„Origami“ na TANCI PRAHA – hold modernímu cirkusu

Poblíž sochy Jana Žižky z Trocnova jsme sledovali nekonvenční „Origami“. Nejčastěji hrané a v nejvíce místech uvedené představení TANCE PRAHA 2018.

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral pražský Vítkov. I když původně toto velmi zajímavé představení pomýšlel vidět v parku Peliny v Chocni… Nicméně i pro ilustrační fotografie jsme si – kromě svých vlastních žižkovských – vybrali symbolicky ty z Tábora. Když už jsme tedy sledovali program ve stínu sochy Jana Žižky…

Stejně jako již v TANEČNÍM MAGAZÍNU recenzovaná hříčka „Neboj“ v nedalekém žižkovském tunelu, bylo i „Origami“ – ještě navíc mimo přehlídky TANEC PRAHA 2018 – součástí velkého letního karlínského a žižkovského festivalu „Landscape“. Ten vrcholí ve středu 21. 6. rovněž na vrchu Vítkově ohromným multikulturním vystoupením.

Světová premiéra představení „Origami“ se konala již před více než třemi lety na festivalu „Biennale de danse du Val-de-Marne“. Tedy přesně v březnu roku 2015. To je zcela jistě vidět na všech protagonistech i jejich (zde velmi nezbytných) technických spolupracovnících. Myslím onu vyzrálost a vyhranost. Z druhé strany je třeba kladně hodnotit jejich zápal i chuť, odhodlání i hledání stále něčeho nového. Prostě, že za ty desítky, ba stovky repríz se pro ně „Origami“ nestalo rutinou…

Origami“ je technicky hravou inscenací. Na ohromném návěsu – i s koly – se odehrává velká artistická show hlavní protagonistky Satchie Noro. Více než půlhodinovým sólovým akrobatickým výstupem vzdává hlavní a jediná protagonistka hold novodobému cirkusovému umění.

O co v zásadě jde? Chladný kovový kontejner v divákovi evokuje stavby a hlavně přístavní doky s jejich překladišti globalizovaného obchodního světa. Zároveň jsou jeho kola symbolem kinetiky. A do třetice, a to zejména, tento návěs připomíná moderní káru. Tedy to, čím odjakživa historicky jezdili kočovní herci a pouťoví umělci za svými diváky. Tato industriální romance nás donutí k zamyšlení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi a stereotypu.

Japonsko-francouzská performerka Satchie Noro však vnímá kontejner ještě jinak. Dodává mu hravost, dynamiku i určitou poezii všedního dne. To vše v důmyslném konstrukčním řešení Silvaina Ohla.

Kontejner totiž může být v zásadě rozložen na tři díly. Ale toto jeho přetváření umožňuje množství alternativních variací. A tak návěs vytváří působivou dekoraci, divadelní scenérii, v níž se pomalu a promyšleně pohybuje tanečnice i akrobatka v jedné osobě. Ta nehledá efekt, ale přesnost v každém okamžiku, její pohyb i akrobatické prvky jsou hybnou silou metamorfózy – v dynamických proměnách perspektivy umělčina těla a prostoru.

Je zajímavé, že toto představení vznikalo v průběhu několika rezidencí: Le Citron Jaune – Centre National des Arts de la Rue, Port Saint Louis du Rhône Les Noctambules – Les Arènes de Nanterre, Fabriques de culture Ile de France. A na výsledném uměleckém tvaru se to bezesporu podepsalo.

A závěrem musíme i představit umělkyni. Satchi Noro je tanečnicí, choreografkou, vzdušnou akrobatkou a spoluředitelkou uměleckého prostoru „Les Noctambules“ (platformy pro nový cirkus) ve francouzském Nanterre. Po klasických studiích tance si vyzkoušela tradiční i alternativní scénu v Berlíně i jiných místech. Aby se vrátila do Francie, kde navíc propadla novému cirkusu, a později též komunitní práci umělců. V roce 2002 založila vlastní soubor „Furinkaï“. Hnací touhou pro ni bylo, aby mohla nezávisle zkoumat pohyb v nekonvenčních prostorách. Zajímal ji vztah objektu, těla a hudby. Podmanily si ji performance i instalace a později sociální projekty. V roce 2013 poprvé ve spolupráci se Silvainem Ohlem rozvinula práci s kontejnerem, aby pokračovala v chilském Valparaisu a uvedla premiéru „Origami“ na „Biennale de Val-de-Marne“ s hudbou saxofonisty a skladatele Freda Costy.

