Štítek: výstava

Víno, obrazy a zpěv

Taneční a muzikantský soubor CHOREA BOHEMICA bude letos v září slavit jubilejních padesát let na kulturní scéně. Takovou malou generálku „nanečisto“ si udělal na vernisáži jihomoravského malíře Antonína Vojtka „Krajina pod Pálavou a Odjinud“ v Galerii Českého rozhlasu v Praze. Mezi jiným zde došlo i na světovou premiéru filmu „Odjinud“ o vystavujícím autorovi

Antonín Vojtek patří k jihomoravským uměleckým bardům. Již téměř šest desítek let zpříjemňuje všem v okolí náladu i duši krásnými obrazy, převážně charakteristických moravských plenérů. Vydal několik publikací. Vyšly o něm i monografie a desítky článků. Vlastní v Břeclavi soukromou GALERII 99. Jeho dcera Julie Vojtková byla hlavní hrdinkou dokumentárního filmu zlínské režisérky Hany Pinkavové z cyklu „Nehasit! Hořím!“. A právě vernisáž Antonína Vojtka v Galerii Českého rozhlasu v Praze v pondělí 2. července přinesla – krom jiného – i další zajímavou filmovou premiéru.

Kurátorka výstavy PhDr. Zuzana Foglarová z Českého rozhlasu naslouchá autorskému výkladu pana Antonína Vojtka před jeho díly abstraktního stylu.

Do vlastní Galerie Českého rozhlasu vejdete z Vinohradské ulice hlavním vchodem historické rozhlasové budovy. Schody nalevo od recepce vás pak zavedou mezi skutečné unikáty. Tato galerie totiž – v úzké symbióze – snoubí krátkodobé výstavy (převážně výtvarného typu) a stálou expozici historie rozhlasového vysílání. Zajímavé historické snímky, dokumenty a starší i novější „rozhlasácké“ historické artefakty (převážně technického charakteru) tak dodávají zajímavý kontrapunkt vystavovaným dílům. A tak tomu je i v pří padě současné Vojtkovy výstavy nazvané „Krajina pod Pálavou a Odjinud“.

Zleva básník a textař Václav Hons vypráví vedoucímu souboru CHOREA BOHEMICA panu Jaroslavu Krčkovi a v pozadí pak paní Krčková a zpěváci souboru.

Výstava Antonína Vojtka velmi vhodně využívá nabídnutých prostor rozhlasové galerie. Úvodní dvě místnosti patří charakteristickým Vojtkovým krajinomalbám. Umělec umí evokovat atmosféru jižní Moravy nezaměnitelnými barvami a jejich valéry. Třetí (zasedací) místnost (či malý kinosál?) patří umělcovým abstraktním dílům. Ta mají systém, geometrický řád a místy prozrazují i inspiraci mandalami. Celkově působí zdejší instalace Vojtkových obrazů velmi kompaktním dojmem.

Píseň „Ach, synku“ si pod dirigováním pana Jaroslava Krčka zazpívali všichni na vernisáži.

Samotnou výstavu – vedle kurátorky PhDr. Zuzany Foglarové – uvedl básník Václav Hons. Dlouholetý pracovník Československého rozhlasu i autor řady známých písňových textů vzpomněl, jak jej poprvé oslovila Vojtkova díla počátkem osmdesátých let minulého století. Kdesi v malé galerii, respektive knihkupectví, v pražských Dejvicích. Byl tvorbou Antonína Vojtka tak okouzlen, že musel zanechat rozdělaného básnického eposu a hned napsat velice příznivou kritiku do jednoho z tehdejších periodik.

Paní Ing. Lenka Michlovská z rakvického vinařství pomohla každému v galerii nalézt tu nejpříznivější vinnou příchuť i styl.

Václav Hons byl potěšen že se zde mohl setkat s manželi Krčkovými ze souboru CHOREA BOHEMICA a množstvím dalších přátel a bývalých rozhlasových kolegů. Mezi jinými mimořádnými osobnostmi se na výstavě objevila i legenda mezi studiovými zvukaři – pan Jiří Zobač. To on stojí v pozadí nejzajímavějších rozhlasových i gramofonových nahrávek předních interpretů populární či vážné hudby.

