Karel Bláha v Městské knihovně

Dlouholetý sólista HD Karlín oslaví své letošní 75. narozeniny

Co: Karel Bláha 75 / Narozeninový koncert s hosty

Kdy: pátek 21. října 2022 od 19 hodin

Kde: velký sál Městské knihovny v Praze, Mariánské náměstí 1

Program: Karel Bláha, dlouholetý sólista Hudebního divadla v Karlíně, oslaví tímto koncertem svoje letošní 75. narozeniny; kromě něj vystoupí Jiří Krampol, Karel Vágner, Miluška Voborníková, Richard Sacher, Miloš Skalka a další

Karel Bláha   oslaví  75. narozeniny koncertem v Městské knihovně

Dlouholetý sólista Hudebního divadla v Karlíně, Karel Bláha, byl častokrát srovnáván s Karlem Gottem. A to díky podobnému hlasu a image. V minulosti natočil řadu alb, vystupoval v televizních pořadech včetně Televarieté s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem, koncertoval v Japonsku, Německu, Izraeli, USA, Kanadě, Velké Británii, Švýcarsku či Španělsku. Svoje letošní 75. narozeniny oslaví koncertem, který se bude konat v pátek 21. října 2022 od 19 hodin ve velkém sále Městské knihovny v Praze.

Tenorista Karel Bláha, jenž v roce 1967 vyhrál televizní soutěž Talent roku a jenž získal svoje první profesionální angažmá v divadle Rokoko, zazpívá především písně ze slavných muzikálů. Aby ne, když v celé řadě z nich účinkoval. Stačí jmenovat například West Side Story či My Faire Lady… V Městské knihovně v Praze slavil už před pěti lety, kdy se tam uskutečnil velkolepý koncert k jeho 70. narozeninám. Nyní se vrátí na „místo činu“ a ani tentokrát nebude na pódiu sám!

Návštěvníci se mohou těšit také na Jiřího Krampola, Karla Vágnera, Milušku Voborníkovou, Richarda Sachera, Šárku Markovou, Karla Hábla, Miloše Skalku, Jolanu Smyczkovou, Mira Grisu, latino kapelu Atarés, Dětskou operu Praha a další. Koncert bude uvádět rozhlasový a televizní moderátor Martin Hrdinka.

„Kromě muzikálů zůstávám věrný italskému repertoáru, jsou to většinou evergreeny, které dobře zná hlavně střední a starší generace. Mladí je ale často znají z různých cover verzí… Zpívám i filmové písničky, klasiku a podobně,“ prozradil před časem Karel Bláha.

Chcete se také zúčastnit jeho narozeninového koncertu? Zbývající vstupenky v hodnotě 250 Kč si můžete zakoupit na pokladně Městské knihovny v Praze (Mariánské náměstí 1) nebo na jejích internetových stránkách. Konkrétně na tomto odkaze: https://www.mlp.cz/cz/akce/e21470-koncert-k-75.-narozeninam-karla-blahy/.

 

Foto: Archiv Karla Bláhy

Taneční magazín

Premiéra v AKROPOLI v exportní verzi

Sólo pro dvě Sáry. █ Příliš mnoho angličtiny. █ Bez Šimka na pódiu. █ V rytmu i v nápadité scénografii. █ V síti Brexitu anebo v síti vlastní branky? █

Když jsem šel k sálu AKROPOLIS do kopce prudkou žižkovskou Krásovou ulicí na novou premiéru souboru s hezky českým názvem „Ufftenživot“, pouze jsem kroutil hlavou, proč se také jeho nejnovější divadelní kus nejmenuje česky. (Slůvko „také“ uvádím záměrně, jelikož již jedna z incenací tohoto divadla nesla „světový“ titul – „Keep Calm“.) Až jsem potkal auto polepené reklamou instalatéra, který se jmenoval Šírer. Aha, řekl jsem si, on by byl teprve slavný a úspěšný, kdyby se jmenoval „Shearer“!