V některých místech uvedení následovala po představení „Origami“ projekce filmu „Retour a Ominato“.

Retour a Ominato“ je názvem filmu, který Satchi Noro natočila roku 2012. Vydala se nákladní lodí z Marseille do japonského města Ominata, kde se narodil její otec. Šlo tehdy o podobnou trasu, kterou kdysi její otec absolvoval v opačném směru, když ho v roce 1961 vyslal jeho japonský mistr šířit aïkido v Evropě i Africe. Plavba trvala 42 dny, které umožnily ponořit se zcela do filosofie těla a ducha, souhry naprosto přirozené, hluboké a nekonečné, jak to původní formy aikida nabízejí. Tady se začala rodit i vášeň Satchi Noro pro kontejnery…

V rámci TANCE PRAHA 2018 bylo „Origami“ uvedeno postupně v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Chocni, Pardubicích, Brně, Olomouci, Ostravě, Praze a Plzni.

ORIGAMI

Projekt, koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
Tančí: Satchie Noro
Původní hudba: Fred Costa se zpěvem Maia Barouh
Prostorová produkce: Vincent Mallet
Kostýmy: Karine De Barbarin
Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre /, Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne /, Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée
pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif
d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la
Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la
culture et de la communication /

Ve spolupráci s: Centro Cultural Teatro Container.
Asistence a podpora: Le Citron Jaune, Centre National des Arts de la Rue/ Les Noctambules de Nanterre / Brand & Nuance / Groupe F / Le Théâtre Brétigny / Sud Side and their workplace / Ciudad Abierta

Za podpory Francouzského Institutu v Paříži.

Foto: autor a TANEC PRAHA (Tábor)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec mezi bulvárem, trestankyní, lesbami a režijními nitkami

První slovensko-český ryze taneční filmový muzikál „Backstage“ jako celek nepřesvědčil, ale ani tanečně nezklamal…

Hned první týden po distribuční premiéře navštívil TANEČNÍ MAGAZÍN (s velkým očekáváním) nový slovensko-český ryze taneční film „Backstage“. Na Slovensku, kde původně vznikal, měl návštěvnost od března do června letošního roku kolem 55 000 diváků. Bude mít v Čechách a na Moravě výraznější divácký ohlas? Spíše by se o tom dalo s úspěchem pochybovat…

V čem vězí problém?

Tak trochu jako v pohádce

Když postavíte do fotbalového mužstva vedle sebe jedenáct skvělých a výtečných individualit, nemusí to na hřišti fungovat. Ba, bývá tomu v praxi přesně naopak.

Taneční hrdinové jsou mladí a v Čechách méně okoukaní…

Pokud si vezmete režiséra a scenáristu tří úspěšných dílů filmu „Fontána pro Zuzanu“ Dušana Rapoše, který je nadto ještě podepsán pod divácky úspěšnými tituly „Rabaka“ či „Muzzikanti“ a výtečným dokumentem o Karlu Krylovi, vypadá to jako záruka úspěchu. Dlužno podotknout, že tato osobnost je u nového tanečního filmu „Backstage“ pouze autorem námětu. K tomu přizvete ještě autorku námětu a scénáře slovenského velmi úspěšného muzikálu „Príbeh ulice“ Naďu Clontz. A do třetice ještě velmi uznávanou a několika Českými lvy i cenou César ověnčenou režisérku Andreu Sedláčkovou. Ta má na svém kontě kupříkladu filmy „Fair play“, „Musím tě svést“, „Dívka za zrcadlem“ i celou řadu dokumentárních filmů (včetně „Život podle Václava Havla“). Taková sestava by zákonitě měla být zaručenou sázkou na úspěch… Navíc, když je tato režisérka (u jiných snímků) rovněž úspěšnou autorkou hudby…

A to již ani nemluvě o řadě angažovaných výrazných hereckých tváří. Od Ivany Chýlkové, přes Judith Bárdos a Romana Luknára, až po Kryštofa Hádka, Bena Cristovaa a Filipa Jankoviče. A koneckonců, i mladou hvězdičku nedávného televizního seriálu „Inspektor Max“ – Márii Havranovou. A rovněž nesmíme zapomenout na taneční skupinu „The Pastels“ (doplněnou atraktivními tanečnicemi) – vítěze soutěže Československo má talent – v hlavní roli filmových tanečníků fiktivní formace „West Coast Crew“.

Prostě, je to v tomto případě trochu dost jako v pohádce, jak kočička s pejskem „vařili“ dort. Kombinace „zaručených“ a „tutových“ spolupracovníků, nemusí vést k úspěchu. A bohužel, film „Backstage“ to v poměrně vrchovaté míře dokumentuje. Zkrátka, místo „tutovosti“ spíše k tuctovosti.

The Pastels jako West Coast Crew

Jako v pohádce se vine i nit samotného scénáře filmu. Kluci a holky ze slovenského maloměsta prorazí až do velkého televizního a mediálního světa. Pod nohy jim hází klacky zlí producenti, manipulativní televizní štáb a nejvíc oni sami sobě. A navíc v tomto případě to zavání nejen pohádkou, nýbrž v případě hlavní taneční skupiny „The Pastels“, i mírně nadnesenou autobiografií.

V Baťově městě i v Praze

V době, ne tak minulé, se mnoho filmů pro ty nejmenší diváky a mládež točilo ve městě Tomáše Bati – ve Zlíně. V ateliérech Kudlov. Děj filmu „Backstage“ začíná také v Baťově městě. Ale nikoli na Moravě, nýbrž na Slovensku – ve Svitu. Ve městě, které ostatně dalo za socialistického režimu i „znárodněné“ nové jméno obuvnickému koncernu Baťa.

Hned úvodem zde musíme pochválit toho, kdo vybíral lokace filmu. Mezi cihlovými baťovskými domky Svitu dominuje architektonicky odlišné nádraží. A právě tam se odehrává valná část slovenského děje „Backstage“.

Nejlepší taneční hvězdy prý září ve Svitu

Mladí tanečníci ze Svitu hodlají dobýt Prahu. Hned na počátku filmu se jim to částečně podaří v menším soutěžním klání v Praze, na Štvanici ve skateparku za centrálním tenisovým kurtem. Ve finále poráží ryze mužskou taneční skupinu s nepochopitelně anglickým ženským názvem „Muertas“. Soupeření s ní je provází celým filmem. Po dalších peripetiích se dostávají (opět v Praze) do televizní české i slovenské soutěže. Mezitím sledujeme dost plakátová rodinná zázemí i „nezázemí“ mladých hrdinů. Mírným zpestřením je mladý výpravčí, který se jeví němým, ale nemluví schválně. Do toho se prolínají rovněž plakátově pojatí Romové, lesba, která homosexuálkou není, i lesby, které oné orientace jsou. Mezi ony „típky“ zcela zapadne motorkář s movitým otcem, který se však sponzoringu táty vyhýbá. Rovněž pozdější zákulisí televizní soutěže je pojato velmi černobíle. A obdobně i praktiky „zlého“ bulváru. Proradný režisér v podání Kryštofa Hádka je trapnou karikaturou. Výbornému herci zde slaboduchý scénář nedává větší prostor ani šanci. Jediným kladem scénáře je, že nesází na klišé s happy endem. Prostě, slovenská skupina posloužila v soutěži jako onen pověstný mouřenín. A vyhrávají oni její mužští soupeři s ženským názvem. Ani frontman skupiny „West Coast Crew“ posléze neuspěje v New Yorku, kam se mu složil na cestu tatínek dělník. Takže, hned dva hořké konce. Ještěže maminku hlavní hrdinky (jaká to náhoda) právě propustí z kriminálu. A právě sekvence s matkou hlavní hrdinky vracející se z vězení je pomalu hodna pořadu „Pošta pro tebe“ či nějaké telenovely. Ostatně, sama její protagonistka Mária Havranová si velice obdobné „nanečisto“ odzkoušela již před televizními kamerami STV ve slovenské odnoži „Pošty pro teba“ ve show Kataríny Brychtové „Rodinné prípady“.

Mária Havranová

Velmi komické jsou některé zásadní chyby. Vše v Praze je popisováno až otrocky věrně. Včetně kongresového centra, blízkého hotelu a dalších reálií. Kromě toho je jednou z hlavních rolí železniční výpravčí. A pohybujeme se navíc na nádraží ve Svitu. Do toho sledujeme pak vlak s hlavními hrdiny ze Slovenska, který však přejíždí Vltavu přes železniční most od západu, od Smíchova. Tedy nikoli ze Slovenska, ale od Plzně či z Německa!

Na fiktivní televizní soutěži to žije i mimo obraz

Elementární logiku postrádají i regule hlavní osy příběhu – televizní soutěže. Od jistého momentu o postupujících rozhodují diváci svými SMS. Ale pak ve finále pouze svými hlasy porota?!! Je nabíledni, že jde pouze o přihrávku na smeč, aby mohlo dojít k závěrečné manipulaci s výsledky. Nebo se někdo bál – kvůli stále probíhajícím reálným televizním soutěžím obdobného typu a byznysu s nimi spojeným – ve filmu zcela zdiskreditovat hodnocení formou diváckých SMS?

Opravdu legrační je, když je celý film až nesmyslně dabován a v závěru při scénách z USA nedabuje nikdo nikoho, žádný titulek! Proč?

Kdopak to mluví?

Jako taneční periodikum musíme také ohodnotit taneční scény. Ty bezesporu patří k vrcholům filmu. Hned jedna z prvních v industriálním prostředí továrny na nápoje patří k těm nejbrilantnějším. Navíc dává mimoděk připomenout již klasickou českou veselohru Juraje Herze „Holky z porcelánu“. I další taneční scény nepostrádají nápad, kreativitu a švih. A hlavně, veškeré taneční akce mají logiku, motiv a vývoj. Nápadité choreografie postupně „obrušuje“ televizní mašinérie. Z osobitosti se stává klišé a nápady klesají až po trapnosti. To se zde povedlo. Další poklonu musím složit práci s osvětlením při všech (nejen soutěžních) tanečních scénách. Ta vysoce převyšuje běžný filmový průměr. Naopak, střih i kamera mají co dohánět… Do jisté míry jsou výstižná slova jednoho z hereckých protagonistů „Backstage“: Na filmu dělali přední tanečníci české a slovenské scény a co se tance týče, tak já osobně mám ve film velkou důvěru. Vždycky, když jsem byl na place, tak jsem viděl, že tanečníci i herci do toho dávají všechno,“ hodnotil práci na filmu Ben Cristovao.

Ben Cristovao a slovenský plakát filmu

Hudbu pro film složili uznávaný Jan P. Muchow  spolu s Viktorem Hazardem, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, autor choreografií k mnoha televizním show a k jednomu z nejúspěšnějších muzikálů na Slovensku „Príběh ulice“. Ke stejnému dílu psala scénář i spoluautorka „Backstage“ Naďa Clontz.

A tak závěrem pouze velká výtka směrem k českému dabingu. Nemá potřebnou kvalitu, důvod ani logiku. Proč logiku? Slovenští tanečníci jsou dabováni česky, ale jeden z porotců mluví slovensky. A o nenadabování (respektive nenatitulkování) sekvencí z New Yorku již byla řeč…

Foto: Bontonfilm

Recenze: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Backstage

taneční film

Slovensko/Česko

Bontonfilm

Délka:

90 minut

Režie:

Andrea Sedláčková

SCÉNÁŘ:

Naďa ClontzAndrea Sedláčková

Kamera:

Tomáš JuríčekTomáš Stanek

Hudba:

Jan P. MuchowViktor Hazard

Hrají:

Mária HavranováTony PoruchaOndrej HraškaKryštof HádekIvana ChýlkováJudit Bárdos,Roman LuknárJan MaxiánBen CristovaoTereza GübelováOndrej AntálekIgor RattajIna Gogálová a další

Producenti:

Silvia PanákováErik PanákMartin PalánVojtěch FričIgor RattajOndřej Kulhánek

Střih:

Adam Dvořák

Zvuk:

Juraj BalážLukáš Moudrý

Masky:

Zuzana Paulini

Kostýmy:

Ján Kocman.

Taneční Chaplin v městě Prazdroje

Po baletním Franzi Kafkovi se na Nové scéně plzeňského Tylova divadla objevuje tentokrát – Charles Spencer Chaplin!

Pod všeříkajícím názvem „Chaplin“ se na Nové scéně Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni objevuje taneční vzpomínka na legendárního tuláka v buřince a s hůlkou. Světovou premiéru měla v sobotu 17. března.

Scenáristou, autorem námětu, choreografem i režisérem v jedné osobě je Jiří Pokorný. Autorka kostýmní výpravy Dana Haklová, je i „duchovní matkou“ návrhu minimalistické scény.

Naopak hudební doprovod minimalistický určitě není. Kromě autentických skladeb Charlieho Chaplina vybrali tvůrci dobovou hudbu autorů Benjamina Brittena, Dmitrije Šostakoviče nebo Clauda Debussyho Hudební koláž bude reprodukovaná a v několika momentech zazní přímo z jeviště koncertní křídlo Steinway,“ láká na představení jeho autor Jiří Pokorný.

A režisér i autor pokračuje: Myšlenka na balet o Chaplinovi zrála v mé hlavě delší dobu. Myslím si, že je to fenomén, který by neměl být známý jen díky svým groteskám, ale také díky svému životnímu příběhu a cestě, která vedla k jeho úspěchu, dodává Jiří Pokorný.

Titulní roli ztvárnilo hned několik protagonistů (a to tím zdaleka nemíníme pouze alternace). Chaplin se zde totiž objevuje v různých časových obdobích své životní pouti. Zralého Chaplina se ujal Richard Ševčík v alternaci s Karlem Audym. Chaplina seniora naopak představil doyen souboru Jiří Žalud Na jevišti se však prezentoval i představitel mladičkého Chaplina juniora v podání Ondřeje Tolara z Muzikálového studia DJKT. „Jedná se  o scénu, kdy malý Charlie odzpíval vystoupení v kabaretu za svou indisponovanou maminku,“ prozradil režisér a choreograf Jiří Pokorný.

Plzeňská inscenace zdaleka není pouhou popisnou biografií. Naopak. Životními osudy slavného hereckého, režisérského i hudebního génia se pouze volně inspiruje. Objeví se v ní však situace a postavy, které – podle autora – Chaplina výrazně zasáhly. „Nechybí tam osudové setkání s tanečnicí a múzou Hetty Kelly. Připomeneme také slavného choreografa Václava Nižinského, se kterým se Chaplin opravdu setkal a kterého obdivoval, zachytili jsme i scénu z jeho baletu Faunovo odpoledne. Za zmínku stojí i postava nazvaná Svět druhých. Tu alternuje tanečnice s tanečníkem, tedy Jarmila Hruškociová s Kryštofem Šimkem. Rovněž i kostým tam je z poloviny ženský a z poloviny mužský,“ prozradil Pokorný.

Libreto, choreografie, režie: Jiří Pokorný.
Scéna a kostýmy: Dana Haklová.
Světelná koncepce: Tomáš Pilař.
Asistent choreografie: Martin Šinták.
Asistent režie: Miroslav Hradil.
Inspice: Petr Šmaus.

Osoby a obsazení:

Chaplin: Karel Audy, Richard Ševčík.
Chaplin, junior: Ondřej Tolar.
Chaplin, senior: Jiří Žalud.
Svět druhých“: Jarmila Hruškociová, Kryštof Šimek.
Hannah Chaplin, maminka: Andrea Hrbková, Andronika Tarkošová.
Sydney Chaplin, bratr: Joshua Lee, Gaëtan Pires.
Hetty Kelly, první láska, múza: Carolina Cortesi, Corinne Cox.
Mildred Harris, první žena: Natálie Paulasová, Jana Schweitzerová.
Lita Grey, druhá žena: Kristýna Miškolciová, Kristina Kodedová.
Paulette Goddard, třetí žena: Carolina Cortesi, Karolína Hejnová.
Oona O´Neill – Chaplin: Mami Hagihara, Anna Srncová.
Nižinský – „Faun: Michal Kováč, Grzegorz Mołoniewicz.
Nymfa – „Faunovo odpoledne: Mami Hagihara, Hyejun Park.
Nejbližší reprízy budou v úterý 20. března a ve čtvrtek 22. března a v sobotu 14. dubna v Plzni na prknech Nové scény DJKT. Vždy od 19.00 hodin.
Foto: Martina Root
TANEČNÍ MAGAZÍN

Sasha Waltz v Plzni

Sasha Waltz přebírá otěže po slavné Pině Bausch

Zahájení festivalu TANEC PRAHA v Plzni v kreativní zóně DEPO2015 bylo velkolepé!

Sasha Waltz nadchla svou legendární inscenací „Travelogue I – Twenty to Eight“, která ovlivnila evropské taneční divadlo 90. let. Stejnou kvalitu uvidí Plzeň – Evropské hlavní město kultury během dalších 10 dní akce v Plzni a regionu. Belgická dvojice Mossoux-Bonté po dvou představeních v Praze dorazí do Plzně 25. 6., aby na závěr festivalu odhodila klišé honosných rób a kostýmů a nechala prostor silným individualitám tanečníků.

Sasha Waltz & Guests je dnes jedním z nejvýše postavených souborů evropské scény. Přebírá otěže po slavné Pině Bausch a daří se jí to mimořádně úspěšně. Plzeň mohla na vlastní oči zažít energii a nápaditost tohoto seskupení. Tím TANEC PRAHA v Plzni a celém regionu zdaleka nekončí.

Kreativní zóna DEPO2015 je jako stvořená pro současný tanec. Nabízí dva sály pro komorní i středně velké inscenace a dokonale konvenuje svou atmosférou tomuto progresivnímu žánru. Markéta Vacovská tu ve svém rodném městě poprvé uvedla
mezinárodně vysoce ceněný tanečně-hudební dialog s Lenkou Dusilovou „One Step Before the Fall“ a téhož dne zahájila Divadelní léto pod plzeňským nebem tanečně-divadelní inscenace Malá smrt Adély Laštovkové-Stodolové. Do DEPA se tanec vrátí 25. června od 20 h díky tvůrčímu tandemu Mossoux-Bonté.

Foto_mirek_chaloupka

TANEC PRAHA oživí v Plzni řadu netradičních prostor. Ožije Mlýnská strouha japonsko-českým site-specific projektem Yukio Suzukiho „Licking the Dust“. Už si ho vychutnali diváci na zámku Kozel a turné zakončil 18. 6. v Nečtinech. Vystupuje v něm i plzeňská tanečnice Kateřina Bednářová, která uspěla také v konkurzu Alexandry Karabelas. Náplavku k světu večer zabydlí „Performativní biograf“ česko-holandské produkce, který rámoval na dvoře DEPA včerejší opening. Tamtéž se mohli taneční nadšenci zapojit do oblíbených víkendových „tanečních rozcviček“ od 11 h nebo se naladit na závěr festivalu při projekci filmů MossouxBonté.

Kavárny ožijí rovněž tancem nevšedního druhu. Micha Purucker pracuje s českými tanečníky a moderátory na nevšední choreografické instalaci, ta probíhá ve dvacetiminutových „smyčkách“ a bude k vidění v Literární kavárně Íčko po dva večery, 23. a 24. 6. Angažoval více plzeňských tanečníků, a to Aleše Lindovského, Geronyma Fuhrmanna a Martina Hájka. Další bavorská choreografka, Alexandra Karabelas, oživí příští středu klatovské Café Jednorožec a ve čtvrtek před Galaclosingem Café DEPO2015 performancí českých a německých interpretů. Podobně neobvyklá je instalace „Animal Exitus“ mezinárodně etablované Spitfire Company, která již nadchla diváky v Nečtinech a Klatovech a Kladrubech. TANEC PRAHA vždy myslí i na děti, tentokrát uvede interaktivní „Svět z papíru“ v prostorách Papírny příští úterý, 23. 6. Dopoledne dvakrát pro školy a odpoledne od 16 h pro rodiny s dětmi.

 

Taneční magazín