PETR KELLNER bez servítků, bez kávy i bez ztráty kytičky

Brněnské divadlo FESTE uvádí v bývalých mrazírnách nadmíru aktuální titul. Po Havlovi, Klausovi a Pithartovi tentokrát na scéně miliardář. U něj, ke tradičně aktuální politické tematice, protentokrát FESTE přidalo i tu ekonomickou. Představení s dlouhatánským názvem určitě nezklamalo.

Ambiciózní a zejména aktuální divadlo FESTE z Brna se zaobírá tematicky širokým záběrem. Snaží se jít s dobou. Rovněž nadmíru aktivně reflektuje politické dění. Prostě, jak lze vše tak trochu frázovitě nazvat: „hodlá stát na křižovatce dějin“. To výmluvně dokumentuje například tituly „Moc bezmocných“ Václava Havla, „Pýchou osamělosti“ na motivy románu „Osmašedesátý“ Petra Pitharta či současnou premiérou „Eichmann v Jeruzalémě“.

Před necelými deseti lety FESTE rozbouřilo (nejen divadelní) vody inscenací „Pohřbívání“ o Václavu Klausovi. Autorem námětu a scénáře byl Roman Sikora. A právě k aktuální spolupráci s ním se FESTE opět vrátilo. Tentokrát s inscenací spíše na ekonomicko-politickou notu. Její název „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ mluví za vše.

A jelikož jsem výše uvedené zajímavé tituly neviděl, ale „Kellnera“ ano, podělím se nyní o své čerstvé pocity z netradičního prostředí a posléze s dojmy z představení v kratší recenzi.

TROCHU JAKO V BÝVALÉ ALTĚ

Divadlo samotné se odehrává v docela inspirativním prostředí „Industria“. To vyrostlo v někdejším areálu brněnských mrazíren. Kromě divadelního sálu a výstavních prostor, obsahuje i místa pro grafické počítačové experty, tiskárny 3D a šicí dílny. Tam se prý i v nedávné době počínající koronavirové karantény šily roušky. Prostě je zde, jak se, nyní tak módně, nazývá – tvůrčí HUB.

Nedílnou součástí „Industrie“ je i milá nonkonformní kavárnička. Škoda, že se před divadlem nepodávala káva… Údajně by prý rušil kávovar??! Ale čaj zde nabízeli. To nebylo možné alespoň připravit kávu v konvici? Anebo v džezvě? Nebyly k dispozici ani, v jídelním lístku inzerované, tousty. Zřejmě by rušil i touster?

To, že je areál ve velkém industriálním prostoru, má za důsledek, že do něj musíte vcházet osobní (pozor, nikoli dopravní!) vrátnicí. To tak trochu připomíná bývalý pražský holešovický prostor Studia ALTA. Tam se obdobnou vrátnicí pouze vycházelo večer po 22. hodině. Tady se vchází a vychází. Vždy a za každých okolností.

NAPOVĚDĚLA I NÁPOVĚDA

Jak odpovědět na „3 B“? Je totiž otázkou, zda je Petr Kellner osobností burzovního, buržoazního či spíše bulvárního světa? Nicméně autor Roman Sikora mu – v průběhu večera – přidal další „2 B“ – a to „bizarnost“ a „buble-gumovost“ A tak, pokud zde Petr Kellner nemá všech „pět P“, má alespoň minimálně „pět B“…

Když jdete na operu, tak vás povětšinou teprve výpravný divadelní program uvede do (často nesrozumitelného) děje. U „Opravdového interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ neměl program tuhé desky. Ani několik stránek. Byl pouhým listem. Ale dostatečně kvalitně uvedl diváka do ekonomického dění bouřlivých devadesátých let minulého století. Jako správná tiskovina svého druhu  seznámila i s obsazením a celým autorským a inscenačním týmem. Zde musím velmi pochválit i za jmenovité uvedení nápovědy. Bohužel, toto jinde nebývá standardem. Ale i takové (pouze zdánlivé) detaily něco o divadle napovědí.

TAJEMSTVÍ DESETI KUFRŮ

Režisér Jiří Honzírek je současně i autorem scénické podoby „Kellnera“. A zde bych hned úvodem velmi pozitivně kvitoval jeho nápad s deseti kufry. Nejde zde pouze o prvoplánový symbol „prvobytně pospolného podnikatelství“ devadesátých let. Kufry se stávají nositelem rekvizit i děje. Zároveň jsou zde však i nezastupitelným scénotvorným prvkem.

