Štítek: Requiem

„Rybí krev“ JIŘÍHO HÁJÍČKA

Světová premiéra v Jihočeském divadle

Poslední činoherní novinkou české sezóny bude světová premiéra inscenace „Rybí krev“ již renomovaného budějovického autora Jiřího Hájíčka. Na premiéru se mohou diváci těšit již 18. dubna.

Jiří Hájíček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Za romány „Rybí krev“ a „Selský baroko“ získal nejprestižnější české literární ocenění Magnesia Litera. Jeho knihy vychází v angličtině, němčině, italštině, maďarštině, chorvatštině, makedonštině, běloruštině, polštině
a bulharštině. V září 2016 měl premiéru celovečerní film natočený podle jeho knihy „Zloději zelených koní“. 

„Rybí krev“ je součástí volné „venkovské trilogie morálního neklidu“. V knize jde o vzpomínky na necitlivé zásahy do krajiny a obyčejného lidského života. Příběh z přelomu 80. a 90. let se točí kolem stavby Jaderné elektrárny Temelín, které muselo ustoupit i několik vesnic. Jejich vysídlení tak zpřetrhalo stará pouta i kořeny. Hlavní hrdinka románu Hana se pokouší po patnácti letech strávených v cizině najít své tehdejší známé, přátele i rodinu. Režie se ujala mladá režisérka Natália Deáková, která preferuje právě takové texty, jež rezonují s problémy současné společnosti.

Hlavní postavou je oproti předchozím Hájíčkovým románům netradičně žena. “Zajímaly mě především osudy lidí, ne tak úplně ta gigantická stavba, její postup a všechny technikálie kolem. A ,Rybí krev je také románem o rozpadu jedné rodiny, nejen vesnice. Proto celý příběh sledujeme z pohledu mladé ženy, myslím, že ženy mají větší cit pro tyhle rodinné záležitosti, okolo kterých se román hlavně točí,” vysvětluje Jiří Hájíček.

V divadelní adaptaci Marie Špalové ztvární hlavní hrdinku Hanu Kamila Janovičová. V dalších ženských rolích se můžete těšit na Lucii Valenovou, Magdalénu Hniličkovou,  Jaroslavu Červinkovou a Natálii Drabiščákovou. V mužských rolích se představí: Dan Kranich, Václav Švarc, Jakub Koudela, Jan Dvořák, Tomáš Drápela, Petr Červinka a Jaroslav Kukrál.

Rybí krev / Jiří Hájíček

requiem za zbourané vesnice

Divadelní adaptace / Marie Špalová

Režie / Natália Deáková

Dramaturgie / Marie Špalová

Dramaturgická spolupráce / Olga Šubrtová

Scéna / Lukáš Kuchinka

Kostýmy / Jana Smetanová

Hudba / Jakub Kudláč

Představení řídí / Jan Saska

Text sleduje / Lenka Mejstříková

Světová premiéra 18. dubna 2019 v Jihočeském divadle
Délka představení: 2 hodiny 50 minut včetně přestávky.

Osoby a obsazení:

Hana / Kamila Janovičová

Olina / Lucie Valenová

Anna / Magdaléna Hniličková

Petr / Dan Kranich

Chozé / Václav Švarc

Honza / Jakub Koudela

Táta / Jan Dvořák

Mamka / Jaroslava Červenková

Strejda Venca / Tomáš Drápela

MUDr. Brejchová / Natália Drabiščáková

Pan Tušl / Petr Červinka

Lídr OF / Jaroslav Kukrál

Poděkování patří všem partnerům a příznivcům Jihočeského divadla.

Foto: Alexandr Hudeček


Mgr. Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„KLÍČE ODNIKUD“

Nepříliš veselé téma, krásně a vkusně zpracované – takové je nejnovější dílo Petra Zusky

V pondělí 11. března patřilo pražské Fórum Karlín Jihočeskému divadlu. Konkrétně dílu choreografa Petra Zusky „Klíče odnikud“. Petra Zusku našim čtenářům jistě nemusíme představovat. Pouze krátce připomeňme, že během své taneční kariéry vystoupil v baletech klasického repertoáru a především v dílech renomovaných současných tvůrců – Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Libora Vaculíka, Alvina Aileyho, Gerharda Bohnera, Roberta Northa, Matse Eka, Hanse van Manena, Christophera Bruce, Ohada Naharina, Nacho Duata, Itzika Gallili… Vystupoval v mnoha zemích po celém světě, od roku 2002 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. Jako tvůrce má na kontě více než padesát inscenací. Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění.

Dílo „Klíče odnikud“ vychází ze Zuskovy osobní zkušenosti. Petr Zuska navštívil jednoho dne prázdný dům svých prarodičů. Ten byl obýván několik posledních desetiletí Zuskovou opuštěnou, schizofrenní tetou, která v něm i v naprosté samotě zemřela. Tato žena byla uzavřena do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, obklopena rejem svých neuspořádaných démonů. A současně kolem ležely svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Ale odkud vlastně byly? Celý příběh, který trvá přibližně hodinu a půl, vychází ze vzpomínek a klíčových životních okamžiků této nešťastné ženy.

Tanec, který představuje konec života, skon a určitý přechod mezi jednou dimenzí a druhou, není rozhodně žádné radostné téma. Přesto se Petru Zuskovi podařilo vytvořit dílo, které diváka strhne. Bez hlesu sledujeme příběh, který dotváří bezpochyby dokonale vybraná hudba.

Příběh začíná. Vidíme ženu v černobílých šatech, barvách většinou symbolizujících smrt. Zoufale vybíhá vpřed, ale pak zůstává bezvládně sedět na židli, hlavu sklopenou k jedné straně… Pomalu se otevírají jedny, druhé, třetí dveře… A nakonec vyskočí na scénu, z osmi jasně nasvícených dveří, tanečníci – čtyři muži a čtyři ženy. Otevřou-li se dveře, proud světla proniká na jeviště. Je to snad už světlo z té „druhé strany“?

Tanečníci představují vzpomínky dotyčné ženy, jsou oděni do černých obleků. Také se říká, že po smrti člověk vidí před očima odvíjet se celý svůj životní příběh. Všechno dobré i zlé, co ho potkalo a co udělal. Je snad toto takový příběh? Možná ano…

Na scéně se také objevuje druhá žena (nazvaná jen ONA), rovněž oblečena do černobílých šatů. Představuje patrně matku zesnulé ženy. Možná ji ale můžeme chápat i jako zesnulou samotnou, tedy přesněji její vlastní nesmrtelné „Já“. Ale současně je to také pianistka (Božena Steinerová), interpretující první část klavírního cyklu „Po zarostlém chodníčku“ Leoše Janáčka. Tato skladba vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle profesních „proher“, které prožíval, zemřela jeho jednadvacetiletá dcera Olga. Janáčkova skladba kontrastuje s „Reguiem“ Antonína Dvořáka, které se inscenací také prolíná. Toto dílo pak bylo naopak vytvořeno v době, kdy byl skladatel na vrcholu svých tvůrčích sil a jeho „Requiem“ je spíše velkolepou oslavou Boha. Petr Zuska pečlivě zvažoval, které skladby svým obsahem a náladou odpovídají tématu inscenace. A jejich dramaturgie se povedla. Spojení obou z uvedených hudebních děl je emotivně velmi působivé.

Sledujeme pak dále, jak ONA (tanečnice Julie De Meulemeester) vzpomíná na matku a otce, na své dětství, ale i konflikty s otcem, partnerské konflikty. Až nakonec, kdy se postavy mění ve zlé, zlověstné přízraky bez tváří (tanečníci mají hlavy zahalené do černé) a nebohou ženu ničí. Interpreti vskutku přesvědčivě a mistrně představují vtíravé, děsivé, chmurné myšlenky hlavní postavy.

Julie De Meulemeester podává vynikající výkon, divák s napětím sleduje její taneční pojetí role po celé představení.

Božena Steinerová se stává součástí hlavního děje, možná ztělesňuje pocity zesnulé, možná její příbuzné či její vlastní „Já“. Na konci pak zůstávají obě ženy na pódiu bez známek života.

Velkým kladem inscenace „Klíče odnikud“ je její  přínos nejen pohledem na útrapy a konec jednoho lidského života, ale také na opravdovou krásu a důstojnost. Nic není povrchní, divák je hluboce dojatý. „Klíče odnikud“ bych bez nadsázky označila za mistrovské dílo Petra Zusky.

KLÍČE ODNIKUD

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Petr Zuska, Petr Baštýř

Zvukový design: Zbyněk Perla

 Asistenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek

Tančí:  Julie De Meulemeester (ONA), Božena Steinerová (ONA), – Petronela Bogdan, Sebastiano Mazzia, Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík, István Varga, Rosa Maria Pace, Magnum Phillipy (ONI)

Foto: archiv Jihočeského divadla

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Premiéra nového projektu Lenky Bartůňkové Requiem

Představení je inspirováno osudem člena její rodiny…

 

 

 

Choreografka a tanečnice Lenka Bartůňková zpracovává v osobním projektu Requiem pohnutý osud vlastní rodiny

3. prosince, Praha – Jedna z nejvýraznějších českých choreografek a tanečnic Lenka Bartůňková připravuje pro Teatro NoD premiéru svého projektu nového Requiem. Představení je inspirováno osudem člena její rodiny, pradědečka Antonína Bobka, který byl během 2. světové války odsouzen za protifašistický odboj a popraven. Requiem vychází z již předešlých choreografií Homunculus, Dopis a Lágrima; s posledně jmenovaným projektem reprezentovala Lenka Bartůňková Českou republiku na výstavě EXPO v Šanghaji. Premiéru, která se uskuteční 12. a 13. prosince, doplní výstava fotografií Lenčiných projektů od Vojtěcha Brtnického.

Lenka Bartůňková je jednou ze stálých spolupracovnic Teatra NoD. V minulé sezóně pobavila diváky svým odlehčeným projektem Vrrh ženy kamenem, v němž se zaměřila na módu a neustálé převlékání. Díky její schopnosti přecházet plynule z jedné role do druhé a neobyčejné všestrannosti se představení dokázalo dostat i do výběru festivalu Malá inventura 2011, v jejímž rámci bylo prezentováno.

Projekt Requiem vychází z dlouholeté snahy o zpracování osudu jejího pradědečka Antonína Bobka, který se za svůj protifašistický odboj stal jednou z obětí druhé světové války. Requiem je pro Lenku Bartůňkovou v rámci její tvorby nejdůležitější projekt, jelikož se týká osudu její rodiny. V jejím týmu jsou kromě českých tanečnic a tanečníků i tanečníci z Francie a Belgie.

I když zpracovávané téma připomíná nejen traumatické osudy jedné konkrétní rodiny, není Requiem pokusem o připomenutí tragédie druhé světové války, ale dopisem pro další generace, který zároveň zachycuje osud jednoho morálně silného člověka.

,,Při tvorbě Requiem a předchozích choreografií, které mu předcházejí, jsem nechtěla upozorňovat na hrůzy druhé světové války a jejich připomínání. Nespravedlnost a násilí jsou věci, které se stále dějí. Requiem je vlastně dopisem jednoho konkrétního člověka poslaným z minulosti do současnosti. Je důkazem neuvěřitelné morální síly, která může být příkladem pro budoucí generace,” dodává Lenka Bartůňková.

Celý prostor NoD se v době premiéry Requiem stane místem živé instalace, kterou návštěvníci budou moct procházet a ocitnout se tak v příběhu. K nahlédnutí budou kopie dopisů, které psal Antonín Bobek své rodině, a představení doplní ještě výstava fotografií dalších choreografií Lenky Bartůňkové od Vojtěcha Brtnického.

Podle šéfdramaturga prostoru Adama Halaše je Lenka Bartůňková ,,jednou z nejvýraznějších choreografek a tanečnic mladé generace, jejíž tvorbu značně formovaly i její dlouhodobé stáže a pobyty v zahraničí. Její projekty se nebojí hledat nová témata a Lenčina tvorba byla v každém ohledu v našem prostředí výjimečná. Její choreografie jsou silné kontrastem komornosti, osobního příběhu, který odhaluje obecně platný fenomén za využití neuvěřitelné Lenčiny všestrannosti jako mladé umělkyně.”

Requiem bude mít svou premiéru 12. a 13. prosince od 20:00 v prostorách Teatra NoD. Vstupenky v ceně 250 Kč a 180 Kč pro studenty jsou v předprodeji v sítích Ticketportal a k zakoupení v NoD každý všední den od 16 do 20 hodin.

Další informace:
Lenka Bartůňková
Autorka projektu Lenka Bartůňková působí jako tanečnice, pedagožka a choreografka po celém světě. Vystudovala taneční konzervatoř Duncan centre v Praze a vysokou školu Folkwang Hochschule v Německu. Spolupracovala s mnoha významnými zahraničními i tuzemskými umělci a choreografy. V roce 2005 získala  první cenu v choreografické soutěži Jarmily Jeřábkové. Dvakrát byla nominována na hlavní cenu za objev v tanci choreografické soutěže Cena Sazky, kterou v roce 2008 obdržela za choreografii Knihovna. V roce 2010 reprezentovala Českou republiku na mezinárodní výstavě EXPO 2010 v Šanghaji.

 

Taneční magazín