Premiéra „WHAT’S HAPPENING“ proběhla v půli posledního měsíce roku 2019 v paláci Akropolis. A vyznačovala se tím, že tentokrát se na jevišti neobjevil jeden z tahounů a tradičních hlavních herců souboru – Jiří Šimek. Trochu to vypadalo, jako by hrál jeho slavný a legendární jmenovec Miloslav Šimek bez Jiřího Grossmanna. Anebo později Luďka Soboty, posléze Jiřího Krampola anebo na sklonku kariéry Zuzany Bubílkové…

Stranou pozornosti obou Sár nezůstala ani mobilní technika…

Show dvou hereček se shodným křestním jménem probíhalo nezvykle v arénovitém prostoru jinak tradičního hlediště AKROPOLE. Jednalo se o velmi zdařilou performanci na pomezí absurdního divadla, scénické grotesky, maňáskového divadla – a zejména skvělou parodii! Obě Sáry v sobě nalezly ty nejlepší odstíny tradiční české hravosti a komiky. Skvrnou na vyznění celého programu bylo nadužívání angličtiny. Vesměs jsme všichni pochopili, že jde o parodii. Aktuální reakci na Brexit. Ale všeho moc škodí. A hlavně, nešlo pouze o kolorit či „vatu“ představení. Anglické dialogy mnohdy, bohužel, i souvisely s vyzněním inscenace. Pro koho byla „anglická verze“ určena? Pro pár náhodných zahraničních studentů z nedaleké Švehlovy koleje? Proč se v sále jménem AKROPOLE nehrálo třeba v řecké verzi?

Inscenace se zahraničním názvem je plná jiskřivých nápadů, kontrastů, kreativních filmově televizních dotáček i dalších scénických efektů.

Kytky a kožichy byly hlavními motivy části inscenace

Mezi silné momenty představení patří kožichová parodie. Není pouze prvoplánovou karikaturou moderátora Leoše Mareše, který si tím vlastně udělal vlastní úvodní osobní image. Její hlavní linií je zcela jistě quasi parafráze na ekologické aktivistky. Ta se později přenese i v karikování feministek a sufražetek. Zdařilé jsou i jemné parafráze na lesbické umělkyně. Ty však určitě nikdy nesklouzly pod obecnou hladinu a míru vkusu.

Naopak, mezi slabší místa „WHAT’S HAPPENING“ patří dost zdlouhavé parafráze na děti květin, čili hippies. Teprve ve vlastním závěru této nekonečné scény přijde oživení komunálnější parodií na ty, kteří si udělali „živnost“ z dalšího využití pohřebních květin.

Snímky ze zkoušek

Velkým kladem sledované premiéry se zahraničním názvem je interakce s diváky. Ať již formou ankety v úvodu anebo pak závěrečným zapojením části hlediště do dění na jevišti. To trochu připomínalo legendární show zpěváka Josefa Laufera z dob, kdy býval ve vrcholné formě.

Obě hlavní protagonistky byly výborné. Jejich vystoupení je určitým scénickým celkem, proto nehodlám zde na tomto místě rozebírat jejich výkony individuálně.

Obě a jediné protagonistky jménem Sára. Vlevo Sára Šimek Arnstein a po jejím boku Sára Jan Märc

Ještě před závěrem bych vyzdvihl i kreativní hudební dramaturgii Pavla Jana. Hudba dodávala vlastní inscenaci nejen rytmus a gradaci, ale skýtala též oběma protagonistkám improvizační možnosti.

Rovněž nápaditá výtvarná práce kostymérky a scénografky v jedné osobě Natálie Rajnišové si zaslouží hlubokou poklonu.

Těsně po „anglické“ premiéře v AKROPOLI, proběhla i zahraniční premiéra téhož „kusu“ v Berlíně. Konkrétně v tamějším divadle ACUD. Patrně v německé jazykové verzi?

Chválíme tyto úspěchy v zahraničí. Za to jistě patří souboru „Ufftenživot“ i jeho managementu velké uznání. Je jim však nutno předcházet vstříc nadužíváním zahraničních dialogů?

Nesmyslným nadužíváním cizího a zejména (na rozdíl od němčiny) nám historicky vzdáleného jazyka se jinak zdařilá inscenace tak trochu zachytila do vlastních sítí. To, co mínila parodovat, se stalo až nadbytečným balastem a nepohodlným břemenem.

Snažil jsem se hodnotit vyváženě klady i zápory inscenace, ale nejen pro mne, (jak se později neslo parterem i kuloáry) byly nadužívané nečeské dialogy velkou skvrnou na vyznění celého večera.

Věřím, že jsem však nebyl příliš kritický. Nakonec, jedna z protagonistek i autorek Sára Arnstein ke kritickému nazírání přímo vybízí: „Chápeme divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, na naši přirozenou spiritualitu, která je utlučená dnešním konzumním, kapitalistickým a rychlým způsobem života. Snažíme se vytvářet zážitky, které diváka vybízí k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací.”