Je slučitelná pozice režiséra se scénografem? Jiří Honzírek není ani prvním a ani určitě posledním tvůrcem, který na těchto dvou pomyslných židlích sedí. Nedokážu zhodnotit, zda to spíše inscenaci obohacuje… Či jej kreativní práce s prostředím scény odvádí od režijních nápadů? Těžko posoudit. Jednoznačně bych však uvedl, jak je dobré, že ve FESTE neslučují práci scénografa s kostýmním výtvarníkem. Tento nešvar vznikal patrně za minulého režimu, „aby se ušetřilo“…

Kufry dodávají inscenaci také další významy. Například ten, podle již zavedeného výrazu, původně z orientačního běhu – „kufrování“. Jedná se o bloudění či zabloudění. Postavy Kellnera i jeho protihráčky zde totiž tak trochu bloudí světem. Světem byznysu. Světem politiky. Světem morálky i cti.

Jinak je dominantním prvkem scény obrovská kulisa s letadlem.

KLOBOUK DOLŮ

Scénář a jeho režijní zpracování nepostrádají nadhled. Chválím však, že představení samo nesklouzlo na bulvární úroveň nějaké frašky. Či anekdoty.

Opravdu musím smeknout svou kšiltovku před hereckými představiteli „Opravdu živého interview s opravdovým Petrem Kellnerem“.

Ondřej Novák i pouze zdánlivě v menší roli přihrávající Vanda Klestilová nezklamali. Dokázali odstínit jemné valéry barev pestrého scénáře i naplnit inscenační nápady režiséra Honzírka. Zejména na Ondřeje Nováka v titulní roli, když musel v rychlých „kontrapunktovních střizích“ přecházet do rozličných hereckých poloh. Byl zde výrazově i pohybově dokonalý. Dokázali, spolu s Klestilovou, diváky nenásilně vtáhnout do oné „hry na miliardáře“.

Neměl bych opomenout ani vynikající scénickou hudbu Maria Buzziho. Nebyla pouhým podkreslujícím či náladovým prvkem. Svými bohatými kompozičními i aranžérskými postupy hnala představení dál, respektive mu přidávala gradaci.

KELLNER Z MASA A KOSTÍ

Jelikož se „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ odehrává v prostorách bývalých jatek, musím závěrem napsat, že se celému tvůrčímu týmu podařilo vykreslit miliardáře z masa a kostí. Opravdu se jim zdařila ta autentická opravdovost. A nejen za to mu patří (zcela evidentně nejen moje) poděkování i uznání.

A tak snad v předsálí pouze chyběla zmíněná káva? A na scéně možná přebývalo to letadlo? Mně osobně se zdá zjednodušení Kellnerových finančních operací na bázi onoho již zprofanovaného „letadla“ být hyperbolou až příliš nadsazenou… A zjednodušující.

OPRAVDU ŽIVÉ INTERVIEW

S OPRAVDOVÝM

PETREM KELLNEREM

Původní scénář: Roman Sikora

Hrají: Ondřej Novák, Vanda Klestilová

Režie, scéna, úprava textu: Jiří Honzírek

Dramaturgie: Kristýna Břečková

Kostýmy: Marie Jirásková

Hudba: Mario Buzzi

Light design, zvuk: Judita Mejstříková

Produkce: Veronika Starova

Nápověda: Jana Nosková

Asistentky produkce: Barbora Tučková, Alica Priehradníková

Scéna: Industria, Masná 9 (bývalý areál mrazíren), Brno

Premiéra: 24. června 2020

Psáno z první reprízy 20. 7. 2020 v Brně.

Foto: Divadlo FESTE

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Dveře otevřené do ulice

Vrátit kulturu a radost do ulic. Dvanáctý ročník festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“ začíná 8. července.

Od středy 8. července do čtvrtka 16. července ožije Praha pouličním divadlem, akrobacií i klauniádou. Jubilejní dvanáctý ročník Pražského festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“ se určitě uskuteční a nabídne celou řadu novinek. Konkrétně: více festivalových dní, nové místo i ryze český divadelní program. Navíc, doplněný o koncerty a workshopy pro děti. Chybět nebude ani průvodové představení s obřími, světelnými loutkami, které se odehraje ve večerním srdci Prahy. Vstup na festival je povinný, vstupné na festival je tradičně dobrovolné.