Výrazným bodem programu byla premiéra filmu režiséra Petra Uhra „Odjinud“. Jedná se o dvanáctiminutový filmový hold Antonínu Vojtkovi, jeho rodné jižní Moravě, jeho tvorbě i jeho rodinnému zázemí. Režisér – v úzké spolupráci s hlavním hrdinou – dokázali vnést do malého časového prostoru množství myšlenek, názorů i podnětů.

Zástupkyně vinařství Vinselekt Michlovský z Rakvic paní Ing. Lenka Michlovská pak přítomné seznámila v kostce s programem následné degustace vín z jejich provenience. A pak již vernisáž patřila užšímu jádru letos jubilujícího souboru CHOREA BOHEMICA, v čele se zmíněnými manželi Krčkovými a jejich písničkám. Ty závěrečné si zazpívali všichni společně.

Tečkou za úspěšnou vernisáží byla posléze zajímavá ochutnávka jihomoravských vín z Rakvic. Z výstavy Antonína Vojtka i trvalé rozhlasové expozice jsem si odnášel množství vjemů i zážitků. A také v tašce nejnovější knížku Václava Honse „Tak jo“ s jeho vlastnoručním věnováním. A kdy na výstavu? Galerie Českého rozhlasu je otevřena každý čtvrtek od dvanácti do osmnácti hodin, případně po domluvě na mailu: galerie@rozhlas.cz .

MICHAL STEIN

Foto: JITKA VOJTKOVÁ

TANEČNÍ MAGAZÍN

Výstava „GOTT, MY LIFE“ stojí za to!

Nenechejte si ujít jedinečnou výstavu, která mapuje osobní a umělecký život Karla Gotta. Nahlédnete do jeho soukromí. Uvidíte Zlaté slavíky i Platinové desky. Poznáte i jeho malířskou tvorbu.

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN se již dvakrát prostřednictvím kratších článků věnoval fenoménu letošní pražské výstavní sezóny. Jedná se o jedinečnou expozici o Karlu Gottovi „GOTT, MY LIFE“ která je po celé léto (až do 30. září) na lodi BigMedia na pražské vltavské Náplavce pod Vyšehradem mezi Železničním a Palackého mostem.

Expozice mapující život nejslavnějšího českého i československého zpěváka všech dob je jedinečná hned v několika směrech. Za prvé, že obdobné výstavy se pouze výjimečně organizují za života takových významných osobností. Málo vídaná a nesmírně originální je i koncepce výstavy, dávající do kontrastu autentické doklady, dokumenty i osobní předměty Karla Gotta naproti subjektivním sběratelským záznamům a poznámkám fanynek mnohonásobného Zlatého slavíka. A pochopitelně, velmi netradiční je i pořádat výstavu na lodi.

Za nápad uspořádat výstavu právě na lodi BigMedia vděčíme panu Richardu Fuxovi ze stejnojmenné agentury BigMedia. Pokud je vám jeho jméno povědomé, není tomu náhodou. Pan Fuxa totiž organizoval před časem v pražském Obecním domě jedinečnou výstavu plakátů Alfonse Muchy ze sbírky bývalého českého i amerického tenisty Ivana Lendla.

