi a lidskými vlastnostmi,“ je přesvědčena Denisa Barešová a chválí si spolupráci se svým hereckým kolegou Oskarem Hesem, což je podle ní „skvělý, připravený a talentovaný herec.“
Mladý pár doplní Tomáš Petřík v roli dívčina opatrovníka Hakana a Marie Štípková v úloze bezradné Oskarovy matky. Detektiva Halmberga ztvární Jan Grundman, Oskarovy kruté spolužáky Mickeyho a Johnnyho ztělesní sehraná herecká dvojice Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek. Pana Avilu, tělocvikáře přehlížejícího bezpráví, hraje Matěj Anděl, jako samotářský majitel obchodu se sladkostmi se představí Petr Buchta.
Inspirace filmem
Výtvarník inscenace Ján Tereba využil při tvorbě scénografie točnu, umožňující střídat různá prostředí s téměř filmovou lehkostí. V duchu severských krimi se na scéně uplatňuje i sníh a krvavé efekty. A severskou vintage estetikou, známou z populárních skandinávských seriálů, jsou inspirované také kostýmy. Poetickou a křehkou osobní rovinu vyprávění podtrhne instrumentace oceňovaného skladatele Jiřího Hájka, známého prací i pro film. „Diváci se mohou těšit na speciální vizuální efekty, a především na filmové masky, s nimiž se musí vypořádat maskérky Švandova divadla. S upírským žánrem se přeci jen na jevišti nesetkávají každý den. A autor si pro ně připravil větší výzvy, než je jen pár kapek krve,“ láká na představení dramaturg David Košťák.

Po premiéře 29. května následují první tři reprízy za speciální vstupné (31. května, 14. a 15. června) a diváci poté titul uvidí i o prázdninách: v rámci Léta ve Švanďáku je naplánován na 16. a 17. srpna.
Více informací na webu: www.svandovodivadlo.cz
Foto: Patrik Borecký
Magdalena Bičíková
pro TANEČNÍ MAGAZÍN