Festivalové dění bylo, stejně jako u řady dalších akcí, ohroženo. Organizátorům tradiční letní pouliční podívané se ale podařilo najít nové festivalové možnosti, a tak jubilejní ročník bude plný novinek. „Plánovali jsme, stornovali a ve velké nejistotě zase plánovali. Vrátit kulturu a radost do ulic je pro nás nejdůležitější. Pandemie koronaviru samozřejmě ovlivnila i náš festival, a tak bude v trochu jiné podobě, než jak ji diváci znají z dřívějška. To ale rozhodně neznamená, že bude festival chudší, právě naopak,“ říká výkonná ředitelka festivalu Michaela Holbíková.

Režisér a dramaturg Jakub Vedral

Za dveřmi“ se promění hned v několika rovinách. Z původních čtyř festivalových dní jich bude hned devět! Zatímco první polovina festivalu bude, podle organizátorů, „oťukávačka“ s především odpoledním a podvečerním rodinným programem. A s „dospělejším“ divadlem či hudbou večer. Druhá část naopak nabídne, mimo jiné, velké atraktivní večerní produkce pod otevřeným nebem. Chybět nebude ani průvod světelných loutek ryb a medúz v samém centru Prahy. Ten se tentokrát odehraje ve spolupráci s Městskou knihovnou a ve večerních hodinách. „Jedná se o unikátní divadelní instalaci, která propojuje svět divadelního a výtvarného umění s moderními technologiemi. Svítící obyvatele podmořského světa rozsvěcuje šest a půl kilometru optických vláken a 3500 adresovatelných LED světel,“ zve Jakub Vedral, režisér představení a producent festivalu.

Pouliční divadlo v pražských Holešovicích

Průvod povede „V.O.S.A. Theatre“, která procestovala celý svět. Na festivalu nebude chybět oblíbené žonglérské duo „Bratři v tricku“. Ti měli původně v plánu jet, přes léto, na zahraniční turné. Místo toho u příležitosti festivalu uvedou premiéru nového představení pro děti. Zatímco se tradičně festival zaměřuje na evropské pouliční divadlo a umělce ze zahraničí, letos představí ryze české umělce. Ovšem mnoho z nich „Za dveřmi“ přivítá poprvé. „Současnou situaci nevnímáme jako omezení, ale také jako příležitost ukázat divákům, že skvělé divadlo vzniká i u nás, a nejen v Praze. Oslovili jsme řadu souborů a jednotlivců ze všech koutů republiky a těšíme se, že je na festivalu uvedeme,“ vysvětluje Michaela Holbíková.

Michaela Holbíková, ředitelka festivalu

Na festival tak například zavítá „Činoherní studio Ústí nad Labem“ či „Západočeské divadlo v Chebu“, o dobrý humor se postará Tomáš Měcháček, své představení předvedou „Teatr Novogo Fronta“, „Blackout Paradox“, „Divadlo Víti Marčíka“ a více než desítka dalších souborů.

Minulé ročníky festivalu vždy zaplnily Výstaviště v Praze 7

Poslední novinkou je změna hlavního festivalového dění. To sice stále zůstává v areálu Výstaviště Praha v Holešovicích… Avšak, přesouvá se z prostranství před Průmyslovým palácem směrem blíže Stromovce. „Výstaviště prochází průběžně revitalizací, chceme využít travnatých ploch a vzrostlých stromů, které nabízí příjemný stín v letních měsících. Festival je o celkové atmosféře a obzvlášť letos všichni oceníme možnost strávit čas venku s přáteli a rodinou,“ dodává Michela Holbíková. V centru Prahy se pak uskuteční již zmiňovaný večerní průvod, který projde Mariánským i Staroměstským náměstím.

Noční zážitkový průvod Prahou je tradičním vyvrcholením této akce

Více informací najdete na www.zadvermi.cz.

Festival pořádá: ArtProm, ve spolupráci s: ART Prometheus, za finanční podpory: hl. m. Prahy ve výši 1 000 000 Kč, Státního fondu kultury ČR, Městské části Praha 1 a Městské části Praha 7, pod záštitou: radní hl. m. Prahy pro kulturu MgA. Hany Třeštíkové

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nové „království“ ALTY

Impozantní prostory. █ Tak trochu „studený odchov“. █ Lucia Kašiarová v červené barvě. █  Ambasadoři i ti další. █ Též nové sídlo Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. █ Tudy kráčela i filmová historie. █ Kavárna s ambicemi. █ A co dál? █

Jak je již pravidelným čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU známo, Studio ALTA ke konci února 2020 opustilo, po jedenácti letech, své již tradiční industriální prostory v holešovické ulici Bubenská. A od počátku května 2020 působí v historické budově karlínské Invalidovny. Tam získalo od Národního památkového ústavu do zapůjčení její západní křídlo. Program a náplň v současných prostorách zajišťuje ALTA ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a neziskovou organizací „Iniciativa pro Invalidovnu“. Poslední květnovou středu zde byla uspořádána tisková konference, spojená s prohlídkou celého prostoru rozlehlé budovy.

Již při vstupu do západního křídla čtvercového areálu (100 x 100 metrů!) Invalidovny jsme si nemohli neuvědomit, že za tak krátkou dobu zde proběhly desítky úprav. Interiéry si vyžádaly citlivé stavební i instalační rekonstrukce, aby zde vůbec všichni mohli pracovat a tvořit. Elektrické rozvody, alespoň provizorní podlahy, základní hygienická zařízení… Pouze zásadní řešení vytápění historické budovy se ukázalo velkým problémem. V letních měsících je teplotní stav v barokní budově ještě snesitelný… Za zimních měsíců budou muset být divadelní (i kancelářské) prostory vytápěny lokálně, individuálně.

Přítomné v novém prostoru uvítala šéfka Studia ALTA Lucia Kašiarová. Stylově – v červených kalhotách i teniskách. Seznámila přítomné s nejbližšími plány a výhledy studia i dalšími aktivitami v Invalidovně. Nebudeme je nyní jmenovat a probírat detailně, neboť korespondují s naším nedávno publikovaným článkem: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/05/20/studio-alta-zaha…nske-invalidovne/.

S Invalidovnou a jejími prostorami bude bytostně propojen i fotograf, režisér, výtvarník, scénický výtvarník i světelný designér Michal Hσr Horáček. A jeho Hσr Gallery. O něm TANEČNÍ MAGAZÍN v minulosti referoval zejména ve spojitosti s divadlem Dany Paly. Tento vskutku renesanční umělec přítomné seznámil se svými nejbližšími plány, v nichž integruje (jak jinak, že?) výtvarné i divadelní umění.

Jižní průčelí Invalidovny s hlavním vchodem

Potom již přišli ke slovu takzvaní ambasadoři ALTY. Lukáš Karásek v kostce představil plány souboru „tYhle“. Nejen mne zaujal jeho ambiciózní projekt pod pracovním názvem „Obývák“. Tento někdejší student Pierra Nadauda z brněnské JAMU jím bude reflektovat na své i naše nejbližší interiérové okolí. Zpravodajská čest velí ještě doplnit, že významnými členy „tYhle“ jsou scénografka, režisérka a performerka Marie Gourdain. Francouzka, od roku 2010 žijící a tvořící v Praze. A také její kolega ze země Galského kohouta Florent Golfier, performer a transformer. Že by francouzský profesor zanechal v Lukáši Karáskovi tak trvalou stopu?

Lucia Kašiarová vtipně a věcně zareagovala na projekt „Obývák“ slovy, že teprve v karanténě z důvodů koronaviru si uvědomila, jak na nás působí ten nejbližší interiér.

Jiřího Šimka jsme měli tu čest nedávno vidět v televizi v britsko-francouzko-českém filmu o atentátu na Heydricha „Anthropoid“. V tomto snímku režiséra Seana Ellise výborně ztvárnil klíčovou roli Karla Čurdy. Na konferenci byl však v roli zástupce souboru „Ufftenživot“. Toto divadélko si zasloužilo, jak věrní čtenáři uznají, již množství kladných recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Šimek krátce, věcně přítomným přiblížil nejbližší divadelní i multimediální aktivity souboru, jehož další oporou je Sára Arnsteinová.

Dlužno ještě podotknout, že Lukáš Karásek i Jiří Šimek zdůraznili, jak si nové role ambasadorů ALTY oni i celé jejich skupiny váží.