Vlastní expozice zaujme – díky architektovi Miroslavu Vavřinovi – nápaditým a ekonomicky využitým interiérem. Návštěvník má na výstavě pocit, že se pohybuje daleko rozsáhlejšími prostorami, než v reálu možnosti lodě nabízejí. Velmi originální je i nápad adjustovat a rámovat veškeré doklady a dokumenty Karla Gotta do čtvercových rámů, připomínajících formáty klasických vinylových LP desek. Tedy nosičů, kterých Karel Gott prodal doma i po světě na milióny! Naopak, hned u vstupu do prvního výstavního prostoru v podpalubí nás vítá Karel Gott z holografické projekce, jejíž kulatý tvar evokuje současné nosiče CD. Architekt Vavřina si rovněž kreativně poradil s expozicí cen a trofejí Mistra Karla Gotta. Z – postupem času – různě tvarovaných Zlatých slavíků se tak stávají svébytné obrazce. Nejinak tomu je u počátečních Televizních rolniček a později cen TýTý. Slova chvály na architekta výstavy musím završit ódou na závěrečnou nápaditou portrétní mozaiku obličeje Karla Gotta složenou z malých barevných reprodukcí časopiseckých titulních stránek s Gottem.

Kurátorem výstavy byl pracovník hudebního oddělení Národního muzea pan Peter Balog. Ke své práci přistupoval empiricky a dokázal dát do souvislostí mnohé. Návštěvník si tak může dát do souvislostí mnohé. Sledujeme tak obdivuhodnou životní pouť Karla Gotta, od vyučení se v továrně ČKD, přes jeho trampování, přes první kreslířské pokusy až na vrchol evropské hudební scény.

Pro mnohé mladší návštěvníky bude nesmírně exotická i domácí „ryčka“ gramofonových desek. Ty se tak, doslova na koleně, ryly z jinak nedostupných zahraničních nahrávek na rentgenové snímky! Jedinečné jsou i průvodní listy profesionálně vyráběných desek v české tradiční a dodnes úspěšné gramofonové továrně v Loděnici u Berouna.

Z jiného soudku zaujmou i bulvární články z německého tisku ze sedmdesátých let minulého století, navozující téma, zda je Karel Gott sovětským špiónem. Z politického hlediska zde jistě zaujme zveřejnění textu takzvané „Anticharty“ v plném znění.

Celou výstavou diváka provázejí filmové a televizní dokumenty a nespočet reprodukovaných písní „zlatého hlasu od Vltavy“, jak je Karel Gott označován v německých zemích. Architektonicky vhodně jsou u obrazovek připraveny příjemné klubové sedačky, takže si zde můžete v klidu sledovat až dvacetiminutové projekce.

Možná, že trochu více místa mohlo být věnováno i nejbližším souputníkům Karla Gotta. Jiří i Ladislav Štaidlové se zde pouze epizodně mihnou, navíc spíše prostřednictvím fotografií. Obdobně je tomu i u Felixe Slováčka a Rudolfa Rokla. Na skladatele a prvního pianistu Gottovy kapely Jaromíra Klempíře či textaře Zdeňka Borovce (který byl Gottovou textařskou oporou po tragické smrti Jiřího Štaidla) se zapomnělo vůbec…

Zajímavé je rovněž, že ve výčtu všech písní Karla Gotta na obrovském panelu chybí tituly „Poupátko“ a „Vdávali černovlásku“, jejichž skladatelem byl bývalý ředitel Československé televize Jan Zelenka. Nejsem si tak zcela jist, zda je tam první duet Karla Gotta s Hanou Zagorovou „Apríl“ od autorské dvojice Vaculík/Žák. Ten vyšel i na SP deskách u Supraphonu za doprovodu orchestru Karla Vágnera.

Diskutabilní je, zda první z profesionálních doprovodných těles – orchestr Karla Krautgartnera – lze označit za dixieland, jako je tomu hned na úvodním panelu expozice. Jednalo se spíše o klasický Big band. V ten moment mne napadlo, zda kurátor výstavy neměl fakta konzultovat s dlouholetým a na slovo vzatým spolupracovníkem Karla Gotta JUDr. Janem Adamem?

Obdobných drobných pih na kráse se však nevyvaruje žádný vystavovatel. Jako celek je výstava „GOTT, MY LIFE“ jedinečná, neopakovatelná a stojí za to ji vidět. Máte k tomu množství šancí. Ještě do konce září. Výstava je otevřena denně. Od desáté hodiny dopolední do dvacáté večerní.

Foto: EVA SMOLÍKOVÁ

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jedinečné album Karla Gotta na výstavě

Na výstavě „GOTT, MY LIFE“ se můžete nejen kochat jedinečnými exponáty, ale také si odnést unikátní suvenýr trvalého charakteru! Více nám již v článečku prozradí marketingový manažér hudebního vydavatelství Supraphon Michal Máka.

Na výstavě „GOTT, MY LIFE“, která probíhá na lodi Big Media na pražské vltavské Náplavce mezi Palackého a Železničním mostem od osmého června do třicátého září 2017 můžete zakoupit i unikátní suvenýr. A nikoli pouze jeden!

Více nám osvětlí marketingový manažér hudebního vydavatelství a nakladatelství Supraphon, které téměř padesát let vydává Karlu Gottovi desky, CD a hudebniny, Michal Máka: „S velkým nadšením jsme přivítali informaci o přípravách výstavy ,GOTT, MY LIFE´. I proto, že Karel Gott je pro Supraphon stěžejním uměleckým pilířem firmy, jsme rádi, že můžeme s tvůrci tohoto projektu úzce spolupracovat. S ohledem na to, že výstava mapuje dlouholetou a velmi úspěšnou uměleckou kariéru Karla Gotta, startující již téměř před šedesáti lrety, rozhodli jsme se – po domluvé s or ganizátory i samotným Karlem Gottem – pro tuto příležitost symbolicky ,oživit´ historicky první album Karla Gota z roku 1965 – ,Zpívá Karel Gottˇ. To obsahuje (kromě dalších) i píseň ,Oči sněhem zaváté´, za níž získal Karel Gott prvního Zlatého slavíka.“ (Poznámka Tanečního magazínu: tenkrát v úvodu soutěže Zlatý slavík se jednalo o soutěž zpěváků i jejich konkrétních hitů.)

Vrcholný manažér Supraphonu Michal Máka pokračuje: Takže, ve speciální reedici vydáváme zmíněné Gottovo první album na klasickém vynilovém LP, CD, ale zároveň i jako exkluzívní boxset. Nahrávka prošla mimořádně pečlivým remasteringem, jak pro CD, tak i pro LP, které kromě graficky autentického obalu (pouze s minimálními aktualizačními úpravami na rubové straně) obsahuje navíc podepsanou fotografii Karla Gotta. A naprosto exkluzívní, speciálně pro výstavu ,GOTT, MY LIFE´ vytvořenou sběratelskou záležitostí pak je luxusní boxset se stejnojmenným názvem ,GOTT, MY LIFE´. V li mitované edici 300 očíslovaných exemplářů obsahuje 3 CD Gottových největších hitů a CD i LP ,Zpívá Karel Gott´. To vše doplňují fotografie s originálním podpisem Karla Gotta a ještě bohatá textová brožura a plakát.“

A my pouze upřesňujeme, že výše zmíněné sběratelské rarity zakoupíte jedině na lodi Big Media na výstavě „GOTT, MY LIFE“.

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

14. ročník Pražského Quadriennale oficiálně vyhlášen

Největší přehlídka scénografie a divadelního prostoru slaví 50 let od svého vzniku

 

Čtrnáctý ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se odehraje od 6. do 16. června 2019.

Jedna z nejvýznamnějších událostí české kultury, která již od roku 1967
mapuje a představuje nejnovější trendy scénografie i architektonické práce
s divadelním prostorem, bude slavnostně zahájena 5. června 2019.

Tematické okruhy PQ 2019: Imaginace, proměny a reflexe

Součástí PQ 2019 budou tři soutěžní výstavy: Výstava zemí a regionů, Výstava divadelní architektury a prostoru – Naše divadlo světa a Studentská výstava. Podobu české expozice určí výběrové řízení, které bylo vyhlášeno Ministerstvem kultury ČR.

Termín pro podávání přihlášek do výběrového řízení na projekty české expozice je stanoven na 31. října 2017.

Náměstkyně ministra kultury JUDr. Kateřina Kalistová vyjádřila radost nad tím, že může vyhlásit  Pražské Quadriennale,  které je jedinečné a patří k nejvýznamnějším událostem české kultury.  Koná se již od roku 1967 a jeho největším přínosem je vytvoření prostoru pro setkávání významných zahraničních  i tuzemských umělců, studentů i laické veřejnosti, které spojuje zájem o divadlo, uvedla JUDr. Kateřina Kalistová.

Organizační tým Pražského Quadriennale kromě oficiální výzvy k podávání přihlášek pro všechny účastnické země také představil uměleckou koncepci nadcházejícího ročníku. Je volně inspirována sousoším Zlaté trigy, tedy  hlavní cenou, která je na PQ tradičně udělována za nejlepší expozici. „Triga je pro nás metaforou propojení tří různých sil v jednu společnou, vedoucí ke společnému cíli, a poukazuje na důležitost úzké spolupráce, která díky spojení různých schopností a talentů vede k výsledkům, jichž by jedinec je n těžko dosáhl sám. Tři koně trigy jsou také metaforou tří fází života: divokosti mládí, dospělosti obohacené zkušenostmi a moudrosti stáří. Toto budou naše tři hlavní směry pohledu, kterými budeme zkoumat tři různé a cyklicky se opakující fáze kreativního procesu: Imaginace, Proměny a Reflexe,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ 2019 Markéta Fantová.

Okruh Imaginace bude zahrnovat Studentskou výstavu – Výstavu prací studentů, mladých scénografů a nových scénografických ateliérů, Site specific festival, Studentský program a Ateliér škol a rodinný program.

Okruh Proměny bude zahrnovat Výstavu zemí a regionů, Výstavu divadelní architektury a prostoru – Naše divadlo světa, projekt Formace, 36Q° a PQ Talks

Okruh Reflexe bude zahrnovat výstavu Fragmenty.

Jako kurátoři pro jednotlivé projekty byli pozváni D. Chase Angier (kurátorka projektu Formace), Serge Von Arx (kurátor projektu Formace), Pavel Drábek (kurátor PQ Talks), Sophie Jump (kurátorka Site specific festivalu), Barbora Příhodová (kurátorka PQ Talks), Andrew Todd (kurátor Výstavy divadelní architektury a  prostoru − Naše divadlo světa), Patrick Du Wors (kurátor Studentského programu) a Klára Zieglerová (kurátorka výstavy Fragmenty).

Sympozium Porézní hranice

Přestože do PQ 2019 zbývají dva roky, již na podzim letošního roku Pražské Quadriennale uspořádá sympozium Porézní hranice, které proběhne v termínu od 12. do 14. října 2017 v prostoru Federálního shromáždění. „Žijeme v neustále se měnícím světě, kde jsou nejen na& scaron;e životní přístupy ovlivněny tématem „hranic“. V mnohých částech světa dochází ke zvýšenému napětí mezi lokálním a globálním vývojem, které v nás vzbuzuje spousty otázek týkající se identity nás samotných a společnosti jako celku. S otázkami hranic, se neustále potýkáme i v samotné scénografické tvorbě, kde rozhraní mezi skutečností a imaginací ztrácí ostrost, a vytváření nových zážitků daleko za hranicí denní reality jsou hlavní náplní této profese,“ vysvětluje téma sympozia Markéta Fantová. Sympoziem vyvrcholí také oslavy padesátiletého výročí Pražského Quadriennale. Kromě ohlédnutí za posledními 5ti dekádami PQ budou budoucí kurátoři zemí a regionů, profesionálové z oblasti performativních umění, pedagogové a teoretici informováni o koncepci a prostorech Pražského Quadriennale 2019.

Jaká bude podoba české expozice na Pražském Quadriennale 2019?

Vyhlášení výběrového řízení na českou účast na PQ 2019

Čtrnáctý ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se odehraje od 6. do 16. června 2019. O české účasti a podobě expozic rozhodne výběrové řízení, které bylo vyhlášeno Ministerstvem kultury ČR. Tematické okruhy, kterými by se umělci měli inspirovat, jsou Imaginace, Proměny a Reflexe. Součástí PQ 2019 budou tři soutěžní výstavy: Výstava zemí a regionů, Výstava divadelní architektury a prostoru a Studentská výstava. Z&a acute;jemci mohou přihlásit projekt zahrnující všechny tři výstavy, anebo připravit návrh pouze pro jednu či dvě z nich. Termín pro podávání přihlášek do výběrového řízení je 31. října 2017. Více informací na www.pq.cz

Ministerstvo kultury ČR ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem vyhlásilo výběrové řízení na projekt a realizaci české prezentace v rámci 14. ročníku Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru (6. – 16. června 2019). Součástí PQ 2019 budou tři výstavy – Výstava zemí a regionů, Výstava divadelní architektury a prostoru a Studentská výstava.

„Jednou za čtyři roky během 11 dnů Pražského Quadriennale představí národní expozice aktuální scénografické trendy svých zemí. A čeští umělci rozhodně nezůstávají v pozadí – velkého úspěchu d osáhla například v roce 1999 expozice Šimona Cabana a Simony Rybákové, která si odnesla hlavní cenu PQ Zlatou Trigu. Zastoupení České republiky na PQ 2015 zajistily dva jedinečné projekty: SWEET SWEET SWEET Nebeský festival scénografky Jany Prekové a imerzivní videoinstalace GOLEM Cube navazující na úspěšné divadelní představení Ivo Kristiána Kubáka. Umělci, kteří budou přihlašovat projekty pro další ročník PQ, by měli především inovativním způsobem zapracovat do svých projektů  témata Imaginace, Proměny a Reflexe,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová.

Po umělcích nebo týmech je požadována podrobná kurátorská koncepce, včetně tématu a instalačního pojetí. Projekty by měly představit inovativní přístupy, umělce a odborníky v celé šíři současné scénografie, a to v kontextu současných trendů v divadle, tanci a opeře, ale i v dalších výtvarných a kulturních oborech pracujících se scénickou akcí v širším významu.

Soutěžící nejsou nijak omezeni ve zvolených technologiích, ani dalších parametrech. Pouze velikost expozice je určena v rozsahu 20–25 m2 a rozpočet realizace by neměl překročit 700 000 Kč ve Výstavě zemí a regionů, 100 000 Kč ve Výstavě divadelní architektury a prostoru a 200 000 Kč ve Studentské výstavě. Pokud bude návrh počítat s vyššími náklady, musejí soutěžící doložit finanční krytí z dalších zdrojů.

Na internetových stránkách Pražského Quadriennale www.pq.cz jsou k dispozici potřebné informace včetně podmínek výběrového řízení a povinných příloh přihlášky projektu.

Ředitelka festivalu Tanec Praha paní Yvona Kreuzmannová  se zúčastnila tiskové konference, kde byl 14. ročník Pražského Quadriennale oficiálně vyhlášen

 

Zeptali jsme se…..

V kterém roce byla spolupráce festivalu Tanec Praha  s PQ nejširší?

Yvona Kreuzmannová:

 

„Nejširší spolupráce proběhla  v roce 2015, kdy řada  účastníků PQ navštěvovala festival Tanec Praha  a opravdu využívala  nabídky PQ,  která byla výrazně spjatá  se zajímavou scénografií. Podpořili jsme představení, která PQ doporučovalo svým návštěvníkům, takže díky tomu návštěvnost na těchto představeních značně  stoupla.

Jakou spolupráci  plánujete v 14.  Ročníku PQ?

„Určitě bude zájmem  obou stran propojit  síly a najít nějaké krásné řešení. Nová umělecká ředitelka Markéta Fantová  je pro nás velkou výzvou, máme velmi dobré vztahy a jsem přesvědčená, že  najdeme momenty synergie“.

Děkujeme

Foto: Pražské Quadriennale, Eva Smolíková

 

Taneční magazín