Doufám jen, že ta výše uvedená, citovaná „pojmenování“ jsou míněna v rodném jazyce? Věřím, že příště uchystá talentovaný i provokativní soubor i nějaký titul s hrdě českým názvem. Těším se na to.

Závěrečná děkovačka

Ufftenživot“ nám i tentokrát nadělil plnou hrst nápadů, náruč nových divadelních spojení, propojení i kontrastů. I velký batoh důvodů k zamyšlení. Ta nejpalčivější byla určitě spjata s národní identitou. Je totiž dost smutné, když hra, která je prezentována z převážné většiny v cizím jazyce, je podporována ryze českými a vlasteneckými institucemi. Věděli vůbec, jaký kus vlastně podporují? Co se tak příště obrátit třeba na British Council‎?

»WHAT’S HAPPENING«

Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc

Dramaturgie: Jiří Šimek

Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová

Hudební spolupráce: Pavel Jan

Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk

Vizuál, fotografie: Marek Bartoš

Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum

Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP

Premiéra: 16. 12. 2019, Palác Akropolis

Foto: Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

České hvězdy odlétají na dovolenou do Tunisu

České hvězdy odlétají na jih za sluncem! Celebrity plné nadšení z nadcházející dovolené se sešly v hotelu Jalta, zazpívaly a ochutnaly tuniské speciality za účasti velvyslance Tuniské republiky – pana Selima Hammami

České celebrity přijaly pozvání Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch a těší se na svou vysněnou dovolenou!

Marcela Březinová, Sámer Issa, Linda Finková, Elis, Martin France, Markéta Mayerová, to je jen zlomek osobností, které odjedou letos v květnu na pozvání Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch obdivovat krásy Tuniska. Na akci „České hvězdy pod tuniským sluncem“ je připravený bohatý program a známé osobnosti se velmi těší nejen na slunce a moře, ale i na historické památky a sportovní vyžití.

Večer, který se nesl v duchu radostného očekávání vytouženého odpočinku se konal v hotelu Jalta.  Velvyslanec Tuniské republiky Selim Hammami přednesl slavnostní řeč. Moderátorka Michaela Marková přivítala postupně na podiu zpěvačky Marcelu Březinovou, Lindu Finkovou, Elis a také zpěváky Milana Drobného, Sámera Issu a Martina Franceho. 

Místo původně avizovaných interpretů Martina Maxy, kterého čeká v nejbližší době operace ramene a Bohuše Matuše, který se akce v Tunisku nemůže zúčastnit z pracovních důvodů, se akce zúčastní navíc herecká legenda Jiří Krampol s manželkou Hankou a rocková dračice Tanja. 

 

Jaké pocity běží myslí českých hvězd?

„Já jsem opravdu takový dovolenkový typ, který jen aktivně leží na pláži, aktivně spí a aktivně si užívá nicnedělání. A tohle je šance zažít skvělou dovolenou, vykoupat se v moři a ještě poznat krásnou zemi,“ libovala si zpěvačka Linda Finková. 

Volna a odpočinku od muziky se nemůže dočkat i mladá zpěvačka Eliška Mrázová. „Máme naprosto úžasně sestavený program. Poznáme a zažijeme toho v Tunisu opravdu hodně, od památek, přes koupání a vodní sporty až po nakupování. Každý si najde, co ho zajímá a baví,“ řekla Elis.

Zpěvák Milan Drobný se během večera dokonce přiznal i k tomu, že si rád zpívá na toaletě!

Těší se,  že bude cestovat spolu s kamarádem Jiřím Krampolem. „Jirka Krampol nemohl dnes na Setkání s Tunisem přijít, nedostal propustku z důchoďáku. Do Tunisu ale určitě s námi odletí a tam si to užijeme,“ vtipkoval Milan Drobný a pokračoval, „na Tunis mám jen ty nejlepší vzpomínky. Byl jsem tam asi před deseti lety  na podobném zájezdu „Za tenisem do Tunisu“ a pamatuji si, že jsem tam ten tenisový turnaj vyhrál. Teď sice tenis hrát nebudeme, ale i tak to bud e fajn.“ 

„Já se těším především na tuniskou kuchyni, tuniské zvyky, tuniské pobřeží, protože mám prostě Afriku velmi ráda“, přiznala své pocity  zpěvačka Marcela Březinová.

Po vyzpovídání interpretů proběhla malá módní přehlídka tuniských šatů, kde se předvedly modelky z modelingové školy Dominiky Mesárošové, která byla zároveň hlavní hvězdou přehlídky.

 

Klasické tuniské speciality  vytvořil tuniský šéfkuchař, který kvůli tomuto večeru speciálně přiletěl z Tuniska. 

Jakpak asi české hvězdy prožívají dovolenou v této exotické zemi? Rozhodli jsme se vyzpovídat milého zpěváka Martina France.

 

Zeptali jsme se …..

Martin France, zpěvák

Byl jste už dříve v Tunisu a jak se Vám tam líbilo?

„Byl jsem tam minulý rok poprvé. Po pravdě řečeno, nikdy před tím mě to až tak nelákalo jet do Tunisu. Když mi tato možnost byla nabídnuta, byl jsem velmi mile překvapený. A musím uznat, že jsem hodně, hodně změnil názor. Opravdu se mi tam líbilo. Připouštím sice, že opustíte-li resort, není tam úplně pořádek, ale resorty jsou nádherné, koupání také, památky úžasné a hlavně lidé jsou tam velmi pohostinní. Cestovali jsme přes Tuniský národní úřad, takže jsme navštívili to nejlepší, co Tunis nabízí. Op ravdu jsme si náš pobyt užívali. Poprvé v životě jsem plaval s delfíny, poprvé jsem jel na velbloudech, měl jsem dokonce na krku i kobru… Třeba to bude letos něco podobného. Těším se.“ 

Jaký způsob odpočinku volíte? Obhlížíte památky a muzea, děláte výlety po okolí nebo jen lenošíte na pláži? 

„Ležet vydržím chvilku. Kamkoliv jedu na dovolenou, většinou tak první dva dny poloproležím, poloprospím, dospávám všechny spánkové dluhy. Vezmu si knížku, ale je pro mě těžké vnímat, co čtu, usínám u čtení. Tento „mrtvolný“ stav trvá tak první tři dny. Poté začínám být vášnivý čtenář, snažím se všechno dočíst… Mohu číst jen na dovolené, protože jindy na to čas není. A děláme samozřejmě různé výlety.“ 

Koupete se raději v moři nebo v hotelových bazénech? Vadí Vám mořští ježci či medúzy? 

„Když už jsem jednou u moře, tak chci být v moři. Pokud je poblíž bazén, tak tam samozřejmě také skočím, ale moře je pro mě nejdůležitější, protože to u nás v Čechách zkrátka nemáme. Vždyť kvůli moři přece jezdíme do jižních zemí. Moře mám rád, je zdravé pro pokožku, pro vlasy, medúzy, ani ježci mi nevadí, pokud na ně nešlápnu.“

A co třeba poušť? Jezdíte tam rád?

„Já jsem toho v poušti moc nezažil, je to pro mě stále neprobádaná oblast. Minulý rok jsem poprvé jel na krátký výlet do pouště a teď pojedeme podruhé. Takže ji vlastně neznám. Cítím k ní ohromný respekt a pokoru, třeba jako k velehorám. A jsem zvědavý.“

Chodíte také na trh? 

„Trhovista“ úplně nejsem, ale když už jsem v takové zemi, tak se jdu podívat i tam, protože to je folklor. Musím připustit, že já neumím moc smlouvat, ale loni jsem si to zkusil a usmlouval jsem tričko téměř na polovinu ceny. Tady smlouvat musíte, jinak Tunisany urážíte.“

Nemáte po všech událostech, které v posledních letech sledujeme, obavy z teroristického útoku?

„Jsem moc rád, že se útoky vyhýbají České republice a doufám, že tohle u nás nikdy nebude. Ale člověk nemůže nic vědět … Vlastně bychom nemohli cestovat vůbec nikam, protože teroristům je úplně jedno, kde zaútočí. Nesmírně mi to vadí. Je nutné proti tomu nějakým způsobem bojovat a nebát se. Tím, že přestaneme cestovat, dáváme najevo, že se bojíme. A bohužel se takové nebezpečí může přibližovat i směrem k Praze. Nechci podléhat strachu.“ 

Děkujeme za rozhovor a přejeme příjemnou cestu i pobyt 

 

Foto: Fotosféra, agentura Martin Production, Eva Smolíková

Taneční magazín, agentura Martin Production