Novinky z tanečního světa – 831. stránka

Tak trochu jiná benefice

odpoledne plné zábavy, dobrého jídla a jinakosti na piazzetě Národního divadla

V sobotu 13. května 2017 (13-19h) se na náměstí Václava Havla /piazzetě Národního divadla koná TAK TROCHU jiná BENEFICE, odpoledne plné zábavy, dobrého jídla a jinakosti. Pořádají Čokoládové děti spolu s Národním ústavem pro autismus ve spolupráci s Národním divadlem v Praze.

Přijďte se mezi 13 a 19 hodinou inspirovat kulturami z celého světa, ponořit se do rytmů netradiční hudby, ochutnat exotická jídla, zkuste se přiblížit myšlení lidí s autismem a prožít svou vlastní jinakost. Každý jsme jiný, každý člověk je neobyčejný a jedinečný. Tato naše jedinečnost nemusí být vnímaná jako hendikep, ale může být i obrovskou výhodou.

Na programu je módní přehlídka přední české módní návrhářky Ivany Follové se známými osobnostmi, vystoupení rappera Lipo, hudební skupiny lidí s autismem Ná(na) music a talentovaného multiinstrumentalisty s Aspergerovým syndromem Daniela Štědroně či interaktivní výstava Zažij autismus. Dále je pro malé i velké návštěvníky připraven kreativní workshop pod vedením Jain & Kříž, povídání s odborníky i lidmi s autismem, ochutnávky a recepty exotických jídel a další překvapení.

TAK TROCHU jiná BENEFICE – – – podporujeme toleranci vůči lidem s jinakostí a boříme mýty, které kolem nich panují
————–
PROGRAM:
13:30 – Ná(na) music- hudební skupina lidí s autismem
14:00 – Daniel Štědroň- talentovaný multiinstrumentalista s Aspergerovým syndromem
15:00 – Jakub Žalud a členové Létajícího koberce- world music
16:00 – Fashion show Ivany Follové se známými osobnostmi
17:00 – rapper Lipo
na piazzetě:
– kreativní workshop Jain&Kriz
– interaktivní výstava Zažij autismus
– osvětová beseda s odborníky i lidmi s autismem
– ochutnávky a recepty exotických jídel

Přijďte se inspirovat kulturami z celého světa, ponořit se do rytmů hudby, ochutnat exotická jídla, zkuste se přiblížit myšlení lidí s autismem a prožít svou vlastní jinakost. Každý jsme jiný, každý člověk je neobyčejný a jedinečný. Tato naše jedinečnost nemusí být vnímaná jako hendikep, ale může být i obrovskou výhodou.

Výtěžek z benefice bude věnován organizacím, které spojily síly při přípravě benefice a jejichž posláním je podporovat toleranci vůči lidem s jinakostí a bořit mýty, které kolem nich panují.

Martin Kříž, Jana Sirotková

Taneční magazín

Pomsta nebo groteska?

Handa Gote, svérázní tvůrci na poli alternativního divadla, přináší na jeviště pomstu. Jak vypadá? „Když se chceš pomstít, vykopej dva hroby.“ – Konfucius

21. dubna uvedlo Studio Alta inscenaci Die Rache (Pomsta). Skupina Handa Gote (nezvyklý název tohoto uskupení snad údajně pochází z japonštiny) přinesla divákům western z česko-německého pomezí. Protože jde o vraždu, pomstu, nedlouhé představení bylo hráno v příšeří, což dodávalo některým momentům až strašidelný nádech, ostatně pro seskupení Handa Gote dosti typické, protože se rádi pohybují na „pomezí strašného a komického“. Stejně tak jako ve filmu „Tenkrát na západě“, kde se určité scény táhly nekonečně dlouho, i zde jsou okamžiky, které se zdají být věčností.

Začátek hry poměrně zaujme: Do tmy se pomalu, velmi pomalu šourá postava v dobovém oblečení, doslova vidíme oblast Šumavy a pohraničí. Svítí si lucernou a posvítí si i na diváky, zazpívá si písničku, poměrně skvěle. Po dlouhé, dlouhé době žena bere lopatu a jistého muže zabije. Důvod neznámý. Pečlivě zahrabává tělo a celá atmosféra je dosti tíživá. Hudba je v tomto okamžiku skřípající a sténající. Jako vítr v Pošumaví. Tmavá, ponurá, děsivá atmosféra.

Posud se hra jeví jako napínavá a divák netrpělivě čeká, co bude dál.

Další žena na jevišti opět nekonečně dlouho táhne nebohé tělo z místa činu, pečlivě ho omývá, snad i důstojně pohřbívá. Nebožtík ovšem vstává, bere si klobouk a svléká se do spodního prádla. Proč? Vyrazil si snad z hrobu na vycházku? Ještě několikrát během hry tento proces zopakuje. Obléká se a vysvléká, z naprosto neznámých příčin. Je mu snad po smrti trochu přespříliš teplo? Vytápí se snad v záhrobí nad míru? Jediná příjemná věc je v této chvíli hu dební doprovod. Diváci se lehce vrtí a jejich výrazy hovoří o jistých pochybách….

Hra tady nemá spád, ani hlubší myšlenku. Není co sledovat, není o čem přemýšlet. Ke konci hry jedna z žen zastřelí tu druhou a poté i sebe. Budiž. Ale výstřel mrtvého na posledního přeživšího už dělá z dramatu trošku frašku. Diváci celkem rozpačitě tleskají. Co si myslet?

Budu-li hodnotit tuto hru očima vážného ‚recenzisty‘, potom budu pokračovat asi takto:

Handa Gote se pokusili ztvárnit pomstu, což zpočátku budilo zájem a zvědavost diváka. Naneštěstí tu nebyla žádná linie příběhu, takže divák se neměl o co opřít, aby postavám porozuměl, z názvu vyplývající příběh o pomstě není nijak propracován. Podíváme-li se na inscenaci pouze jako na ztvárnění aktu pomsty a vraždy, pak bych očekávala více rozehrát právě to drama, které se odehrává v takovýto kritický životní okamžik uvnitř člověka. Nepochopitelné okamžiky oblékání se a svlékání se a závěrečný výstřel již zavražděného, který bez jakékoliv příčiny zastřelí postavu nehrající v dramatu doposud žádnou roli, jsou rušivé a srazily tuto inscenaci s dobrým a poutavým začátkem do kategorie druhořadých až velmi špatných her.

Ovšem, podívám-li se na tuto hru očima současného diváka, proč ne? Handa Gote se opět pohybuje mezi komickým a strašidelným, což jejich záměru odpovídá. Vnímáme-li „Die Rache“ jako hru na rozhraní parodie na všechny svlékání a oblékání, které v dnešní době neodmyslitelně patří do všech inscenací, ať už se tam hodí či ne, parodii na western „Tenkrát na západě“, kde všechno trvalo věčnost, parodii na všechny krvelačné hry, potom musíme uznat, že jejich „Die Rache“ je opravdu geniální věc na současné scéně a člověk se musí v duchu smát i kdyby nechtěl. A možná právě tohle je ten pravý záměr tvůrců Handa Gote.

Foto: Martin Špelda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Nový prostor pro taneční, divadelní a výtvarné umění přináší síť hotelů NYX!

Skvělá poloha hotelu NYX v centru Prahy dává umělcům možnost představit se velkému množství turistů z celého světa

„Vernisáž uměleckých děl, která je pořádána v hotelu NYX, je první krok, kterým chce hotel NYX ukázat, že je kulturním místem. NYX je otevřený kulturním intervencím a umělcům, v plánu je pořádat zde co nejvíce kulturních akcí různého typu, ať už taneční vystoupení, divadelní alternativní vystoupení, nebo promítání, všemu zde bude dáván prostor a vedení hotelu je těmto aktivitám nakloněno. Hotel je výhodný pro pořádání různých uměleckých aktivit svou polohou, protože je v centru a velice blízko turistům z celého světa. Česká alternativní scéna ať už taneční, výtvarná nebo divadelní bude mít skvělou možnost dostat se k cizincům, i v případě, že cizinci sami přímo nevyhledávají umění. Tímto způsobem jim bude zprostředkováno umění přirozeným způsobem, což je podle mého názoru výborný záměr. Navíc provázanost hotelů umožní českým umělcům zviditelnit se např. v Miláně a italským umělcům zase zviditelnění se v Praze“ říká Alexandra Karpuchina, kurátorka projektu.

Koncepce hotelů NYX je jednoduchá. Zaměřuje se na umělce z měst, ve kterých se nachází jednotlivé hotely, které obohacuje o jejich místně specifická díla, vytvořená pod kurátorskou vizí IRIS BARAK.

Výjimečná historická budova NYX PRAGUE HOTELU byla postavena jedním z nejvýznamnějších českých architektů Josefem Gočárem a je situována ve středu turisticky atraktivního centra. Kurátorka NYX konceptu IRIS BARAK společně s místní kurátorkou Alexandrou Karpuchinou navázaly na estetické vlastnosti stavby jednotlivými výtvarnými díly a „vložily“ do zdí budovy murální malby, výtvarné instalace a sochy od předních českých autorů: Jany Babincové, Martina Krajce, Sofie Tobiášové a Ondřeje Vyhnálka.

Nové prostory pro umění přišel omrknout i zpěvák Martin France

Foto: Eva Smolíková

NYX hotel, Taneční magazín

Mezinárodní houslařská soutěž

31.5. – 3.6. 2017 se v Praze uskuteční mezinárodní houslařská soutěž. Jejím patronem je Jaroslav Svěcený

Prestižní událost, která se v Praze odehraje na přelomu května a června, sice tématicky navazuje na mezinárodní houslařské soutěže pořádané po celém světě, ale liší se právě tím, že si klade za cíl být nejen profesní, ale také vrcholně společenskou a kulturní akcí.

Oslava houslařského umění propojí soutěž s edukativními koncerty, odborníky s veřejností, na koncertě budou znít originály houslí Antonia Stradivariho, Giuseppe Guarneriho del Gesú ze Státní sbírky hudebních nástrojů a současně proběhne atraktivní část soutěže v řezbě houslové hlavice. Myšlenku tohoto neanonymního, transparentního a interaktivního soutěžního klání přinesl přední český houslař Jaromír Joo. Standardní světové houslařské soutěže jsou anonymní, nástroj lze poslat poštou a jen čekat na výsledky na internetu, případně se jet podívat na výstavu po ukončení soutěže. Edukativní přínos je tedy velmi malý.

Tato soutěž se od roku 1997 pořádala v Náchodě, místě působení Věnceslava Metelky ( 1807-1867), zakladatele Krkonošské houslařské školy, do které patří i slavné rody Pilařů z Hradce Králové a Špidlenů z Prahy. Ohlas na soutěž byl nebývalý a soutěžící přijeli z Evropy, Japonska i USA.

Finanční a organizační náročnost byla hlavním důvodem přesunutí soutěže do hlavního města pod názvem Mezinárodní houslařská soutěž Praha, kde bude přitažlivější jak pro soutěžící, tak pro partnery. Pražská houslařská škola, což je dnes již mezinárodní pojem, existuje od 18. století. K ní se dnes hlásí i oba hlavní organizátoři Dalibor Bzirský a Jan Špidlen, vítěz mnoha mezinárodních soutěží a dnes i žádaný člen houslařských porot. Houslařský rod Špidlenů pochází z Krkonoš, ale už dlouho působí právě v Praze. Aktivním patronem a spolupracovníkem je houslista Jaroslav Svěcený, který je zároveň dlouholetým propagátorem tohoto oboru a také soudním znalcem s mezinárodní působností v oblasti smyčcových nástrojů.

Soutěž trvá čtyři dny a je pro účastníky velmi náročná. Uvádí do praxe vizionářské myšlenky – povinná přítomnost soutěžících, řezba houslové hlavice během jediného dne a hodnocení soutěžních nástrojů a hlavic samotnými soutěžícími společně s odbornou mezinárodní porotou, která tak přijímá ještě roli mentora a průvodce. Díky této jedinečné osnově dochází ke skutečnému naplnění funkce soutěže. Tedy okamžitý profesní růst, uplatnění fair play a navázání důležitých profesních a sociálních vztahů. Začlenění jednotlivců do mezinárodního společenství n evytváří nevraživost a nezdravé konkurenční prostředí, ale naopak přátelskou atmosféru, kterou byste jinde jen stěží hledali.

Soutěž je prakticky po celou dobu přístupna veřejnosti a nabízí i skvělý doprovodný program. Projekt je situován do prostor Českého muzea hudby, kde se odehrává i řezba houslové hlavice (nejvíce navštěvovaná část programu) a také unikátní koncert Jaroslava Svěceného, který za doprovodu špičkové cembalistky Jitky Navrátilové představí hrou i slovem nejvzácnější nástroje Státní sbírky – housle nejslavnějších italských houslařů Antonia Stradivariho a Giuseppe Guarneriho del Gesu ( 31.5.). Tyto klenoty budou poprvé vystaveny pro veřejnost! Návštěvníci uslyší také koncert Pavla Šporcla v závěrečném dnu houslařské soutěže(3.6.).

Členové mezinárodní poroty Patric Robin ( Francie), Peter Bear ( Anglie) a Silvio Levaggi ( Itálie) jsou světové kapacity ve svém oboru a Patrick Robin navíc povede odbornou přednášku, rovněž přístupnou veřejnosti. Dalšími lektory budou renomovaný výrobce strun ze Slovenska Bohdan Warchal a vedoucí Výzkumného centra hudební akustiky Ing. Zdeněk Otčenášek, PhD.

Během doprovodného programu budou vystavené i soutěžní nástroje. Velmi lákavé bude pro návštěvníky možnost zkusit si práci porotců a udělit Cenu publika.

Je přihlášen plný počet soutěžících, kterých je celkem 40 z dvanácti zemí světa.

Soutěž má také dvě kola, kde se hodnotí tónové kvality houslí ( solo a s doprovodem klavíru) . Ta proběhnou v sále Bohuslava Martinů na Hudební akademii múzických umění. Přehrávání nástrojů se ujme primárius Wihanova kvarteta Leoš Čepický. Program vyvrcholí vyhlášením vítězů s udílením mnoha cen.

Čtvrtý a zatím poslední ročník byl v dotačním řízení MKČR pro rok 2012 oceněn jako jeden z nejzajímavějších projektů. Podpory se dostalo rovněž z Královéhradeckého kraje a pořadatelského města Náchoda.