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA se podílí na řadě tanečních aktivit širokého domácího i mezinárodního významu. Koneckonců, je i partnerem TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Jeho představitelka, hraběnka Marie Kinski, seznámila auditorium konference s nejbližšími plány. Zdůraznila výhodu užšího propojení s ALTOU. Mimochodem, již v jejích holešovických prostorách SE.S.TA organizovala své tradiční Kulaté stoly a diskusní programy. Hraběnka ještě přítomné pozvala na letošní ročník KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou (14. – 16. srpna). Letos se spíše oprostí od své tradiční internacionality. Podpoří domácí soubory v onom nelehkém boji se současnými omezeními. V jejich duchu bude také muset uzpůsobit svůj návštěvnický řád a režim kulturního programu. A právě pražská zahajovací „ochutnávka“ KoresponDance proběhne 11. srpna v prostorách i exteriérech Invalidovny.

Marie Kinski, šéfka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a předsedkyně Vize tance v jedné osobě

Invalidovna se neuzavře ani dalším výtvarným aktivitám. Bude je mít v gesci sdružení „3kurátorky“. O výstavách zde proponovaných seznámila novináře Kristýna Hájková. Na trio ji doplňují – v duchu názvu – ještě Alžběta Horáčková a Diana Kněžínková.

Spolupracující skupinu „Tlustá čára“ reprezentovala Ivana. Jmenovaná organizace má za cíl svou tvorbou obecně poukazovat na témata, která členy ve společnosti štvou. A zároveň integrovat do své tvorby zástupce sociální oblasti – lidi v závislosti, lidi bez domova, z azylových domů, bývalé vězně, oběti trestných činů a další. Prostě ty, kteří jsou společností častokrát vyloučeni. A možnost tvorby či sebevyjádření je jim odepřena. I přesto, že jsou ve svém nitru stejní jako my všichni. Jediným rozdílem je, že život je srazil na kolena a oni samotní nejsou schopni se postavit zpět na vlastní nohy. „Tlustá čára“ hodlá takovýmto lidem poskytovat zázemí, komunitu i motivaci něco změnit.

Při následných otázkách žurnalistů, respektive odpovědích Kočíkové na ně, bylo však zřetelné, že „Tlustá čára“ teprve své aktivity zahajuje. Třeba konkrétně při dotazu na Helsinský výbor. Prostě, tady ještě řada chvályhodných nápadů není zřejmě úplně tak zcela a do detailu domyšlena…

Po povodních v roce 2002 zůstaly stěny přízemních místností Invalidovny osekané

Ke slovu přišly i dvě reprezentantky duchovního sdružení „Karavana“. Na rozdíl od „Tlusté čáry“ měly své bohulibé aktivity do detailu promyšlené a perfektně zpracované. Všichni zde vystupující dokumentovali velmi široké spektrum aktivit a názorů, kterým bude západní křídlo Invalidovny otevřeno.

Po malém, leč zdravém, pohoštění pak následovala závěrečná, aktivní, část tiskové konference. Unikátní prohlídka nejzajímavějších prostor Invalidovny.

I v těchto chodbách se zde natáčelo…

Pod vedením vedoucího odboru Národního památkového ústavu inženýra Miroslava Indry a kastelánky Invalidovny Petry Widžové jsme zavítali do nejzajímavějších interiérových prostor rozlehlého komplexu. Bylo nám umožněno poznat, jak žili před více staletím váleční invalidé. Procházeli jsme se zde po stopách legendárního fotografa Josefa Sudka. Obdivovali zdejší kapli se zachovalými vitrážovými okny. Ale i zaregistrovali devastující stopy povodně z roku 2002. Invalidovna čelila více povodním, avšak ta nedávná byla pro ni nejhorší. V dlouhých chodbách zanechaly také stopy různé filmové štáby. Natáčel zde Miloš Forman oskarového „Amadea“. Ale také se zde točily scény do filmů „Doktor Živago“, „Malý Indiana Jones“, „Masaryk“ a mnoha a mnoha dalších. Na nádvoří u kašny zde natáčel jeden ze svých videoklipů slavný Ozzy Osborne. Prostě, tady kráčela historie. A to i ta filmová.

Šéfka ALTY Lucia Kašiarová a šéf odboru NPÚ inženýr Miroslav Indra

Proč tedy navštívit zrovna Invalidovnu? Kromě kulturního programu zde můžete navštívit kavárnu či komunitní zahrádku, anebo se zapojit do dění vlastní aktivitou či projektem. A co navíc? V ALTA kavárně se můžete osobně setkat s umělci, pracovníky z neziskového sektoru, studenty, maminkami, starými i novými známostmi, či případně sousedy.

Sledujte facebook, najdete tam menu i akce!

Informace k ALTA-kavárně: Lukáš Škorvánek,

kavarnaobyvak@altart.cz,

Telefon: 602 733 205

A kdy se do „království“ ALTY vypravit?

Otevřeno je již od druhé dekády května 2020 denně:

Pondělí – pátek: 15.00 – 22.00

Sobota – neděle: 10.00 – 22.00

Pozorným čtenářům neuniklo, že Studio ALTA má tyto prostory pouze propůjčené. Ano, Invalidovnu totiž čeká zanedlouho komplexní rekonstrukce. Zub času a nestylové změny minulého režimu i filmařů udělaly své. Divadelníci a pouliční umělci byli odjakživa historicky vnímáni jako „plemeno kočovné“. To sice ano, ale… Věříme, že ALTA časem nalezne své pevné místo v Praze. To své umělecké, v tanečním a divadelním světě, našla již dávno.

 Foto: archiv a Darja Lukjanenko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Kaleidoskop na dálku víc než tisíců stop

Režisér v Helsinkách, akrobati v Praze, na Jatkách78. Nová „venkovní“ inscenace „Kaleidoscope“, od Cirku La Putyka, vznikala na dálku Diváci se mohou těšit i na speciální styling vlasů!!!

Hravá, vtipná, plná výjimečné akrobacie, tance a letní uvolněné atmosféry. Tak taková bude nová premiéra souboru Cirk La Putyka, nazvaná „Kaleidoscope“. Již v úterý 9. června zahájí program letní scény pražských Jatek78. Inscenace se pyšní hned několika prvenstvími.

Jde o vůbec první premiéru souboru po nucené koronavirové přestávce. Finský režisér Maksim Komaro, který se členy Cirku La Putyka již uvedl inscenace „Slapstick Sonata“, „PLAY“, „Batacchio“ a „Isole“, ji vůbec poprvé (a snad i naposledy), kvůli zavřeným hranicím, připravoval pouze na dálku z Helsinek. Konkrétně on-line, pomocí kamer a monitoru.

Rovněž se jedná o vůbec první ryze venkovní produkci v historii souboru. S ní se, letos v létě, vydá putovat po větších i menších městech České republiky.

Základ slova kaleidoskop je řecký a víceméně znamená pozorování krásných forem. A o tom ten projekt vlastně je – o tom, že se soustředíme spíše na krásu a kouzlo okamžiku i výsledného tvaru, než na hlubší filozofování o smyslu života a bytí,” vysvětluje režisér Maksim Komaro, který do inscenace obsadil osm českých akrobatů, herců a tanečníků.

Trampolíny jsou již nezbytnými partnerkami herců a hereček

Na své si přijdou milovníci nového cirkusu, na scéně se objeví, kromě již tradičních skoků na trampolíně, teeterboard, naskakovaný teeterboard, trampolína, walking globe, rolla bola, závěsná akrobacie, to vše doplněné o taneční choreografie, gagy a humor.

Hudbu zkomponoval Jan Balcar, o kostýmy a make-up se postarala Kristina Záveská, scénu vytvořila Pavla Kamanová, autorem světelného designu je Jan Mlčoch a zvukovou stránku měl na starosti Jan Středa.

Premiéra inscenace proběhne 9. června, bohužel bez fyzické účasti režiséra, první reprízy pak 10. a 11. června. A další provedení jsou na programu 10. až 13. července. To vše na letní scéně postavené vedle prostoru Jatka78. Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut, diváci budou rozsazeni v souladu s platnými hygienickými opatřeními.

Více informací na: www.laputyka.cz

nebo: www.jatka78.cz.

»Kaleidoscope«

Obsazení: Daniel Komarov, Jiří Weissmann, Michal Boltnar, Adam Joura, Naim Ashhab, Adéla Míšková, Helena Nováčková, Nikol Fryšová

Režie: Maksim Komaro

Scénografie: Pavla Kamanová

Hudba: Jan Balcar

Kostýmy, make-up: Kristina Záveská

Technická spolupráce: Olin Procházka, Daniel Hajtl, Prokop Štěpánek

Světelný design: Jan Mlčoch

Zvukový design: Jan Středa

Foto: Jiří Šeda

Video: Jakub Jelen

Grafický design: Martin „Vosa“ Sršeň

Styling vlasů: Lenka Habartová, Jan Balcařík

Produkce: David Ostružár

Producent: Cirk La Putyka

Ze zkoušek představení, tentokrát v interiéru

Foto: Jiří Šeda

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN