V divadle PONEC trilogie konec

Spitfire Company uvede závěrečný, konkrétně třetí, díl trilogie „Constellations“! Miřenka Čechová, Markéta Vacovská a Never Sol v akci. To vše v režii Petra Boháče.

Divadelní soubor Spitfire Company připravuje premiéru posledního dílu trilogie „Constellations“ s podtitulem „My Son Looking to the Sun“. Ta proběhne 25. a 26. listopadu 2019 od 20.00 v pražském divadle Ponec. Na scéně se tentokrát setkají tři výrazná umělecká jména: tanečnice Miřenka Čechová a Markéta Vacovská s hudebnicí Sárou Vondráškovou aka Never Sol. Třetí část trilogie se zaměří na procesy, v nichž se člověk uzdravuje pomocí očistných rituálů, které v konečném důsledku mají za cíl zrodit „nového člověka”. Soubor navazuje na oceňované předchozí díly „Before I Say Yes“ a „Time For Sharing“. Vstupenky jsou k dostání v předprodeji v síti GoOut. Více informací na www.spitfirecompany.cz a www.divadloponec.cz.

Spitfire Company se v novém představení inspirují mimo jiné rozhovorem Martina Heideggera z roku 1966, ve kterém se filozof po dvaceti letech mlčení poprvé vymezil vůči kritice svého angažmá v Hitlerově NSDAP. Rozhovor ovšem dodnes zachycuje originální náhled na stav světa. „Heidegger před svou smrtí řekl: ‚Už jenom nějaký Bůh nás může zachránit,‘ aniž by dodal, jak příchod takového Boha bude vypadat,” přibližuje svou inspiraci umělecký šéf souboru Petr Boháč a doplňuje: „Když se dívá ke slunci dítě a dospělý, každý z nich vidí něco jiného. Kde dospělý zahlédne zkázu, může dítě vidět nový začátek. Toto znovuzrození v sobě vždy obsahuje něco ďábelského.“

„Constellations III.“ budou v návaznosti na první dvě části trilogie postaveny na silné hudební složce. V představení vystoupí jak zakladatelka Spitfire Company, performerka Miřenka Čechová, tak tanečnice Markéta Vacovská. Ta získala za svá sólová představení tři ceny Divadelních novin, mezinárodní cenu Herald Angel Award či dvě nominace na mezinárodní ocenění Total Theatre Award. Poprvé bude se souborem spolupracovat hudebnice a skladatelka Sára Vondrášková aka Never Sol. Rozšíří tak řady výrazných jmen, které připravují pro představení Spitfire Company původní hudbu (Orchestr Berg, Lenka Dusilová nebo Martin Tvrdý).

»Constellations III. My Son Looking to the Sun«

a 26. listopadu 2019 ve 20.00

Ponec – divadlo pro tanec, Husitská 24a, Praha 3

Vstupné: 195 / 250 Kč

Předprodej vstupenek v síti: bit.ly/Constellations3

FB událost: fb.com/events/2381076638809697/

Trailer: https://youtu.be/7wJAw6F3JKk

Režie: Petr Boháč

Choreografie: Markéta Vacovská, Miřenka Čechová

Hudba: Sára Vondrášková

Hrají: Markéta Vacovská, Miřenka Čechová, Sára Vondrášková

Light design: Pavla Beranová, Jiří Šmirk

Kostýmy: Petra Vlachynská

Zvuková konzultace: Martin Tvrdý

Produkce: Bára Repická

Zahraniční produkce: Tereza Havlíčková

PR a tiskový servis: Eliška Míkovcová

Koprodukce: Tanec Praha / Ponec – divadlo pro tanec, Hessischen Staatsballetts Darmstadt

Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Česko-německý fond budoucnosti

Petr Boháč je režisér, scénograf, vystudovaný odborník na českou literaturu. Domovská skupina Spitfire Company, kterou založil společně se svou ženou Miřenkou Čechovou, sídlí v Praze s přesahem do mezinárodního kontextu. Několik jeho režií obdrželo mezinárodní i tuzemská ocenění jako například The Herald Angel Award, Aerowaves Priority Companies 2014, Ceny Divadelních novin, Ceny festivalu Next Waves, Ceny České taneční platformy. V současnosti je také dramaturgem Divadla Paláce Akropolis zaměřující se na cross-over projekty a uměleckým šéfem Mezinárodního festivalu Nultý bod.

Miřenka Čechová je česká performerka, choreografka a režisérka. Získala Ph.D. v oblasti režie fyzického divadla na HAMU v Praze. Jako režisérka a choreografka vytvořila více než 25 produkcí: „Miss Amerika“ (2018), „Konec člověka“, „Doba z druhé ruky“ (2018), „Fragmenty milostných obrazů“ (2017), „Opera and the French Revolution“ (2016, režie) pro Operu Lafayette, Lisner Auditorium ve Washington DC a Rose Hall v Lincoln Center New York, „Lessons of Touch“ (2015, koncept, režie), „Sniper’s Lake“ (2015, režie, choreografie), FAiTH (2014, režie, choreografie a tanec), „Krevety à la Indigo“ (2013, režie), S/He is Nancy „Joe“ (2012, koncept, choreografie a tanec) ad.

Markéta Vacovská je performerka a choreografka, absolventka AMU v Praze – obor pantomima. Se Spitfire Company spolupracovala například na projektech: „Constellations I.“, „One Step Before the Fall“, „Bad Clowns“, „Procesy 10/48/7830“, „Nedotknutelní“, „Krevety á la Indigo“ a jiné. Za projekt „One Step Before The Fall“ získala ocenění Tanečnice roku 2013 v rámci festivalu Česká taneční platforma a Cenu divadelních novin za choreografii a tanec. Představení bylo zařazeno mezi TOP20 evropské taneční platformy Aerowaves 2014.

Never Sol, vlastním jménem Sára Vondrášková, je česká zpěvačka, producentka a skladatelka. Její hudba se nese v melancholických náladách a zvuk její tvorby je založen na analogových syntezátorech a zpěvu. Zatím poslední album „Chamaleo“ vydala na podzim 2018, kdy vyšlo pod hlavičkou Supraphonu. Deska byla nominovaná na cenu Anděl za rok 2018 v kategorii sólová interpretka.

Spitfire Company je progresivní české divadelní uskupení obdrželo několik tuzemských i zahraničních ocenění – opakovaně Cenu Divadelních novin, The Herald Angel Award, cenu DNA, cenu Skupovy Plzně, nominaci na Cenu divadelní kritiky a další. Spitfire Company se kontinuálně věnují dvěma hlavním tematickým linkám. Za prvé reflektují současné i v minulosti zakoušené palčivé společenské otázky: V tomto duchu se nesly inscenace jako „Proces -… o Miladě Horákové“, „Konec — člověka“, „Doba z druhé ruky“, představení, které vzniklo na základě díla běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové, „ČEZko Forever“ o tajně pořízených nahrávkách lobbingu největší české firmy či „Antiwords“ inscenované na základě Havlovy jednoaktovky „Audience“. Druhá linie je mnohem introspektivnější, poetičtější, zabývající se jemnými záchvěvy lidské psychologie, konkrétní životní tragédií nebo prožíváním krásy všedního dne. Mezi ně patří úspěšně mezinárodní projekty „One Step Before the Fall“, „Vypravěč“ anebo „Animal Exitus“.

Projekty Spitfire Company jsou podporovány v letech 2018-2020 víceletým grantem ve výšce 1 400 000 Kč.

Foto: Vojtěch Brtnický

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

HRUBÁ HUDBA pokřtí na Jatkách78 nové album

Křest hudebního projektu Jiřího Hradila a Petra Mičky. Již ve středu 27. listopadu.

NOVÝ PROJEKT HRUBÁ HUDBA JIŘÍHO HRADILA A PETRA MIČKY VYDÁVÁ STEJNOJMENNÉ CD

již příští týden na Jatkách78 proběhne křest nového hudebního projektu. Hrubá Hudba je originální spojení dvou odlišných hudebních světů (Lesní zvěř & Horňácká muzika Petra Mičky), které na české hudební scéně dosud nemá obdoby. Hudební koktejl syrového horňáckého folkloru a nu-jazzu rozezní Jatka78 již na konci listopadu. Na albu se podíleli hudebníci rozličných zájmů, jako jsou Martin Hrbáč, Dušan Holý, Anna Šajdlerová, Katarzia, Kato nebo Jaroslav Rudiš.

Dvě nahrávky, dva světy, jedna hudba a nekonečná vášeň. Hudba jako spojnice mezi časem, která propojuje tradici a současnost. Hrubá Hudba jsou dvě alba propojené jednou myšlenkou. První pod názvem Hrubá Hudba je pohledem muzikanta Jiřího Hradila (Tata Bojs, Umakart, Kafka Band, Lesní zvěř) na tradiční horňáckou hudbu, její propojení s ostatními žánry a zároveň rozvinutí směrem k současným hudebním světům.

„Ještě to tady je! Je co rozvíjet! Z čeho čerpat a na co být hrdý!“ Slova Jiřího Hradila jakoby byla protknuta celým projektem, který spolu s Petrem Mičkou připravoval od roku 2016. Více než padesát umělců se postupně zapojilo do práce na Hrubé Hudbě, která vyústila ve dvě části, dvě nahrávky, které se vzájemně doplňují: „Jedna by možná potěšila milovníky nejryzejšího horňáckého folkloru, zatímco nad druhou by se rozplývali fanoušci world music, kteří sázejí na propojení tradice s rapem, elektrickými nástroji a především moderní (post)produkcí. Jenže až spojení obou polovin do jednoho celku dělá z Hrubé Hudby jedinečné dílo. Ta dvě alba jsou zdánlivě postavena na kontrastu, ale o tom, jak moc se doplňují a jak jedno druhé obohacuje, svědčí už to, jak zajímavé a funkční by bylo prohození jejích názvů. Vždyť Hlasy starého světa přinášejí hudbu skutečně syrovou, hrubou. A Hrubá Hudba pod vrstvami současných přístupů nechává promlouvat hlas starého světa, hl as tradice, hlas z kořenů…,“ píše v průvodním slově hudební publicista Milan Tesař.

Speciální koncert u příležitosti vydání se koná v Praze 27. listopadu na Jatka78.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Při vyřazení si nesměle potykali

Ruml jako rum, Otáhalová jako čaj a Prágr skočil Koukalové za krk

Téma šestého večera byla svoboda. Co je to svoboda? Na to Marek Eben odpovídá: „To, že se mě na to vůbec někdo ptá!“

Při zahájení jsme zhlédli Cirk La Putyka, jeden z našich prestižních souborů. A dále se tančilo tango, jive a cha-cha

Soutěž opouští Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

A Mirek Hanuš přiznal: „Já jsem nesoutěžil s ostatními, ale sám se sebou. Svádím boj s depresemi už deset let a sobě dávám deset bodů, že jsem neomdlel, neupadl a ještě to tady říkám, před třemi roky bych do StarDance vůbec nešel!“ Poté si Adriana a Mirek nesměle potykali, byli zřejmě jediný pár, který si celou dobu vykal.

Na závěr Adriana pronesla, že plánovala závěrečnou řeč od srpna, ale stejně neví, co říct. Poděkovala tedy Mirkovi, byť jeho tančení nemělo techniku, mělo všechno ostatní!

Jak si vedly soutěžní páry?

Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková

Jive Karla úplně nejzdařilejší nebyl, nohy opět trošku pomalejší a kroky těžkopádnější. Je vidět, že Kovy je už unaven. Richard Genzer podotkl, že člověk si zvykne na vše, je přece svoboda. Ale byl to boj s rovnováhou. Tatiana by uvítala jive na druhou dobu a viděla nevhodně vtočené nožičky. . Janu Tománkovi se líbila stylizace, dobrý výraz, jen netančili druhou dobu, číslo bylo swingové a tělo bylo pasivní. Zdeněk Chlopčík si ihned všiml špiček, ocenil ale swing i jive, Kovy je pouze nevytancoval, kopky nebyly dobré. (body 7,8,7,7)

Matouš Ruml a Natálie Otáhalová

Zdeněk Chlopčík pochválil nádhernou choreografii, velmi dobře rytmické, ale chyběla tomu mužnost. Jinak by dal i desítku! A Geňa hodnotil po svém: „Jste jako chemický vzorec! Jako čaj a rum!“ A Matouš Ruml se tohoto hodnocení chytil, že prý on je rozhodně rum. Jinak hezké držení, pěkné nohy. (body 9,9,8,9)

Gabriela Koukalová a Martin Prágr

Gabriela je lepší a lepší. Podle Tatiany Drexler dokonce přetancovala Martina Prágra! A navíc po tak výborném výkonu nebyla zadýchaná. To není vidět často. Kondička ze sportu je zkrátka kondička ze sportu. Gabriela sice tvrdila, že je na hranici sil, ale přesto jí Martin Prágr skočil za krk a ona všechno zvládla!! Jan Tománek nevěřícně kroutil hlavou: „Prý na hranici sil? No, tak jestli to vypadá takhle, tak to bych chtěl zažít. Prostě báječný jive, jen na konci trošku pomalejší nohy.“ (body 9,9,9,8)

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Miroslav Hanuš sice nešel do hudby, nelámal si hlavu s technikou ani rytmem, ale sršel energií jako vždycky. Jan Tománek to komentoval slovy: „Energie je na 15 bodů, účes úžasný, po Vašem čísle jsem uvolněný. Vám vůbec nevadí, že netančíte do hudby, ale národ to baví! Jsem tady zbytečný!“ Zdeněk Chlopčík pojal situaci s nadhledem, podotkl, že jedna polovina páru to dělá správně a druhá špatně, aby byl vidět ten kontrast! Tanec prý špatný, ale ve výrazu byl Miroslav král. I s tolika chybami si to užíval! (body 7,7,7,6)

Jakub Vágner a Michaela Nováková

Jakub tančil na začátku poměrně dlouho sám, ale v páru mu to už tolik nešlo. Inu je vidět, že Jakub je rozený solitér. Také trošku poskakoval. Richard Genzer si vzpomněl na sebe, prý tančil „na potápěče“, tedy na začátku se nadechl a na konci vydechl. A to samé viděl i u Jakuba. Nicméně dal mu DPH – dobrý, pěkný, hezký. Tatiana Drexler chtěla Jakuba z celého srdce pochválit, prý na někoho, kdo jen sedí u vody, ani sportovec, ani umělec a z nuly takto odskáče na hudbu, tak to je výborný výkon! Jenže Marek Eben si tohoto hodnocení všiml a hned pravil: „Jak krásně umí Tatiana někoho urazit!“

Jakub sám přiznal, že nerad chodí před publikum, když ze svého výkonu nemá dobrý pocit. A Míša si postěžovala, že Jakub trénuje tak tvrdě, že ji dokonce zamkl v sále, aby ještě trénovali! Prý cvičí 12 – 13 hodin denně! (body 8,9,8,8,)

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Hudba Leoše Janáčka byla poněkud nečekaná. Pár navíc vůbec nenatrénoval zvedačku a předvedli ji v soutěžní večer rovnou na parketu vůbec poprvé! Proč? Dominik měl „vyhozená“ čtyři žebra, byl ale statečný a vůbec si nestěžoval. Přiznal, že během života prodělal mnohá zranění, v baletu ještě více než v latině či standardu.

Zdeněk Chlopčík viděl emotivní tango, absolutní tango a při svém hodnocení pravil: „Ještě je to ve mně, budu mlčet.“ Jan Tománek zase ocenil hudbu: „Vybrat si těžkou hudbu, to není těžké, ale tančit na ni, to těžké je. A Vy jste tančili výborně! Tatiana Drexler ocenila těžkou choreografii, do které se Veronika dostala a Tatiana si konečně něco opravdu užila!“ Geňa: „To bylo spojení divadla, tance, múzy! Dnes večer můžu bodovat výjimečný tanec!“ (Body 10, 10, 11!, 10, ale celkem 40 bodůJ)

Souboj týmů: rock’n‘roll

Hodnotit týmy není vůbec jednoduché. Každý tančí trošku jinak. Výrazný byl i tady Miroslav Hanuš, vytvořil si rovněž zde svůj vlastní rytmus.

A proč by měl ten či který tým vyhrát?

Vedoucí týmů:

Mirek Hanuš: „Proč by měl přijít bod nám? Protože Veronika s Dominikem by nutně potřebovali bod!“

Jakub Vágner: „Bod patří nám, protože jinde neuvidíte biatlonistku a rybáře tančit vedle sebe!“

A co porota?

Geňa: „Dal jsem bod tomu, kdo tancoval rock’n’roll“. Tatiana: „Strhující, nejlepší, co tu kdy bylo, vypadalo to, jakoby byli všichni čistí tanečníci!“ Jan Tománek zhodnotil, že první skupina byla „koukavá“, druhá stylovější, agresivnější. No a Zdeněk Chlopčík vyzvedl sólistu Marka Hanuše, který šel vždy po svém, jinak než ostatní. 🙂

Miroslav Hanuš, jinak také představitel starosty v nekonečném seriálu televize NOVA

Foto: archiv České televize

TANEČNÍ MAGAZÍN

LENKA VAGNEROVÁ a její »PANOPTIKUM«

Představení, které má i svého dramaturga iluzí. Premiéra se blíží! Den „D“ = sobota 7. prosince 2019 v 19.30 až 21.00! Kde? V Divadle KOMEDIE, v Jungmanově ulici 1 v 110 00 Praze 1. Vstupenky již v předprodejích.

Panoptikum je o strachu z cizího a neznámého, o tom, co vše jsme schopní prodat a za jakou cenu, o hranicích a morálních hodnotách stojících na zisku a finančním profitu, o zábavě bez zábavy, o osamělosti, ale i o smíchu, odvaze, snech, lidské důstojnosti, kouzelníkovi a reflektorech.

Panoptika, nebo také freakshow, byly putovní společnosti, cestující od města k městu a vystavujících na obdiv kuriózní předměty, dovednosti a především lidi. Tak zvané „velmi zvláštní lidi“. V dobách, kdy Panoptika zažívala svou největší slávu, byla jediným možným útočištěm těchto osobností, které společnost zavrhovala a odmítala ze strachu z neznámého, jiného, odlišného.

A vystavovat ty, kteří neměli kam jít, bylo vydatným zdrojem příjmů pro majitele, tedy impresária. Ve společnosti hladové po lidském utrpení, kterým se může královsky bavit celá rodina, se před pokladnami panoptik táhly fronty ctihodných občanů, kteří chtěli být udiveni, pobaveni, zděšeni. Ženy se znechuceně odvracely od lidských abnormalit, děti si zakrývaly oči hrůzou a muži pohrdavě hleděli do očí stvůrám, které si sotva zaslouží být nazývány lidmi. Bytosti, ponížené na exponáty, bez osudu, snů a nadějí. A přitom lidé, kteří snili a toužili a chtěli žít a často byli lidštější než ti, kteří na ně hleděli užaslýma očima. Lidé s osudy, které by nikdo z nás nechtěl prožít a stejně hrdí a odvážní, milující a plní snů o budoucnosti, která nikdy nepřijde.

Ale co když slavná show přestává být atraktivní, putování po odlehlých místech přináší menší zisky a lhostejnější publikum? Co když už není účinkující předmětem výnosného podnikání, stává se břemenem a je potřeba se jej zbavit?

V jakých situacích ztrácí lidská duše pro druhého člověka hodnotu a kdy si naopak člověk zachová důstojnost a šlechetnost bez známky cynismu a zášti, bez pocitu křivdy vůči krutému okolí?

»PANOPTIKUM«

Choreografie a režie: Lenka Vagnerová

Hudba: Ivan Acher

Scénografie: Jakub Kopecký

Kostýmy: Simona Rybáková, Jakub Kopecký

Účinkují: Andrea Opavská, Monika Částková, Zuzana Veselá, Michela Kadlčíková, Patrik Čermák, Michal Heriban, Filip Martinský

Dramaturg iluzí: Jiří Marek

Light design: Michal Kříž

Producent: Lenka Vagnerová & Company

Představení vzniklo v koprodukci Městských divadel pražských a Eisfabrik.

Představení vzniklo za podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva Kultury.

Foto: Lenka Vagnerová & Company

TANEČNÍ MAGAZÍN