Noční běh Pražskou tržnicí

Velká holešovická propojí divadla v netradičním běhu. Závod divadel proběhne 6. června!

Jatka78 letos organizují již čtvrtý ročník nočního běhu Pražskou tržnicí. Jedná se o unikátní propojení divadla, běhu a netradičního okolí Jatek78, které se během večera z tržnice pozvolna mění v nevšední kulturní zónu. Na své si během Velké holešovické přijdou jak jednotlivci v mužské i ženské kategorii, tak divadelní týmy, které se o zájem diváků utkají v běžecké štafetě. Na popud ostatních divadel kromě běžecké štafety letos divadla změří své síly také v pivní štafetě.

Trasu potemnělou tržnicí bude lemovat několik hudebních, divadelních či akrobatických produkcí, které závodníkům zpříjemní jejich běh. Postarají se o ně mimo jiné také hudebníci z Cirku La Putyka, který před závodem odehraje své poslední vystoupení na Jatkách78 v letošní sezóně, hudební novinku Isole.

Závod není nijak zvlášť dlouhý, takže ho zvládnou i ti, kteří obvykle dávají přednost spíše kulturním zážitkům či výkonům. Trénovaní běžci si pak mohou zlepšit svůj osobní rekord na kratších tratích. Jednotlivci změří síly v okruhu dlouhém 3 km. Štafety českých divadel pak uběhnou 4 x 1 km.

Celá akce má opět charitativní podtext. Vítězné divadelní týmy získají 20 tisíc korun na nákup vstupenek do svého divadla, které věnují těm, kteří si běžně nemohou vstupenky do divadla dovolit. V minulosti bylo takto obdarováno středisko sociálních služeb, diagnostický ústav pro mládež či nadace Debra ČR.

Loni divadelní štafetu běželo 24 týmů, což bylo nejvíce za předchozí roky. Ambice Jatek78 jsou však pro letošní rok mnohem vyšší:

K Velké holešovické patří dobrá nálada, stejně tak jako drobná řevnivost mezi divadelními týmy. Některé z nich na událost poctivě trénují již několik týdnů, jiné dávají přednost nápaditým dresům, které nezapřou, že se jedná o závod divadelníků. Chceme propojit co nejvíce divadel, a tak letos zavádíme úplnou novinku. Kromě běžeckých nadšenců, síly poměří i milovníci piva, a těch bude, troufám si říct, možná o něco více, než těch běžců,” dodává ředitel Jatek78 Štěpán Kubišta.

Chybět samozřejmě nebudou vyzyvatelé — domácí tým Jatek78 a vítěz loňského ročníku Cirk La Putyka. Laternu magiku, která výsledkové tabuli dominovala v ročnících 2016 a 2017, doplní Dejvické divadlo, Divadlo Ungelt, Studio DVA, Ty-já-tr, Tanec Praha / Divadlo Ponec, Divadlo X10, Hudební divadlo Karlín, Divadlo Na Fidlovačce nebo Divadlo na Vinohradech. Některá z divadel jsou natolik soutěživá, že do hry zapojí hned několik svých týmů.

http://www.jatka78.cz/cs/inscenace/velka-holesovicka
https://www.facebook.com/events/379803749273347/

VELKÁ HOLEŠOVICKÁ 2018

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Voláme: „Bravo, VOLÁNKOVÁ!“

Na hokej se obvykle chodívá do specializovaných sportovních hal či arén. Popřípadě někam na otevřený stadión. Anebo jen tak někam na zamrzlý rybník… TANEČNÍ MAGAZÍN (a s ním asi dvě stovky diváků) se však vydal na hokej do pražského multikulturního komplexu ROXY, na scénu experimentálního divadla NoD, do jeho studia Superhrdinů.

V současné době vzniká mnoho divadelních inscenací na sportovní téma. Nelze zapomenout na už legendární Havelkovu a Duškovu operu „Nagano“. Hned několik sportovních divadelních scénářů má na svém kontě úspěšný dramatik Petr Kolečko. A sportu se dotýkal i scénář Lenky Plaché o textaři Jiřím Štaidlovi a krasobruslařce Haně Maškové, na scéně Národního divadla v Brně.

Premiéra „hokejové“ inscenace „Se lvem na prsou“ režisérky Terezy Volánkové se výborně nejen dispozičně hodila do alternativních prostor experimentálního divadelního studia NoD, takzvaného Studia Superhrdinů. Stísněný prostor umožňoval kontakt vystupujících s publikem a zároveň navozoval potřebnou atmosféru nabitých zimních stadionů. A mantinel na pódiu charakterizoval mantinely mezi politikou, běžným lidem i politiky jako takovými.

Režisérka Tereza Volánková

Vlastní „sportovní“ scénář evokuje slavné mezníky českého a československého hokeje i celé historie Československa, potažmo České republiky. A hledá i nachází mezi nimi paralely. Nápad velice nosný. A režisérka Tereza Volánková se s ním vypořádala na jedničku s hvězdičkou!

Celé představení má i nenásilně didaktický charakter. Neboť mladším divákům připomíná důležitá data, mezníky, události i osobnosti.

Z historického hlediska mohu scénáři vytknout jedinou chybu. Inscenace uvádí, že se Mistrovství světa v ledním hokeji 1972 hrálo v Praze v „nové“ sportovní hale v Praze, Holešovicích. Hala byla sice daleko mladší než  zimní stadion Štvanice, ale v té době již stála a byla v provozu přes deset let (byla budována mezi lety 1952 – 1962)!

Na co se v inscenaci zapomnělo? Určitě na prazakladatele českého hokeje Josefa Rösslera-Ořovského, který společně se sportovním nadšencem a průkopníkem etikety Jiřím Guthem-Jarkovským uváděl nový sport mezi lid český. (Mám tyto, nejen sportovní, průkopníky se dvěma jmény moc rád 🙂  ).

Z druhé strany je asi dobře, že scénář – zřejmě záměrně (?) – vypustil hlavní slogan neblahých oslav vítězství nad tehdejším Sovětským svazem v únoru 1969. Zněl: „Tarasove, bu, bu, bu / Dali jsme vám na hubu!“ Jednak by mírná vulgarita vybočovala z rétoriky inscenace a dále by vznikala nutnost přidání další pasáže představení s vysvětlením působnosti sovětského trenéra Anatolije Tarasova.

Inscenace nezapomíná ani na legendární televizní hokejové komentátory: od Josefa Laufera, přes Luďka Brábníka až po Roberta Zárubu

Připomenutí tragédie letadla s hokejovými reprezentanty nad kanálem La Manche v roce 1948 tvoří vhodnou paralelu s tragédií v Rusku, v září 2011. Tehdy sice na klubové bázi, s týmem Jaroslavli, zahynuli tři přední čeští hokejoví reprezentanti. Je otázkou, zda neměla inscenace reflektovat i tragickou smrt Ivana Hlinky? A následné vystoupení české reprezentace na Kanadském poháru se smutečními páskami?

To jsou spíše drobnosti. Za vážnější chybu, pokud se inscenace pohybuje i po obecně politické rovině, považuji absolutní absenci zmínky o neurvalém zbourání historického zimního stadionu na Štvanici. Tady šlo opravdu o politicko-byznysmanskou likvidaci. A místo nevinné reklamy Jaromíra Jágra na žvýkačky, bych (být Volánkovou) určitě parodoval tu na vodňanská kuřata pro jistou nejmenovanou stranu, pardon hnutí, jistého premiéra.

A pokud jsme i u legendárních sloganů a „přebreptů“ hokejových komentátorů, marně jsem tam hledal ten rozhlasový: „…kdopak je to tam u mantinelu? Hrbatý!“

Tato mírná kritika není zavržením práce Terezy Volánkové. Ani celého týmu. Naopak, snaží se nalézt jenom drobné „pihy“ chybiček na tváři celého – jinak naprosto skvělého – představení.

V neposlední řadě musím vypíchnout i skvělou scénickou hudbu a vůbec zvuk jako takový. Dodává hře rytmus, šťávu i evokuje příslušnou atmosféru.

Se lvem na prsou“ má neobvyklý spád. Využívá zadních projekcí, místy i loutkové a stínové divadlo. Skutečně, inscenace, která má tah na branku. Opravdu, to musíte vidět! Kupte si lupeny“ na reprízy (budou v úterý 2. října a v pondělí 3. prosince, obě od 19.30 hodin), asi bude brzy vyprodáno! Tak to přece u kvalitních hokejových „mačů“ bývá…

SE LVEM NA PRSOU“

Režie: VOLÁNKOVÁ

Dramaturgická spolupráce: JOSEFÍKOVÁ, PRESLOVÁ, SEDLÁČEK

Hudba: SEDLÁČEK

Pohybová spolupráce: SEDLÁČEK

Kostýmy: VONDRÁŠKOVÁ

Hrají: KLINDERA, KOVÁŘ, TROCHTA, BEDNÁŘOVÁ, SIMUNOVIČOVÁ, ŠUBOVÁ, VOPATOVÁ, ZENKLOVÁ (studenti VOŠH, pedagogické vedení: SEDLÁČEK, VOLÁNKOVÁ)

Premiéra: 25/9/2018, NoD, Studio Superhrdinů

Foto: archiv NoD a ČK

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN